Černíkov

Občanům slouží obchod s potravinami, který provozuje Západočeské konzumní družstvo Sušice, pohostinství, sál kulturního domu v Černíkově a spolkové místnosti v Rudolticích a ve Vílově. V Černíkově, Rudolticích, Vílově a Slavíkovicích si mohou občané půjčovat knihy v místních knihovnách, v černíkovské knihovně mají čtenáři přístup na internet.

Pro rekreaci slouží koupaliště v Úžlebci, vyhledávané nejen místními, ale i návštěvníky z blízkého a vzdáleného okolí.

Na Velkém Kouřimu (641 m) se dají rozpoznat pozůstatky po hradu Ruchomperk, který tu byl podle archeologického výzkumu prováděného v roce 1989, pravděpodobně vybudován koncem 12. století. Byl to nejspíše majetek člena rodu Drslaviců, postavený na místě pravěkého opevnění. V 15. století byl hrad už pustý. V blízkosti Černíkova se na skalnatém návrší zachovaly zbytky hradu Pušperka, zbudovaného ve 2. pol. 13. st. Také tento hrad, sídlo držitelů mnohých majetků v okolí, byl dobyt a pobořen v 15. století.

Necelé 2 km od Černíkova stojí hájovna Stará Ves. Její název je snad připomínkou zaniklé středověké osady Babice. Poprvé byla tato lokalita připomínána v pramenech v roce 1233, její zánik je spojován s bavorskými vpády v 15. století.

Podle pomístních jmen V šachtách a V jamách se v okolí Černíkova těžila železná ruda a údajně snad i zlato, což dokládají sejpy při Rudoltickém potoce. Ještě v roce 1864 došlo ke zkušební těžbě. Merklínští horníci v místě zvaném Pod Skalicí vytěžili rudu, kterou pak odvezli k posouzení do Plzně. V těžbě se už nepokračovalo, protože obsah železa byl příliš nízký.

Z nejstarších dějin

První písemná zmínka o Černíkovu pochází z roku 1379. V Berním rejstříku Plzeňského kraje je uvedeno v latině crnikonis, pincernae imperatricis. Hovoří se tu o Černíkovi, číšníkovi české královny Johany Bavorské, manželky Václava IV., po kterém ves, jejíž část vlastnil, byla údajně pojmenována. V dokumentech z následujících let se uvádějí další podoby názvu vsi: Czrnyekow, Czarnykow, Czernykow. Ze 16. století je doložen lidový název Černejkov.

V nejstarších dobách tu zřejmě vznikla tvrz, lokalizovaná dnes na mírně vyvýšené místo u rybníka, kde stával údajně také panský pivovar. Ze spoře dochovaných pramenů zachycujících nejstarší historii se dovídáme, že v roce 1379 držel druhou část vsi Dluhomil. Na počátku 15. století, v roce 1410, patřila část vsi k Novému Herštejnu a také Čeněk, zeman sedící na zdejší tvrzi, podléhal pánům Herštejnským. Dalším z pramenů známým držitelem Černíkova byl Jetřich z Čiremperka. Jeho přídomek bude s největší pravděpodobností určitou formou našeho Černíkova. Už ve druhé polovině 15. století jsme svědky další změny, Černíkov a sousední Úsilov získali bratři Výrkové z Rýzmberka. V této neklidné době byly vedeny četné pohraniční boje s bavorskými šlechtici a tehdy značně utrpěl také Černíkov. Po těchto událostech se stala ves součástí zboží Švihovského. Další transakce je doložena z roku 1519, kdy “na den sv. Františka prodal Jindřich z Ryžemberka a ze Švihova v Černejkově tvrz, dvůr poplužní s poplužím a ves celou, Babice ves pustou.....Mikuláši Nebílovskému z Drahobuze za 725 kop míšeňských. Celý vyjmenovaný majetek pak přešel k Poleňskému panství, v té době tvrz zchátrala a v roce 1592 už jako pustá byla připojena k Ježovu a s ním v 18. století získali Černíkov Černínové z Chudenic.

Původně patřili Černíkovští farností do Úboče, tam také odváděli desátek. Ten pak platili úbočskému faráři i později, v 18. století, kdy byli přifařeni do Poleně.

