Dolní Bukovsko

Nejstarší zmínka

Trhové městečko Dolní Bukovsko bylo založeno pravděpodobně králem Přemyslem Otakarem II. při křižovatce důležitých komunikací. Této skutečnosti by nasvědčovala pravidelná dispozice náměstí, které je tvořeno dvěma řadami usedlostí, rozkládajících se podél silnice. První zmínka o obci pochází z roku 1323, kdy český král Jan Lucemburský směnil Dolní Bukovsko s vesnicemi Neplachov a Drahotěšice za vsi Radětice, Hvožďany a Křída, jež patřily Petru I. z Rožmberka. Dolní Bukovsko tak přešlo do držby Rožmberků. Tento rod připomíná také znak obce, který se skládá z červené rožmberské růže se zlatým středem a zelenými kališními lístky na stříbrném štítě.

Bukovská tvrz

V Dolním Bukovsku se nacházela tvrz, která tvořila centrum bukovského panství spolu se šestnácti vesnicemi. Z neznámých důvodů však v 15. století zpustla. Její existenci dokládá list císaře Karla IV. z roku 1349 Petrovým synům, týkající se snížení královské bezně z jejich statků za zásluhy. V roce 1942 byly nalezeny zbytky tvrze a dodnes ji připomíná ostrůvek uprostřed Obecního rybníka a místní název V Hradu. K roku 1404 je připomínán poslední zdejší purkrabí Přibík ze Žimutic. V roce 1435 bylo Dolní Bukovsko připojeno k třeboňskému panství. Z Dolního Bukovska plynul Rožmberkům příjem v podobě mýta, jež se vybíralo na křižovatce zdejších komunikací. Roku 1382 byl vydán zvláštní sazebník mýtného. Významu trhového městečka odpovídala pozornost, kterou mu jeho majitelé věnovali. Roku 1511 osvobodil Petr IV. z Rožmberka Dolní Bukovsko od práva odúmrti. Poddaní tak mohli volně odkazovat svůj majetek, ale ten musel zůstat v rámci panství.

Majitelé Dolního Bukovska

Další rožmberský vladař Vilém z Rožmberka udělil roku 1555 obci právo konat roční tři velké trhy a vařit pivo. Petr Vok z Rožmberka však obci várečné právo odňal kvůli nově založenému pivovaru v Lomnici nad Lužnicí. Bukovští odtud museli pivo povinně odebírat. Náhradou byli zdejší obyvatelé dočasně osvobozeni od roboty. Dědic po Rožmbercích Jan Jiří ze Švamberka listinou z roku 1612 dočasné osvobození od všech robot rozšířil na "věčné časy" a potvrdil i další výsady a úlevy. Tyto výsady respektovali i následující vlastníci panství. Na začátku 18. století se roku 1706 v Dolním Bukovsku konstituoval společný cech zdejších řemeslníků, jehož zřízení schválil kníže Adam František ze Schwarzenberku. K úkolům cechu náležel dohled nad řemeslníky v obci, ochrana před nekalou konkurencí a vzájemná výpomoc. K povinnostem členů patřila také pilná návštěva bohoslužeb. Korporace se účastnila s vlastním praporem církevních slavností. Trvalou prosperitu přinášelo obci pořádání jarmarků a týdenních dobytčích trhů, na něž chodili řezníci z celého kraje. Přicházeli pravidelně i zákazníci z Bavorska. Právo konání třech výročních trhů (jarmarků) na sv. Vojtěcha (24. dubna), sv. Máří Magdalénu (22. července) a na sv. Havla (16. října) znovu potvrdil v roce 1784 císař Josef II. V obci mělo grunt podle údajů tereziánského katastru z roku 1757 celkem 60 hospodářů. Počet výročních trhů se v roce 1870 zvýšil na pět ročně. Prodával se tu nejen dobytek, ale i veškeré zboží pro domácnost a hospodářství. Obec vybírala za každý na trh přivedený kus dobytka poplatek ve výši 20 haléřů. Značné tržby měly i místní hostince a obchody. Velmi proslulé byly pro tuto příležitost připravované jaternice, na něž se těšili pravidelní návštěvníci trhů. Zprostředkováním prodeje dobytka se zabývala zvláštní skupina lidí, zvaných sasarníci. Jednalo se o chudé chalupníky, kteří nabízeli za úplatu hospodářům sjednání výhodné koupě dobytka. Trh představoval významnou společenskou událost, proto ho navštěvovali i ti, kdo neměli v úmyslu obchodovat.

