Dětřichov

Náboženská perzekuce po třicetileté válce se nevyhnula ani Dětřichovu. Prvního června 1652 se sem dostavil misionář v doprovodu vrchnostenského úředníka, aby přesvědčil vesničany o správnosti katolické víry. Podle úředního zápisu ho 62 přítomných pobožně vyslechlo, ale nakonec se mnozí stejně raději vystěhovali, jak dokládá záznam v berní rule z roku 1654, uvádějící 15 opuštěných usedlostí. Devět gruntů selských, jedenáct chalupnických a 18 usedlostí zahradnických však zůstalo osídlených. To vytvářelo dobré podmínky pro další vývoj obce, která se potom aktivně účastnila v letech 1679-87 odporu proti Gallasům. Po jeho potlačení musel rychtář zaplatit pokutu 300 zlatých, aby mohl nadále zůstat v úřadě.

Vývoj panství byl na konci července 1775 nakrátko poznamenán srocením poddaného lidu z okolních vesnic před frýdlantským zámkem, nedošlo však k žádným násilnostem a úprava robotních povinností a jejich převedení na peněžní platy uklidnily zjitřenou náladu i v Dětřichově. Bezprostředním důsledkem pak byla v roce 1780 parcelace zdejšího panského dvora, který zahrnoval i pozemky někdejšího lenního statku v Heřmanicích. Na jeho půdě bylo vyhrazeno 42 parcel pro novou vesnici Christiansau, dnes Kristiánov, nazvanou tak na paměť zakladatele hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase.

Podle statistiky J. Schallera měl Dětřichov v osmdesátých letech 18. století 28. číslovaných domů. O půl století později (1833) však tu bylo již 174 domů s 934 obyvateli a v Kristiánově 73 domů s 395 obyvateli. Tento vzestup si vynutil i úpravu školních poměrů. Do roku 1720 chodily děti do školy v Kunraticích, ale pak bylo povoleno zřízení školy v Dětřichově, sloužící i pro děti z Albrechtic. Po sto letech však již školní budova nedostačovala, a tak bylo v roce 1820 nutné postavit novou budovu, protože počet školních dítek již překročil číslo 180.