Čimelice jsou obec v severní části okresu Písek, v Jihočeském kraji. K Čimelicím patří také osada Krsice, s níž mají dohromady 959 obyvatel. Zřejmě největší stavbou v Čimelicích je barokní schwarzenberský zámek z roku 1720.

Hledat firmy v obci Čimelice
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Historie obce Čimelice celá historie

Na tuto stránku nemůžeme vtěsnat všechny zajímavosti z dlouhé historie naší obce. Proto opět doporučujeme Vaší pozornosti knihu "Čimelice - regionální historie". Její autoři vytvořili pozoruhodné dílo. Nahlédněme do některých kapitol, které se zabývají především naší nejstarší historií:

Co nám zjistila archeologie …

Počátky archeologického výzkumu Čimelicka jsou spjaty se jménem významného čimelického rodáka, profesora Josefa Dasticha, který v roce 1867 objevil a popsal hradiště na vrchu Hrad u Bud. První nálezy na něm vykopal až o šedesát let později učitel Bedřich Dubský a podle nich mohl lokalitu datovat do halštatsko-laténského období. Postupně probíhaly další etapy archeologického průzkumu, kterých se kromě archeologů účastnili i čimeličtí občané. Nejstarším nálezem v okolí Čimelic je pazourkové dlátko mladopaleolitického stáří, tj. 15 000 - 10 000 let před Kristem.

Přišly slovanské kmeny …

a nastalo trvalé osídlení kraje lidem slovanskočeským. Probíhalo postupně v průběhu 9. až 11. století. Jako jedny z prvých se již roku 1045 připomínají sousední Rakovice a blízké Výšice, roku 1068 Ráztely na Mirovicku, roku 1159 maltézský Varvažov a Kozárovice, v roce 1187 je založen milevský klášter a v roce 1233 sousední Krsice. Po roce 1230 vzniká královský hrad Zvíkov, roku 1253 královský hrádek Orlík a vzniká královské město Písek se svými jedinečnými stavbami. Od poloviny 13. století existují svobodná městečka Mirotice a Mirovice jako místa tržní a střediska řemeslnické výroby. První dochované písemné doklady o Čimelicích jsou až po roce 1400. Poměrně pozdní vznik však Čimelice rychle dohonily a díky souhře různých okolností zaujaly významné místo v celém regionu.

Jak Čimelice ke svému jménu přišly …

Pojmenování patří do skupiny tzv. místních jmen čeledních s koncovkou na - ice. Jsou to osady, které dostaly pojmenování podle osobního jména zakladatele osady. V případě Čimelic to mohlo být osobní jméno Čmel, jež je ve staročeštině mnohokrát doloženo. Mohla to být ves lidí Čmelových, kteří byli nazýváni Čmelici, z něhož pro usnadnění výslovnosti mohlo vzniknout Čimelici. Podle toho pak jejich osada Čimelice,. Podobně vznikly v okolí názvy vsí Krsice, Rakovice, Cerhonice apod.

A Čimelice se rozvíjely …

Stavební vývoj obce postupoval jednak podle prastaré severojižní komunikace, procházející obcí, při níž se vytvořila rozšířenější náves a jednak při cestě podél potoka. Na přelomu 15. a 16. století byl v severním čele návsi postaven kostel s ohrazeným hřbitovem. Oddělenou část vsi vytvářela skupina budov bývalého čimelického manského sídla, od konce 15. století vrábsko-deymovské tvrze s poplužním dvorem. Po roce 1720, v souvislosti s výstavbou nového barokního bissingenovského zámku, vznikla východně od vsi za řekou další oddělená část Čimelic, dvůr Bissingrov (Bissingenhof). Kromě Pivovarského a Kostelního rybníka v areálu zámeckého parku byla v oblasti bissingenovského dvora vybudována celá soustava zájemně propojených rybníků, z nichž největší je Bissingenovský (23,6 ha), Nerestský (17,2 ha), Řepice a Zástava. Podstatné změny v úpravě a vzhledu Čimelic přinesla krátká stavební éra vratislavská v letech 1800 až 1820, kdy byl rozšířen čimelický kostel přístavbou nové věže, zrušen hřbitov okolo kostela, přistavěno jižní křídlo zámku v empírovém slohu a podél přístupové cesty k zámku nové budovy školy, fary a panského špitálu ve slohu pozdního baroka. Po roce 1815 byl v předepsané vzdálenosti od obce zřízen nový hřbitov a uprostřed něho slohově čistá empírová hřbitovní kaple s vratislavskou hrobkou. Po roce 1850, kdy převzali čimelické panství orličtí Schwarzenbergové, bylo přikročeno v daleko rozsáhlejší míře k úpravě parku a vznikem nových alejí a břehových porostů v širokém okolí byl položen základ krajinářsky a ekologicky hodnotné krajiny. V letech 1874 - 1876 byla postavena skupina drážních budov, v roce 1909 nová škola při státní silnici. Nejvýznamnější stavební rozvoj zaznamenaly Čimelice po 1. a 2. světové válce, kdy vznikly celé čtvrtě rodinných domů. Ale to už je docela jiná historie.

