Městys svou polohou a přírodními krásami náleží k malebným a stále vyhledávaným místům lákající k odpočinku. Je rozložen na návrších i v údolích. Samotná obec i přilehlé samoty jsou obklopeny lesy a hladinami četných rybníků s hrázemi.

Hledat firmy v obci Chlum u Třeboně
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Firmy v obci Chlum u Třeboně
Posledně opravené/vložené firmy:zobrazit více

HERDOVÁ MARIE MUDr. - Třeboňská 215, Chlum u Třeboně

ČESKÝ KYNOLOGICKÝ SVAZ Chlum u Třeboně - Tyršova 308, Chlum u Třeboně

CAMPING SEVER - Chlum u Třeboně č. 443

Historie obce Chlum u Třeboně celá historie

Titul městys obdržel Chlum ve své historii hned dvakrát. Poprvé to bylo císařským rozhodnutím ze dne 3. prosince 1857. Podruhé skoro za 150 let dne 10. října 2006 rozhodnutím parlamentu České republiky. Městys svou polohou a přírodními krásami náleží k malebným a stále vyhledávaným místům lákající k odpočinku. Je rozložen na návrších i v údolích. Samotná obec i přilehlé samoty jsou obklopeny lesy, hladinami četných rybníků s hrázemi lemovanými staletými duby v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Vodní plochy a jejich okolí jsou domovem mnoha druhů rostlin i ryb a vodního ptactva. Půvabné prostředí, jež nabízí náš romantický kraj, láká stále nové návštěvníky, ale i ty, kteří již jednou Chlum objevili k opětovné návštěvě.

Počátek obce a tvrze Chlum se datuje od konce 13. století. Tvrz zde stávala od pradávna a ještě na konci 16. století se v listinách připomíná. Avšak přesné místo, kde stávala, se nedochovalo. Jedny prameny uvádějí, že v polesí Staňkovském měla jedna z jeho částí jméno „Chlumec“, a proto je možno míti za to, že snad v tomto místě kdysi tvrz stávala. Jisté však je, že tímto lesem „Chlumcem“ vedla za starých dob silnice z nynějšího Chlumu přímo do Nové Bystřice.

Další prameny uvádějí, že tvrz stávala na místě, kde byl postaven původní zámek kolem roku 1550. Nejpravděpodobněji však stávala na návrší, kde stojí nyní kostel Nanebevzetí panny Marie postavený Janem Františkem z Fünfkirchenu v roce 1745.

Chlum a páni z Růže, rod Slavatů a další ...

Mezi první držitele panství Chlum patří i rod Rožmberků. Za husitských válek pak byl Chlum často znepokojován vojenskými nájezdy. Sám Jan Žižka táhl Chlumem při pronásledování rožmberských žoldáků. Již v 15. století se připomíná na zdejším panství železářská výroba, pro níž se dobývala železná ruda v blízkém okolí. V roce 1477 táhlo Chlumem vojsko krále Vladislava do Rakous na rakouské nájezdníky. Ti drancovali, pobíjeli naše obyvatelstvo, vylupovali usedlosti a působili v tomto regionu veliké škody.

V roce 1508 postoupil Petr z Rožmberka Chlum Kunrátovi Krajíři z Krajku. V držení Krajířů bylo panství však jen do roku 1575, kdy bylo prodáno Janu Staršímu z Lobkovice. Ten je v roce 1597 prodává Radoslavovi ze Vchyně a Tetova. A od něho je v roce 1615 koupila Lucie Otylie Slavatová, manželka Viléma Slavaty. Za třicetileté války byl nejen náš kraj, ale i celá země velmi zpustošena. Obyvatelstvo opouštělo domovy a skrývalo se v lesích. Železné hutě vyhasly a i stará tvrz byla zbořena. V roce 1550 však již byl v Chlumu postaven zámek.

