Dolní Lánov

První oficiální a nejstarší zmínky o Lánově pochází z roku 1355, kdy jeho jméno čteme jako Langnow nebo Lagnaw. Jde o obec, která vzniká v údolí Malého Labe. Někteří historikové dokonce uvádí, že již před rokem 1300 na Malém Labi vzniká osada Lánov, pravděpodobně mezi roky 1250 až 1260 na počátku druhé vlny kolonizace. V té době vzniká pravděpodobně jedna obce, která později dělí na tři samostatné obce a to Horní, Prostřední a Dolní Lánov. Prostor obce byl rozdělen na části pro jednotlivé osadníky, kteří měli kultivovat lesní porost a proměnit ho na zemědělskou půdu lán.

Vládu na údolím Malého Labe, kde se nachází i obec Dolní Lánov, střídali různí správci, kdy v čele stál královský purkrabí. V roce 1362 uplatnil své vrchní majetkové právo patronátní vrchnosti při jmenování duchovního správce lánovské farnosti sv. Jakuba sám císař Karel IV:

Shrneme-li, tedy Dolní Lánov je ve 14. století významnou obcí v západní části trutnovského panství, dobře hospodářsky situovanou, schopnou dalšího vývoje. Lánovsko se nevyhnulo ani přítomnosti bojovníků Jana Žižky z Trocnova, když táhl prosti Hostinnému v roce 1424. V 15. století se živí obyvatelé Dolního Lánova nejen zemědělstvím, ale jsou zde horníci na těžení železné rudy dále dřevaři, uhlíři a kováři.

Velkou osobností i v Dolním Lánově je Kryštof z Gendorfu, který přichází do Krkonoš jako horní hejtman krále Jagelonského. Jsou známé jeho zásluhy o hospodářské využívání bohatství hor a podhůří, jejich lesů, plavba dřeva apod. Lánovů se dotkla i třicetiletá válka v 17.století. V roce 1686 postihla Dolní Lánov velká voda, která zlikvidovala několik domů a továrnu.

V roce 1775 se obyvatelé Dolního Lánova připojili k Selskému povstání, které bylo předehrou pozdvižení selského lidu severovýchodních Čech.

19. století se vyznačuje velkým průmyslovým rozmachem a v Dolním Lánově je postavena Ferdinandem Böhmem v roce 1864 velká textilní továrna přádelna Inu. Údaje z roku 1827 říkají, že největší obcí z Lánovů je právě Dolní Lánov s počtem domů 212 a počtem obyvatel 1468. V té době mělo např. Vrchlabí 359 domů a 2773 obyvatel. Osada Kovářov byla v té době samostatnou obcí s 99 obyvateli.

Dolní Lánov v roce 1822 postihlo velké sucho, kdy se i voda kupovala, další sucha nastala v roce 1834, 1842 a 1845. Naopak velká voda je zaznamenána v letech 1823, 1829 a 1844 se škodami na obydlích hlavně v Dolním Lánově a Prosečném.

Na počátku 20 století má obec Dolní Lánov 1929 obyvatel a 219 domů. Je největší obcí v údolí Malého Labe. Jde o obyvatele německé národnosti a k češství se hlásí pouze jedna osoba. Většina obyvatel se hlásí ke katolické církvi. Hlavní práce je zemědělství.

Dvacáté století, které se vyznačovalo dvěma krutými válkami se dotklo i této obce. Na památku padlých v 1. sv. války jsou jejich jména uvedena u kostela sv. Jakuba. Obec Dolní Lánov postihla i hospodářská krize v létech 1929-1933, kdy majitel přádelny Inu Ferdinand Böhm musel v roce 1930 zastavit provoz a stroje rozprodat.

Taktéž 2.světová válka se promítá do života obyvatel Dolního Lánova, kteří jsou téměř ze 100% německé národnosti. Po skončení války nastává odsun německého obyvatelstva, který byl ukončen roku 1946. Příchodem nových obyvatel do obce se Dolní Lánov stává českou obcí.

Jednou z nejznámějších památek v obci Dolní Lánov je kostel sv. Jakuba. Jedná se o trojlodní renesanční stavbu na návrší pod údolím Malého Labe, Místo k výstavbě kostela nebylo vybráno náhodně, dolní lánovský dvůr byl na počátku novověku nejbohatší z lánovských vsí v údolí říčky.

Základy stavby kostela pocházejí z let 1511 1518, kdy byla vybudována zvonice a utrakvistická kaple. Druhá etapa výstavby spadá do let 1599 až 1603, kdy dostavu provedl italský architekt Carlo Valmadi. Z vnitřního vybavení kostela je vhodné zmínit hlavní klasicistní oltář, barokní růžencový oltář, barokní kazatelnu z roku 1700 a varhany z 1. poloviny 19. století.

Kostel sv. Jakuba vytváří spolu s přilehlým hřbitovem hodnotný areál, krajinnou dominantu. Představuje nejvýznačnější památku mikroregionu Malé Labe.