Úvaly

Vzhledem k tomu, že skrze tuto ves procházela tehdejší důležitá obchodní cesta "Trstenická stezka", která vedla z Prahy přes Běchovice a dále na Český Brod a Kutnou Horu, začaly se Úvaly postupně rozrůstat. Od roku 1541 jsou již v písemných dokumentech uváděny jako tržní městečko, od roku 1654 dokonce jako městys. V průběhu více než 700 let bylo zaznamenáno několik obměn názvu a z původní osady se stalo dnešní město o přibližně 5000 obyvatelích.

Úvaly jsou považovány za možné rodiště prvního českého pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic (1297-1364). Městečko bylo postupem staletí v majetku několika rodů např. Olbramovicové, páni ze Stěžova, rod Smiřických, Lichtenštejnové. Posledními vlastníky Úval, od roku 1624 až do roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství, byl knížecí rod Lichtenštejnů. Po roce 1848 Lichtenštejnové vlastnili již jen nemovitý majetek – pozemky, budovy a na práce si najímali lidi za mzdu. Po vzniku republiky v roce 1918 byly zrušeny šlechtické tituly včetně jejich privilegií. Část Lichtenštejnských pozemků byla rozparcelována v rámci první pozemkové reformy. V okolí Úval Lichtenštejnové vlastnili pozemky a budovy do roku 1949, kdy jejich majetek stát vyvlastnil a znárodnil.

V roce 1754 byla v Úvalech založena poštovní stanice (v tehdejším hostinci U Českého lva). Na tehdejší vídeňské silnici pošta zastavovala v Běchovicích, Úvalech a v Českém Brodě. V roce 1854 pak byl založen samostatný Poštovní úřad v Úvalech.

Velký zlom v životě Úval znamenala výstavba železniční trati Praha - Olomouc, která probíhala v letech 1844-45 pod vedením vrchního inženýra Jana Pernera. Přes údolí potoka Výmolu musel být kvůli železnici vybudován mohutný devítiobloukový viadukt. Dne 20. 8. 1845 projel přes Úvaly první vlak z Olomouce do Prahy. Od tohoto okamžiku dochází díky výbornému spojení s hlavním městem k obrovskému rozmachu městečka Úvaly a během následujících cca 100 let se počet obyvatel z tehdejších několika set rozrostl na více než 5 tisíc.

V polovině 19. stol. došlo k otevření dolu na železnou rudu v oblasti "Na Ouvaláku“, kde bylo v provozu 8 šachet. K průmyslovým podnikům z této doby patří také cihelna a cukrovar. V 90. letech 19. stol. byl založen nový hřbitov, který nahradil dosavadní středověké pohřebiště u kostela Zvěstování Páně. Koncem 19. stol. byly postupně vybudovány silnice do Škvorce, Tlustovous, Dobročovic a Přišimas.

V roce 1969 vstoupilo v platnost rozhodnutí tehdejšího Středočeského krajského národního výboru, které povyšovalo městys Úvaly na město.

Úvaly ve své dlouhé historii mnohokrát hořely. K častým požárům došlo v období husitských válek. 26. září 1508 městečko vypálil loupeživý rytíř Jiří Kopidlanský. Úvaly hořely i v roce 1540, v roce 1607 vyhořela polovina městečka. V období třicetileté války byly Úvaly vypáleny oddíly švédských vojsk dokonce dvakrát, a to 27. a 28. listopadu 1639 a nato v roce 1648. Naposledy Úvaly ve velkém rozsahu hořely 24. dubna 1838, kdy po rozsáhlém požáru shořela téměř celá severní a západní část náměstí.

Z řady úvalských historických osobností je vhodné například zmínit místního katolického faráře P. Aloise Dostála (1858-1936), autora historických románů, povídek a divadelních her. Jeho dílem je první zpracování dějin Úval vydané roku 1914; dále úvalskou rodačku a významnou českou spisovatelku meziválečného období Marii Majerovou (1882–1967); úvalského rodáka Jaromíra Rajnyše (1897 – 1990), významného amatérského fotografa, jeho dílo má značnou dokumentární hodnotu a tvoří základ archivu městské kroniky, doc. MUDr. ing. Dr. Tech. Antonína Schönfelda 1869-1958), významného vědce v oblasti hydrobiologie a včelařství, také úvalskou rodačku akad. mal. Ivanku Slavíčkovou – Burzanovskou (1932-1988), jednu z nejvýznamnějších úvalských výtvarných osobností a Jiřího Steimara (1887-1968), úspěšného a populárního herce Národního divadla v Praze, v jehož stopách šla jeho vnoučata Jiří Kodet a Evelyna Steimarová.