Jinolice

Obec byla součástí velišského panství. Od roku 1487 patřil majetek Trčkům z Lípy. Po smrti Mikuláše st. z Lípy získali postupně dědictví dva synové Zdeněk a Mikuláš ml. a jejich strýc Jan ml. Dne 25. října 1533 se panství rozdělilo a Mikuláš ml. získal hrad Veliš s poplužím, poplužním dvorem, město Jičín, vsi Staré Místo, Mladdějov, Blata, Střeleč, Ninolice (tzn Jinolice), Nemyčeves, Milíčeves a dalších téměř šedesát vsí, dále k tomu pustý hrad Brada s podhradím a Záhorský mlýn.

Jan Rudolf Trčka z Lípy prodal roku 1606 Velišské panství za 150 tisíc kop míšeňských Jindřichu Matyášovi z Thurnu, když od něj oddělil Jičín a okolí, které připojil ke svému Kumburskému panství. To o rok později odprodal Zikmundu Smiřickému. Jindřich Matyáš Thurn získal zámek Veliš s vinicí, štepnicí, kamenným lomem pod zámkem, bažantnicí mezi Kostelcem a Vescem, dvory, mlýny a vesnice, mezi které patřily i Jinolice.

UDÁLOSTI PO BITVĚ NA BÍLÉ HOŘE

Po prohrané bitvě na Bílé hoře opustil Thurn zemi jako člen doprovodu královny Anny, manželky Fridricha Falckého. Byl odsouzen hrdelní císařskou komisí ke ztrátě hrdla, cti a statků, dán do klatby a jeho jméno bylo přibyto na šibenici. Jeho panství, odhadnuté na 96 643 kop míšenských, bylo českou komorou dne 22. července 1622 prodáno za 82 285 kop Albrechtu z Valdštejna. Jednalo se o hrad Veliš s vinicí, štepnicí, bažantnicí, poplužní dvory, mlýny a vesnice, ke kterým patřily i Ninolice.

V roce 1635, 27. ledna, bylo velišské panství i s obcí Jinolice (Ninolice) postoupeno ke správě hraběti Jindřichu Schlikovi. Na základě císařské rezoluce z 13. a 29. července 1637 mu byl poté majetek prodán za 167 261 zl. Panství bylo původně odhadnuté na částku 212 493 zl.

Druhou polovinu 18. století nejlépe charakterizuje tereziánský katastr, jehož definitivní verze pochází z roku 1757. Majitelkou panství byla v té době hraběnka Anna Josefa Schliková. V obci je evidováno 9 osedlých, z nichž 8 vlastnilo pozemky v rozsahu 5,1 – 15 strychů (1, 5 - 4, 5 ha), a jeden patřil do kategorie 15,1 – 30 strychů (4, 5 – 9 ha). Sedlák s největší rozlohou půdy vykonával koňskou robotu jeden a půl dne v týdnu, ostatní vykonávali robotu ruční – osm z nich dva dny, tři jeden den v týdnu. V obci převládalo přadláctví a dobytkářství. Lesy uvedené v katastru byly obecní, rybníky užívala vrchnost. Z řemesel zde byl evidován pouze kovář, v obci je dále zachycen šafář a 3 podruzi.

JINOLICE NA I., II. A III. VOJENSKÉM MAPOVÁNÍ (s dalšími doplňky)

I na vojenských mapách najdeme velmi zajímavé informace, které zachycují danou oblast a jsou na nich navíc uvedena další data týkající se vybavenosti obce pro možný válečný konflikt. Výsledkem I. vojenského mapování Jičínska, které proběhlo v letech 1763 – 1767, je 6 mapových listů. Pojmenování obce má tvar Jinonitz, vedle toho je zmíněna část obce s názvem Mali Jinonitz, která je ohraničená lesem. V boční specifikaci je uvedeno pro Jinolice 6 sedláků, 37 zahradníků a domkářů a 12 koní. Počty jsou výrazně vyšší než uvádí tereziánský katastr, protože vojenské mapování uvádí i domkáře, kteří nebyli vlastníky pozemků. Termínem Häusler je označen nejenom chalupník, domkář, ale i podruh. ("Podruh, kdo ve vsi v cizím domě v podnájmu bývá a nemaje polí ni chalupy živí se jen prací rukou svých." – Ottův slovník naučný, 19. díl. Praha 1902, s. 1031.)

Zajímavá data charakterizující Jinolice roku 1848 předkládá Popis království českého od Františka Palackého. Zde autor respektuje dvě označení obce Ninolice a Jinolitze. Obec měla k tomuto roku celkem 37 domů a 266 obyvatel.

Druhé vojenské mapování proběhlo na Jičínsku ve dvou etapách, pro západní část v roce 1850 a pro východní část o rok později. Pojmenování obce dostalo tvar Jinolitz a Klein Jinolitz. Doplňující informace na kraji mapového listu udávají – 37 domkářů, 6 chlévů (resp. stájí) a pohodlné ubytování pro 15 mužů a 8 koní. Je pravděpodobné, že vzhledem k údajům Fr. Palackého je zde označení 37 domkářů chápáno spíše jako počet usedlostí bez ohledu na velikost pozemků.

