Častrov

Takto krásně líčí náš rodný kraj v metánovské kronice pan František Míka, metánovský učitel v letech 1948 - 52.

Tento krásný kraj patřil podle právních zvyklostí 12. stol. knížatům panujícím v Čechách. Kníže uděloval části země svým příznivcům, rádcům, vojevůdcům nebo církevním hodnostářům. Ti pak na své území přiváděli osadníky (kolonisty), své poddané.

V té době v Čechách vládnoucí kníže Vladislav II. věnoval velký kus pralesa kolem Červené Řečice a Želiva pražskému biskupství. Později zde vzniká Červená Řečice, klášter v Želivě a město Pelhřimov. Na opačné straně získává území český velmož Vítek z Prčic a uvádí do kraje německé kolonisty z Rakous i české osadníky z vnitrozemí. Jeho syn Jindřich, praotec později mocného rodu pánů z Hradce, postavil prý někdy před r. 1220 hrad, nazvaný podle něho Jindřichův Hradec. Odtud osidloval krajinu až k Žirovnici, kde je začátkem 13. stol. zbudován kamenný hrad Žirovnice.

Mezi biskupským Pelhřimovem a Jindřichovým Hradcem zůstává pruh pralesa o jehož zúrodnění je známo nejméně. Kolonizoval tu rod pánů z Benešova a Bechyně, erbu zavinuté střely. Osidlování začínalo na Černovicku, postupovalo přes Kamenici k Horní Cerekvi a Počátkům. Můžeme se domnívat, že v této době vznikaly i naše vesnice. Jména vesnic byla pravděpodobně odvozována od jmen prvních osidlenců. Tak od jistého Jakuba vzniká Jakubín, od Ctibora Ctiboř, od Častra Častrov. Metánov původně snad Smetánov od jistého Smetany. Takto vysvětluje vznik místních jmen Dr. Antonín Profous ve spisu "Místní jména v Čechách".

V obci Častrov byl už kolem roku 1350 založen kostel, zasvěcený sv. Mikuláši. Zřídil jej kamenický pán Dobeš z Bechyně (1312 - 61), významná osobnost už za vlády Jana Lucemburského. Později se stává oblíbencem Karla IV. a vystupuje jako jednatel jeho poselství v cizině. Již od roku 1362 je při kostele zřízena nižší plebánie (fara) a v roce 1384 je kostel připomínán jako farní, t.z. měl svého kněze.

Původní vesnice Častrov ležela pravděpodobně severozápadně od dnešní lokality, v místech, kde se dosud říká Starý Častrov. První písemná zmínka o Častrovu pochází z období kolem 1300. Tehdy zapisuje biskup Tobiáš z Bechyně Častrov jistému Matějovi z Chebu. Ze jména vesnice, patrona kostela sv. Mikuláše i množství německých názvů v okolí je možné usuzovat, že původní obyvatelé byli německé národnosti. Potvrzuje to i název blízké obce Pelec, který byl pravděpodobně také odvozen od německého slova Pelz (kožich).

Okolní vesnice jsou písemně zmiňovány v letech 1233 Ctiboř, r. 1485 Jakubín, r. 1489 Metánov a r. 1549 Pelec. V blízkém okolí našich vesnic zaniklo několik osad. Častrovské Dvorce ležely v lese Hájku při Pechových polích. Měly 8 - 12 stavení a patřily k nim pozemky tzv. Kolíbky na žirovnickém katastru. Straněnské Dvorce byly nedaleko za lesem Hájkem vlevo pod silnicí z Metánova do Žirovnice. Podle soudního protokolu z roku 1538 měly 4 usedlosti. Obě tyto osady zanikly na podzim r. 1425 při tažení husitského vojska na Moravu. V okolí Častrova to byly ještě osady Kobylá a Jetřiše, které zanikly pravděpodobně také v době husitské.

