Šťáhlavy jsou obec a vesnice v okrese Plzeň-město, 14 km jihovýchodně od Plzně.Obec má dvě místní části, Šťáhlavy a Šťáhlavice. Šťáhlavy leží na řece Úslavě.

Hledat firmy v obci Šťáhlavy, ulice Havlíčkova
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Historie obce Šťáhlavy celá historie

Obec Šťáhlavy leží 14 km jižně od města Plzně v údolí řeky Úslavy. Západně se nad údolím zdvihá vrch Radyně se stejnojmennou tvrzí a po pravém břehu řeky se táhne rozsáhlý lesní porost jihozápadního výběžku Brd zasahujícího až k Rokycansku, k němuž náležela obec až do roku 1949. Dle historických pramenů bylo území obce osídleno již v 5. tisíciletí př.n.l.

První písemná zmínka o šťáhlavské obci pochází z roku 1239, kdy daroval obec král Václav I., syn Přemysla Otakara I., kostelu sv. Vavřince při Hradu Plzni výměnou za osadu Benešovice u Stříbra. Tak tedy získala obec svoji pevnou historickou podobu.

Krátké období, zhruba půl století, patřily Šťáhlavy k nové Plzni, která byla založena roku 1295 za vlády Václava II. Do poloviny 15. století byl pak šťáhlavský majetek v držení vladyků. Prvním byl v roce 1318 jakýsi Beneda a dalšími pak Mareš, Ješek, Hynek a Vyšemír. V té době byly ke Šťáhlavům připojeny vsi Lhůta, Kamýk a Neslívy. Od poloviny 15. století náležela obec rodu Doupovců z Doupova, kteří jednotlivé díly Šťáhlav sjednotili a nechali v místě dnešní zahrady patřící k restauraci "U Radyně" postavit tvrz.

V roce 1539 prodali Doupovci Šťáhlavy s tvrzí, dvorem, pustým hradem Lopatou a vesnicemi Šťáhlavice, Nezbavětice, Sedlec, Lhůta, Neslívy, Nezvěstice, Žákava a Nevid, urozenému panu Jiříku Kokořovcovi z Kokořova za 6 000 kop míšeňských grošů. Ten pak dále zvětšil svůj majetek o ves Radyni a Plzenec, které v roce 1561 odkoupil od Zdeňka ze Šternberka. Pan Jiřík v průběhu několika let založil další dvory a lze jej tedy právem považovat za zakladatele šťáhlavského panství, které po jeho smrti spravovali jeho dva synové. První z nich Karel Kokořovec postavil v roce 1548 na šťáhlavské návsi novou tvrz , kterou nechal později rozšířit v renesanční zámek. Druhý ze synů se svou manželkou Dorotou Týřovskou vystavěl nad zámkem kapli sv. Vojtěcha, jež je střední částí dnešního kostela. V roce 1710 prodal jejich vnuk Jan Jindřich celé rozsáhlé panství Antonii Josefíně Černínové, hraběnce z Chudenic, za 260 tisíc zlatých. Její příbuzný hrabě Heřman Jakub Černín, následující vlastník panství, dal zámeckou kapli sv. Vojtěcha v roce 1762 rozšířit na chrám. V roce 1782 bylo pak zámku přistavěno jižní křídlo. Obě tyto stavby byly již postaveny ve slohu barokním. Dosavadní filiální chrám byl v roce 1813 přeměněn Heřmanovým synem Janem Vojtěchem Černínem ve farní kostel, jenž proslul svými třemi kopulemi.

Jan Vojtěch Černín z Chudenic (1745 - 1816) byl nejvyšším lovčím českého království a v letech 1784 až 1789 dal v klasicistním slohu postavit na jižním svahu vrchu Boru honosný lovecký zámeček Waldschloss v klasicistním slohu. V pozdější době byl zámeček přejmenován na Kozel, za tento název vděčí podle pověsti pohanskému zvyku starých Slovanů, kteří v těchto místech obětovávali v době jarní rovnodennosti na usmíření bohů a v naději na dobrou úrodu kozla.

