Hněvčeves

Hněvčeves byla rodným sídlem pánů z Hněvčevsi, kteří byli i patrony zdejšího kostela. Nejstarším držitelem Hněvčevse byla místní vladická šlechta (pokud dostupné písemné záznamy sahají). R. 1366 držel Hněvčeves Zdislav z Hněvčevsi, r. 1369 Dobral, Mlach, Benda a Mikuláš z Hněvčevsi, dále Pešek z Hněvčevsi. V letech 1392-1405 drželi část Hněvčevsi Pavel a od r. 1405 Štěpán, Ctibor a Lazec Hřebcové z Hněvčevsi. Po těchto r. 1408 Otmar a Matěj Nosové, zároveň s Vaňkem, synem Jíry z Hněvčevsi. R. 1410 postoupil právo své na Hněvčeves Jan z Michalovic bratřím Haškovi a Tomáši z Lípy. R. 1431 držel ves Mikuláš z Hněvčevsi a r. 1440 Jindřich z Hněvčevsi. R. 1479 Mladota z Hněvčevsi. Po jeho smrti přešlo na Václava a Petra z Černůtek kteří r. 1503 prodali Hněvčeves Václavu Zárubovi z Hustířan.

Zárubové byli držiteli cerekvického panství a tedy i hněvčeveského zboží v létech 1503-1729. Václav Záruba z Hustířan (1503-1543) znovu nechal vystavět farní kostel v Hněvčevsi, který, původně v gotickém slohu, byl husity vypálen roku 1424 a pobořen a tři generace ležel v rozvalinách. Z pozdějších pánů z Hustiřan nutno připomenout Václava Zárubu (1647-1675), který byl bezohledným pánem, jenž uloupil faře a sedlákům nejlepší pozemky a zřídil z nich v Hněvčevsi dvůr. Jan Adam Záruba z Hustířan (1682-1726) nechal přestavět farní kostel v Hněvčevsi k nynější podobě. Jan Josef Záruba (1726-1729) prodal cerekvické panství hr. Ulyssovi Maxmiliánu Browneovi, kteří pocházeli z katolického Irska. Jeho syn Filip Jiří (1757-1803) nechal vystavět hněvčeveskou faru. Od r. 1822-1832 byl držitelem cerekvického panství hr. Jan Kolovrat. Od něho koupil Cerekvici r. 1832 František Girtler rytíř z Kleebornů, v jehož rodu zůstala až do 15. července 1887, kdy přešla v držení nejvyššího soukromého císařského fondu (1887-1918).

Nejkrutějším feudálem byl Václav Záruba z Hustířan, hejtman Hradeckého kraje. Na 1 korec selské půdy vymáhal 8 dní potažní roboty a půl dne pěší. Baráčníci a podruzi mu byli povinní třinácti dny pěší roboty. Za selského povstání v roce 1775 protáhlo Hněvčevsí asi tisíc buřičů ze Sadové do Cerekvice a místní poddaní se k nim přidali.

Jedna z prvních obětí války roku 1866 padla v Hněvčevsi. Při srážce rakouských předních stráží s pruskými byl 2. července 1866 zastřelen rakouský polní myslivec. Před domkem čp. 15 mu stojí pomník a v kostele připomíná událost pamětní deska.

Za první světové války (1914-1918) bylo z obce odvedeno 38 mužů, z nichž padlo 12 a 1 zůstal nezvěstný. Hospodářská krize třicátých let zabrzdila odbyt zemědělských výrobků, srazila ceny a mnoho zemědělských rodin se zadlužilo. Dělnické rodiny trpěly nezaměstnaností.

Při mobilizaci roku 1938 bylo povoláno do zbraně 29 záložníků. Léta nacistické okupace malou vesnici rovněž poznamenala. K nuceným pracem bylo do Říše odvlečeno 24 mladých lidí, 2 občané byli uvězněni. Na místním hřbitově je uložena urna s popelem umučeného profesora Karlovy university JUDr. Františka Ulricha (1899-1940). Několik týdnů před koncem války se skrývalo u dvou občanů 5 sovětských zajatců, na jejichž výživu přispívala celá obec zvláštní stravovací akcí. Bylo však třeba velké opatrnosti, protože tou dobou se v obci ubytovala německá autokolona o 70 mužích. Revoluční národní výbor v Hněvčevsi za účasti zástupce hořického revolučruho štábu a partyzánů ráno 6. května 1945 německou posádku odzbrojil. Brzy po osvobození odešlo 25 občanů dosídlit pohraničí.

