Dolní Vilímeč

Nejdéle na usedlostech jsou rodiny: Bártů, Dohnal, Chutný, Herynek a Novotný.

V obci byli tito řemeslníci - kolář, tkadlec, kovář, a živnosti - obchod a cihelna.

Majetkem obce je kaple z r. 1728 zasvěcená sv. Cyrilu a Metodu, opravovaná v letech 1883-1907. Při poslední opravě bylo zjištěno na Katastrálním úřadě v Telči, že kaple není majetkem obce, ale Novoříšského kláštera - Kanonie Novoříšské. Dále byla v obci škola, starodávná kovárna a nemocnice. Farou a školou patřila obec do Nové Říše. V roce 1788 se Vilimečtí hlásili při školní prohlídce, předsevzaté krajským komisařem jihlavským, o školu samotnou. Ale až v r. 1808 při generální vizitaci biskup Schrattenbach povolil, aby v obci učitelský pomocník Novoříšský excurrendo vyučoval. Po neschopném Fr. Pokorném přijal r. 1809 místo Idnát Karpíšek, který zde působil do své smrti (1836) a učil v chaloupce č. 44, obcí zakoupené r. 1820. Málokde se přihodilo, aby se obec zříkala školy již zřízené. A stalo se tak, obec po r. 1836 posílala mládež opět do Nové Říše a od r. 1870-1872 do nejbližšího Červeného Hrádku. Roku 1878 bylo usneseno opět zřídit školu na paměť 40-tého jubilea panování J. V. císaře. Byla zbudována nákladem 6700 zl. r. 1891. Prvým učitelem byl v letech 1892-1896 Josef Hlavsa, po něm Alois Novotný do r. 1904, Jindřich Vorlíček do r. 1910, pak Eduard Pánek. Od r. 1905 bylo zavedeno vyučování ženským ručním pracem.