Hudčice

Až do roku 1924 nazývána byla zdejší obce Hučice. Vezmeme-li na vědomí, že v minulých dobách stával v obci mlýn, jistě chodci na Březnici tudy přecházející již z dálky slyšeli jeho hukot, jakož i hukot vody potokem tekoucí. Jest tedy možné, že název obce vznikl od slova hučeti. Od r. 1924 název místní obce předělán na Hudčice, což asi odvozeno od staročeského hradu, to jest "hraje". Jméno to připomínalo by hudce, tedy obyvatele, kteří zabývali se uměním hudebním. Tradicí zachovala se zpráva, že zdejší obec má jméno od vladyky Huda.

Z historie obce Hudčice

Zmínka o šlechtě, jejíž moc se vztahovala na zdejší obec.

Obec Hudčice leží 3,8 km jihozápadně Březnice. Za války prvních tří Lucemburků, Jana, Karla IV. a Václava IV., tedy ve 14. století, patřila k Rožmitálu. Roku 1347 Sezima, pán na Rožmitále, daroval půl dědictví otcovského, tedy svoji polovici, arcibiskupství pražskému. Druhá polovina měla zůstati jeho bratru Zdeňkovi. S polovicí Sezimovou připadlo půl Hudčic prvnímu pražskému arcibiskupovi, Arnoštovi z Pardubic. To byla tak zvaná část arcibiskupská. Druhá část zdejší obce, tzv. rožmitálská, zůstala v rukou Sezimova bratra, Zdeňka, pána na polovině panství rožmitálského. Od r. 1412 stal se pražským arcibiskupem Konrád z Vechty, byl držitelem poloviny panství rožmitálského a tedy i poloviny místních pozemků. Tento arcibiskup přestoupil k husitství, začež byl dán do klatby. Po jeho smrti, r. 1436, dal král Zikmund Lucemburský, tentýž, který glejt Husovi na cestu do Kostnice vydal, arcibiskupskou polovici rožmitálského panství v zástavu bratřím Janovi a Václavovi Zmrzlíkům ze Svojšína. Tak polovina naší obce, na levém břehu potoka, dostala se pod nové pány, kteří ji později prodali k Březnici. Druhou část zdejší obce drželi Lvové z Rožmitála, jimž patřila i tvrz Uzenice, a po nich páni Grispekové, kteří byli původu bavorského, i ti koupili okolo r. 1550 prodlužené panství rožmitálských Lvů.

Když vypuklo povstání české šlechty protestanské, čili českých stavů, proti králi Ferdinandovi II. Habsburskému, účastnili se ho také rytíři Grispekové, páni na Rožmitále. Florian Grispek vstoupil do stavovského vojska a napsal direktorům, tedy prozatímní vládě české, která prohlásila Ferdinanda II. za sesazena, "že všechno rád udělá, co mu poručí, že jako věrný syn vlasti s ní státi a trvati bude, aby mu škoda jeho ze statků katolíkům vzatých nahrazena byla". Stavovskému vojevůdci, Arnoštu hraběti z Mansfeldu, jenž obléhal plzeňské hradby, poskytne děl ze zbrojnice v Kačerově. Po bitvě bělohorské byl Rožmitál dobyt od pověstného Don Baltazara de Maradas a obsazen. Vítězný Ferdinad II., tak jako mnohým českým rytířům a pánům, tak také rožmitálskému rytíři, protestantu Grispekovi, dal 16. září 1622 výpověď a odňal mu všechno jmění, tedy statek Rožmitál, k němuž náležel zámek a město Rožmitál, Věšín, Buková, Sedlice, Hoděmyšl, Vranovice, Lešetice, Nesvačily, Skuhrov, Pňovice, Bezděkov, Borovno, Trokavec, Mirošov, Skořice, Kolvín a dílem vsi Láz a Hudčice. Správu statku toho převzal Krištof Krásný; byl odhadnut na 36.111 míšeňských kop (míšeňská kopa rovnala se 70ti krejcarům). Jménem císaře Ferdinanda II. darován byl statek arcibiskupství pražskému, tedy kardinálovi Harrachovi, který stal se arcibiskupem. Podobně ožebračeni byli i ostatní členové tohoto protestantského šlechtického rodu, a celá rodina velmi zchudla. Bývalý pán rožmitálský Jan Jaroslav Grispek žil potom ve vsi Draheničkách, nedaleko naší obce, na statku řečeném u Hulů. Tam také byl na den sv. Petra a Pavla r. 1623 úkladně zabit od Jana Karla Příchovského z Příchovic, který sem přijel od Drahenic. Z neznámé příčiny postřelen byl do levého boku, na dvoře byl seknut do pravé ruky mečem, a když spadl s koně, ještě do tváře. Členové rodu Grispeků rychle za sebou umírali, někteří v témž roce. I vznikla a rozšířila se pověst v lidu, že Grispekové, když o všechna panství přišli, společně se otrávili, nechtějíce přečkati rodinného pádu. Brzy po konfiskaci rožmitálského panství připadla rožmitálská část Hudčic pánům Vrábským z Vrábí, a příslušela k Drahenicům. Druhá část Hudčic patřila Přibíkovi z Újezda. Roku 1625 odvádělo faráři bubovickému desátek 11 sedláků Vrbského a 13 sedláků Přibíka z Újezda. Tedy bylo roku 1625 v Hudčicích 24 sedláků. Také zde byl mlýn, který se připomíná hned r. 1586. Z výše uvedeného zápisu a z obsahu celé této stati vysvítá, že místní obec i pozemky kolem ní byly dlouho rozděleny ve dvě části, z nichž každá byla po dlouhý čas pod jiným pánem. Proto byli ve vsi i dva rychtáři či starostové. Na počátku války třicetileté bylo zde 24 sedláků. (Válka třicetiletá byla v letech 1618-1648). Z toho poznáváme, že naše obec byla již před třemi sty lety značně veliká. Zajímavou a přímo zdrcující statistiku usedlostí vykazuje zdejší obec po válce třicetileté. A sice r. 1654: 1 grunt starousedlý, 5 gruntů zkažených, 7 gruntů pustých, tedy opuštěných, a 3 chalupy.