Další majitelé bukovského panství

Syn Jana Jiřího, Petr ze Švamberka se účastnil protihabsburského odboje, proto byl po bitvě na Bílé Hoře majetek rodu zkonfiskován a připadl císaři Ferdinandu II. Při válečných operacích v roce 1619 bylo městečko vypleněno. Pustošení se obci nevyhnulo ani v dalších letech třicetileté války. Ještě v roce 1661 se uvádělo ze zdejších 47 usedlostí jen 36 obsazených. Habsburkové zastavili třeboňské panství v roce 1637 polskému králi Vladislavovi IV. V roce 1660 bylo panství darováno císařovým bratrem, arciknížetem Leopoldem Vilémem, Janu Adolfovi ze Schwarzenberku. Bukovskou vrchností zůstali Schwarzenberkové až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.

Církevní rozvoj

Po třicetileté válce nebyla zdejší fara pro nedostatek kněžstva obsazována a duchovní správu vykonávali faráři ze Soběslavi či z Veselí nad Lužnicí. V roce 1703 se stalo Dolní Bukovsko filiálkou bošilecké fary, obnovené knížetem Ferdinandem Vilémem ze Schwarzenberku. Při bukovském kostele působilo v 18 století zbožné bratrstvo sv. Barbory, patronky dobré smrti. Této světici byl v kostele zasvěcen dnes již neexistující oltář. Od roku 1731 organizovala obec pravidelná procesí na Svatou Horu u Příbrami. Pohnutkou k poutím se stala tři léta velkého sucha, krupobití a požárů. Vlastního kněze lokalistu dostala obec v rámci josefínských reforem v roce 1785. Na sklonku 18. století došlo k úpravám interiéru kostela, který dostal kamennou dlažbu a změny se dotkly částečně i mobiliáře.

Všeobecný rozvoj obce

19. století přineslo Dolnímu Bukovsku všestranný ekonomický i kulturní rozvoj. Okolo poloviny minulého století se v celé této bohaté a úrodné oblasti rozvíjel svébytný architektonický styl označovaný jako selské baroko. Tyto stavby, realizované nadanými zednickými mistry poučenými z panských staveb, jako byli Martin Paták a František Soch, vynikají bohatou štukovou výzdobou průčelí statků, štítů špýcharů a bran. Došlo zde k přejímání prvků z barokní a klasicistní architektury i k jejich svérázné transformaci do lidového prostředí. Štíty usedlostí často členěné pilastry, upoutají pozornost množstvím dekoru, který se skládá mimo jiné i ze srdíček, koleček, kvítků, čtyřlístků a monstrancí. Stavby tohoto typu se nacházejí v obcích okolí Dolního Bukovska. Zdobnost se neprojevuje jen v architektuře, ale také v lidovém oděvu. Tradiční blatský kroj se zde nosil až do devadesátých let 19. století, kdy byl postupně nahrazován městkým oděvem. Posední profesionální vysívačka blatských krojů zemřel v Bukovsku roku 1915. Poštovní úřad vznikl v obci roku 1869. V roce 1876 byla v Dolním Bukovsku založena cihelna, která používala pro svou výrobu kvahtní hlínu z okolí. Tento podnik je v provozu dodnes. Do obce se také během sedmdesátých let 19. století rozšířila ze Žirovnice domácká knoflíkářská výroba. Zhotovování knoflíků z perletě nahradilo dřívější domácí tkalcovství. Očekávaný zisk se však nedostavil a výroba postupně zanikla. V Dolním Bukovsku působili také samostatní řemeslníci, kteří se v roce 1859 sdružili v živnostenském společenstvu, vzniklém po zrušení cechu. Sdružení k tomuto roku evidovalo 31 Členů. Obec měla převážně zemědělských charakter a v roce 1862 Čítala 1246 obyvatel. Obec se nerozvíjela jen hospodářsky. V roce 1856 byla dolnobukovská lokalie povýšena na farnost. Fara byla však v tak špatném stavu, že musela být v roce 1900 stržena a na jejím místě byla postavena nová. Stavební úpravy kostela probíhaly během druhé poloviny 19. století. V letech 1853 - 1855 byla o polovinu prodloužena chrámová loď a v roce 1861 byla přestavěna věž. V následujícím období získal kostel také nový pseudogotický mobiliář. V souladu s okrašlovacími tendencemi, které byly příznačné pro 19. století, došlo v sedmdesátých letech k vydláždění a úpravě náměstí a vysazování stromů. Stinnou stránku tohoto období představovaly ničivé požáry, jež Dolní Bukovsko několikrát postihly. Sbor dobrovolných hasičů se zde ustavil již v roce 1882. Na počátku 20. století zahájila v Dolním Bukovsku provoz parní pila zpracovávající dřevo z blízkých lesů, která pracovala až do roku 1949. Ve stejném období vznikla v městečku i výrobna pletených rukavic. Její činnost však skončila majitelovým odchodem na frontu první světové války. Tato válka stála životy 54 bukovských mužů.