Držitelé Čimelic…

Manství byla středověká feudální instituce, jejíž podstata spočívala v tom, že majitel (zpravidla král či jiný světský nebo církevní hodnostář) postoupil majetek k užívání za výkon určité povinnosti, na příklad vojenské. Jaké povinnosti mělo malé urozené manství čimelické, ke kterému patřila pouze ves Čimelice, nevíme. Víme však, že po roce 1400 drželi Rakovice i Čimelice Jan Jezovec z Rakovic a později jeho syn Markvart a ještě později Jan Lopata z Rakovic. Čimelické manství ovšem tehdy představovalo pouze dřevěnou tvrz s poplužním dvorem a zděnou gotickou kaplí.

Každý z pozdějších držitelů Čimelic zanechal svůj otisk v historii vsi i okolí. Svoji roli sehrála i tehdejší politická situace, s níž se museli vyrovnávat. Středověk nebyl zajisté jednoduché období. Téměř žádné zprávy však nemáme o životě lidí, kteří Čimelice a ostatní poddanské vsi osídlili. Nepochybně to byli lidé houževnatí, neboť kromě denního boje o přežití museli čelit přírodním živlům, hladomoru, epidemiím i průtahům vojsk ve válečných dobách.

Snad v roce 1474 přichází do Čimelic rod Tluksů z Vrábí. Janu Tluksovi z Vrábí se podařilo rozšířit a zvelebit svěřený majetek a zasáhnout výrazně i do rozvoje kraje. Svědčí o tom na příklad výstavba čimelického kostela a na tehdejší dobu stavba velmi moderní kamenné tvrze se suchými podzemními sklepy a s velkým počtem místností, z nichž osm pokojů bylo vytápěných !

Po téměř šedesátiletém panství Tluksů z Vrábí se stal v roce 1531 dalším držitelem Čimelic rod Deymů ze Stříteže a zůstal jím téměř sto let. Po polovině 16. století provedli Deymové renesanční přestavbu tvrze, vystavěli nový pivovar a ke konci století nechali nákladně přestavět a vyzdobit kostel. Čimelické panství bylo opět rozšiřováno a zvelebeno. Avšak politická situace, v níž někteří členové rodu sehráli určitou roli, a zejména válečná léta 1618 - 1620 s tažením vojsk krajem, znamenala pro Čimelice, právě tak jako pro okolní vsi pohromu. Důsledkem složité situace bylo v postoupení Čimelic v roce 1629 novému vlastníku, hraběti Adolfu Michaelovi z Alhanu, který však po roce prodal Čimelice sestře bývalých Deymů, provdané za Karla Plota z Konařin. Evě Plotové - Deymové se podařilo vrátit se na své rodné panství, avšak tvrz i usedlosti byly válkou poničené a statek zadlužen.

Dluhy skoupil Jan Jindřich Bissingen a vyžadoval jejich splacení. Rod Plotů byl nucen odejít z Čimelic a panství se ujali v roce 1686 Bissingenové. Kdoví, jak by se Čimelice dále vyvíjely, kdyby se nedostaly do držení rodů Bissingenů a Vratislavů. Vždyť v té době byly větší a významnější vsí Rakovice, ležící při tehdejší zemské silnici. Ale nepředbíhejme.