Rychtáři obce Hudčice

V čele venkovských obcí stáli rychtáři ustanovení vrchností. K úřadu tomu vybírány byly osoby zachovalé, vrchnosti oddané a vládnoucí větším hospodářstvím. Náležela jim péče o hospodářství obecní a vykonávali vrchnostenská práva gruntovní (robotní, úroční a.j.), zač požívali sami úlevy na robotě. Později přejali funkci výběrčích berně a obstarávali konskripce, dodávky a jiné záležitosti vojenské. Každou sobotu scházeli se rychtáři u vrchnostenského úřadu, kde bylo veřejné řízení o to, co bylo potřeba lidu ohlásit. Rychtáři pak rozcházeli se a uváděli zprávy od vrchnosti lidu ve známost.

Odznakem rychtářské moci bylo t. zv. rychtářské právo. Byla to krátká dřevěná hůlka, opletená řemínky a ozdobená lesklými knoflíky. V okresním museu v Blatné jest uchováno několik rychtářských práv - z Budislavic, Hornosína, Málkova Lnářského, Nezdřeva a Ml. Smolivce. Když starý rychtář odváděl svůj úřad vrchnosti, předal právo novému rychtáři, který naň skládal přísahu. Právem dával rychtář znamení, kdo má mluvit, jím měl také moc trestati. To se dělo nejčastěji v hospodě, když povstaly hádky a pračky. Co rychtář vyřknul, to platilo "za právo", která strana toho neuznala při urovnávání menších rozepří, propadla pokutě, aby se pře příliš neprotahovala. Úřad rychtářský trval až do vydání obecního zřízení po roce 1848. Nejstarším známým rychtářem ve zdejší obci byl Šavrda, kolem roku 1586. Roku 1771 byl v naší obci rychtářem Jan Pazderník, jemuž náležela usedlost č. 29. Roku 1774 Jan Simín, v letech 1779-1783 Václav Tichý, v letech 1787-1790 Martin Beruška, v letech 1801-1824 Matěj Truhlář. Jména ostatních rychtářů nejsou známa.

Obecní starostové ve zdejší obci

Revoluční hnutí roku 1848, směřující proti absolutismu a pro uplatnění vůle lidu, vynutilo si změnu dosavadního stavu obecní správy. Císař listem ze dne 24. března a ze dne 8. dubna 1848 projevil ochotu vyhověti přáním týkajícím se správy obcí, ale ještě před novou zákonnou úpravou byly někde utvořeny výbory pro správu obecního jmění. Stav tento změněn byl teprve zákonem ze dne 17. března 1849, který hlásal zásadu: "Základem svobodného státu jest svobodná obec". Tím dána obcím značná samospráva, sice menší než v dobách starých, kdy občan závisel na obci i ve všech politických, vojenských i sousedních věcech a všech, avšak jednotná pro všechny obce zdejšího okresu. Prvním známým starostou ve zdejší obci byl František Žid, čp. 23, v letech 1850-1872, po něm Tomáš Pazderník od r. 1872 do r. 1875. Po něm následovali: František Štěpán čp. 39, 1875 - 1878, Jan Pěnička čp. 45, 1878-1884, Josef Kuděj čp. 48, 1884-1887, Jan Viktora čp. 51, 1887-1890, Josef Viktora čp. 22, 1890-1896, Jan Štěpán čp. 39, 1896-1900, František Kuděj, čp. 48 od r. 1900 do r.1903, Karel Češka čp. 46, od r. 1903 do r.1905, František Holý čp. 44, od r. 1906 do r. 1912, František Žid čp. 19, od r. 1912 do r. 1919, Jan Šilhavý čp. 49, v letech 1919-1927, Karel Cibulka čp. 37,1927-1931. Nyní jest starostou ve zdejší obci František Štěpán čp. 39, od r. 1931 do r. 1936, Frant. Kadlec.

Předsedové MNV: Fr. Kadlec, Fr. Podlešák, Ant. Sýkora, Jar. Převrátil, Ol. Vavřička, Václ. Čipera, Josef Štěpán. V roce 1980 spadla obec pod MNV Volenice, od roku 1990 je však znovu obcí samostatnou.