Retrospektivní lexikon obcí ČSSR, 1850 – 1970, uvádí počty obyvatel v jednotlivých obcích. Pro jinolickou obec je například k roku 1869 zapsáno 293 obyvatel, kteří žili ve 39 domech. Poté počet obyvatel klesal až do roku 1910 a počet domů naopak pomalu rostl. V letech 1880 a 1890 žilo v obci 284 obyvatel a domů bylo čtyřicet. Od roku 1910 počet obyvatel mírně stoupal, v roce 1930 žilo v obci 235 obyvatel. V roce 1900 bylo v obci 44 domů, o třicet let později rovných padesát. Z hlediska správního patřila obec v letech 1850 – 1950 vždy do jičínského okresu.

Obec je zachycena i na třetím vojenském mapování Jičínska, které proběhlo roku 1877 a jeho výsledky byly zpracovány do 9-ti mapových sekcí. Zde je již zachyceno dnešní označení obce Jinolice a M. Jinolice.

PRUSKO– RAKOUSKÁ VÁLKA ROKU 1866

„Dne 29. června 1866 byla rozkošná krajina na Jičínsku lemovaná Loretou, sv. Annou, malebnými skalami prachovskými, horou Táborem, zříceninami hradů Bradlec, Kumburk, Veliš a homolovitými kopci Čeřovkou a Zebínem jevištěm událostí, jež pole mezi Jičínem, Dolním a Horním Lochovem, Prachovem, Jinolicí, Podůším, Zámezím a Dílci skropily krví tisíců padlých i raněných bojovníků rakouských, saských, pruských, ničily úrodu požehnanou a ochudily krajinu na dlouhou řadu let.“ (SOkA Jičín, Bitva u Jičína, rukopis.)

V této válce zaujímalo významné místo město Jičín. Pruská armáda, která vtrhla do Čech ve třech směrech, se zde měla spojit a podle původního záměru velitele pruských vojsk, generála Helmutha von Moltekeho („odděleni na pochodu, spojeni v boji“), svést rozhodující bitvu s rakouskou Severní armádou. Bitva u Jičína se odehrála 29. června 1866. Před vlastní bitvou bylo připraveno obranné postavení, a to v obou směrech možného pruského postupu, od Sobotky i Turnova. Obě přístupové cesty, oddělené zalesněným a částečně skalnatým masivem Prachovským skal, byly přehrazeny. Tento hřbet, probíhající od západu k východu a končící až severně od měst, dělil celé postavení na dva úseky: západní se soboteckou silnicí a severní se silnicí turnovskou. Vnitřní křídla těchto úseků se stýkala v sedle nad Prachovem.

Obec Jinolice byla součástí severního, turnovském úseku, kde boje začaly a kde z Kněžnic vyrazil předvoj V. pruské divize a byl ihned rakouským dělostřelectvem ostřelován. Jen s velkými ztrátami vtrhli pruští vojáci do Jinolic a Podůlší, obsazených pěší rakouskou Poschacherovou brigádou a částečně se obcí zmocnili, především jejich východních částí. Nepodařilo se jim ale až do nařízení přerušení boje vytlačit rakouské jednotky zcela z vesnice. Krátce před tímto přerušením se dokonce 18. pražskému mysliveckému praporu podařilo přejít k útoku. Za těchto bojů hořely Podůlší, Jinolice a Kněžnice. Generálporučík Tümpling si byl vědom pevného nepřátelského postavení na Bradech, a tak se rozhodl obejít rakouské pozice zprava i zleva a přinutit rakouské vojsko k ústupu. Proti levému křídlu rakouské Poschacherovy brigády vyslal poznaňský pluk č. 18, aby se dostal přes Javornici a Březku až do Prachovských skal, za záda a na levý bok Poschacherovy brigády. Tento obchvat ale selhal, protože byl již u Březky zaražen.

Náročný lesní a skalnatý terén a slabé síly neumožnily na celé této frontě okamžitý úspěch, a tak se boj proměnil v prudkou přestřelku přes jinolický úval, přičemž se žádné z obou stran nepodařilo dlouho postoupit dopředu. Jičínská bitva byla jednou z nejhorších srážek z celé této války, o čemž svědčí i ztráty na obou stranách.

Jinolice byly velmi poškozeny vojenským zásahem jednotlivých armád. Celková škoda byla vyčíslena na 9 704 zl. Od září 1866 započala svou činnost Okresní komise určená k vyšetřování škod způsobených válkou. Tuto komisi tvořili c. k. okresní představený, jeden c. k. finanční úředník, starosta okresního zastupitelstva a dva členové výboru. Komise pro obec upravila částku na 7 703 zl. 29 kr. Nakonec byla obci vyplacena záloha ve výši 3 829 zl. 69 kr.

Dlouhou dobu po skončení války bylo v celém okolí možné nalézt artefakty připomínající prusko – rakouské střetnutí. Například v prostoru nad rybníkem nacházeli lidé při dobývání pařezů po druhé světové válce velké množství olověných kulí.