Důležité události v obci Hněvčeves

1981 - vyhloubena nová studna na hřišti

1979 - byl v naší republice zaveden letní čas

1978 - v říjnu bylo započato se stavbou sportovní haly

1978 - zahájila činnost Mateřská škola

1977 - zavedena telefonní linka do školní budovy, v obci bylo celkem 7 telefonních účastníků

1977 - provedli Státní silnice HK opravu asfaltové silnice ze Sadové, přes Sovětice a Hněvčeves směrem na Cerekvici nad Bystřicí

1976 - byl zrušen místní hostinec

1973 - zavádí pošta poštovní směrovací čísla

1972 - původní veřejné osvětlení el. žárovkami bylo nahrazeno osvětlením výbojkovým

1971 - byl zavežen rybník před školou

1970 - zastřešena terasa na hřišti a ze západní strany postavena zeď ze skleněných cihel

1969 - zřízena Pokusná stanice pro výzkum v oblasti rostlinné výroby

1969 - uspořádán první sjezd rodáků a přátel obce

1966 - provedena rekonstrukce šaten a výstavba terasy na hřišti

1960 - od tohoto roku byly dodací poštou Dohalice, dříve Cerekvice nad Bystřicí

1956 - provedena adaptace bývalého hostince Jana Kadeřávka na prodejnu Jednoty

1953 - bylo započato s výstavbou kanalizace

1952 - v červenci bylo ustaveno Jednotné zemědělské družstvo

1951 - započato se stavbou šaten na hřišti, které byly dokončeny až r. 1956

1950 - došlo ke znárodnění obchodů a živností, zrušilo se tedy pekařství, hostinec a obchod se smíšeným zbožím, byla zřízena prodejna Jednoty se smíšeným zbožím (č.p. 10) a v domě č.p. 9 zřídila Jednota Pohostinství

1929 - byla velmi krutá zima, napadly bezmála tři metry sněhu a mrazy dosahovaly -30°C

1926 - rozparcelován velkostatek

1924 - provedena kompletní elektrizace obce

1904 - 15. ledna do obce začal doručovat poštu poštovní posel

1888 - založen nový sbor hasičský, zakoupena stříkačka a výzbroj

1881 - stavba železnice z Hradce Králové přes Sadovou do Ostroměře, v Hněvčevsi byla postavena odbočka do Smiřic, první vlak z Hradce Králová do Ostroměře jel dne 19. března 1882

1774 - vysazeny uprostřed obce tři lípy, postupem času zůstala pouze jedna, nejkošatější

Významné osobnosti

JUDr. Jan Podlipný - (1848-1914) prvý starosta Č.O.S., horlivý pěstitel přátelských styků s Francií, primátor města Prahy, zřídil sokol Hněvčeves a II. okrsek župy Čížkovy, na rodném domě JUDr. Podlipného je umístěna pamětní deska.

Jan Křtitel Vaňhal - na místní farní škole působil roku 1759 hudební skladatel Jan Křtitel Vaňhal (1739-1813), varhaník hněvčeveského kostela. Byl stoupencem vídeňského klasicismu, dovršil své hudební vzdělám ve Vídni a v Itálii, znal se s mnoha světovými skladateli, především s Gluckem, a napsal množství hudebních děl (100 symfonií, 100 kvartet, 37 klavírních sonát, koncety a árie), načež se věnoval hudbě chrámové.

Josef Antonín Janiš - Hněvčeveský děkan Josef Antonín Janiš (zemřel roku 1821 v Loučíně u Lanškrouna) byl vynikajícím průkopníkem vědeckého včelaření. Objevil partenogenezi u včel (samobřezost - vývoj jedince a neoplozeného vajíčka), napsal několik pojednání o chovu včel ( O učinlivé spravování včel, Nová včelní kniha) a o pěstování lnu. Za své odborné znalosti byl roku 1795 jmenován dopisujícím členem Hospodářsko-vlastenecké společnosti v Praze.

Josef Vojtěch - farář v Úpici a na Hořičkách, popsal válku r.1866. Zemřel zde a je tu pochován.