Rod Slavatů Chlum držel do roku 1693, kdy připadl jako dědictví Janu Leopoldu z Fünfkirchenu. Jeho vnuk, hrabě Jan František z Fünfkirchenu, vykonal mnoho pro zlepšení chlumských hospodářských poměrů. Dočasné nájmy pozemků proměnil v dědičné, čímž se část bezzemků stala chalupníky. Kromě sklářské výroby, kterou provozovali obyvatelé ve zdejším katastru již v polovině 18. století, obnovil zde v roce 1796 výrobu železa. Nechal postavit vysokou pec, válcovnu, slévárnu a drátovnu. Později byla zřízena strojírna a hřebíkárna. Od roku 1787 až do roku 1860 byla v Chlumu i papírna. Byl tu i pivovar, připomínaný již v roce 1690, dále pak lihovar a mlýn. V okolí byly též z dostatku kvalitní hlíny i četné hrnčírny a cihelny. Hluboké lesy a četná ložiska rašeliny poskytovaly suroviny pro výrobu dřevěného uhlí, dehtu a smoly a dalších derivátů. Protože velká část obyvatelstva se od sedmnáctého století zabývala výrobou kolomaze a smoly, která se z jehličnatých smolných stromů dobývala. Dřevo se dávalo do velkého zazděného kotle pod kterým se topilo. Kotel měl na dne otvor, pod kterým bylo umístěno koryto které odvádělo tekutou smolu buď do nádob nebo do jam. Pak se tekutá smola lila do pytlů z konopného plátna, ve kterých se lisovala. Pak se rozbíjela na menší kousky a nakládala do beden ve kterých se prodávala. Takto získaná smola se nazývala bednářská a sloužila hlavně k vysmolování sudů. V tehdejší době se od nás smola vyvážela do Rakous a na Moravu.

Výroba a zpracování železa zapustily v minulosti na Chlumském panství hluboké kořeny – až do doby, kdy zdroje málo kvalitní železné rudy byly zcela vyčerpány a dovoz surovin by byl neúnosný. Také zajišťování paliva pro tuto výrobu bylo velmi nákladné. Např. výroba železa v roce 1875 vykazuje 1182 kg litiny, 6150 kg válcovaného železa a 833 kg drátů na výrobu hřebíků. Spotřeba paliva v roce 1879 vykazuje 10.773 tun dřevěného uhlí, rašelinového uhlí 704 tun. Mimo to bylo ročně spotřebováno 20 milionů rašelinových cihel (zde nazývaných „borků“), které se z míst jejich těžby - Nové Vsi a Jiříkova dovážely.

V držení rodu Fünfkirchenů bylo panství Chlum do roku 1834, kdy bylo prodáno Eduardu Stadionovi dle vyhotoveného soudního odhadu za 630 989 zlatých a 52 krejcarů. Stadion rozšířil a zmodernizoval místní železárny - v té době jedny z největších v jižních Čechách.

Vyráběly například kolejnice pro stavbu známé „koňky“ - první koňská železnice na území Rakouska-Uherska vedoucí z Českých Budějovic do Lince. Traduje se, že první železný řetězový most pro Prahu se vyráběl zde.

Následník rakouské monarchie přestavuje nejen Chlumský zámek

Od dědiců hraběte Stadiona roku 1861 odkoupil panství včetně velkostatku rakouský arcivévoda František V. d‘Este, vévoda Modenský, který ustanovil svým dědicem Františka Ferdinanda d‘Este, pozdějšího následníka rakousko-uherského trůnu. Po vévodově smrti roku 1875 přešel celý jeho majetek včetně rodového titulu na Františka Ferdinanda, synovce císaře a krále Františka Josefa I., který byl vlastníkem panství Chlum u Třeboně a také Konopiště do 28.6.1914, kdy byl v Sarajevu na něj a jeho manželku spáchán atentát, kterému oba manželé podlehli. Tento atentát se následně stal vhodnou záminkou pro začátek první světové války.

Se svou manželkou, původem z českého šlechtického rodu Chotků, Žofií z Hohenbergu, žil František Ferdinand střídavě mezi jeho oficiálním sídlem následníka trůnu zámkem Belvedere ve Vídní a jejich domovským sídlem na zámku Konopiště a letním sídlem v Chlumu.

