Hartmanice

Dějiny obce i celého kraje jsou spjaty s dějinami hradu Svojanova a Bystrého. Do roku 1583 patřily Hartmanice k svojanovskému panství. Toho roku došlo k trvalému rozdělení panství na díl bysterský díl svojanovský. Hartmanice přešly trvale pod správu bysterského panství až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.

V dalších letech patřily do obvodu politického okresu Litovmyšl (1848 – 1855), dále do roku 1940 do politického okresu Polička, v letech 1940 – 1945 do okresu Boskovice, pak opět do okresu Polička (do roku 1960) a následně do okresu Svitavy.

Nejstarší dostupné údaje máme v pozemkové knize Hartmanic z roku 1654, kde je o obci uvedeno: „Na kopčitým a studeným položení, půda skalnatá, kamenitá a studená.“

V této době prožívali poddaní bysterského panství přetěžké doby, zuřila třicetiletá válka (1618-1648). V prvních letech 18. století byly položeny základy nové kaple na návrší u Hartmanic. V roce 1712 přijíždí na bysterské panství nový majitel Jakub Hanibal III., hrabě z Hohenemsu.

Mimo těžká utrpení způsobená válkou postihovaly naše předky i různé epidemie. Roku 1713 se objevil v našem kraji mor. Do rakouské říše byla nákaza přenesena z Turecka a za krátký čas byla zachvácena morem celá země. Moru podléhal i hovězí dobytek. Ztráty byl obrovské. V Hartmanicích zemřelo 36 lidí. V Dějinách Trpína a okolí čteme: “V tehdejší době živili se lidé v našem kraji povoznictvím. Dojížděli daleko do různých měst se zbožím. Hartmanský občan Jíra Hejtmánek z čp. 15 provozoval obchod s máslem a vejci a dovážel je do Vídně. Při jedné návštěvě v uvedeném městě požádala ho známá žena, která z obav před morem chtěla toto velkoměsto opustit, aby ji vzal s sebou. Předala mu bednu s tím, aby na smluveném místě na ni čekal. Po půldenním marném čekání vydal se na cestu k domovu. Cestou bednu otevřel a zjistil, že jsou v ní součásti oděvu, z nichž po příjezdu do Hartmanic dal šátek pacholkovi souseda Peterky. Ten jej daroval svému děvčeti, které v krátké době zemřelo a s ním dalších 36 osob.

Proto ihned byly uzavřeny hranice bysterského panství, zejména u moravských hranic u Trpína. Po sv. Václavu byly postaveny na moravských pozemcích šibenice, které hlídali strážní, lidem nazývaní „Hasačerti“. bedlivě byla střežena zemská cesta od Ústupa k Trpínu, kde zejména za noci byly činěny pokusy o překročení hranic. Odvážlivci byli chytáni a měli být na připravených šibenicích oběšeni. Stalo-li se tak, není zpráv.

O Sv. Václavu roku 1714 byly hranice uvolněny. Téhož roku na památku odvrácení moru byly postaveny sochy sv. Šebestiána a sv. Prokopa v Bystrém.“

Bylo velmi obtížné překonat bídu a zaostalost vesnického lidu. Lidé dobývali v potu tváře chléb, který byl spolu s bramborami (byly do Hartmanic poprvé přivezeny v roce 1739 z Vysokého Mýta) základní potravinou vesničanů.

V druhé polovině 18. století se výrazně zapsala do dějin našeho kraje Marie Rebeka Josefa z Harrachu, rozená z Hohenemsu. Osvícená hraběnka dala v roce 1788 rozšířit bysterskou školu i pro děti z Hartmanic.

Stojíme na začátku 19. století. Z této doby jako dokumenty života v Hartmanicích můžeme uvést 2 zápisy z roku 1804:

„Jiřík Drašar, konšel obce Hartmanice, z NO. 31 prosí vrchnostenský úřad v Bystrém, aby byl z konšelství propuštěn, protože cizího čeledína nemá a tři dny v potažní robotu v týdnu konati musí, tak že neví, zda robotě, konšeltsví nebo svému hospodářství sloužiti má. Dáno v Hartmanicích, dne 16. Julii 1804.“

„Jan Kořínek v Hartmanicích v NO. 43 žádá vrchnostenský úřad o povolení, aby svou sešlou chalupu mohl přestaviti a v ní dvě světnice proti sobě zříditi. 30. Apríle 1804.“

Těžký život našich předků v této době dokumentuje i „Rozpis vojenské dodávky v roce 1805.“ Obec Hartmanice musela odevzdat 204 rakouských měřic žita a 194 měřic ovsa. A v témže roce musela obec vyplatit 15 zlatých na výstavbu zdi kolem bysterského kostela.