POČÁTEK 20. STOLETÍ

V polovině roku 1899 začalo obecní zastupitelstvo Jinolic zvažovat všechny možnosti rozšíření budoucí osobní zastávky v nakladiště na celé vagóny na dráze Jičín – Turnov. Bylo počítáno s rozpočtem 6940 zl. Obec oslovila okolní obce – Kněžnice, Cidlinu, Dílce a Zámezí, zda by přispěly na tuto stavbu, ale bez úspěchu, ačkoliv vyjádřily podporu celému projektu i zájem nakladiště v budoucnu využívat. Jinolická obec, která v této době měla řadu dluhů, nemohla sama pokrýt veškeré náklady spojené s plánovanou stavbou. Okresní zastupitelstvo v Jičíně vyčlenilo ze svého rozpočtu na stavbu celé dráhy 160 000 zl., z této částky měla obec rovněž určitý příspěvek získat. Stejně i velkostatek Veliš - Vokšice, který bude využívat dráhu právě v Jinolicích, přidal obci 2000 zl. Dne 18. října 1903 byla slavnostně otevřena místní dráha Jičín – Turnov, na které se Jinolice nacházejí.

Od roku 1900 byl ustanoven hlídač nad obecním lesem. Tento dohled přijal Jan Trýzubský, hajný z velkostatku Veliš – Vokšice, za roční odměnu 6 zl. a výtěžek z pokut. Od roku 1902 měla obec obecního posla, od 1. června do 31. prosince 1902 tuto funkci vykonával za 24 K ročně Václav Filip, podruh z Jinolic čp. 31. V roce 1904 byl zřízen hlídač pro polní pych, službu vykonával zdarma Josef Mašek.

V květnu 1912 rozhodovalo obecní zastupitelstvo, zda bude vystavěna silnice Jinolice – Březka. Obec si podmiňovala stavbu připojením obce Libunec, která by postavila spojovací cestu od hranic Březky k Újezdu nebo připojením Březky společně s Libuní, které by zajistily stavbu silnice od Březky k libuňskému hřbitovu. Podmínky si obec kladla proto, aby se brzy tento úsek stal silnicí spojovací a byl poté přijat do okresní správy. Silnice měla být vystavěna nákladem obce za přispění 30 ti % subvence Okresního úřadu v Jičíně. V květnu 1915 byla celá silnice Jinolice – Březka – Libunec zadána podnikatelské firmě Ing. Ptáčník & Krejcar. Firma později přibrala společníka Ing. Josefa Hrdého z Dolan, který nakonec prováděl za nepřítomnosti svých dvou společníků celou stavbu. Původní časový plán práce od 10. května 1915 do 1. srpna 1916 nebyl splněn. V březnu 1919 nebyly práce dosud dokončeny. V zápise z jednání Obecního zastupitelstva ze dne 7. března 1919 dokonce zaznělo, že není vůbec naděje na dokončení stavebních prací. Výsledkem byl zákaz dalších prací na silnici Ing. Josefu Hrdému. Advokátní kancelář se měla postarat o navrácení projektu, což byl majetek obce, a veškeré další sankce.

ŠKOLA

První zmínky o jinolické škole nejsou přesně doloženy. Od roku 1868 se vyučovalo v dřevěné školní budově v čp. 39, pozdějším hostinci „U Hlavatých“. V tomto roce byla k Jinolicícm přiškolena obec Podůlší, která do té doby patřila k Cidlině. Protože počet dětí rychle stoupal, v roce 1885 navštěvovalo školu již 150 dětí, byla následujícího roku rozšířena škola jednotřídní na školu dvoutřídní. Nová zděna školní budova byla vystavěna v roce 1887 nákladem obcí Jinolice a Podůlší za 12 500 zl.

Ve školním roce 1906/1907 navštěvovalo místní školu 85 dětí, v roce 1910 - 77 a v roce 1913 dokonce 82 dětí. V roce 1914 navštěvovalo školu 74 dětí, 34 chlapců a 40 děvčat. V roce 1918 nastoupilo do jinolické školy 62 žáků. Později byla přiškolena obec Brada na základě jednání obecního zastupitelstva ze dne 1. května 1927.

ŽIVNOSTNÍCI

Zajímavé zprávy o zřizování živnostenských koncesí v obci pocházejí z jednání Obecního zastupitelstva. Jsou sice velmi obsažné, ale chybí zde úplnost a celkový stav živnostníků. Ten ale předkládají jednotlivé Adresáře z let 1900, 1907, 1912 a 1927.

První doklad o povolení koncese z jednání pochází ze dne 22. listopadu 1899, kdy byl povolen výčep piva a kořalky Karlu Čapkovi, v té době to byl již třetí hostinec v obci. V roce 1907 je týž evidován jako výrobce lihovin. Do této doby provozovali hostinskou živnost ještě Jan Janďourek (viz. níže) a Marie Sacherová.