Nad hlavním vchodem do zámku byl umístěn arcivévodský znak, výše nad ním byl vyobrazen Sv. Prokop a do štítu byly osazeny bicí hodiny. Na snímku znak rodiny d´Este.

František Ferdinand v roce 1881-1884 provedl jednu z dalších přestaveb zámku (na níže uvedené fotce zachycenou) a byla provedena i úprava přilehlého okolí a parku. Tato přestavba sice nebyla ještě zásadní, ale hodně změnila celou severní část nad zámkem. Budovy poplužního dvora byla zbourány a postaveny vedle budov ovčína náležejícího k poplužnímu dvoru. Přestavbou bývalého "špejcharu" byly získány místnosti pro kanceláře a dále i byty pro zaměstnance lesního úřadu.

Další zásadní přestavba zámku a velká úprava parku byla provedena v letech 1900 až 1902, v době po sňatku arcivévody Ferdinanda d´Este s českou šlechtičnou Žofií Chotkovou.

Celý zámek byl zmodernizován, zvýšen o druhé poschodí a i vnitřek doznal velké změny. Jak zámek tak i zámecký park čekala zásadní proměna. Zámecká zahrada, která dříve těsně přiléhala k zámku, byla značně rozšířena tím, že všechny obytné a hospodářské budovy stojící poblíž zámku dal arcivévoda zbořit a nově postavil na jiném místě mimo areál parku. Park byl tímto způsobem rozšířen na více než 20 hektarů.

Z nařízení arcivévody byla veškerá průmyslová výroba v okolí zámku zastavena. A to včetně vaření piva v pivovaru, který v té době značně prosperoval. Pivovar byl přestavěn na byty pro služebnictvo, kanceláře a na inspekční pokoje. Jako o náhradě bylo v té době uvažováno o výstavbě nového pivovaru v místech dnešních garáží ČSAD. Zde totiž sklepy potřebné pro výrobu piva měly být vyraženy do nitra tzv.„Správců kopce“. Nakonec ale zvítězila úsporná varianta, neboť následník trůnu měl ještě jeden pivovar, a to v Benešově u Prahy, odkud se pivo začalo dovážet. Prvním odběratelem tohoto piva v Chlumu se stal nově otevřený hostinec „U saně“.

Díky přestavbě zámku vznikly např. na místě bývalého ovčína hospodářské a obytné budovy dřívějšího velkostatku, nově vznikla i Smetanova ulice neboť rodinné domky po levé straně od křižovatky vznikly též jako náhrada za domy, které se nacházely v nově budovaném zámeckém parku. Starý hostinec „Na panské“, který byl v záboru nového parku, byl obětován a nahrazen novým hostincem na předměstí. Tomu bylo dáno jméno „U saně“, ale lidé užívali jak dříve, tak i nyní název zrušeného hostince.

Ve starém parku se též nalézaly rybářské sádky v místech pod panskou elektrárnou (dříve hřebíkárnou a ještě dříve papírnou) u soutoku obou ramen Kostěnického potoka. Sádky byly při přestavbě parku přemístěny na nynější místo pod sklárnou vedle rybníka Zájezek.

Arcivévoda, jako milovník přírody, zaměstnával na svém konopišťském zámku u Benešova zahradníka z Anglie, který osazoval tamní park různými vzácnými stromy, keři a květinami. Jeho zkušenosti využil i při budování nového zámeckého parku v Chlumu. Z jeho podnětu bylo často prováděno přesazování starších a vyšších stromů na nová místa. Takovýmto postupem bylo možné v poměrně krátké době naprosto změnit vzhled parku. Na údržbu parku byly arcivévodou a správou velkostatku věnovány značné obnosy a tato zaměstnávala i mnoho lidí.

Dle pamětníků byla zahrada u nově postavené restaurace „U saně“ osazena staršími vzrostlými kaštany, které sem byly převezeny z „Velkého kopce“.

