Hořepník se nachází v severozápadním cípu Vysočiny, nedaleko města Pacov. Obcí protéká říčka Trnava, přes níž byl r. 1912 zbudován železobetonový most podle návrhu ing. Bechyně, jenž nahradil starý pilířový most stržený velkou povodní v květnu 1911.

Hledat firmy v obci Hořepník
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Firmy v obci Hořepník
Posledně opravené/vložené firmy:zobrazit více

TRUHLÁŘSTVÍ HOLADA - Za Radnicí 70, HořepníkwebFotografie u firmy

Vyrábíme nábytek z masivu, povrch je ošetřen bází přírodních olejů a vosků, která je zdravotně nezávadná.

FRYDRYŠEK ZDENĚK - Panská 195, Hořepník

HRNČÍŘ PETR - U Hřiště 279, Hořepník

Historie obce Hořepník celá historie

Znakem obce je – stříbrná věž mezi dvěma liliemi v modrém poli. Hořepník tento znak získal v 15 století. V této době byla naše obec již městem. Založeno bylo jako ves při cestě podle říčky Trnávky na zeleném drnu a vykáceném lese s obdélným tržištěm a kostelem v románském slohu uprostřed...

Přesná doba ani jméno zakladatele nemohou být spolehlivě zjištěny, ale první písemná zmínka ( Regesta Bohemiae et Moraviae ) uvádí k roku 1252 Bedřicha z Hořepníka jako majitele prvotního vladyckého statku. Předpokládáme, že Bedřich nebo jeho předchůdce byl zakladatelem původní osady. Toto je první písemná zmínka o obci.

Počátky vlastní městské správy, i když skromné, se datují od roku 1299. Městečko, rozdělené na dva díly, bylo ještě stále závislé na držitelích zboží, a tak se městská samospráva vyvíjela pomalu. První zmínka o kmetech v městské správě je z roku 1383. Skromné svobody a městský znak – znamení Jana z Kralovic získal Hořepník až v 15.století. Listina krále Vladislava Jagellonského z roku 1491 povoluje konání dvou výročních trhů – na čtvrtek po svátku Narození Panny Marie a na svatého Jiří již jasně hovoří o purkmistru a konšelích v Hořepníku.

Pravého lesku v městské správě dosáhl Hořepník zřejmě až roku 1540 kdy mu – včetně Oulehle – byly propůjčeny znamenité výsady panem Hynkem Žampachem z Potštejna a na Loutkově. Již jen právo Hořepnických na svobodné kšaftování bylo širší než jinde.

Žampach si také neponechával odúmrť ani pro případ, kdy nebyl dědic. Statek tak odumřelý připadl hořepnické obci a záduší. Udělil výsadu, že měšťané nebudou povinni vrchnostem půjčovat peníze obecní ani zádušní. Další výsadou bylo právo volného stěhování. To byla veliká výhoda, neboť umožnila poddanému člověku nabýt dokonce i svobody, pokud získal přijetí v některém královském městě. Žampach zavázal i budoucí držitele k dodržovat uvedené výsady.

Dokladem vyvíjející se městské správy je nejstarší městská kniha hořepnická z roku 1541, uložená ve Státním ústředním archivu v Praze – odd.IV. Tato kniha obsahuje i četné prameny o boji městské správy s vrchností v letech 1577 až 1679. Výsledek tohoto nerovného i když statečného boje znamenal omezení pravomoci městské správy.

Pamětní kniha hrdě uvádí, že město Hořepník mělo od roku 1540 do roku 1800 svůj vlastní magistrát. Tato kniha založená panem Hynkem Žampachem a mimořádně vyzdobená na titulní straně znakem pana Žampacha a na další straně ukřižováním Krista obsahuje překrásnou kresbu anděla spravedlnosti s mečem v pravé ruce a v levé třímající váhy, na nichž se zvažují činy božské a ďábelské. Tento výjev je doplněn posledním naučením pana Žampacha současným i budoucím konšelům a všem, kteří budou vystaveni pokušení z moci: “ Člověče, pravdu s křivdů rozvaž a pomni, že i ty souzen budeš.”