Zachovala se i zajímavá zpráva z jednání zastupitelstva ze dne 20. února 1897, kdy byl prodán hostinec čp. 39 ve veřejné dražbě. Nejzajímavější nabídku poskytl J. Lamač, kterému byla také tímto povolena hostinská koncese. Mezi hostinskými v roce 1900 ale již nefiguruje. Dosavadní majitelka, pravděpodobně Marie Sacherová, měla předložit řádné vysvědčení a bylo jí přislíbeno rovněž potvrzení koncese. Je pravděpodobné, že tento hostinec se poté dostává do majetku Aloise Hlavatého.

V roce 1903 byla přijata žádost Aloise Hlavatého na povolení provozování hostinské koncese, která obsahovala výčep piva a vína, podávání pokrmů a držení dovolených her. Tato koncese prozatím nezahrnovala výčep pálených lihových nápojů, o což žádal od roku 1904. Až 12. května 1912 skutečně byla Aloisi Hlavatému v domě čp. 39 rozšířena koncese o výčep a drobný prodej pálených lihových nápojů. Kořalku prodával v uzavřených lahvičkách i ve svém obchodě se smíšeným zbožím.

Dne 16. března 1912 projednávalo Obecní zastupitelstvo žádost Josefa Janďourka o udělení hostinské koncese, jejíž obsah spočíval v „podávání pokrmů, výčepu piva, výčepu a drobném prodeji pálených lihových nápojů a držení dovolených her v domě čp. 1 v Jinolici.“ (SOkA Jičín, Obecní úřad Jinolice, Protokoly ze schůzí obecního zastupitelstva, 1892 - 1920, kniha 1, Jednání ze dne 16. 3. 1912.) Jedinou podmínkou bylo, že se jeho otec Jan Janďourek, dosavadní majitel hostince, vzdá této koncese. Živnost byla povolena především proto, že v dome čp. 1 je hostinský podnik již přes 100 let, místnosti jsou způsobilé, policejnímu dohledu snadno přístupné a Josef Janďourek zcela zachovalý. (SOkA Jičín, Obecní úřad Jinolice, Protokoly ze schůzí obecního zastupitelstva, 1892 – 1920, Jednání Obecního zastupitelstva ze dne 16. 3.1912, bod 1). Dne 9. května 1923 získal Josef Janďourek od stavební komise povolení postavit v místě stávající čp. 1 nový hostinec.

Dále byla v roce 1912 povolena hostinská koncese bez výčepu kořalky pro restauraci, kterou chtěl u zastávky dráhy Jinolice postavit Josef Kozák z Kněžnic. Koncese mu byla povolena 28. února 1912. Bylo naplánováno, že restaurace má stát mimo obec a využívat ji měli především turisté a výletníci. Na začátku následujícího získal rozšíření koncese o výčep a drobný prodej lihovin. Tentýž rok předala obec do záložny dar Josefa Kozáka 100 Korun.

K roku 1927 je mezi hostinskými již zmíněná Kateřina Hlavatá, která převzala i obchod se smíšeným zbožím, dále J. Janďourek a Josef Kozák, který rovněž vedl smíšený obchod.

Kromě majitelů hostinců žila v obci celá řada dalších živnostníků. V roce 1900 měla obchod Marie Nováková, obuvníci byli v obci tři – František Ženatý, František Hercík a J. Kozák, rovněž truhláři byli tři – Jan Procházka, František Lhota a František Drbohlav. Kolářskou živností se živili Josef Ženatý a Jan Dědeček, kovářem byl Josef Říha, mlynářem Karel Bábel. V roce 1907 výrazně ubylo živností, kramářství vedla Františka Čapková a Alois Hlavatý a kovářem byl Josef Říha. Kolem roku 1912 ke kováři přibyli dva koláři Jan Dědeček a Jan Ženatý, kteří pravděpodobně přerušili na krátkou dobu činnost, dále obchod provozoval již pouze Alois Hlavatý. Kolem roku 1927 tyto živnosti pokračovaly, k nim ještě přibyl krejčí K. Šeps a obuvník V. Klimeš. Po panu Hlavatém převzala obchod Kateřina Hlavatá a nový obchod vedl Josef Kozák.

SPOLKOVÝ ŽIVOT V OBCI

Nařízením Okresního výboru v Jičíně ze dne 5. června 1900 musela obec zřídit nejpotřebnější hasičské nářadí, o které si měla do konce července požádat zemský výbor. Místo jedné přenosné a dvou ručních stříkaček se plánovalo pořídit stříkačku čtyřkolovou v obnosu do částky 700 zl. a dva háky. Košíky měly nahradit konve, které při požáru každý obyvatel měl ochotně zapůjčit stejně jako žebříky, které se rovněž specielně pro místní hasiče nepořizovaly. V roce 1904 byla nakonec pořízena čtyřkolová stříkačka s příslušnými hadicemi v hodnotě 1000 K.