První republika

První republika znamenala významný rozvoj živností a společenského života. V roce 1923 nabízelo v Dolním Bukovsku své služby 129 řemeslníků a živnostníku. V roce 1927 byl do městečka zaveden vodovod a o dva roky později elektrický proud. V obci aktivně působil Sokol, založený roku 1909, jehož členové organizovali veřejná cvičení, výlety do přírody, divadelní představení a přednášky. Bukovští věřící se i v této době účastnili každoročních tradičních procesí na Svatou Horu u Příbrami. Tyto náročné pěší poutě měly svůj pevný řád a trvaly několik dní. V roce 1950 byly zakázány jako nepřípustný projev veřejné zbožnosti.

Období po druhé sv. válce

Na konci druhé světové války se obec stala útočištěm pro německé uprchlíky z Pruského Slezska, kteří se ubytovali v místní škole. V květnu 1945 přišla do obce Rudá armáda. Padesátá léta přinesla kolektivizaci zemědělství. Jednotné zemědělské družstvo zde bylo založeno roku 1957. Od roku 1964 probíhala stavba kulturního domu. V roce 1983 zemřel zdejší rodák a učitel Jan Kolář, který pro Dolní Bukovsko znamenal to, co v 19. století Felix Truhlář. Tento místní patriot se zasloužil o podrobné zpracování dějin obce, a proto mu v osmdesátých letech 20. století byla odhalena pamětní deska. Na počátku devadesátých let 20. století došlo díky spolupráci obecního úřadu se zdejším duchovním správcem k důkladné rekonstrukci farního kostela.

Farní kostel narození Panny Marie se nachází uprostřed dolnobukovského náměstí a jeho okolí tvoří parkově upravený bývalý hřbitov. Jednolodní raně gotický kostel, z období po roce 1600, je zakončen na východě pětibokým presbytářem s opěráky a k jeho severní straně přiléhá sakritie. Nad dvojitým triumfálním obloukem se vypíná čtyřboká věž s osmibokou jehlancovitou střechou. Při pohledu na věž upoutají naši pozornost pseudogotické plechové růžice, zdobící střechu. Fasády kostela jsou hladké, pouze západní průčelí je členěno pilastry. Jižní fasáda lodi nese sluneční hodiny. Presbytář je sklenut křížovou žebrovou klenbou. Původně gotická okna byla rozšířena a polokruhově sklenuta, pouze okénko za oltářem si uchovalo bývalý vzhled. Sakristie má valenou gotickou klenbu. Původně gotická loď, o polovinu prodloužená v letech 1853 - 1855, je kryta rákosovým stropem. Mobiliář kostela je pseudogotický z druhé poloviny devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Na hlavním oltáři se nachází obraz Narození Panny Marie z roku 1853. Po stranách svatostánku stojí sochy Božského Srdce Páně a Srdce Panny Marie. V presbytáři spatříme také pesudogotickou křtitelnici se scénou Křtu Páně, pocházející z roku 1936. Na evangelijní straně lodi se nalézá oltář' sv. Václava se sochou tohoto světce. Jeho protějšek tvoří na epištolní straně oltář sv. Jana Nepomuckého. Oba oltáře byly pořízeny v roce 1903. Jako kropenka na svěcenou vodu slouží kamenná pozdně gotická šestiboká křtitelnice a kružbovými reliéfy, zasazená v jižní stěně lodi vedle vchodu. Tuto stěnu lodi zdobí dále sochy Panny Marie Lurdské a sv. Josefa, pěstouna Páně. Křížová cesta umístěná v lodi vznikla v roce 1899. Varhany, stojící na hudební kruchtě, zhotovila roku 1905 firma Hejna a Černý z Vinohrad. Původní varhany byly převezeny do kostela v Horním Bukovsku.

