Čepřovice

Obec Čepřovice byla dle dostupných pramenů založena asi ve 12. století. Roku 1315 patřil a ke skupině obcí tzv. Králováckých, a v 16 století k rychtě Milejovické. Později ji získal Vilém z Rožmberka a posléze v roce 1593 Arnošt Vitanovský z Vlčkovic. V držení tohoto rodu zůstala obec až do poloviny 17. Století. V roce 1685 byla obec přičleněna k panství Cundakera z Herberstejna na Vlachově Březí.

První písemná zpráva je z roku 1490, kdy patřily k rychtářství milejovickému. O minulosti sídla nejsou bohužel žádné záznamy místní kroniky. Osada si ve své centrální části zachovala původní charakter okrouhlice s dominantním Härbersteinovým statkem a památkově i architektonicky velice cennými zemědělskými usedlostmi ve slohu selského baroka. Osada je spolu s osadou Koječín vyhlášena vesnickou památkovou zónou.

Název „Koječín“ lze nejspíše vysvětlit v souvislosti s jedním ze tří staročeských osobních jmen „ Kojan-Kojen-Kojata“. Svým tvarem připomíná přídavné jméno přivlastňovací. Nevíme ovšem a zatím není doloženo, kdo byl nositelem podobného jména, ani kdy žil a zda to byl samotný zakladatel sídla nebo pouze významný člen rodu.

Původní uspořádání Koječína záleželo patrně v několika samostatných dvorcích, které patřily rozličným pánům a teprve později, snad ve 14 století se dostaly pod jednu správu. Ačkoli o založení Koječína není zpráv, přece je jisto, že je to osada stará přes 6OO let. Dokazuje to zpráva z roku 1354, kdy král Karel IV udělil ves Koječín v manství Jakubovi z Borečnice, místopurkrabímu v Písku. Z toho vyplývá, že v době, kdy se hrad Helfenburk stavěl ( 1355 – 1370 ), byl již Koječín delší čas soustředěnou osadou.

Dne4.3.1457 Jan, druhý syn Oldřicha z Rožmberka postoupil hrad Helfenburk s Bavorovem a 31 vesnicemi, mezi nimi i Koječín, Janovi z Loubkovic. Později několikrát změnil majitele. Roku 1528 dal Jan z Rožmberka Koječínským svobodu, aby mohli „o statcích svých říditi“.

Za posledního Rožmberka Petra Voka zpustl hrad Helfenburk a panství i s Koječínem bylo roku 1593 prodáno městu Prachatice. Po bitvě bělohorské bylo panství Prachaticům odebráno a roku 1622 Ferdinandem II darováno Janu Oldřichovi z Eggenbergu. Od roku 1696 byla osada v majetku Schwancerbergů. Roku 1733 požár sedm z deseti selských gruntů. V roce 1825 bylo v osadě 19 domů a 129 obyvatel, v roce 1895 bylo v osadě 21 domů a 130 obyvatel.

V současnosti je v osadě trvale obydleno 1O domů, zbývající slouží pouze k rekreaci.