Přes území budovaného parku vedly dvě veřejné cesty. Za jejich zrušení byly po špatných zkušenostech ze soudních sporů ohledně zrušených cest vedoucí přes park na Konopišti, nabídnuty obci Chlum tyto kompenzace – za zrušení jedné cesty nechal postavit v roce 1902 na náměstí kašnu a za druhou cestu dostala obec zdarma z panské elektrárny dodávku elektrického proudu na osvětlení 20ti světel v ulicích. Za povolení vykoupit parcely ležící pod tzv. „Hubičkovou“ ulicí se zavázalo vedení arcivévodského velkostatku dodávat užitkovou vodu do kašny na náměstí. Po provedených úpravách byl park několika branami uzavřen a vstup do parku zakázán. Tím se vrchnost úplně izolovala od ostatního obyvatelstva.

Cesty přes budovaný park v Chlumu

V osmnáctém století vedla jedna cesta od rybníku Hejtman přes park okolo zámku ke starému pivovaru a vyústila na cestě zvané Velký kopec, která pak vedla dále do Hamru.

Druhá cesta vedla od sklárny kolem „Goloviny“ a hospody „U kočky“ do parku, v místě, kde je dnes železný most, vedla nad pravým svahem potoka kolem nynějšího domu p. M. Doležalové, dále kolem mlýna a okolo městské váhy, přeťala dvůr hospodského Veselého, obrátila se pak vpravo přes zahradu pekaře Böhma (nyní pozemek spojů - parkoviště) a v prostoru dnešních garáží ČSAD pokračovala jako cesta vedoucí směrem na Staňkov a do Ličova.

Rybník Hejtman tehdy sahal až ke garážím a později byl v této části zavezen, cesta narovnána tak jak ji známe dnes. Současně v tomto místě byla budova mýta.

Původně budova mýta byla v prostoru kde byl domek obuvníka Červíka (nyní dům paní Beranové), poté bylo mýto přesunuto do

prostor domu Dubských a nakonec pak do prostor jak na fotu uvedeno.

Nové století přichází

Po nebývale rušném stavebním i hospodářském životě na přelomu 19. a 20. století nastala pro Chlum nepříznivá změna. Výroba železa ve vysoké peci byla po vyčerpání dolů zastavena. Do konce roku 1909 se přestalo pracovat ve válcovně, slévárně, drátovně, hřebíkárně i ve strojírně. Zaměstnanci většinou práci nepozbyli, neboť dosavadní nájemce všech zrušených podniků – „a.s. C.Stölzl a synové“ je přemístil do svých závodů v Nýřanech a v Nové Vsi n Lužnicí. Tím Chlum utrpěl značnou škodu velkým úbytkem obyvatel.

Nepříznivé hospodářské důsledky, tímto vzniklé byly obyvatelstvem přičítány majiteli panství, který nepovolil, aby firmě „a.s. C.Stölzl a synové“ byly obnoveny pachtovní smlouvy, protože nebylo v jeho zájmu a nechtěl mít v blízkosti parku žádnou průmyslovou výrobu.

Nastal však osudný rok 1914. Na konci června odjel z chlumského zámku arcivévody František Ferdinand d´Este se svou chotí do Sarajeva, kde byl na něho spáchán atentát, při kterém oba manželé zahynuli. Správy panství se ujal strýc a poručník osiřelých mladých Hohenbergů - hrabě Jaroslav Thun. Až v roce 1921, dávno po ukončení první světové války, byl po dlouhých tahanicích a intervencích nakonec chlumský majetek po FF d´Este - zámek i velkostatek převzat státem.

Ve sklárně se však začalo pracovat již v roce 1919. Za továrníkem Václavem Hrdinou se přistěhovali ze severních Čech skláři i mistři, jejichž potomci ve sklárně pracovali až do jejího zavření a zrušení v roce 2003. Část pozemků náležící velkostatku byla státem předána obci, aby byly z části rozparcelovány a přiděleny potřebným drobným zemědělcům i bezzemkům. Jiné pozemky byly státem určeny ke stavebním účelům. Tak čilý stavební ruch dal vzniknout novým ulicím – na předměstí to byla Smetanova a Švehlova (nyní Chelčického) a na Velkém kopci ulice Legií. Také část parku nazývaná „za stájemi“ byla státem odprodaná žadatelům a vznikla tak ulice Tyršova. V těsné blízkosti sklárny bylo postaveno 5 nových domů pro zaměstnance. Chlum se v té době během dvaceti let rozrostl o 75 nových domů.