Presbytář a triumfální oblouky kostela zdobí cyklus gotických nástěnných maleb, datovaných do šedesátých let čtrnáctého století. K jejich nálezu došlo vroce 1935 a byly restaurovány malířem Bohumilém Čilou. Další, dosud neodkryté malby se pravděpodobně nacházejí na čelní stěně triumfálního oblouku a částečně iv lodi a v sakristii.Dříve bohaté malby se dochovaly pouze fragmentárně. Kápě klenby jsou pokryty hvězdami, mezi něž je zasazeno zobrazení Červeného slunce a bílého měsíce.Vidíme zde i dva erby s pětilistou růží, připomínající vlastníky panství. Doklenebních kápí byly zakomponovány i medailony se symboly čtyř evangelistů. Prostor za hlavním oltářem osvětluje gotické okénko s červeně polychomovanoukružbou, jehož špaletu pokrývá rostlinný dekor. Na této východní straně sedochovaly zbytky postav světců. Na jižní straně presbytáře lze rozeznat fragmenty z výjevu Stvoření Adama a Evy, blíže k lodi Vyhnání z ráje. Malby byly poškozeny při úpravách oken. V horní části severní stěny je zachycena scéna Korunování Panny Marie, pod níž se nachází nejpoutavější výjev bukovských maleb. Jedná se o scénu Ukřižování, která zaujme naši pozornost svojí expresivitou a přeplněnou kompozicí s mnoha postavami. Střed výjevu tvoří kříž s Kristem. Po jeho stranách stojí dva kříže, na nichž visí umírající lotři. Okamžik smrti naznačil malíř zobrazením duší v podobě postaviček, které vychází z jejich úst. Duši kajícího zločince odnáší anděl, duše zatvrzelého lotra se zmocňuje ďábel. Pod křížem se nachází postava s korunou a s kalichem v ruce, jejíž protějšek tvoří dívka se zavázanýma očima, držící kozla. Jedná se o alegorii Církve a Synagogy. Koruna na hlavě postavy symbolizuje důstojnost a moc církve a kalich v její ruce dary odpouštění hříchů a proměňování eucharistie, které církev obdržela díky Kristově krvavé oběti. Zavázané oči dívky představují zatvrzelost Židů, kteří nepoznali v Ježíšovi pravého Mesiáše. Kozel symbolizuj starozákonní očišťování od hříchů. Velekněz na něj přenášel obřadně hřích celé pospolitosti, aby poté byl kozel i se všemi hříchy vyhnán na poušť. Zkarikované tváře některých postav mají znázorňovat jejich špatné vlastnosti. Kromě své roviny vyprávěcí má tedy výjev i hluboké symbolické pozadí. Vnitřní plocha východního triumfálního oblouku je ozdobena medailony s polopostavami apoštolů. Na západním triumfálním oblouku spatříme na jeho vnitřní ploše medailony s polopostavami deseti panen z novozákonního podobenství. Moudré panny, které si uchovaly olej v lampách, aby uvítaly ženicha, se nalézají na epištolní straně. Když se otočíme, uvidíme na protější straně panny pošetilé, jimž olej došel, neboť si jej nevzali do zásoby jako jejich prozíravější družky. Na čelní stěně východního triumfálního oblouku je na pravé straně vyobrazen Kristus Trpitel a na straně levé jako protějšek Zmrtvýchvstání Páně. V barevné škále se objevuje především karmin, okr a bílá barva. Hodnota maleb, které byly sice částečně poškozeny stavebními úpravami kostela, spočívá v jejich bohatosti a expresivitě. Malíř se zřejmě inspiroval, zvláště v případě scény Ukřižování, v soudobé deskové malbě.