První statistiky

O velikosti obce v minulosti si můžeme udělat představu podle berní ruly, sestavené v letech 1653-1655, prvního celostátního katastru obyvatelstva a jeho majetku. V ní měl být zachycen stav země zpustošené po třicetileté válce. Podle výsledků tohoto sčítání žilo v Černíkově 14 hospodářů.

Zhruba po sto letech se prováděla opět evidence majetku podle jednotlivých panství. V Černíkově bylo napočítáno 24 hospodářů, 23 náleželo k chudenickému panství hraběte Prokopa Vojtěcha Černína, jeden k panství Bystřice nad Úhlavou. Obdělávali celkem 681 strychů polí, 32 strychů pastvin a louky, ze kterých sklízeli ročně 101 vozů sena. Bonita půdy byla hodnocena stupněm 7, tzn. méně úrodná. Jednotliví hospodáři byli rozděleni podle rozlohy obdělávaných polí do tří skupin: 4 měli výměru polností 5,1 - 15 strychů, 8 včetně hospodáře náležejícího k bystřickému panství obdělávalo 15,1- 30 strychů a nejvíce, 12 hospodářů, obstarávalo 30,1 - 60 strychů polností. Údaje Tereziánského katastru svědčí o tom, že Černíkov byl ryze zemědělskou lokalitou, neuvádí se žádní řemeslníci. Píše se v ní však o vrchnostenském rybníku pod vsí.

A opět po dalších téměř sto letech máme nové údaje o Černíkovu, tentokrát pořízené Johannem Gottfriedem Sommerem v rámci díla popisujícího české království v roce 1839. Podle něj bylo v Černíkově 55 domů se 475 obyvateli. Do Chudenic, sídla vrchnosti, to měli 1 a čtvrt hodiny. Ve vesnici byla škola a hospoda.

V té době se v Černíkově psala už čtvrtý rok kronika, takže pro další léta máme k zmapování historie obce vedle úředních dokumentů také zápisy pamětníků. Údaje o počtu domů a obyvatel jsou shodné se Sommerem, navíc je v kronice zapsán stav dobytka: černíkovští hospodáři chovali 7 koní, 60 volů, 80 krav, 100 ovcí, 4 prasnice a 10 koz.

Z kronikářského zápisu z roku 1837, kdy se pořizovaly podklady pro sestavení tzv. stabilního katastru, se dovídáme, že takové měření bylo ve vsi pozoruhodnou událostí: když c. k. inženýři v Černíkově měřili grunty, doprovázeli je dospělí i děti, “s fanglama a praporcema se chodilo, pak se na rohy troubilo, znamenité a neobyčejné to bylo”.

Škola

Žádost o povolení ke zřízení školy v Černíkově byla podána v roce 1825, zhruba po padesáti letech od zavedení povinné školní docházky. Po dvou letech byla kladně vyřízena a v Černíkově byla otevřena vlastní škola. V nově postavené budově školy se začalo vyučovat 5. listopadu 1827. Škola byla jednotřídní a kromě černíkovských dětí k ní byly přiškoleny ještě děti z Mezholez a Rudoltic. Prvním učitelem v černíkovské škole byl Josef Pitha. Obec se tehdy zavázala, že bude učiteli přispívat k jeho výživě 2 korce žita ročně. K platu učitele přispívala také chudenická vrchnost, která byla patronem školy, fara za služby učitele při náboženských obřadech a rodiče dětí, kteří platili školné, a to jak v penězích, tak v naturáliích. Ještě k jedné povinnosti se Černíkovští zavázali při zřízení školy. K vyučování náboženství měli pro katechetu posílat tzv. příležitost. Znamenalo to, že měli do Poleně posílat koně, který pak přivezl katechetu ve farářově kočáře a po vyučování ho opět odvezl zpátky. S farářem se brzy dohodli, že budou dávat místo koně oves. Po smrti poleňského děkana v roce 1844 již tuto povinnost nedodržovali vůbec a jeho nástupce vymáhal tzv. příležitost soudně. Jeho snaha však byla marná.