V archivních záznamech z roku 1811 čteme, že: “Hartmanští sousedé z No. 25, 26 a 28 prosí hraběnku Marii Valburgu z Harrachu, aby jim milostivě odpustila připadající ouroky na rok 1811, neboť je veliké neštěstí postihlo. Dne 27. Augusti běžícího roku udeřil blesk a všechny tři jejich usedlosti do gruntu vypálil.“

Po porážce Napoleona si naši předkové na několik desetiletí oddechli od neustálých válek a s nimi spojených utrpení. Do tohoto klidu přišlo vytoužené zrušení roboty v revolučním roce 1848. Soudobý kronikář poznamenává, že: „...revolučními událostmi byli drobní lidé přivedeni z míry.“

Koncem 19. století se naši předkové dočkali uklidnění poměrů a zlepšení životních podmínek na vesnici. V Hartmanicích se začínají objevovat nové, obrozenecké tendence. Přesto, že Bystré bylo přirozeným správním a kulturním střediskem, začali představení obce prosazovat zájmy hartmanických občanů přímo ve své obci.

Významným činem bylo založení obecné školy v roce 1867. Tato událost se velmi významně zapsala do dějin obce. Můžeme jen s úctou obdivovat pokrokové snahy obecních představených, kteří i přes značné potíže dokázali zřízení školy prosadit. Pro další život obce byla škola vždy na prvním místě všech zájmů, přinesla celé vesnici a jejím obyvatelů, veliký užitek. Generace učitelů, nadšených šiřitelů pokroku, kteří se věnovali svému povolání s nadšením a ku prospěchu žáků i celé obce. Vzorně vedená Kronika obecné školy v Hartmanicích byla založena v roce 1881. Z jejich stránek na nás dýchá noblesa pánů učitelů, jejích krásný, vytříbený český jazyk a úhledné, krasopisné písmo. Dočítáme se, že učitel nejen vyučoval žáky, ale byl i dobrodincem školy. Za svoje prostředky nakupoval školní pomůcky, zakládal zahrady, sázel a staral se o památné stromy v obci, byl v obecní radě, psal kroniku a vedl knihovnu. Kromě toho byl aktivním členem Sboru dobrovolných hasičů. Dnes můžeme jen s pokorou vzpomenout těchto úctyhodných mužů a žen.

O aktivním životě v Hartmanicích se dočítáme i v dalších archivních dokumentech, a to z roku 1875, kdy se Hartmanice připojily k žádosti o zřízení Okresního soudu v Bystrém, která však nebyla příznivě vyřízena. Podobně Hartmanice společně s ostatními okolními obcemi podaly roku 1894 petici, aby byla zahájena stavba železnice z Březové přes Bystré do Poličky a dále do Litomyšle.

Další významná událost v historii obce, která zasahuje až do současnosti, bylo založení Sboru dobrovolných hasičů v roce 1886. Do kolorit1u doby můžeme jako zajímavost zaznamenat i pobyt básníka Jaroslava Vrchlického v našem kraji. Jaroslav Vrchlický pobýval na bysterském zámku u své dcery a zetě. Celý náš kraj si zamiloval a pobyt zde zvěčnil ve svých básnických sbírkách. Chodíval na dlouhé vycházky až do Svojanova. Pří těchto cestách se rád zastavil v Hartmanicích v hostinci u Králů na sklenku. Z okolní přírody a z dějin kraje čerpal náměty pro svá díla. Pro nás nejzajímavější je Balada bysterská, kde zvěčnil bysterského správce Hoppu.

Vrchlický se rád setkával s prostými lidmi a dával se s nimi do řeči. „Jednou potkal u hartmanské kapličky jimramovského malíře pokojů. Malíř, který byl v povznesené náladě, mu vzdal svůj hold a pochlubil se mu, že také píše do novin a časopisů, domnívaje se , co tím u Vrchlického získá. „Člověče, to se dnes nevyplácí, toho řemesla nechte!“ odpověděl mu Vrchlický.“

Čas se naplnil, přišel rok 1914 a s ním 1. světová válka. S úctou vzpomínáme všech padlých hartmanických občanů. Jejich mladé životy a hrdinskou smrt připomíná pamětní deska v kapličce sv. Jana Nepomuckého.

Obecní kronika, kterou vedl řídící učitel Karel Paukert, zaznamenává život v obci. Dozvídáme se, že v roce 1921 byla založena nová obecní knihovna. V polovině dvacátých let 20. století se začali obecní představení zabývat myšlenkou zavedení elektrického proudu do obce. Jednání byla složitá a zdlouhavá. Až v roce 1926 byla uzavřena smlouva s firmou Západomoravské elektrárny v Oslavanech o elektrizaci Hartmanic. Vlastní realizace probíhala rychle, práce byly zahájeny v listopadu roku 1926 a ukončeny již 6. ledna 1927.

V tomto roce byl do obce zaveden také telefon. Telefonní stanice byla na zdejším obecním úřadě. V souvislosti s dalšími technickými vymoženostmi doby byla v roce 1930 zahájena pravidelná autobusová doprava mezi Poličkou a Olešnicí. Tím získala obec 2 krát denně spojení s okresním městem Polička.

Poválečný vývoj přinesl postupně stabilizaci poměrů. Na paměť osvobození byly vysazena jedna lípa proti staré škole a druhá u čp. 5 na památku příjezdu prvního auta se sovětskými vojáky.