Častrov, Metánov a Pelec náležely většinou k panství kamenickému, Ctiboř a Jakubín k žirovnickému. Nicméně cesty majetků byly různé, a tak docházelo ke změnám. Například 12. ledna 1489 prodává Jindřich z Hradce Častrov a Metánov Mikuláši Holakovskému z Proseče. V roce 1534 vlastní Častrov jakýsi zeman Douha z Častrova, o němž nejsou známy žádné další podrobnosti. Jeho majetnictví zřejmě netrvá dlouho, protože již 26.7.1549 se kamenické panství dělí mezi dvě dcery zemřelého Jana z Leskovce. Metánov zůstává pod kamenickým panstvím v držení Magdalény z Lípy a Častrov připadá k božejovské části kamenického panství. Ale i toto držení je krátké, neboť příští rok získává celou Kamenici Zdeněk Malovec z Malovic. Od Malovců přechází Kamenicko jako věno pro Zikmunda Matěje Vencelíka z Vrchovišť.

Vencelík byl jedním z hlavních účastníků stavovské vzpoury a po bitvě na Bílé hoře r. 1620 je celý jeho majetek zkonfiskován a 27. ledna 1623 je panství prodáno za 109 956 kop grošů míšeňských španělskému podplukovníku Jindřichu Paradiesovi z Eschaide. Tento v r. 1638 umírá a panství se ujímají jeho synové Martin a Bartoloměj de la Saga. Bartoloměj spravuje mimo jiné také Vlásenici, Pelec, Častrov i Metánov. Panování obou bratrů se vyznačuje krutostí a bezcitností. 13. září 1672 se Častrova a Metánova ujímá další z dědiců Bernard František Paradies de la Saga. V této době těsně po 30leté válce (1618-1648) bylo na vesnicích velmi těžko, zemědělství upadalo, rolníci opouštěli grunty a vrchnost se musela sama starat o půdu. Tak vzniká i v Metánově panský dvůr.

Berní rula z této doby udává, že Častrov má 32 stavení a 600 obyvatel. Metánov má 20 stavení, Pelec 21, Ctiboř 14 a Jakubín 8 stavení.

Největší rozmach obce

Roku 1711 odkoupil od cizácké a nedobré šlechty vesnice Častrov, Metánov a nově vzniklou osadu Berky (Perky) hrabě Jindřich Daun. Zřídil si zde malé panství Častrov. Přestavuje v Častrově dosavadní tvrz na barokní zámek. Panství má 3 dvory. Velkostatek Častrov, Metánov a Starou Huť (Barborku). Na Barborce je vedle statku také sklárna a tři stavení pro dělníky.

V roce 1721 kupuje častrovské panství hrabě František Karel Ebelín z Friedbergu, císařský rada a přísedící komorního a lenního soudu v Praze. Je to doba hospodářského rozkvětu obce. Majitel zakládá v Častrově pivovar, který dodává pivo až do Jindřichova Hradce, a vinopalnu. Rytíř Ebelín provádí přestavbu původně gotického častrovského kostela do současné barokní podoby. Roku 1722 byla stavba dovedena pod střechu a v dalších letech dokončena.

Roku 1749 odkupuje panství Častrov bohatý sklářský mistr František Karel Adler - kutnohorský měšťan. Na jeho žádost byla v roce 1761 obnovena fara v místech dnešního čp. 33, kostel získává opět svého vlastního kněze. Je založena škola, v níž vyučoval pravděpodobně sám pan farář. Adler zakládá další osadu Novou Huť (Drážďany). Je tu otevřena sklárna, která provozuje až 10 pánví. Osada má 6 stavení.

Potom byl častrovskou vrchností po nějaký čas, asi do roku 1790, Josef Antonín, rytíř z Ehrenfeldu. Od něho kupuje celé častrovské panství bohatý jihlavský měšťan Jan Weiss. Jeho smrtí roku 1822 končí období samostatného častrovského panství, které začalo r. 1711 a trvalo tak 111 let. V této době zažily naše vesnice doposud největšího rozmachu. Navíc byla roku 1781 částečně omezena robota poddaných.

Po smrti Jana Weisse přišel celý jeho majetek do veřejné dražby, v níž kupuje častrovské panství majitel Kamenice hrabě Karel Rey. Ten staví v Častrově novou faru čp. 72.