Historie školy, kostela, fary a hřbitova

Škola

O Hněvčevské škole se zmiňuje zdejší matrika v r. 1660. Jisté však je, že od 14. století býval zde samostatný učitel při škole farní. Před rokem 1786 byly přiškoleny ku škole Hněvčevské Želkovice. Do r. 1862 byla sem přiškolena Cerekvice a do r. 1872 Třebovětice. R. 1904 čítá školní obec: Hněvčeves, Horní a Dolní Černůtky, Sovětice a Benátky. Škola stávala před rokem 1782 na jižní straně u hřbitova (který byl původně okolo kostela, kde je nyní park). R. 1828 se škola stala dvoutřídní a byla důkladně přestavěna. R. 1878 rozšířena byla škola v trojtřídní a proto, jelikož místa nebylo, vyučování býti musilo v najmuté světnici v č.8. Okresní školní rada vyzvala již r. 1877 místní školní radu o vystavění nové školní budovy, protože nynější budova je nedostačující. R. 1879 byla odkoupena část pozemku od Josefa Podlipného a zde t.r. byla vystavěna nová školní budova č.p. 54 a již v lednu 1880 se v ní počalo vyučovati. R. 1914 provedena přístavba na jižní straně školy. R. 1926 byla provedena adaptace a přístavba. R. 1948 byla provedena nová omítka školy. R. 1975 bylo na školním dvoře postaveno příslušenství ve formě kolny a garáží. R. 1978 zahájila činnost Mateřská škola. Dnes je v této budově mateřská škola a obecní úřad.

Kostel a fara

Kostel je jednolodní, obdélníkového půdorysu s pravoúhlým presbytářem. Má pozdně gotický profilovaný portál. Loď je sklenuta dřevěnou valenou klenbou s lunetami, presbytář křížově se štukovými žebry. Dřevěná kruchta spočívá na vyřezávaných sloupech. Vnitřní zařízení kostela je z konce 18. století. Fara s mansardovou střechou byla postavena r. 1767. Kostel se již od 14. století uvádí jako farní. Je zasvědcen sv. Jiří a vystavěn byl ve slohu gotickém. R. 1424 jej Táborité vypálili a sbořili. V 16. století byl od patrona Václava Záruby z Hustířan znovu vystavěn ve slohu prostém, renesančním. Mimo hlavní jsou v kostele tři pobočné oltáře a kazatelna. Hlavní oltář jest pěkná a umělecká práce řezbářská. Obraz představuje sv. Jiří v slávě. Věž jest opatřena cibulovitou bání s lucernou, v níž zavěšeny jsou dva cimbály k bití hodin z r. 1693. Ve věži jsou 4 zvony: 1. Sv. Jiří - 12q (r.1510), 2. Sv. Václav - 6q (r.1500), 3. Sv. Josef - 3q (r.1683) a 4. Umíráček 1q těžký. R. 1886 byl na kostele a faře zřízen hromosvod. V srpnu 1893 byly na věž umístěny nové hodiny se čtyřmi ciferníky a arabskými číslicemi od firmy "Karel Adamec v Čáslavi". R. 1901 se pro zdejší kostel pořídily nové varhany, které postavila firma "Černý, Praha". Za 1. světové války došlo v říjnu r. 1917 k rekvizici zvonů, které byly po té přetaveny na kanóny. R. 1929 byly pořízeny zvony nové. Za 2. světové války r. 1942 byly dva zvony opět zabaveny. V letech 1939-1940 byla provedena oprava kostela a fary. R. 1951 dána na kostel nová eternitová krytina. R. 1953 se podařilo uvésti do chodu bicí zařízení věžních hodin. R. 1957 byla dána nová šindelová střecha na věž kostela. V letech 1966, 1976 byla prováděna oprava střechy kostela. R.1992 započato s rozsáhlou opravou kostela.

Občanský hřbitov

Hřbitov byl původně umístěn kolem kostela. R. 1878 byl zaslán dopis z okresního hejtmanství o nutnosti přeložiti hřbitov do širého pole mimo místo farní, protože leží uprostřed obce a vada ta zdravotní se stala tím křiklavější, že si přeje místní rada školní rozšířiti blízko položený dům školní a použíti prostor okolo kostela ku rozšíření zahrady školní. Stavba hřbitova se však odložila pro stavbu školy a r. 1897 přišlo nové vybídnutí ku jeho stavbě. Místo pro nový hřbitov navrženo na nejbližším konci zádušního pole, kde se spojují vozové cesty veřejné z Horních a Dolních Černůtek. Nový hřbitov byl dostavěn r. 1898. Před železnými vraty byla vysázena řada lip. R. 1932 byla na hřbitově vyhloubena studna.