Teprve v roce 1907 jednalo zastupitelstvo o zřízení hasičského sboru. Právě zakoupení potřebné stříkačky, adekvátního nářadí a oblečení odůvodnilo vznik Sboru dobrovolných hasičů, který měl ve svém počátku 16 členů. Na obecním pozemku čp. 7 byla poté vystavěna kolna na stříkačku. V roce 1912 získali hasiči acetylenovou svítilnu ke stříkačce, v roce 1925 služební a vycházkové odznaky, které byly majetkem obce, ale v opatrování sboru, o rok později sanitní brašnu. Dne 16. února 1927 schválilo obecní zastupitelstvo stanovy Sboru dobrovolných hasičů. Služební blůzy měl obstarat krejčí Karel Šeps. Pro pojištění požární přípřeže byla uzavřena pojistka u hasičské pojišťovny. V roce 1929 získali hasiči tři díly hadic v hodnotě 1 415 Kč a služební kalhoty za 480 Kč. V roce 1938 obdržel sbor 1 500 K na vycházkový stejnokroj.

V roce 1932 slavili hasiči 25 let trvání spolku. Vyznamenání za vynikající činnost ve sboru obdrželi členové sboru Josef Janďourek, hostinský a Josef Drbohlav. Večer 20. dubna byla sehrána hra „Pro čest hasičskou“. Třicetileté trvání oslavili hrou „Na otavském klepáči“, která se hrála pod širým nebem.

Dne 6. ledna roku 1929 byl ustaven v Jinolicích ochotnický spolek „Vojan“. Jejich spolková místnosti byla v hostinci „U Janďourků“ v čp. 1. Dne 13. ledna téhož roku se obec usnesla předat nově vzniklému sdružení obnos 2000 Kč jako jubilejní dar v rámci desetiletého výročí trvání republiky. Dne 27. ledna 1929 byly jednomyslně schváleny stanovy spolku. Dne 15. února 1930 pořádali ochotníci maškarní ples, o sedm dní později pořádali ples hasiči. V březnu sehráli místní ochotníci hru od Adolfa Bognera: „Jidáš“, drama o 5 jednáních z doby světové války. V dubnu se spolek představil hrou „Hajný v lese usnul“, výstřední fraškou o myslivcích a myšlení, pytlácích a piklení, jejímiž autory jsou Vlasta Burian a Emil Artur Longen. Na podzim sehrál spolek hru „To byla noc“ od Josefa Skružného. Téměř každým rokem pořádal Vojan ples, často maškarní, silvestrovskou veselici a nejméně jednu divadelní hru. V roce 1932 proběhla v režii spolku obžínková slavnost. Ples téměř každoročně pořádali i hasiči.

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

Válečné události zasáhly radikálně život v obci, obyvatelé se museli přizpůsobit novým omezujícím nařízením a normám.

V roce 1914 byla zřízena v obci funkce nočního hlídače, na čas byla zřízena funkce ponocného, jehož odměna byla 60 h za jednu noc.

V roce 1915 obec vyjádřila řadu zvláštních poděkování výrazným představitelům politického života regionu. Čestným občanem obcí Jinolic, Březky a Libunce byl jmenován první říšský a zemský poslanec Bohumil Bradáč. Děkovný přípis s udělením čestného občanství obdržel i říšský a zemský poslanec Jindřich Maštálka. Čestnými členy obce se rovněž stali Rudolf Bažant, Josef Koldovský a Em. Sedláček, kterým tímto obec předala uznání za stavbu silnice, ještě v této době zdárně prováděné.

Na začátku roku 1917 byly vysázeny pamětní stromy a stromořadí na paměť padlých hrdinů, příslušníků obce. V tomto roce se také dokončovala úprava návsi, poté měla být osázena ovocným sadem a tok potoka měly zkrášlit ozdobné keře. V této souvislosti se měly i všechny obecní pozemky ležící ladem osázet lesem. V Malé Jinolici vznikla stromořadí již o dva roky dříve. Na všechny tyto kroky dohlížela zvolená šestičlenná komise, složená ze starosty Jindřicha Brunclíka, radního Jana Tupáčka, řídícího učitele Josefa Koldovského, učitele Antonína Šepse, radního a členů obecního zastupitelstva Josefa Janďourka a Václava Lhoty.

Školy obdržely během války množství nejrůznějších nařízení. V roce 1914 dívky předaly 14 párů nátepniček, 417 párů papírových podešví apod. Často děti pomáhaly při polních pracích. Sbíraly listy ostružiníku, po jeho usušení a zvážení se vše sváželo do lékárny U České koruny MgPh. V. Pavlíčka v Jičíně. V roce 1914 se podařilo jinolickým studentům předat do Jičína 10 kg ostružiníku. V následujícím roce nasbíraly děti 3 kg jahodníku a 7 kg ostružiníku. Tentokrát již bylo vše převáženo do továrny u Vídně. Podle nařízení české zemské komise roku 1914 proběhla v obci během Dětského dne sbírka „dům od domu“. Děti vybraly 7 K 60 ha. Další sbírky se týkaly kovů, vlny, bylin apod.

Během první světové války probíhaly oslavy narozenin německého císaře. Obec i škola během války upisovaly drobné částky, za které zakupovaly státní úpisy.