Za sedm let roku 1829 kupuje od zadlužené vdovy hraběnky Reyové častrovské panství a celou Kamenici vídeňský bankéř Jan Jindřich Geymüller. Ten nikdy na zdejším panství nebyl a roku 1835 přepustil obě panství svému synovi Jakubu Rudolfovi. Za něho byla v bouřlivém roce 1848 dne 7. září celkově zrušena robota i poddanství. Baron Jakub Rudolf Geymüller panoval v Kamenici od roku 1835 do roku 1896, tedy plných 61 let. Za jeho vrchnosti byl v roce 1839 postaven v Častrově nový pivovar (v místech budovy Českých lesů), ale bohužel také roku 1862 zbourán častrovský zámek. Podobný osud potkal i metánovský velkostatek, který byla vrchnost nucena pronajmout už ke konci r. 1847, ale stejně byl o deset let později z velké části zbourán. Zůstala zde jenom panská hájovna, v níž bydlíval pasák častrovského dvora. Kdy byl zrušen panský dvůr na Barborce, není známo.

Od roku 1848 se obce staly samostatnými správními celky, řízenými volenými zástupci a podléhajícími zemské samosprávě. Byly zrušeny všechny poddanské povinnosti. Lidé se mohli volně rozhodovat a stěhovat, protože pracovních příležitostí, a tím i prostředků pro obživu, bylo ve zdejším kraji poskrovnu. Docházelo k odchodu mnoha lidí do Ameriky. Zdejší lidé se živili převážně prací v zemědělství a v lese. Někteří zpracovávali len, jiní obráběli knoflíky (čamrdy). Častrovský velkostatek byl roku 1924 pozemkovou reformou zmenšen o 40 ha polí a luk, které byly převedeny 65 drobným žadatelům. Zbytkový statek pak kupuje Jaroslav Kraus a po něm Prokop Novák z Veselé. Ten je za socializace vesnice v roce 1952 ze statku vystěhován. Na krátký čas tak vzniká státní statek, který je později předán Zemědělskému družstvu Častrov.

Válečné události v našem kraji

Přes naši domovinu se přehnalo mnoho válečných tažení, která znamenala pro tehdejší vesničany vždycky nesmírné utrpení. Vojenské oddíly byly zvyklé doplňovat své zásoby kdekoliv se zrovna nalézaly. Nebylo rozdílu mezi vojsky domácími nebo cizími. Už v roce 1278 po smrti Přemysla Otakara II. to byla vojska Rudolfa Habsburského, která decimovala celé Čechy. Pak se k nám dostávají Braniboři, v zemi řádí hladomor, nemoci i cizí vojska. Kronikáři líčí tuto dobu jako jednu z nejkrutějších. V roce 1346 posílá do Čech Jan Lucemburský svého syna Karla IV. Je to doba, kdy v zemi má velkou moc církev. V Čechách vzniká mnoho církevních objektů a k nim se řadí i častrovský kostel. Karel IV. zavádí v zemi právní řád, posiluje právní vědomí všech lidí, uzavřené smlouvy se musí plnit. Vrchnost už nemá absolutní moc nad svými poddanými. Karel IV. zastavuje válečné běsnění a nahrazuje boje diplomacií. Avšak hned po smrti Karla IV., po roce 1378, dochází opět ke zhoršování poměrů v celých Čechách. Za vlády Václava IV. v letech 1378 až 1419 vzniká husitské hnutí. Naše území se dostává do velmi aktivní zóny husitů. Manželka Jana Sezimy, pána na Kamenici, Anna z Mochova, byla velkou zastánkyní M. Jana Husa. Její zásluhou přijal Hus pohostinství na Kozím Hrádku, na jejich hradě v Ústí, ale i v samotné Kamenici. Syn Anny z Mochova Prokop Sezima byl jedním z nejhorlivějších kališníků. Když však Žižka 21. února 1420 zničil jejich hrad v Ústí, zanevřeli Sezimové na tábority. Po Žižkově smrti Prokop Holý v čele táboritů a sirotků obléhal 31. října 1425 v okolí rybníka Kalicha u Kamenice katolická vojska Menharta z Jindřichova Hradce. Husité zvítězili, zmocnili se kamenického hradu, vydrancovali ho a vypálili božejovskou tvrz. Potom se vydává oddíl sirotků v čele s Kromezínem na katolické Počátky. Cestou vypaluje kostel ve Stranné, mezi Strannou a Metánovem ničí vesnice Smerčnou, Straněnské i Častrovské Dvorce. Počátky však nedobyl, a proto plenil a pálil v okolí. Tehdejší stavení byla dřevěná, a tak po přechodu jeho vojsk mizely z kraje celé vesnice.

