Chlum-Korouhvice

Obě vsi jsou v roce 1394 jmenovány mezi zbožím, na němž nechala Klára, manželka Vznaty z Tasova, zapsat úrok svým dětem. Brzy pak připadly pánům z Pernštejna a ve druhé polovině 16. století přešly ke zboží kunštátskému. V polovině 14. století se píše po Chlumu drobná šlechta a v roce 1596 zde byla zmíněna rychta. Pečetilo se však pečetí Víru.

Korouhvice zase používala pečeť Polomi, od roku 1850 měla na vlastní pečeti dva zkřížené prapory s iniciálami F a I. Od roku 1850 náležely obě části k obci Polom, v roce 1912 došlo k jejich vyčlenění a ke vzniku obce Chlum-Korouhvice (název schválen 1. 6. 1914).

V době sloučení měl Chlum 17 domů a 112 obyvatel, Korouhvice 23 domů a 160 obyvatel. Až do zatopení zde býval i mlýn.

Poddání Chlumu platili v roce 1750 vrchnosti o sv. Jiří čtyři zlaté a sedm a půl krejcaru a o sv. Václavu totéž. Předli třicet pět liber lnu a dávali dvanáct měr ovsa. Šest sedláků robotovalo týdně tři dny se dvěma koňmi a čtvrt roku dvojnásob, jeden chalupník týdně dva dny pěšky a čtvrt roku dvojnásob. Poddaní z Korouhvice platili v roce 1750 vrchnosti o sv. Jiří dva zlaté a čtyřicet krejcarů a o sv. Václavu dva zlaté a padesát čtyři krejcarů, předli třicet sedm liber lnu a dávali dvacet jedna měr ovsa. Šest sedláků robotovalo týdně tři dny se dvěma koňmi a čtvrt roku týdně jetě tři dny pěšky jednou osobou. Jeden podsedník týdně pěšky tři dny a čtvrt roku týdně šest dní, dva chalupníci týdně dva dny a čtvrt roku týdně čtyři dny.

Dvě zdejší tratě nesou označení V kostele a U kostela. Pověst tvrdí, že se tu stavěl kostel společně se stavbou ve Vítochově. Co však za den v Chlumu vystavěli, to v noci zmizelo a zrovna tolik přibylo na kostele ve Vítochově. Po vyhlášení tolerančního patentu přešla většina obyvatel Chlumu i Korouhvice k evangelickému vyznání.

V Korouhvici se můžete kochat přehradní zátokou, v Chlumu zase stojí chráněná lípa. Zdejší poklad starých mincí je uložen v bystřickém muzeu. Přírodní památka „Javorův kopec“ představuje fragment prameništních luk s typickou květenou a zvláště chráněným druhem vstavače.

Nedaleko Chlumu byla vybudována rozhledna Horní les, kam zájemce zavede značená turistická stezka. U Horního lesa (774 m) sbíral inspiraci malíř Vlado Burian (1923). Nádherné výhledy odtud směřují nejen do údolí Svratky, ale i na opačnou stranu do údolí Svitavy, zvláště ke hradu Svojanovu.