Součástí Hořepníka byla kdysi samostatná ves a statek Loutkov, o kterých se poprvé dovídáme prostřednictvím predikátu Oty z Loutkova z roku 1316. Statek měl několik majitelů a největšího rozkvětu dosáhl kolem roku 1650, kdy byla majitelkou paní Johana Františka Račínová z Lažan. Tehdy k Loutkovu náležely i Arneštovice, Radějov a Lesná a při sčítání dne 6. dubna 1651 bylo sečteno 362 osob. Ves i tvrz podlehla ničivému požáru v roce 1730 a ze zbytků byla postavena vinopalna.

Hořepník měl po Žampachovi ještě několik majitelů. Ottův slovník naučný uvádí, že roku 1548 jej koupil Jindřich Kekule ze Stradonic. Jeho synové prodali celé zboží Štěpánovi Španovskému z Lisova, dále byl Humprecht z Račína roku 1639. Pak roku 1669 koupil Hořepník Maxmilián z Martinic, v jehož rodině byl v držení do roku 1757. Josef z Martinic jej prodal francouzské kongregaci. Ta roku 1777 byla spojena s Vlašským špitálem a po jeho zrušení připadl Hořepník s Loutkovem pražské všeobecné nemocnici. Správa nemocnice prodala celé hořepnické zboží rytíři Václavu Bechyňovi z Lažan. Pak následovali majitelé Josef Erben / 1804 /, dále Antonín rytíř Petz / 1807 /, Ignác Loffelmann, Antonín Rombald a konečně J. Pistorius

V popisu českobudějovické diecéze z roku 1862 se o Hořepníku uvádí: “ Hořepník, město se zámkem a předměstím Úlehle, 126 domů, 825 katolíků, 144 izraelitů, kostel Nejsvětější Trojice s farou. Patronem kostela a fary je statkář Josef Pistorius. Od rodiny Pistoriusů koupil zdejší velkostatek Ladislav Horák, který byl nájemcem statku ve Březině a v majetku rodiny Horáků je velkostatek dodnes.

Hořepník má za sebou opravdu bohatou historii. V Dalimilově kronice v 97. kapitole o českém králi Václavovi si v souvislosti s rokem 1304 můžeme přečíst tyto verše:

Římský král čas ale neztrácí, k Hoře Kutné táhnou vojáci, Jindřich Lipský a Jan ze Stráže, zbavi se však oné pakáže. Ač má hrstku lidí, Dětoch z Hořepníka na Šváby se vrhne, až krev kolem stříká a když shromáždí se všechna česká vojska, Švábům v úprku je každá cesta ouzká.

Připomeňme si, že Dětoch z Třebelovic se roku 1299 dohodl s králem Václavem II o koupi Konipasu, hradu, který stál u nynějšího zámku ve Březině – byl vlastně jeho předchůdcem. K hradu tehdy příslušelo půl města Hořepníka a vsi Přáslavice, Lesná, Březina a Kyjov a zaniklé vsi Opatovice a Smolín. Byl tedy bojovný Dětoch také Hořepňák.

Dne 7. 9. 1848 bylo zrušeno poddanství. Zanikly všechny zákony, které se k tomuto poměru vztahovaly a na místo vrchnostenského úřadu, rychtáře a konšelů staré doby nastoupila městská samospráva v čele se starostou a sborem obecních výborů. Připomeňme si jména starostů, kteří se od roku 1850 o nerušený chod a rozkvět našeho městečka starali:

1850 – 1860 Josef Stelzich

1861 – 1870 Moric Pivnička

1871 – 1877 František Cirkhart

1877 – 1884 Josef Hupka

1884 – 1892 Antonín Kaňka

1893 – 1896 Antonín Potůček

1896 – 1919 František Jonáš

1919 – 1934 Miloslav Jonáš

1934 – 1939 František Jelínek

1939 – 1940 Ing. Josef Horák

a v letech války 1940 – 1945 Jan Jelínek

Po ukončení války se vlivem nové ideologie stal z obecního úřadu Místní národní výbor a z pana starosty předseda MNV. Během této doby Hořepník přišel o statut města a stal se střediskovou obcí. Po roce 1989 se tehdejší předseda MNV Jar. Svoboda stal starostou, bohužel titul města se nevrátil.

Mir. Bezděk kronikář obce.

OBEC Hořepník

Nám. Prof. Bechyně 79, Hořepník, 39421, Hořepník

Osoby

  • p. Kotýnek Vladimír, starosta

Kontakty