Častrovsko leželo mezi dvěma známými shromaždišti husitů - Brádlem u Kamenice a kaplí sv. Markéty u Horní Cerekve. Bylo také na cestě mezi husitskou Kamenicí a Jihlavou, střediskem odpůrců husitů. Dá se předpokládat, že vzájemné menší potyčky se dotýkaly našich vesnic velmi často.

V roce 1434 znamená bitva u Lipan konec husitského hnutí, ale různé menší bitvy probíhají až do roku 1437, kdy byli sirotci definitivně poraženi v bitvě u Křeče na Černovicku.

Po husitských válkách nastává období relativního klidu. Přesto je možno v kronikách zachytit i takové případy, jako v roce 152O, kdy bylo ukončeno řádění loupeživé bandy, kterou vedl sám rytíř Zdeněk Malovec z Chýnova, krajský hejtman kraje bechyňského. Jeho syn byl později pánem Kamenice. Tento rytíř loupil v celém jihočeském kraji. Pražskou defenestrací v květnu 1618 vlastně začala pro náš kraj třicetiletá válka. Už v srpnu přitáhla do naší blízkosti na Novobystřicko císařská armáda s velitelem Dampierem. Dne 3. září 1618 vyrazil Dampier s vojskem směrem na Strmilov a ze 4. na 5. září přenocovalo celé jádro této armády v Počátkách.

V dalším dnu putovali do Pelhřimova, zřejmě přes Častrovsko. V archivech se dochovaly zprávy pouze o drancování v Kamenici. O několik týdnů později se tažení mnohem silnější Buguoyovy císařské armády opakovalo. 11. listopadu nocovali v Počátkách a jejich okolí vojáci císařské armády, která měla asi 14 000 vojáků. I tato armáda směřovala k Pelhřimovu, kde se obě vojska spojila k bitvě proti stavovským vojskům u Čáslavi. Když se však v císařském vojsku začal projevovat nedostatek potravin, dal se Buguoy na ústup a 23. září se vrátil znovu do Pelhřimova. Stavovští se usadili nedaleko Hořepníku. Ačkoliv byl Buguoyovým cílem Jindřichův Hradec, byl donucen silnou hradeckou posádkou zdržet se déle v Pelhřimově. Tuto pozici si zajišťoval obsazením opevněných míst hlavně v Počátkách a Kamenici. Obyvatelům těchto měst i celého okolí nastaly týdny nejhorších útrap. Kamenický zámek byl vydrancován, zásoby potravin vyčerpány, dobytek vybit. Po šestinedělním strádání se krajina konečně zbavila nepřítele. Obnova holého živobytí byla ale nepředstavitelně svízelná. Kronikáři uvádějí, že lidé si tou dobou pekli chleba z borové kůry a jedli mladé zelené lesní výhonky jehličí. Na jaře roku 1620 přitáhlo přes Kamenici na Počátecko stavovské vojsko pod vedením Mansfeldovým. I ten si na několik dní zvolil za své hlavní sídlo Počátky. Pustošení a řádění jeho vojska si nikterak nezadalo s řáděním císařských vojsk před dvěma léty. Porážka na Bílé hoře přinesla našim předkům strach a nejistotu. Většina obcí změnila po konfiskacích pána a přešla z rukou domácí šlechty do rukou cizích přistěhovalců. Dlouhotrvající drancování a ustavičné válečné kontribuce způsobily, že mnozí hospodáři opouštěli své grunty, dávali se do podružství, nebo na žebrotu, jiní na gruntech vymřeli. Ke konci této strašné války, dne 10. března 1645 po bitvě u Jankova (mezi Benešovem a Táborem ) se přivalila do našich končin vojska císařská a švédská. Císařský generál Gallas se usadil s deseti kornetami rejtarů a s částí pěchoty v Kamenici a okolí. Švédové se usadili v Jihlavě. Odtud v tlupách najížděli až k nám. Tehdy Švédové vyplenili Počátky, oblehli a dobyli Žirovnici a usadili se v okolních vesnicích. Co toto "dobrodiní" různých armád české zemi přineslo je patrné z počtu obyvatel. Před rokem 1618 byly v Čechách dva miliony obyvatel, po roce 1648 jich zůstal sotva jeden milion. Avšak ani koncem války po roce 1648 nebyly válečné útrapy skončeny. Císař Leopold I. vládl v letech 1657 - 1705, byl nucen stále udržovat vojenskou pohotovost pro válku s Francií, pro potlačování vzpoury v Uhrách a k válce s Turky. Zejména při obléhání Vídně Turky v roce 1683. Zdejší poddaní to zakusili už tohoto léta, když se zde ubíralo vojsko na pomoc obležené Vídni. Toto císařské vojsko bralo lidem dobytek, drůbež, obilí a vše jiné. Po bitvě císařských s Turky u Vídně dne 12. září 1683 se pak totéž vojsko vracelo stejnou cestou zpět. Prošlo a vybralo opět všechny naše vesnice. I když některé bitvy a vojenská tažení přímo nezasáhly zdejší obyvatelé, válečné kontribuce a půjčky byly nesnesitelné. K tomu přistupovaly stále rekvizice koní, dobytka i potravin. Roku 1800 prošli přes naše vesnice Rusové na pochodu do severní Itálie.