V rámci budování poválečné vesnice bylo již v roce 1946 založeno v Hartmanicích strojní družstvo. Jeho účelem bylo soustředit hospodářské stroje a vypomáhat jimi členům družstva při polních pracích. Členy se staly všichni zemědělci v obci.

Nejvýznamnější akcí, která se v těchto létech realizovala, byla stavba kulturního domu (dnešní budova obecního úřadu). Stavba zahájena v červnu 1947. V roce 1956 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo. V současné době má rozhodující podíl na zemědělské výrobě akciová společnost AGRO VVYSOČINA Bystré.

V rámci budování obce bylo obnoveno elektrické osvětlení, vybudována kanalizace, opravena a rozšířena vodní nádrže u čp. 21, zřízen obecního rozhlasu. Z dalších akcí uvedeme výstavbu nové zděné autobusové čekárny, začalo se budovat koupaliště, byla opravena budova MNV a požární zbrojnice.

Nejvýznamnější akcí šedesátých let dvacátého století a to byla stavba nového kulturního domu. Slavnostní otevření kulturního domu se uskutečnilo o jarní pouti v květnu 1960. Dodnes je kulturní dům využíván pro nejrůznější akce. V širokém okolí jsou vyhlášeny hartmanické taneční zábavy, plesy a dětské karnevaly. Časté je pořádání různých divadelních vystoupení a setkání občanů.

Další velmi důležitou akcí bylo vybudování vodovodu. Po provedení všech prací byl dán do provozu na jaře 1963. V témže roce bylo rekonstruováno veřejné osvětlení. Z dalších akcí, které vedly ke zvelebení vesnice, uvedeme opravu chodníků, regulaci potoka a výstavbu mostů, vyasfaltování silnice „Vejvozy“ do Bystrého a mnoho dalších drobnějších staveb. V roce 1968 dokončilo JZD stavbu bytovky pro 4 rodiny.

V průběhu let 1973 – 1975 byla vybudována nová prodejna smíšeného zboří Jednota. Zajišťuje zásobování občanů základními potravinami a dalším zbožím dodnes.

V sedmdesátých letech 20. století žilo v obci mnoho mladých rodin, kteří svoji bytovou otázku vyřešily výstavbou rodinných domků. V horní části vesnice, směrem k Trpínu vzniklo v této době „sídliště“ - 9 nových rodinných domků. Místní národní výbor vybudoval veškeré inženýrské sítě a zajistil vyasfaltování příjezdové komunikace. Vznikla tak nová, moderní část vesnice. V devadesátých letech 20. století provedl pan Zdeněk Horák rozsáhlou rekonstrukci čp. 8. Vznikl zde výstavný Penzion Na Vysočině.

Nové rodinné domky se stavěly i v jiných částech vesnice. Kromě toho si mnoho občanů svoje domy rekonstruovalo a opravovalo. Celkový vzhled vesnice se tak velmi zlepšil.

Na přelomu 20. a 21. století se buduje a zvelebuje, dochází k nebývalému rozkvětu obce. Je vybudována kompletní plynofikace celé obce, celkový vzhled je vylepšen vyasfaltováním centrální části vesnice a další místních komunikací, došlo na rozsáhlou rekonstrukci kulturního domu a budovy obecního úřadu, ve středu obce je pěkná parková úprava, k letnímu vyžití je využíváno zrekonstruované koupaliště a mnoho dalších drobnějších akcí. Obec vlastní tři samostatné vodní zdroje a tím je vyřešena otázka pitné vody pro celou vesnici i Penzion Na Vysočině. V roce 2005 byla největší akcí realizace opravy cesty „Vejvozy“ do Bystrého. Obec obhospodařuje lesů.

Dosud jsme se zmiňovali o pracovních aktivitách, nyní uvedeme několik slov o kulturním a společenském životě. V roce 2001 se hartmaničtí občané aktivně zapojili do projektu Kultura evropského venkova. Hartmanice hostily část delegace z Holandska. Hosté byli ubytováni v rodinách a pro všechny bylo uspořádáno slavnostní setkání v místním pohostinství, které proběhlo ve velmi srdečné a přátelské atmosféře.

Kromě toho se rozvíjí i další kulturní a společenská činnost. Pořádají se pravidelně plesy, vítání nových občánků a různé akce pro děti. Na hřišti se pravidelně setkávají mladí nadšení sportovci při neformálním tréninku. Během léta jsou častá setkání mládeže i občanů při posezení u ohně.

Významnou událostí v roce 2002 bylo rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause přidělení obecního znaku a praporu. Znak - v modrém štítě s černou hlavou lípa provázaná dole pěti hvězdami, vše zlaté. Prapor – list tvoří dva vodorovné pruhy, černý a modrý, v poměru 1 : 3. Přes pruhy lípa provázená kolem kmene pěti šesticípými hvězdami, vše žluté. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. Slavnostní předání starostovi obce Petru Filipovi proběhlo 25. ledna 2002 v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.