Po první světové válce díky provedenému rozparcelování pozemků, byl umožněn občanům Chlumu odkup parcel na výstavbu rodinných domků. Velká část chlumského předměstí byla nově zbudována. Vedle nové Tyršovy ulice byla nad zámkem postavena řada vilek a nově vzniklo seskupení vilek na Velkém kopci.

Firma Václava Hrdiny, majitele sklárny, postavila v roce 1926 tři další nové domy (tzv. „famelhaus“) pro své dělnictvo a jednu vilku pro hlavního inženýra sklárny pana Drapelu.

Umělecká smetánka objevuje Chlumu u Třeboně

V té dobé začal také slavná éra turistického ruchu první republiky. Příliv letních hostů za rekreací u třeboňských rybníků nebral konce. Za Lesní správou v „panské zahradě“ bylo po první světové válce zřízeno koupaliště pro zaměstnance velkostatku a letních hostů pobývajících v zámku, tzv. „panská plovárna“. Pro účely této plovárny posloužila velká dřevěná chata, která předtím sloužila jako střelnice pro zaměstnance velkostatku a pro jejich hosty za c.k. Rakouska. Vnitřek chaty zdobilo množství dřevěných i plechových ručně malovaných terčů, již prostřílených, kteřé význačnější hosté vždy pro tento účel věnovali. Při přestavbě této chaty na koupací kabiny, byla většina terčů odstraněna. V padesátých letech, bylo ještě pár těchto terčů zavěšeno na nosných trámech chaty.

Na horním snímku je objekt „panské plovárny“ zcela vlevo. Bohužel do dnešních dnů se tato plovárna ani její vnitřní zařízení nedochovalo.

Brzy na to po dlouhém jednání se správou rybníků byl Obecním úřadem přímo naproti „panské plovárně“ u rybníka Hejtman získán pozemek pro obecní koupaliště. Terén byl vhodně upraven, vykácena část stromů a keřů upraven vstup do vody a při břehu byly postaveny převlékací kabiny. Dále pak byla plovárna osazena lehátky, lavičkami, a bylo postaveno molo s můstkem pro plavce. Součástí plovárny bylo též hřiště. Tak vznikla ideální a letními hosty i domácími hojně navštěvovaná plovárna, která byla v sedmdesátých letech minulého století nákladem mnoha milionů přestavěna – tak jak ji známe dodnes.

Společně s úpravou plovárny byl upraven pro rekreaci i ostrůvek (dole na snímku), který byl zásadně přestavěn: vybaven ohništi, tanečním parketem a lavičkami a z části zastíněn stromy.

V období mezi světovými válkami býval Chlum v létě přeplněn letními hosty, neboť chlumská příroda učarovala nejen jim ale i četným umělcům. Mezi nimi bylo mnoho význačných osobností – např.: básník Antonín Sova, spisovatel K.M.Čapek-Chod, spisovatelka Gabriela Preisová, která si nechala na "Velkém kopci" postavit hezkou vilku.

Když se mi zdálo, že už jsem němý,

v Chlumu jsem znovu našel svůj hlas.

Pocítil znovu lásku k své zemi

a jako za mlada slyšel jsem zas,

Jak v srdci tepá krev,

jak v jednom svazku jsem spojen s lidmi

a jak svou lásku smím vyzpívat,

vyznat se z ní:

Chlume buď pozdraven, v písni mé zni.

Hrubínovo vyznání Chlumu z básníkovy busty v parku pod kapličkou.