Po bitvě tří císařů u Slavkova dne 2. prosince 1805 bylo v prosinci a v lednu roku 1806 při zpáteční cestě ubytováno v Metánově a Častrově francouzské vojsko. Ubytováním a stravováním Francouzů se ocitly mnohé rodiny v bídě. Chování francouzských vojáků bylo velmi divoké a neslušné, chtěli všechno a hned. Vynucovali pěstí a holí, hrozili vypálením, prohledali a sebrali vše, co si obyvatelé uschovali. Pro názornost jídelníček vojáků: ráno žádali polévku, maso, chléb a kořalku. V poledne polévku, vařené nebo pečené maso a pivo. Večer zase dvojí maso, pivo a kořalku. Důstojníci byli většinou mírní, ale zase žádali přípřeží, a tak přišli mnozí sedláci o koně i vozy.

Ve válce prusko - rakouské táhli naším územím Prusové, vracející se z Moravy a Rakous. Začátkem srpna roku 1866 byli ubytováni pěšáci a vozatajstvo v Metánově a zřejmě i v okolních vesnicích. Podle pamětníka tehdejšího metánovského občana pana Vincence Mazance se prý Prusové chovali slušně a nekradli.

I. světová válka r. 1914 - 18

Po sarajevském atentátu na rakousko - uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda, který se stal 28. června 1914, byla již 28. července vyhlášena I. světová válka. V této válce bojovalo na různých bojištích celkem 64 742 620 vojínů. Na každého sedmého vojáka připadl po válce jeden mrtvý. Jenom Rakousko - Uhersko mělo l 200 000 padlých.

Jak se jevil průběh světové války v našich obcích? Dne 27. července 1914 v 8.00 hodin ráno přijel kočárem posel z hejtmanství Kamenice n/L. a doručil starostům jednotlivých obcí mobilizační vyhlášku, jíž povolával císař do zbraně všechny muže do 36 let. Později však následovalo ještě dalších jedenáct mobilizačních výzev. Do války narukovali všichni bojeschopní muži, jen z Častrova jich bylo 175, někteří 18 letí, jiní kolem padesátky. Délka vojenské služby byla různá, někteří se vrátili po dvou letech, ale mnozí se dostali až do Ruska, kde zažili Ruskou revoluci.