I jinolická obec má své legionáře. Josef Bejšovec, narozený 19. 3. 1891 v Rovině. Do legií vstoupil roku 1917 a působil jako střelec u 23. a 22. pluku ve Francii. Poté žil v čp. 29 v Malé Jinolici bez dětí. Dalším byl František Drbohlav, který se narodil 1. června 1887 v obci. Do legie vstoupil 9. června 1918 (legie bojovaly i v rámci dalších událostí v rámci nové mapy Evropy) a působil u 21. a 23. pluku ve Francii pod evidenčním číslem 4787. Třetím legionářem se stal Jan Kozák, který se rovněž narodil v Jinolicích (27. 2. 1884). Působil v Itálii od roku 1918 jako střelec 35. pluku, během několika měsíců byl zajat. Dalším byl Josef Svobodný, který se narodil 26. 12. 1889 v Jinolicích. Během života v obci ale nepobýval. Byl legionářem v Rusku u 2. pluku lehkého dělostřelectva. V oficiálních seznamech není zachycen František Fiala, majitel bývalého panského mlýna čp. 37. Jeho účast v legiích dokládají pouze pamětníci z obce.

Na bitevním poli první světové války padlo pět občanů obce. V roce 1916 zemřel na ruské frontě Josef Syrovátko a na italské Antonín Kozák, v roce 1918 Josef Kopřiva. Dne 31. března 1918 v Insbrucku podlehl úplavici Josef Bábel. Josefa Drbohlava zabila mina na italské frontě. Obec dlouhou dobu uvažovala o postavení pomníku padlým během první světové války, o čemž svědčí i neúspěšná žádost Kateřiny Hlavaté, která žádala o odprodej místa u její zahrady. Její žádost obec zamítla, protože místo bylo určeno pro stavbu pomníku padlým v první světové válce. Ke stavbě ale nikdy nedošlo.

OBDOBÍ PRVNÍ REPUBLIKY

Na oslavu vzniku samostatné Československé republiky byl večer dne 3. listopadu 1918 zapálen velký oheň, ve kterém byly spáleny všechny věci připomínající Habsburskou monarchii. Sbírka pro zlatý poklad Československé republiky vynesla ? kg stříbra a 12 g zlata. Prvním starostou se po volbách v roce 1920 stal Alois Lacina.

Jednou z hlavních reakcí na rozpad Habsburské monarchie byla rozluka s římsko – katolickou církví. V roce 1921 bylo 120 jinolických obyvatel československého, 8 českobratrského, 97 římsko – katolického vyznání a 4 vystoupili z církve zcela.

Dne 1. května 1919 proběhla v obci slavnost sázení stromořadí za účasti žáků školy, Místní školní rady a občanů obce. Od roku 1922 disponuje obec vlastní knihovnu. V květnu 1922 bylo rozhodnuto o opravě cesty „za humny“. Mělo se začít od Lhotových, dozor jako vrchní dělník měl obstarat František Lhota a stavba měla prozatím zaměstnat 5 až 6 dělníků. Práce skončily po pěti letech a stavba stála 12 966 Kč.

V roce 1923 proběhlo jednání o stavbě nového hřbitova, projednávali se rozpočty, původní byl zamítnut jako přemrštěný. Zároveň obecní zastupitelstvo schválilo 19. dubna plán hřbitova. František Filip, majitel parcely č. 24 v Jinolicích nabídl potřebný pozemek výměnou za pozemky obecní, což bylo schváleno 25. dubna téhož roku. Od května 1924 se stal hrobníkem František Kopřiva, byl vybrán ze tří uchazečů. V květnu 1928 byl ustanoven hřbitovní správce, kterým se stal Antonín Smrček. Jeho úkolem bylo „se starati o hřbitov a jeho pořádek a okrasu.“ (SOkA Jinolice, Obecní úřad Jinolice, Protokoly ze schůzí obecního zastupitelstva 1920 – 1945, kniha 2, Zápis ze dne 6. 5. 1928).

Na začátku roku 1926 byl František Fiala pověřen hlídáním v lese. Za dva měsíce obdržel 30 Kč. O dva roky později bylo pronajato zvonictví za 75 Kč ročně Josefu Dědečkovi, poselné se pronajímalo za částku 50 Kč ročně. Od roku 1929 krášlily náves dvě řady jasanů.

V roce 1930 proběhlo i ve zdejší obci sčítání usedlostí vyvíjející zemědělskou činnost. V této době jich bylo 53, zemědělská půda celkem čítala 181, 53 ha. Hospodáři chovali v tomto roce celkem 11 koní, 165 skotu, 59 koz, 60 vepřů, 680 kohoutů a slepic, 416 houserů a hus. Rovněž byl sečten počet ovocných stromů a keřů – jabloní bylo celkem 764, hrušní 164, třešní 49, višní 1, švestek 529, slív 49, ořechů 16 a rybízů 24.