Na konci třicátých letech poprvé navštívil vísku její nejvěrnější slavný návštěvnák - básník a spisovatel František Hrubín. Ten prožil v Chlumu u Třeboně desítky let a chlumská příroda a jeho obyvatelé ho inspirovaly k mnoha uměleckým dílům. Jeho lyrická hra „Srpnová neděle“ zasazená do okolí rybníka Hejtman byla dokonce v 60. letech zfilmována přímo v Chlumu a režie se ujal slavný Otakar Vávra. Hrubín se stal čestným občanem Chlumu.

Naši přírodu si zamilovali i přední hudební geniové – Jan Kubelík, Karel Kovařovic, Oskar Nedbal a Vítězslav Novák, který sem zajížděl i v zimě. Ze známých malířů zde pobýval Cyril Bouda, Ferdinand Fiala, Vít Říha a Otakar Nejedlý. V zámku bývali v letních měsících ubytováni i naši politici (např. Dr. Eduard Beneš, v době kdy byl ministrem zahraničních věcí) a další vysocí státní úředníci i zahraniční diplomaté.

Doba blahobytu však končila. I do Chlumu dorazila velká hospodářská krize třicátých let minulého století.

Bolesti války a nové uspořádání po ní

Po letech všestranného rozvoje nastala i na Třeboňsku doba nezaměstnanosti. Ve sklárně byla práce omezována a přerušována. Zaměstnancům byla z části vyplácena mzda v naturáliích (sklářské výrobky). Nezaměstnaným byla obcí zčásti vyplácena podpora. Obecní úřad využívá této doby k provádění veřejnosti prospěšných prací – výstavby kanalizace, úpravě silnic, ulic i polních cest, k vysazování ovocných a okrasných stromů. Těmito „nouzovými“ pracemi a stavební činností obec alespoň částečně vylepšovala svůj vzhled a také nelehkou situaci svých nezaměstnaných občanů.

Po krátké konjuktuře však přišla pohroma ještě větší – druhá světová válka. Nacistická okupace měla dalekosáhlé důsledky pro život veřejný i soukromý. Persekuce obyvatel, nucený nábor mladých lidí na práce do německé "Říše", zatýkání a věznění – to byly průvodní jevy této doby. Tragické období ukončil až příjezd Rudé armády pod vedením generála Tichonova do Chlumu dne 10.5.1945, jak dokládá následující snímek.

Po osvobození Chlum doznal dalších velkých změn. Ze sklárny se stal národní podnik, později byl přijat název Český křišťál. Umění zdejších sklářů a kvalita jejich výrobků si získali velikou oblibu jak na domácím tak i na zahraničním trhu. Státem byly v obci vytvořeny 3 správy - Správa lesů, Správa státního statku a Správa rybníků. Zámek a jeho správa byla přenechána ředitelství skláren, které zřídilo v druhém poschodí budovy kanceláře pro podnik. V prvním poschodí byly provedeny stavební úpravy, kterými vznikl prostorný sál využívaný pro kulturní život obce. Pořádaly se v něm divadelní představení, estrády, hudební a pěvecké koncerty, schůze, přednášky a taneční zábavy.

V přízemí zámku byla mateřská škola a zřízena tu byla i veřejná obecní knihovna. Od roku 1945 do roku 1953 bylo v zámku nouzově umístěno několik tříd základní školy. V padesátých letech sloužil i jednotce bezpečnosti, později Pohraniční stráže, než byly postaveny nové kasárny na „Medenici“, Správa parku připadla chlumskému Národnímu výboru.

Tímto jsem vyčerpal stručně historii Chlumu a blízkého okolí a rád bych se dále věnoval některým význačným památkám, historickým událostem a zajímavostem.

Pro podrobnější informace jsem zvolil následující témata: Zámek, Kostel Nanebevzetí Panny Marie, chlumské školy, rybník Hejtman a historii největšího zaměstnavatele v obci - sklárny.

MĚSTYS Chlum u Třeboně

Náměstí 115, Chlum u Třeboně, 37804, Chlum u Třeboně

Osoby

  • Ing. Kolezsar Petr, starosta

Kontakty