Cvrčovice

V letech 1349 až 1361 náleží Maršovi z Cvrčovic, roku 1364 je vlastníkem Hánek z Cvrčovic a od roku 1392 do počátku 15. století Zikmund z Cvrčovic. V 15. století ves zpustla za českouherských válek4 krále Jiřího s Matyášem Korvínem a byla při svém znovuosazení přeložena na nynější místo. Je nutné říci, že kostel a Černý dvůr, taktéž i tvrz, stáli na svém místě a ono přeložení nebylo tedy na nějaké větší vzdálenosti, spíše šlo o posun zástavby do okolí kostela. Kde bylo dřívější centrum zástavby zatím nebylo zjištěno, možná šlo o oblast blíže k Pohořelicím, možná blíže k Šumicím, zda vůbec o přesun v dnešním slova smyslu šlo. Je možné, že mohlo jít spíše o obnovu, neboť kostel tehdy obnovován byl.

Po zrušení dolnokounického kláštera náležela ves (od roku 1537) rodu Žabku z Limberka (zprvu Jiřímu, pak Burianovi), v roce 1566 prodává Burian statek vlasatický a prštický Albrechtu Černohorskému z Boskovic a na Černé Hoře, s nimi i Cvrčovice s farou, podacím a obilním desátkem. Jeho dědic a bratr Jan Šembera prodal panství vlasaticko - prštické včetně Cvrčovic roku 1572 hraběti Františkovi Thurnovi, po němž se roku 1586 jeho 8 synů rozdělilo o dědictví. Cvrčovice s Vlasaticemi získal Jindřich Matyáš a Jeroným Václav, z nichž první ponechal svůj díl cvrčovský druhému. Roku 1590 Jeroným prodal za 5550 zlatých Cvrčovice s kostelním podacím a vším příslušným svému bratrovi hraběti Martinovi z Thurnu a na Lipnici. Ten roku 1604 ponechal za 12 000 zlatých své manželce tvrz cvrčovskou s dvorem, který k ní náležel, o 12 lánech5 a 7 kusy zv.Pergacker, s 19,5 čtvrti6 vinohradu pustých a dělaných v horách vlasatických, se štepnicemi i zahradami u Smolína. Jejich dědičkou se pak stala Sibyla Polyxena, která, provdaná za hraběte z Oppersdorfu, potvrdila roku 1635, že obdržela od kardinála7 z Dietrichštejna, jako hejtmana Markrabství moravského8, statek Cvrčovice, pečeť, svršky a jiné pozůstalosti po smrti otce jejího hraběte Františka Mikuláše z Thurnu, který byl v úřadu hejtmanském.

Obec měla v první polovině 17. století 50 usedlostí (10 láníku9 po 44 měricích10, 1 tříčtvrtláník s 33 měřicemi, 15 půlláníku po 22 měřicích a 24 kopáčů), po 30 - ti leté válce zůstalo jen 32 usedlostí, 3/4 lánu náleželo jako jediná poddanská usedlost jezuitům. Při lánové vizitaci11 roku 1673 se poznamenává, že bylo nově osazeno 6 domů se 189 5/8 měřicemi polí, starých pustin zůstávalo 11 domů se 189 měřicemi polí, 11 měřic darovala vrchnost kostelu, Štěpán Lang z Brna užíval půllán a 22 měřic držela obec, ale nepatřilo k nim stavení. Již roku 1642 Polyxena prodává panství Cvrčovické se zámkem, kolaturou12, dvory, ovčírnami, pivovarem, vinicí, ... panu Janovi Guldenmüllerovi z Guldenštejna Staršímu. Po něm Cvrčovice dědí syn Jan, který je ve svojí závěti připíše své manželce Anně Kateřině.

Anna Kateřina se provdává za Jana Reinharda z Pfundenštejna. Při požáru v roce 1676 shořely s obecní hospodou i obecní přivilégie o svobodném vinném šenku a pozemkové knihy, proto v roce 1693 Jan Reinhard udělil obci výsadu, aby tato své vlastní víno svobodně nalévala po celý rok mimo dobu od Václava po Martina, kdy sousedé směli prodávat vlastní vína - tehdy, kdyby ani obec ani sousedé neměli vlastní víno, bylo dovoleno obchodovat i s cizím. Za Jana Reinharda byla obec všelijak zvelebována. V té době byl postaven (či jen přebudován?) kostel sv. Jakuba, v němž je dodnes dochovaný zvon s rodovým znakem Pfundenštejnů. Také nejstarší obecní pečeť pochází z této doby (rok 1676) a má nápis: DAS SIGEL ZV AGEN VHRSPYTZ18. Ve znaku je stromek s letopočtem 1676 při pni, dvě růže při vrcholku.

Ves dědí František Ehrenreich (syn Jana a Anny) a pak jeho dcera Marie Anna, provdaná Schiefrová a z Sonderndorfa. V těch dobách byla zhotovena socha sv. Jana Nepomuckého před kostelem (1734) a socha sv. Urbana (1750), která stála původně před domem pana Mazánka(č.p.16), pak u polní cesty nad hřbitovem a až později byla přemístěna ke hřbitovu, kde stojí dodnes.