V roce 1857 bylo do školy v Černíkově zapsáno 168 dětí. Vysoký počet žáků se sice snížil po zřízení jednotřídní školy v Mezholezích v roce 1875, ve třídě však bylo stále více dětí, než to dovolovala nařízení nových školských zákonů z roku 1869. Bylo potřeba rozšířit školu o druhou třídu. K tomu došlo až v roce 1891, a tehdy bylo také vyhlédnuto místo pro stavbu nové školy. Základní kámen ke školní budově byl položen 10. září 1896 a 14. listopadu následujícího roku se konalo její slavnostní svěcení. Celá událost je podrobně vylíčena v kronice a to, že se vyvedla po všech stránkách, dosvědčují slova: “Slavnost tato bude dlouho žíti v paměti nejen školní mládeži a obyvatelstvu zdejšímu, ale i okolnímu, poněvadž toho dne bylo tak neobyčejně krásně, že po celé léto bylo málo dnů takových.”

Správní reformy a vývoj po roce 1850

Významným předělem ve vývoji celé společnosti byl rok 1848 a po něm následující události. 7. září 1848 bylo zrušeno poddanství a všechna břemena, která z něj vyplývala. Základ k vývoji moderní společnosti dalo zejména zrušení osobní závislosti na vrchnosti. Za náhradu byla zrušena robota a různé dávky vrchnosti. Stanovení výše náhrad a provedení akce byla svěřena komisím ustanoveným při určených okresech. Pro celoláníky, kteří měli povinnost celoročně každý týden po 3 dny s potahem a 52 dní tzv. pěší roboty odvádět, nebyla výkupní cena z roboty pevně stanovena. Pololáníci robotovali 1 a půl dne s potahem a 26 dnů ruční roboty. Ti za výkup zaplatili 88 zl. 15 kr. Domkářům, kteří po celý rok povinně robotovali po 13 dnech ručně, byla robota odpuštěna bez náhrady.

Veřejný život zásadně ovlivnila správní reforma z roku 1850. Bylo zrušeno do té doby existující krajské zřízení, kdy Černíkov patřil ke Klatovskému kraji. Nově vznikly okresní úřady, na které přešla většina kompetencí dosud náležejících vrchostenským úřadům. Posledním vrchním v Chudenicích byl Jan Jyllek, který rodem pocházel z Černíkova, kde se v čp. 14 narodil jeho otec. Skončila vazba obce na Chudenice a nově se orientovala na Kdyni a Domažlice. Ve Kdyni sídlil okresní soud a v letech 1855 - 1868 smíšený okresní úřad. Do roku 1855 a po krátkém trvání kdyňského okresního úřadu byl Černíkov součástí politického okresu Domažlice.

Výrazné změny nastaly přijetím obecního zákona přímo v obcích. Do té doby byl představeným obce rychtář, který měl k ruce dva ”sousedy”, označované jako přidaní nebo konšelé. Celé představenstvo většinou jmenoval vrchní úřad v Chudenicích. Přijatý obecní zákon stanovil v každé obci nově volbu samosprávy a vymezil také její činnost. Černíkov byl samostatnou obcí s 532 obyvateli, což bylo podle statistik, od té doby periodicky pořizovaných, nejvíce v celé jeho historii. Z obecní kroniky se dovídáme, jak první volba nového obecního představenstva v Černíkově probíhala. Nejprve byly zhotoveny voličské seznamy, do kterých byli zapsáni všichni oprávnění voliči, tzn. všichni příslušníci obce, kteří platili daně ve výši nejméně 1 zlatý ročně. Vlastní volba probíhala za přítomnosti tajemníka Okresního úřadu v Domažlicích. Každý volič jmenoval 8 mužů, z nichž ti, kteří obdrželi nejvíce hlasů, utvořili “výbor”. Výbor pak ze svého středu zvolil jednoho představeného a dva radní obce. Prvním zvoleným představeným v Černíkově byl Jakub Mikuláš z čp. 20. Dalšími zvolenými byli první radní Jan Šavlík z čp. 7 a druhý radní Václav Šavlík z čp. 13. Dalšími členy výboru, tehdy nazývanými “oudy”, byli učitel Matěj Vollek, Jan Šavlík z čp. 3, František Šanda z čp. 44, Václav Kovařík z čp. 15 a Jakub Černý z čp. 17. Po volbě se všichni noví zástupci obce odebrali do Poleně do kostela, kde před oltářem složili do rukou faráře přísahu. Zápisy z činnosti tohoto nově vytvořeného obecního orgánu, který jen s drobnými změnami týkajícími se jeho pravomoci, volebních ustanovení a názvu existoval až do roku 1945, se bohužel v archivu nedochovaly, takže konkrétní představu o způsobu úřadování si nemůžeme vytvořit. Z kroniky jsme však informováni o dalších změnách v obci. Veřejnou dražbou se pronajímala za určený poplatek honitba, kterou do té doby vykonávala pouze chudenická vrchnost. Do roku 1851 byla ve vsi jedna hospoda, v níž bylo povoleno čepovat pouze pivo z Chudenického hraběcího pivovaru. Šenkýři za to byla odpuštěna robota a levně mu bylo vrchností pronajato pole. Hospoda byla vedle školy ve stavení čp. 1. Ke zřízení nové hospody si zajistil povolení Jan Sedláček z čp. 55 (u předních Pekárků), který mohl čepovat pivo odkudkoliv.

