Slavíkov

Posledním z nich byl Jan, po Bílé hoře odsouzený k manství ( 1624 ). Pro velké dluhy mu byl ale statek nakonec ponechán a v r. 1628 předán jeho manželce Anně Giglingarové z Kneiselsteinu. Před r. 1642 byl Slavíkov za neznámých okolností připojen k bratčickému statku Dobřenských z Dobřenic a v r.1654 jej Jan František Dobřenský připojil k opatovickému panství. Slavíkovská tvrz je uváděna naposledy v r. 1696, kdy Karel Ferdinand Dobřenský prodal statek své ovdovělé matce Marii Františce Bukovské z Hustířan. Tvrz zanikla patrně záhy po připojení Slavíkova ke studeneckému panství (1709 ). Nic se z ní nezachovalo a dnes ani nevíme, kde stála.

Vlastní obecní pečetí Slavíkov v minulosti patrně nedisponoval ( OA Havlíčkův Brod, ANM v Praze - Eichlerova sbírka negativní ). Autor návrhů znaku a praporu obce spojil upravené erbovní znamení domácího rodu ze Slavíkova ( pův. dvě stříbrné, hlavami dolů obrácené, později také vodorovně položené ryby v modrém štítě ) s motivem lipového trojlistu ( připomínka památné slavíkovské lípy ) a kvádrové zdi s cimbuřím v patě štítu ( připomínka někdejší slavíkovské tvrze ). Uvedené figury byly uplatněny i v návrzích praporu obce, vytvořených v souladu se zásadami a zvyklostmi současné české vexilologické tvorby.