Stavbě hlavní zámecké budovy na obdélníkovém půdorysu kolem ústředního dvora velel málo známý pražský stavitel Václav Haberditz. V polovině devadesátých let 18.století dal hrabě Černín rozšířit zámek o dvě dvojice budov. Návrh a plány pro ně vypracoval vynikající český architekt Ignác Jan Nepomuk Palliardi, který rozšířil původní jednoduchou zámeckou dispozici na větší stavební komplex. V současné době patří zámek Kozel pod správu Památkového ústavu v Plzni a současně mezi nejnavštěvovanější objekty západních Čech.

Na konci 18. století byly Šťáhlavy jako centrum rozsáhlého dominia největší obcí Západních Čech. Žilo zde tehdy 810 obyvatel v 92 domech a proto zde také v roce 1794 byla postavena obecní škola.

V roce 1816 po smrti J.V.Černína zdědil panství šťáhlavské jeho příbuzný Kristián z Valdštejna a Vartenberka. V této době byly Šťáhlavy dominiem, neboli vrchnostenským úřadem, který vykonával soudní moc nad poddanými obcemi. Součástí šťáhlavského dominia bylo padesát vsí a dvorů, jednalo se o "soudní okres". Dne 3. června roku 1850 přestaly plnit v obci patrimoniální úřady (právní a soudní úřad) svou funkci. Šťáhlavské panství bylo rozděleno do tří soudních okresů, Šťáhlavy připadly k Rokycanům, Plzenec k Plzni a Šťáhlavice k Blovicím.

Na podnět starosty MUDr. Antonína Čížka, byl v obci v roce 1885 založen Odbor ústřední matice školské, roku 1893 Záloženský spolek a v roce 1909 Tělocvičná jednota Sokol. K jednomu z nejstarších spolků v obci patřil Sbor dobrovolných hasičů založený v roce 1884.

2. světová válka byla v obci definitivně ukončena 7. května 1945 příjezdem Americké armády. V roce 1947 byly Šťáhlavy přiřazeny k okresu Plzeň - venkov a v roce 1960 po novém státoprávním uspořádání ČSR vznikl Západočeský kraj s deseti okresy a Šťáhlavy, Šťáhlavice a Nezbavětice se staly sloučenou obcí v nově vzniklém okresu Plzeň - jih.

Od 1.ledna 2007 patří Šťáhlavy pod okres Plzeň-město.

Šťáhlavice

Jak dokazují historické nálezy, bylo území dnešních Šťáhlavic, stejně jako Šťáhlav, osídleno již před pěti tisíci lety. První písemná zmínka o obci samotné však pochází až z roku 1379. V této době byla obec rozdělena na několik dílů. Jeden z nich náležel ke hradu Lopata a další patřil jakémusi Hospřidovi. Časem se z původní vsi vyvinul samostatný vladycký statek, který byl roku 1442 připojen k Nezvěsticím. S nimi byli obyvatelé Šťáhlavic spjati již delší dobu - především tím, že byli přifařeni ke zdejšímu kostelu Všech svatých, vedle nějž byli také pohřbíváni. Od farnosti v Nezvěsticích se obec odpoutala až v roce 1813, kdy byla přifařena ke kostelu sv. Vojtěcha ve Šťáhlavech.

Roku 1550 byl vladycký statek připojen ke hradu Valdštejnu, aby jej v roce 1587 koupil majitel šťáhlavského panství Karel Kokořovec, čímž jej konečně spojil s ostatními díly Šťáhlavic, patřícími rodu Kokořovců již od roku 1539, kdy je od Doupovců z Doupova získal Jiřík z Kokořova. Lidé se zde v této době zabývali především zemědělskou činností a těžbou dřeva, poměrně dobře se tu vedlo také řemeslům - potřebnými byli zejména kováři, koláři, mlynáři, tesaři apod… Od 2. poloviny 16. století, zvláště pak na jeho konci, se na šťáhlavském panství začal rozvíjet také průmysl. V polovině 17. století je ve starých zápisech uváděna i šťáhlavská tvrz, zvaná Malé Šťáhlavy či Šťáhlavce. Jedná se patrně o pozůstatek vladyckého statku.