Bissingenové byli velmi ambiciózní vrchnost, která tu pak ve třech generacích vládla téměř 100 let. Bissingenové nebyli oblíbeni ani u poddaných, ani u svých šlechtických sousedů, ale není jim možno upřít smysl pro pořádek, podnikavost a péči o prosperitu panského hospodářství i o hospodářské povznesení svých podaných. Velké zásluhy o Čimelice je nutno připsat Karlu Bohumilu Bissingenu, který byl oproti svým drsným vojáckým předkům vzdělaný a umírněný člověk, prozíravý ekonom a hospodář, s výrazně uměleckými sklony a zálibami. Stavěl, přestavoval, kupoval, zveleboval. V roce 1714 se mu podařilo koupit i velmi kvalitní sousední statek Rakovice a rakovický zámek se stal na čas sídlem vrchnosti. Karel Bohumil Bissingen byl i veřejně činný. Zastával důležitou funkci krajského hejtmana tehdejšího Prácheňského kraje a snad i proto nechal postavit v letech 1728 - 1730 vedle staré čimelické tvrze nový zámek a propojil ho se zámkem v Rakovicích lipovým stromořadím. Později zde byly umístěny sochy Jana Hammera, kterého kolem roku 1736 povolal do svých služeb. Hammerovo sochařské a řezbářské dílo přetrvalo věky (viz "Čimelické baroko"). Význam Čimelic vzrostl i tím, že se začala užívat přímější trasa důležité zemské silnice, spojující Prahu s Pasovem, vedoucí Čimelicemi. Čimelické panství získal dědictvím syn Karel Bohumír (Gottfried) Bissingen, který se snažil pokračovat ve šlépějích svého otce, ale nebyl už zdaleka tak úspěšný. Z manželství s Apolonií, rozenou Vratislavovou z Mitrovic nezůstali žádní potomci a tak po smrti Karla Bohumíra Bissingena získala veškeré jmění jeho manželka, která ustanovila generálním dědicem svého nejmladšího bratra Prokopa Vratislava z Mitrovic. Tak se dostaly Čimelice pod správu Vratislavů. Avšak až za Josefa hraběte Vratislava z Mitrovic, který se stal majitelem v roce 1798, došlo k dalšímu nebývalému rozkvětu a povznesení panství. Opět se stavělo, přistavovalo, kupovalo. Generální dědičkou všeho zanechaného jmění ustanovil manželku Gabrielu s výhradou, že panství čimelické připadne po její smrti jako dědictví nejstarší dceři Josefině, provdané Schwarzenbergové. A tak se také stalo. Darovací listinou z 21. února 1850 darovala dědička čimelické panství svému synovi Karlu III. Schwarzenbergovi, majiteli Orlíka a panství Varvažov, Sedlec a Tochovice. Čimelické panství přešlo do vlastnictví dalšího rodu, pod jehož správou zůstalo s přerušením v letech 1949 - 1994 dosud.

A co bylo dál ?

Po roce 1850 byla změněna organizace státní správy. Základním článkem se staly samosprávné obce, které se sdružovaly do tzv. spojených obcí. Tak vznikla spojená obec čimelická, tvořená z Čimelic, Rakovic, Krsic, Dolních Nerestec, Pohoří a Slavkovic a byla jí do roku 1874. V následujících letech měly Čimelice podobné osudy, jako většina obcí. Prožívaly strádání v době 1. světové války, slavily vznik první republiky, zažily poválečné poměry, věnovaly se spolkové činnosti, měly své oběti za 2. světové války a zažily dramatické okamžiky osvobození. O tom se opět dozvíte více v knize "Čimelice - regionální historie" . A na internetu zase až příště.

Demografické údaje

Soubory cookies umožňují správné a úplné používání webových stránek

Web používá nezbytné cookies pro jejich fungování. Se souhlasem jsou zpracovávané preferenční a statistické cookies, které slouží pro zapamatování nastavení a měření návštěvnosti. Další informace zobrazíte kliknutím na Informace o cookies. Podrobnou úpravu můžete provést kliknutím na “Vlastní nastavení”. Své preference můžete kdykoliv změnit a souhlas odvolat kliknutím na “Cookies” v zápatí stránky. Volba pouze nezbytných cookies může mít vliv na funkčnost a výkon stránek.