V Rusku vytvořili České legie a putovali Ruskem až do Vladivostoku. Jejich cesta domů pak vedla po moři až do Francie a odtud pěšky domů. I když I. světová válka skončila roku 1918, někteří se navrátili až dva roky po válce a někteří se nevrátili vůbec. Z Častrova položilo své životy 29 vojáků. Válečné útrapy zasáhly i nevojáky. Brzy po začátku války nastoupila drahota, která se zvláště ke konci války stávala neúnosnou. K podpoře rakouské armády byly opět zavedeny rekvizice. Na základě soupisů rekvírovala c. k. okresní komise vše přebytečné. Tyto rekvizice se staly postrachem venkovského lidu. Začaly v létě 1916 a trvaly až do konce války. Od listopadu 1917 byla velká nouze o potraviny a hlad. Byly zavedeny potravinové lístky, ale stejně se na ně nedalo nic sehnat. Každé obci byly předepisovány dodávkové kontingenty státu. Výboři je spolu se žňovou komisí rozepisovali na jednotlivé hospodáře. Nedostatkem hnojiv a osiv klesala úroda, a poptávka silně rostla. Stát začal přidělovat prakticky všechno, byly zavedeny chlebenky, cukřenky, kávěnky, máslenky, petrolejky, mýdlenky, tabačenky. Od srpna 1918 také solenky. Dále byly nařízeny dva bezmasé dny v týdnu. Pivo se smělo prodávat jen večer, nejvýš jeden litr na osobu, a bylo značně drahé. Kuřáci kouřili dubové nebo třešňové listí. Největší tři rekvizice byly provedeny v roce 1916 - rekvizice obilí, dobytka, kovového nářadí, sběr hromosvodů. Druhá v roce 1917 sbírala opět obilí, dobytek, seno, slámu, ale i stroje a zvony. Třetí rekvizice v roce 1918 sebrala obilí, dobytek, brambory i kosti.

Oběti I. světové války z Častrova:

Josef Čekal, Karel Dědič, Václav Drbal, Karel Drbal, Václav Jebavý, Antonín Jirků, František Jirsa, Karel Jíra, Josef Joudl, Tomáš Holý, Bohumil Hřebeský, Jan Kněžínek, František Lapáček, Jan Pětnic, Petr Pětnic, Jan Pokoj, Václav Pokoj, Jan Pokoj, Tomáš Rukavička, Antonín Rukavička, Josef Rataj, Josef Strnad, Jan Šesták, František Vaníček, Vojtěch Vyvadil, František Vaníček, Teodor Vránek major Eduard Linhart, major Rudolf Neubauer

Jejich jména jsou na věčnou paměť zvěčněna na památníku v Dolním konci obce.

Správa obce po roce 1848

Po zrušení poddanství v roce 1848 si volili občané místo rychtářů a konšelů dosazovaných vrchností svého představeného či starostu a obecní zastupitelstvo. Nové státní zřízení vešlo v platnost v roce 1850. Obec Častrov spadala v rámci kraje budějovického pod Okresní hejtmanství v Pelhřimově a pod Okresní soud v Kamenici nad Lipou. V roce 1905 bylo zřízeno Okresní hejtmanství v Kamenici nad Lipou, kam obec připadla. Po reorganizaci okresů v roce 1960 jsme připojeni opět k okresu Pelhřimov.

V čele obce Častrov od roku 1850 stáli:

starostové:

1850 - 1860 Tomáš Krejčí čp. 14

1860 - 1864 Martin Kněžínek čp. 28

1864 - 1868 Vít Fuxa čp. 25

1868 - 1886 Tomáš Kněžínek čp. 8

1886 - 1892 Matěj Bečka čp. 15

1892 - 1895 František Švácha čp. 16

1895 - 1904 Vavřinec Fuxa čp. 27

1904 - 1907 Jan Jebavý čp. 43

1907 - 1913 Antonín Fuxa čp. 31

1914 - 1918 Emanuel Švácha čp. 16

1919 - 1923 Jan Plešák čp. 85

1923 - 1927 Emanuel Švácha čp. 16

1927 - 1937 Jan Vaníček čp. 18

1938 - 1945 Josef Houška čp. 8

předsedové MNV:

1945 - 1948 Josef Houška čp. 8

1948 - 1951 František Vacek čp. 90

1951 - 1954 František Drbal čp. 75

1954 - 1956 Josef Vaněk čp. 108

1956 - 1964 Jan Čekal čp. 36

1964 - 1971 František Míchalíček z Metánova (po sloučení obcí)

1972 - 1981 Karel Smejkal z Počátek

1981 - 1986 Karel Lepeška čp. 116

1986 - 1989 Jaroslav Švec z Pelce

starostové (od roku 1990):

1990 - 1994 Jaroslav Kněžínek čp. 13

1994 - 2002 Ing. Miroslav Houška čp. 138

2002 - 2004 Jan Strašík čp. 126

2004 - 2006 Ing. Jan Fuxa čp. 137

od 2006 Ing. Jana Houšková čp. 138