Od již zmíněného roku 1587 se obec jakožto součást šťáhlavského panství dále vyvíjela obdobně jako Šťáhlavy, pouze s tím rozdílem, že nebyla přímo sídlem panství. V roce 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami, ani Šťáhlavice nebyly výjimkou.Od tohoto roku se tak dějiny obce začaly ubírat novým směrem.

V roce 1897 byla v obci postavena škola se třemi třídami. Konec 19. století byl ve Šťáhlavicích ve znamení zakládání spolků - mezi nejstarší spolky patří Občanská beseda, založená v roce 1890 a Sbor dobrovolných hasičů, založený v roce 1898. V této době v obci také začala vznikat řada nových větších statků a chalupnických usedlostí. Poklidný život v obci přerušila až první světová válka. Stejně jako všude v okolí také v Šťáhlavicích lidé během války trpěli nedostatkem, navíc i odsud byli muži odváděni na frontu a někteří se již nikdy nevrátili… Konec války byl pro všechny skutečným vysvobozením. Brzy po válce se život v obci začal vracet do starých kolejí. O tom svědčí také poměrně brzký rozvoj společenského, kulturního a spolkového života, např. již v roce 1920 zde byla založena Dělnická tělocvičná jednota a Tělocvičná jednota Sokol. Ve stejném roce ale došlo také ke zredukování šťáhlavické školy na jednu třídu. Škola byla nakonec v roce 1975 pro nízký počet žáků zrušena a žáci tak začali navštěvovat školu v Nezvěsticích. V roce 1928 byla obec v důsledku státní restrukce přeřazena z okresu Blovice do okresu Plzeň.

Ve 20. letech byly v Šťáhlavicích 3 hostince, řeznictví, obchod se smíšeným zbožím, jeden krejčí, 2 obuvníci, truhlář, kovář a kolář. S rozvojem Škodových závodů v Plzni pak došlo také k většímu rozmachu dělnických profesí, v roce 1932 byla z toho důvodu dokonce zřízena i autobusová linka Šťáhlavice-Plzeň.

Druhá světová válka v obci proběhla podobně jako válka první, obyvatele postihovaly stejné útrapy… Ještě za války v roce 1944 byla na trati Nezvěstice-Rokycany zřízena železniční zastávka "Šťáhlavice-lom." Po skončení války bylo v obci založeno Jednotné zemědělské družstvo. Při novém státoprávním uspořádání ČSR v roce 1960 byly Šťáhlavice včleněny spolu s obcí Nezbavětice do jednoho MNV Šťáhlavy.

Přehled starostů obce Šťáhlavy a předsedů národního výboru ve Šťáhlavech od r.1918

1919 - 1937 starosta Josef Frank

1937 - 1945 starosta František Trykar

1945 předseda RNV Josef Adamec

1945 - 1946 předseda RNV Stanislav Fremr

1946 - 1954 předseda MNV František Bílek

1954 - 1957 předseda MNV Jan Raizl

1957 - 1960 předseda MNV Josef Reindl

1960 - 1964 předseda MNV Josef Černý

1964 - 1971 předseda MNV Jaroslav Cink

1971 - 1974 předseda MNV Josef Grgurič

1974 - 1981 předseda MNV Jiří Košař

1981 - 1986 předseda MNV Václav Skala

1986 - 1990 předseda MNV Jaroslav Trnka

1990 předseda MNV Oldřich Kučera

1990 - 1998 starosta Vítězslav Fremr

1998 – 2002 starosta ing. Josef Pečený

2002 - 2006 starosta Roman Benda

2006 - starosta ing. Václav Štětina

Fedor Kovářík: Šťáhlavy a Šťáhlaváci - vydáno v roce 1932

Demografické údaje