Horní Vltavice

Horní Vltavice bývala součástí vimperského panství, patří k velmi starým sídlům. První zmínka o obci je zaznamenána již v roce 1257. Jméno obce Horní Vltavice se však objevuje v roce 1359. Obec ležela na jedné z větví Zlaté stezky, která vedla od Vimperka k bavorskému Freyungu a odtud dále do Pasova.

V 16 - 18. století byla v okolí v provozu řada skláren. Přímo v Horní Vltavici je v roce 1618 doložena existence huti na zrcadlové sklo.

V roce 1858 na podnět vimperského knížecího lesmistra Josefa Johna byla někdejší část královského pomezního hvozdu, přesněji úpatí západního bočního hřebene Boubínské hornatiny zvaného Pažení, vyhlášena za přírodní rezervaci - Boubínský prales. Rozloha rezervace je v současnosti 666 ha a je třetí nejstarší přírodní rezervací v České republice.

Po roce 1945 došlo k vysídlení původního obyvatelstva a obec byla dosídlena Čechy, Slováky a emigranty z Maďarska a Rumunska.

V obci jsou tři kulturní a jedna technická památka.

Dominantou obce je barokní kostel Panny Marie, sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého, postavený roku 1724 na místě původní kaple. V interiéru je možné spatřit dva vzácné obrazy Petra van Roye z let 1724-25. U kostela je fara a hřbitov s hrobkou rodiny Kraliků z Meyrwaldu, majitelů lenorských skláren.

V místech dnešního mostu přes Vltavu, který je stavebně technickou památkou, býval dříve brod, u kterého se vybíralo mýtné.

Nedaleko mostu stojí kaplička sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. stol.

Poblíž ní se nachází původní zemědělská usedlost s polovalbovou sedlovou střechou.

V obci byl obnoven památníček padlých občanů z I. Světové války.

Ze zajímavostí. Na hornovltavické faře dlouhá léta pobývala rodina Zdeňka Štěpánka.