V roce 1931 se započalo se stavbou silnice Jinolice – Javornice. Na stavbu si obec vypůjčila 50 000 Kč u místní Kampeličky. Dne 29. března 1931 se poté konala první valná hromada Spořitelního a záložního spolku pro Podůlší, Jinolici a okolí. Jednání probíhala v hostinci „Na zastávce“. Jako nejnižší vklad byla povolena jedna koruna a nejvyšší částka 200 000 Kč. V roce 1934 byly obecní pozemky kolem silnice osázeny ovocnými stromy. V roce 1938 byl na návsi vysázen ovocný sad a na obecním pozemku pod silnicí bylo umístěno 200 kusů holandských topolů a 10 000 smrčků. Dne 25. ledna 1938 byla nad obcí viditelná polární záře.

V roce 1936 proběhla vlivem napjaté mezinárodní situace i ve zdejší obci tři poplachová cvičení. O dva roky později se konala generální zkouška z civilní a protiletadlové obrany a poté poplach. V tomto roce bylo v květnu k mimořádnému vojenskému cvičení na dobu čtyř týdnů povoláno sedm a v září deset domobranců. V září roku 1938 se v obci usídlilo pět rodin prvních uprchlíků z pohraničí.

ELEKTRIFIKACE OBCE

Již v roce 1925 se projednávala otázka elektrizace, z finančních důvodů byla tato věc přesunuta na dobu pozdější.

Ve čtyřicátých letech se obec již snažila vstoupit za člena elektrárenského družstva. Dne 6. července 1941 bylo v obci založeno Družstvo pro rozvod elektrické energie. „To byl konečně šťastný krok po několikerých pokusech, že sice pozdě, ale přece dojde k uskutečnění zapojení zdejší obce na elektrickou síť.“(SOkA Jičín, ZŠ Jinolice, Školní kronika Jinolic, nespořádaný fond). V roce 1941 žádalo Družstvo subvenci na elektrizaci v obci v částce 50 000 Kč. V částce byly zahrnuty podíly obce, zápisné na podíly, stavební příspěvky, osvětlení hasičského skladiště, event. přípojky pro toto osvětlení. Jako protihodnotu mělo družstvo předat obci podíly, které v den zapnutí sítě nebudou od družstva odkoupeny. Zápůjčka byla uzavřena u Kampeličky v Kněžnicích, mělo být spláceno 2 000 K ročně. V roce 1943 žádalo družstvo obec o další příspěvek na úhradu stavebních nákladů, získalo 10 000 K a zároveň obec zaplatila pozemek pro transformační stanici v hodnotě 550 K.

Dne 1. března 1953 družstvo ukončilo provoz. Veškeré tiskopisy, knihy, vkladní knížky a hotovost 2911 Kč převzalo místní JZD.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA

Druhá světová válka je v písemných pramenech obce zachována jen velmi poskrovnu. Ve fondu obecné školy se zachovala kronika bez přesného označení. Je psána tužkou a představuje základní dění v obci a jednání obecních představitelů během druhé světové války. Její vypovídací hodnotu upřesňuje Školní kronika Jinolic, kde se druhá světová válka odehrává v prostředí venkovské školy, učitelů a studentů, kteří byli důsledky války poškozeni nejvíce.

Vyučování ve školním roce 1940/1941 probíhalo bez učebnic, původní texty byly zabaveny. Učitelé vypracovávali podrobné učební osnovy a písemné přípravy na tabuli. Škola získávala řadu nových učebních pomůcek, především německou, dobově zkreslenou literaturu, např.: Výuka dějepisu a etnické školství (volný překlad), Poselství vůdce národu a světu (volný překlad), časopis Němčina atd. Postupně také škola přijímala učebnice a příručky k vyučování německého jazyka. Na druhé straně se v knihovně školy objevila publikace Z kraje Cidliny k horní Jizeře, Pravidla českého pravopisu, Mistrovská díla českých malířů apod. Výuku přírodopisu obohatila Školní úřadovna v Jičíně, od které škola obdržela škebli rybničnou a žaludek přežvýkavce.

Žáci se museli účastnit sběru léčivých bylin, které se ve školní budově sušily a poté se odevzdávaly jičínské drogistické firmě rodiny Beyšovcových, která žákům poskytovala odměnu za odvedenou práci. V roce 1942 si mezi sebou děti rozdělily 53, 25 K. Dále bylo nařízeno sbírat staré odpadové hmoty – kosti, železo, papír, barevné kovy, hadry a gumy. Sběr byl povinný, škola musela měsíčně zpracovávat výsledky. Sbíralo se téměř vše, byl nařízen i sběr pecek, koňských kaštanů a kopřiv. Sběr kovů byl řízen předpisy a přesnými nařízeními. Na osobu se podařilo získat 42 ks kovů. Další sbírku vyvolala silná zima, byl nařízen sběr teplého prádla a oděvů pro německé vojáky, výsledkem bylo 111 ks věcí. Sběr byl podpořen bodovým a prémiovým systémem ve škole. Za 5 kg kostí obdržel žák poukaz na jeden kus jednotného mýdla, 5 bodů získal za 1 kg textilního odpadu nebo gumy, 3 body za 1 kg barevných kovů nebo kostí, 2 body za 1 kg papíru a 1 bod za 1 kg železa. Jednotlivým žákům byl přidělen určitý počet domácností, kde poté odpad sbírali. Školní kronika hodnotí, že nejmenší úspěch měli ti, kterým byly určeny rodiny bez dětí. (Tamtéž, s. 26.)

