České Lhotice

Letecký snímek oppida získaný z www.boii.cz. V popředí Hradiště. Dobře patrné je hluboko zařízlé údolí řeky Chrudimky, dnes zatopené vodní nádrží Křižanovice, které poskytovalo oppidu přirozenou ochranu.

Oppidum mělo strategický význam. Jednak poskytovalo ochranu stezce procházející hlubokými lesy a srázy údolí řeky ze středních Čech na Moravu, a pak leželo poblíž bohatých ložisek nerostných surovin - stříbra, železa, zlata, olova, ale i tuhy apod. Keltové kmene Boiů (jak je nazývali Římané) byli vynikajícími řemeslníky, zemědělci i umělci. Ze zlata razili první mince u nás, vyráběli nádherné šperky kombinované zlatem a smaltem. Ze železa kuli a odlévali zemědělské a řemeslnické nástroje, jejichž princip se zachoval až do dnešních dnů. Ale byli i vynikajícími sídelními organizátory, obchodníky a v neposlední řadě vojáky. Z našeho kraje odešli těsně před počátkem našeho letopočtu a byli vystřídáni pravděpodobně germánskými a později slovanskými kmeny.

Opevňovací valy (dvojité a místy i trojité) byly navršeny z kamenů, pocházejících z koryta řeky Chrudimky. V minulých staletích pak tento materiál posloužil při budování stavení v okolních vesnicích.

(Podrobnější informace o archeologickém výzkumu oppida naleznete na adrese www.boii.cz).

Založení našich osad můžeme předpokládat na závěr prvního tisíciletí do doby, kdy na našem území byl bojem zlikvidován rod Slavníkovců a celý tento kraj byl ovládnut Přemyslovci a připojen k Českému knížectví. Další vývoj se historicky váže k epoše rozmachu církevních statků, jmenovitě vilémovského kláštera, který byl také vlastníkem Bojanovského újezdu, kam naše osady příslušely. Existenci našich osad písemně stvrzuje listina z roku 1329, která je založena v zemských deskách v Praze. Touto listinou opat Jaroslav a převor Všeslav z konventu vilémovského postoupili újezd bojanovský Jindřichovi z Lichtenburga a právě v této listině jsou ponejprv uvedeny ves Lhoticze (Lhotičky, resp. Lhotice) a ves Hradisstie (Hradiště).

V těchto dobách i v následujících staletích byl tento lesnatý a skoro pustý kraj chudý a málo obývaný. Jeden z prvních údajů udává počet duší ve Lhoticích 77 a v Hradišti 64. K určitému rozvoji a zalidnění dochází po vydání a uplatnění tolerančního patentu a následně patentu rušícímu robotu a omezení pohybu, a tak na přelomu 18. a 19. století České Lhotice zaznamenávají 239 osob a Hradiště 142. Musíme mít na zřeteli, že v té době byly k Českým Lhoticím přidruženy samoty Kopáčov, Vedralka, Lupoměchy, Mezisvětí. K přidružení Hradiště dochází až v závěru 19. století. V této podobě pak přechází obec České Lhotice do dvacátého století. V roce 1900 je v osadě České Lhotice s Vedralkou 209 obyvatel, v Hradišti pak 142.

Ohlížíme-li se historií našeho kraje, nemůžeme si nepřipomenout, že tento chudý a drsný kraj vždy rodil muže a ženy charakterově pevné a čestné, kteří se vztyčenou hlavou snášeli bídu a ústrky. Již od husitských dob se jejich víra pod obojí neslučovala s katolickým dogmatismem, za což byli těžce stíháni. Přesto ve svém helvétském vyznání vytrvali až do doby vyhlášení tolerančního patentu. Ale již řadu let před tím vznikl v našem kraji toleranční sbor s tajnými kazateli, kteří udržovali evangelické povědomí v okolních vesničkách a samotách. Dokonce byla v Hradišti zbudována a v roce 1787 vysvěcena první dřevěná evangelická modlitebna. Na kázání docházeli členové evangelického sboru pěšky zvláštní, tajnou, tak zvanou „Tolerační stezkou“ vedoucí z Mezisvětí okrajem lesů do Hradiště. V letech 1842 – 1847 byla postavena zděná modlitebna, která je ve své podobě zachována doposud. Stejně tak i fara, jejíž stavba byla dokončena v roce 1835. Církevní škola v Hradišti byla stavěna v letech 1861 – 1862. Do konce roku 1860 byl založen u modlitebny hřbitov. Ale to jsme již v době skutečné náboženské svobody.

Modlitebna církve evangelické a hřbitov v Hradišti.