Horní Dubňany

V uvedeném století tvořily Horní Dubňany spolu s Dukovany a Rabštejnem jedno panství, se kterým šlechtici zacházeli jako se zbožím – šlo z ruky do ruky podle momentální potřeby majitele.

Za zmínku stojí, že majiteli obce byli na začátku 15. století páni z Kunštátu a Jevišovic. Nejznámější postavou tohoto rodu té doby byl pan Hynek z Kunštátu, řečený Suchý čert. Ten se v roce 1402 psal jako pán na Rabštejně a hejtman ve Znojmě, kterým skutečně krátký čas byl. Po smrti Hynka z Kunštátu a Jevišovic vpadl na Rabštejně jeho bratranec Petr z Jevišovic, což se nelíbilo Hynkovu bratru Jindřichovi. Za bojů mezi pány z Kunštátu trpělo především místní obyvatelstvo, zejména lidé z Rouchovany, Dukovan, Dubňan a Myslibořic. Boje mezi feudály v době předhusitské neubyly v Českém království žádnou výjimkou. Že páni z Kunštátu byli stoupenci husitů, je všeobecně známo, stejně tak i to, že velká moravská města (Brno, Znojmo) byla naopak proti husitům. Oproti tomu sídla v Moravském Krumlově husitská posádka až do roku 1437, což jistě bylo známo i v Horních Dubňanech.

Protože oba páni z Kunštátu (Jindřich a Petr) ze svých hradů loupili v okolí, byli nakonec zajati, odvezeni do Brna a zde po výsleších odsouzeni k smrti a popraveni, stalo se tak v roce 1409.

Po dalších drobných držitelích naše obec a okolí připadly v roce 1447 k panství moravskokrumlovskému, které tehdy drželi páni z Libé (jejich předci pocházeli z České Lípy). V rámci moravskokrumlovského panství setrvala naše obce až do roku 1596. Toho roku koupil Horní Dubňany pan Jindřich Březnický (podle obce Březník u Náměště nad Oslavou) z Náchoda, se sídlem v Tulešicích. Ve svazku s obcemi Tulešice a Čermákovice zůstaly Horní Dubňany až do zrušení poddanství v roce 1848, i když majitel se změnil (Forgačové). Výborným hospodářem v Tulešicích byl úředník šlechtického původu Adam Hrubý z Jelení, který půjčoval na přelomu 16. a 17. století peníze i šlechticům z okolí.

Ani v době, kdy Horní Dubňany vlastnili páni z Lipé, nebyl v kraji klid a mír. Tak např. Jindřich Borovský z Vlašimě, pán na Rešicích, zabavil dvakrát (1557, 1558) desítek v Dolní Vsi (zaniklá osada u Hor. Dubňan), který náležel hornodubňanskému faráři Ondřejovi. V roce 1569 se domáhal zaplacení 6 zlatých farář Adam za desátek z panských polí z Rešic atd.

V 16. století nebyla již Morava nábožensky jednotná tj. katolická. Přední moravští šlechtici, jako např. páni z Lipé, páni ze Žerotína aj. podporovali především jednotu bratrskou. V okolí Horních Dubňan měla jednota význačná střediska, a to v Ivančicích a v Moravském Krumlově. Z menších náboženských sekt byly v okolí naší obce hojně zastoupeny novokřtěnské komunity.

Hornodubňanská fara také již nebyla katolická. Fara u kostela sv. Petra a Pavla byla založena ve 2. polovině 12. století a písemně uvedena za templářů. Do farnosti Horní Dubňany patřily Dolní Dubňany, Tulešice, Dolní Ves a Rešice.

Proti reformním církvím vystupoval z katolické strany nesmlouvavě především nově založený řád jezuitů ( v Olomouci byly od roku 1556, v Brně od roku 1572). Jejich velkým příznivcem byl pan Jiří Březnický z Náchoda (původně český bratr) se sídlem v Tulešicích. Jiří Březnický byl šlechticem budoucnosti, jenž pochopil svou chvíli, vsadil a vyhrál. V roce 1619 se totiž pokusil jako velitel stavovské jízdy na Moravě přejít i s celým oddílem k císařským (podobně jednal Albrecht z Valdštejna, který byl tehdy posádkou na Valašsku). Tento pokus panu Jiřímu nevyšel; bohaté odměny se mu však dostalo od císaře Ferdinanda II. až po vítězné bitvě na Bílé hoře.