Dle tereziánského katastru13 (roku 1749) bylo v obci 969,5 měřic polí, 186,5 měřic pustin, 23,5 měřic zahrad, luk pod 134 3/4 vozu sena, 98 usedlostí, tj. 8 láníku, 1 tríčtvrtláník, 4 půlláníci, 31 čtvrtláníků a 45 chalupníků. Brněnský měšťan tu má 22 měřic pole. Vrchnostenskému dvoru náleželo 736 měřic polí, 7 3/8 měřic zahrad, pivovar na 52 sudů piva a 42 5/8 měřic lesa - dávky poddaných obnášely 177 zlatých a 47 krejcarů (činže o Michalu 4 zlaté a 47 krejcarů, viničné 44 zlatých, z kovárny 12 krejcarů, ochranná z 39 domků po 3 zlatých) a 78 kuřat; říční činže činila 10 zlatých 15 krejcarů, nájem z obecní hospody 54 zlatých 40 krejcarů, obilní desátky z obce 30 měřic pšenice, 151 2/8 měřic žita a 88 měřic ovsa - vrchnosti robotovalo 8 sedláků s dvěma koňmi, tříčtvrtláník 3 dny, 2 půlláníci po dvou dnech, pešky 28 čtvrtláníku po 3 dnech v týdnu a 39 domkařů po 16 dnech ročně. Obec měla 523 obyvatel, z toho 424 sedláků a 10 řemeslníků.

Roku 1752 koupil hrabě Bedřich Vilém Haugvic na Náměšti a Velkých Němčicích od paní Schieferové panství cvrčovské. Po 8 letech ho však znovu prodává. Ponechává si pouze 7 mužů a 1 ženu poddanou. Co vlastně tehdy vše ukrýval pojem panství cvrčovské? Šlo o statek cvrčovský s hospodami, pivovařečným právem, vinným šenkem, řekami, potoky, dvorem, lesy, pastvinami, zámkem, patronátním právem, kotlem na vaření piva, palírnou a vším příslušenstvím.

Novými majiteli se stali hned tři rytíři - bratři Karel, Emanuel a Jan Piatové z Drnovic. Od roku 1762 patří Cvrčovice již jen Janovi.

Jan dne 1.11.1771 Cvrčovice prodává za 100 000 zlatých. Kupujícím byl Karel Maxmilián z Dietrichštejna. Cvrčovice jsou tímto začleněny pod panství dolnokounické a zůstávají majetkem Dietrichštejnů až do roku 1858, kdy smrtí Josefa vymírá po meči tento slavný rod. O Cvrčovicích v těchto letech (1771 až 1858) toho víme poměrně hodně díky pečlivému vedení dietrichštejnské kanceláře. Tak můžeme spatřit lesk slávy, když je v roce 1798 zřizován ve Cvrčovicích inspektorát všech panství Dietrichštejnů (později je přeložen do Židlochovic), ale také chvíle neštěstí a smutku - to když při napoleonských válkách14 (roku 1805) ruské vojsko ves vyplenilo, aby za nimi postupující Francouzi nic nedostali. Ti přišli loupit až v roce 1809 (vymáhali poplatky a vysoké daně), neboť rakouské vojsko po bitvě u Znojma ustoupilo do Čech. Při velkém požáru roku 1836 zase vyhořelo 19 domů a povodeň roku 1862 pobořila 15 domů.

Z poslední třetiny 18. století pochází i kamenný kříž, který stál před kostelem. Nicméně smrtí Josefa nekončí dějiny obce, kterou získává jeho dcera Terezie, provdaná za Jana Bedřicha z Herberštejna. Jejich syn Josef z Herbštejna je majitelem obce od roku 1895.V roce 1901 jsou Cvrčovice přičleněny k nově vzniklému soudnímu okresu Pohořelice, přičemž předtím patřily k soudnímu okresu Židlochovice (již od poloviny 19. století, kdy došlo ke změnám ve státní správě a správě vůbec). Nově vzniklý okres byl částí Mikulovského hejtmanství a jeho enklávou byly dokonce i Pouzdřany. Josef z Herbštejna z finančních důvodů postupuje roku 1926 za první pozemkové reformy kounické panství Akc. Rafinerii roln. Cukrovaru v Olomouci, přičemž zámek v Dolních Kounicích získal A. Špinar a byly zřízeny zbytkové velkostatky Dolní Kounice, Mělčany, Pasohlávky, Nová Ves a Vranovice.

V letech 1938-1945 náleží obec k landrátu Mikulov (od 20.11.1938 byl zřízen pro pohraniční obvod jižní Moravy Landkreis Nikolsburg a přičleněn k župě Nieder Donau, kam patřil i úřad zemského rady v Mikulově, nazývající se landrát). Obec byla obsazena něm. vojskem 8. října 1938, osvobozena Rudou armádou 7. května 1945.

Po r.1945 Cvrčovice náleží opět k soudnímu okresu pohořelickému, po r.1949 k okresu Židlochovice. Od roku 1960 jsou součástí okresu Břeclav.