Dyjice

(genit. do Dejce), osada obvyklým lidovým názvem tak jmenovaná (správněji Dyjice), jejíž jméno je zajisté od řeky Dyje, poblíž tekoucí. Jméno vesnice všelijak psávali: Dygizc 1350, pomnožně užito 1371 v Dygywiczich, 1580 „Velika Dicze“. Nesprávno říkati (dle německého) „Velká Dejc“.

Vesnice tato, 3 km východně Telče poblíž silnice Telč-Želetava na horském svahu položená, tvoří s Dejčkou, Dolními Dvorcemi a Strannou politickou obec. Rozlohy má 292 ha, z čehož na role 184, louky 28, zahrady 1•7, pastviny 34, lesy 33 ha připadá.

Obec čítá (se samotou hostincem „U koruny“ č. 19. poblíž sousední vsi Zvolenovic) čísel 20 (z těch 15té schází). Obyvatel je tu 109; roku 1870 napočítáno v katastrální obci 39 domů a 264 obyvatelů, v Dyjici samé 19 domů a 132 obyvatelův.

K obci patříval i mlýn „pod Dejcí“, na němž r. 1567 seděl Staněk, r. 1570 Jan Hladký, posledně pak r. 1608 Václav Hanousek. Zpustl ve válce 30leté i s pilou, uváděn r. 1654 již jako pustý. Rybník u něho stávající vysušen (v těch místech je nyní most silniční přes Dyji).

Trati: Kopaniny, Bažanty, nad Kapličkou, Kamenný žlab, na Bukovci (les), na Hradišti = Hradiščata, Pahorky, na Losech, Rubášov (jméno již ve stol. 14. užívané), na Čihadle, pode Mlýnem, na Petržílce (louky), u Seče, za Lesem.

Ves založena jako „okrouhlice“; vchodu na náves dodnes říkají „brána Horní-Dolní“ (podobně jako ve Slejboři a j.), což svědčí o velkém stáří osady.

Uprostřed návsi je kaplička r. 1883 nákladem obce nově vystavená a P. Marii zasvěcená.

Dejc od stara kostelem i školou patří do Telče, ač od r. 1829 také tu učitel „excurrendo“ býval (učil Šikut a j.). Od r. 1902 jest tu sbor hasičský.

Živnost zednickou provozuje tu 5 usedlých občanů, tesařskou (pumpařskou) 3, krejčovskou 2, perleťářskou 1.

Nad Dyjí na srázném kopci zřetelně spatřiti je poslední sledy středověké tvrze, dodnes „Hradiště“, „Hrad“, „Kočičí zámek“ řečené. Místo toto, zdéli 40 kroků, je obtočené příkopem; bylo zajisté tvrzí zemanů Dejckých, z nichž jmenuje se r. 1350 Bohobud z „Dygicz“ a Anežka manželka jeho. Vojtěch, syn Bohobudův dal r. 1361 vesnici ve dsky vložiti ve 150 hřivnách pánu Telče

Jindřichovi z Hradce, odkudž k panství Telči příslušela napořád. R, 1365 píše se ještě Aleš z Dyjice. R. 1366 uvádí se ves jako „Velká Dejc“.

Menhart z Hradce dosvědčil, že bratří Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka směnili jakýsi dvůr u Telče za Dyjici s jistým Filipem Kaplířem.

O poddanských poměrech víme z r. 1580, že tehdejších 13 usedlých (i s mlynářem) povinni byli dohromady 62 dní robotou „žennou“, ovsa úročního sypali 2 mty 12 měr, slepic dávali 38 a vajec 5 kop 23 kusů. Úročili dvakrát v roce po 4 kopách. Společně s Dejčkou, Dvorci a Strannou musili dělati „na Království“ o „milířských drvách“, kteréž povinnosti později se zbavili, odvádějíce na penězích 1 kopu.

Po válce 30leté bylo v Dejci ze 14 sidlišť 5 pustých a 1 spálené. Jména osadníků v XVI. stol.: Motl, Sláma, Nejedlý, Zouk, Říha, Vejslík, Korbel, Malan, Šesták, Staněk. V XVII. století: Beseda, Eliáš, Pelcl, Vítkovský, Bulíček, Vystrčil, Vláčil. Jedině „u Besedů“ po domě říkají dosud. Tenkrát obec měla rybník na kapry, v nějž sázela 13 kop plodu. Ten r. 1675 zrušen. Z louky obecní sklízeli okolo 10 vozů sena.

Když r. 1685 hrabě Jan Jáchym Slavata koupil statek Panské Dubenky se 3 grunty v Jihlávce, tu se smluvil se správci špitálu Teleckého u Matky Boží a rychtářem i vší obcí dědiny špitální Domašína, aby vybývali Domašínští robotní povinnosti hraběti, Dejc však aby robotovala ke špitálu. Pokládána tudíž Dejc některá léta za „špitálskou“ ves, z čehož později zase sešlo.

Při „Dolní bráně“ stojí pěkná Boží muka z r. 1693 (postavili je sousedé Ambrož Beseda a Valentýn Novotný) a na cestě k Dejčce je zděná studánka, jejíž odtok spisovatel Volný považoval za hlavní zdroj Dyje. Nad studánkou je úhledná kaplička, poblíž kříž a celé místo je ohrazeno i sedátky opatřeno.

Vodu pokládají při očních nemocech za léčivou. Jmění obce: kaplička a hasičské skladiště, na pozemcích 5 ha 71 a.