Na podzim roku 1940 postihla obec silná vichřice, která strhla na západní straně školy žlab a odnesla jej daleko od budovy, část se vůbec nepodařilo dohledat. Zima v roce 1940 – 1941 byla velmi krutá, velmi časté byly sněhové vánice a mrazy klesly až ke 30 stupňům. Na Nový rok uvízl v závějích u obce vlak vypravený z Jičína na Turnov. Cestující museli přenocovat v obci. Trvalo dva dny, než se podařilo vlak vyprostit. Za těchto nepříznivých podmínek byla zavedena pracovní povinnost, při které všichni muži ve věku od 15 do 65 let museli vyhazovat sníh na trati i silnici, protože provoz na silnicích i dráze byl několikrát zcela zastaven. Zima se podepsala i na vysokém úhynu lesní zvěře, ale i na poškození ovocných stromů, především švestek. I následná zima byla velmi těžká. Vánoční školní prázdniny měly trvat od 20. prosince do 18. ledna, ale protože nejenom Jinolice postihly silné mrazy, bylo volno pro studenty prodlouženo do 4. března 1942.

Život jinolických obyvatel ovlivňovala i častá vojenská cvičení, ostrá střelba za Malou Jinolicí nebo bojová cvičení přímo v obci. Často tudy procházela německá mládež z kolonie v Prachově a Železnici. Školní děti byly přísně poučeny o slušném chování k německému dorostu, aby to nebylo příčinou k nedozírným následkům. (Tamtéž)

Typické pro dobu první poloviny 40. let 20. století byly oslavy spojené s narozeninami Adolfa Hitlera a Emila Háchy, také svátky spojené s výročím založení Protektorátu a úspěchy německé armády apod. Národní charakter měla například oslava 350. výročí narození Jana Amose Komenského, která v obci proběhla v roce 1942.

Dne 28. června 1941 rezignoval na svou funkci starosta obce Antonín Smrček, kterého po volbě dne 18. července 1941 nahradil jeho dosavadní náměstek Jaroslav Lacina. V obecní úřadovně v domě čp. 1 byla ponechána do března 1942 nutná hasičská a protisabotážní hlídka. Představitelé obce projednávali a zveřejňovali povinné dodávky mléka, odevzdávání zbraní, součástek výzbroje a výstroje, závaží apod.

Dne 26. května 1945 byli v obci zajištěni tři lidé podezřelí z kolaborace. Jeden z nich byl z příkazu ONV v Jičíně zavřen v obchodě se smíšeným zbožím. Ve dnech 29. a 30. května 1945 upořádali Miloslav Koldovský a Josef Maštálka sbírku ve prospěch obětí nacistického teroru v okrese Jičín. Celkově vynesla částku 3 390 K. V červnu 1945 byl v obci ustanoven Svaz české mládeže, jehož předsedou se stal Jaroslav Smrček.

POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA:

Adresář okresní správy politické v Jičíně, Jičín 1927, s. 91. Bílek, T. V.: Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618, II.díl. Praha 1883, s. 721, 774. Janků, R.: Legionáři Jičínska. Jičín 2000, s. 78. Palacký, Fr.: Popis království českého. Praha 1848, s. 121. Podrobný adresář okresního hejtmanství jičínského. Jičín 1912, s. 86. Retrospektivní lexikon obcí ČSSR, 1850 – 1970, 2 díly. Praha 1978. Tereziánský katastr, svazek 1, rustikál, edice. Praha 1964, s. 184 - 185. Úplný adresář a popis politického okresu Jičínského. Jičín 1900, s. 67. Úplný adresář politického okresu Jičínského. Jičín 1907, s. 79 – 80 .

Národní archiv Praha, Desky zemské větší, DZV, DZ 42 G 16; DZ 133 C 20 – 21. SOkA Jičín, Spolek pro udržování Ossaria, pomníků a hrobů na bojišti jičínském, Bitva u Jičína, rukopis kart. 6. Obecní úřad Jinolice, Protokoly ze schůzí obecního zastupitelstva, 1892 - 1920, kniha 1; Protokoly ze schůzí obecního zastupitelstva, 1920 – 1945, kniha 2; Kronika obce Jinolice, kniha 3. Družstvo pro rozvod elektrické energie JInolice, 1941 – 1948. Farní úřad římsko – katolický Libuň, 1820 – 1964, Výstupy z církve, kart. 1. ZŠ Jinolice, Kronika, 1938 – 1945, kniha č. 1; Konferenční protokol, 1900 – 1906, kniha č. 2; Konferenční zápisy, 1906/1907 – 1913 – 1914, kniha č. 3; Konferenční zápisy, 1914 – 1934, kniha č. 4; Školní kronika Jinolic.