Další úlevou pro všechny bylo zrušení desátku, který Černíkovští odváděli úbočskému faráři. Byl určen v naturáliích, a to opět podle velikosti usedlosti. Odvádělo se žito, ječmen, oves, koláče a vejce. Např. celoláníci odváděli po strychu ode všech druhů obilí, po jednom koláči a 4 vajíčka ročně. Z odvádění této naturální dávky se museli farníci opět vykoupit.

Ze zápisů obecní kroniky v tomto období se dovídáme také o slavnostních dnech v obci, významných událostech i pohromách. Tak se dovídáme, že v roce 1856 byl postaven za vsí směrem na Poleň kříž ”ke cti a chvále boží”. Za velké účasti Černíkovských i lidí z okolních vsí byl posvěcen poleňským kaplanem.

Velkou pohromou pro Černíkovské byly časté požáry. Nejrozsáhlejší pohromu však způsobil požár v roce 1873. Na dvoře stavení čp. 16 začal 29. září hořet stoh a během tří hodin shořelo 28 obytných stavení a mnoho stodol se zásobami. Hospodáři, kteří byli v ten den ve Švihově na trhu, viděli až tam sloupy kouře. Bez přístřeší tehdy zůstalo 42 rodin.

Podněty k oslavám byly zejména společenské události v habsburské císařské rodině. Slavily se narozeniny příslušníků rodu, svatby, výročí panování. V roce 1879 v den výročí stříbrné svatby císařských manželů se 24. dubna konala v Černíkově stromková slavnost. Průběh akce zaznamenává kronikář: Školní děti 23. dubna vykopaly jámy pro zasazení stromků a pan správce školy rozdal určeným střelcům střelný prach pro vypálení slavnostních ran. Všechna okna ve škole byla v ten večer osvětlena. V den slavnosti se sešly děti, aby zasadily tři akátové stromky. Nejprve přednesl správce školy proslov o významu slavnosti, poté s deklamováním zasázely děti stromky. Po národní hymně odešli všichni na mši do Poleně. Poté společně s poleňskými dětmi přednášely básně a zpívaly.

Nově nastolené poměry podporovaly i rozvoj spolkového hnutí. Stranou nezůstaly ani venkovské lokality. V Černíkově z praktických potřeb, ale také ze společenských pohnutek vznikl v roce 1893 hasičský sbor, a to jako jeden z prvních v domažlickém okrese. Nejdříve byla zakoupena stříkačka a další potřebné vybavení a 2. července 1893 se konala první hasičská slavnost, při které byla vysvěcena stříkačka a před hostujícími sbory a dalším publikem předvedli hasiči první veřejné cvičení. Hasiči obstarávali také kulturu v obci. Každoročně sehráli několik divadelních představení.

Dalším spolkem byl záložní spolekRaiffeisen, později Kampelička, zřízený počátkem roku 1902. Sdružoval 45 členů z Černíkova i okolí, jejich vklady činily v prvním roce 10 589 korun, zapůjčky 4 989 korun. Důkazem, že spolek dobře prosperoval, byl stav po zhruba 20 letech. Tehdy v roce 1924 vzrostl počet členů na 81, zvýšily se i vklady - 830 493 korun - půjčky členům dosahovaly 130 006 korun.

Ještě před 1. světovou válkou byla v Černíkově zřízena obecní knihovna.

Významným počinem pro spojení Černíkova s okolím bylo vystavění 3 km dlouhé okresní silnice z Černíkova do Rudoltic v roce 1907.