Onomyšl

KŘEČOVICE

Pět km severovýchodně od Uhl.Janovic se rozkládá po obou stranách silnice ves Křečovice. Hlavní živností zdejších obyvatel bylo zemědělství. Některé rody tu žijí třista i čtyřista let. První záznamy jsou z r. 1386, kdy zde měl majetek Mareš z Křečovic, 1399 Matyáš z Křečovic. Koncem 15. stol. je zde uváděno sídlo vladycké rodiny Růdů z Křečovic. Zmínka o tvrzi je v r. 1542, náleží Pavlu Růdovi z Křečovic. Pavel tvrz prodal r. 1543 majiteli zásmuckého panství p. Adamovi z Říčan. Dále se majitelé střídají a v průběhu třicetileté války dvůr i ves takřka zanikají. Obnova obce nastává až v 2. pol. 17. stol. Janem Fridrichem Trautmannsdorfem, který obnovoval celé pečecké panství. Křečovice tu zůstávají do r. 1765, kdy krutý majitel Peček, hrabě Breda prodává Jindice a k nim i Křečovice, a takto zůstávají do r. 1909. …

Ach běda, běda, koupil nás Breda! Z pečeckých sedláků nadělal žebráků.

MILETÍN

Silnicí z Uhl.Janovic ke Kolínu v obci Jindice najdeme odbočku na blízký Miletín. Tato oblast je významná loukou na severní straně, kde vyvěrá pramen, který níže obohacuje Bečvárku. Na východní straně v lese zase vyvěrá potůček, coby pramen Bečvárky. V tomto lese, který je z ruly a křemene se ještě kolem r. 1870 lámal křemen pro sklářské hutě. Nejstarší zprávy o obci jsou z průběhu 14. stol., kdy byl majitelem klášter praž. jeptišek u sv. Ducha na Starém Městě pražském. Postupně se majitelé střídají a v r. 1564 je v listinách uvedeno, že se jedná o ves takřka pustou. Obrat nastává až po r. 1670, kdy hrabě Tratmannsdorf připojuje i Miletín ke svému pečeckému panství a v r. 1685 začíná nově stavět. Postupem času se Miletín dostává ke statku Jindice, kde setrvává až do r. 1848.

ROZKOŠ

Přesný původ této obce, která se nachází kousek od Miletína východním směrem, není zatím znám. Vyslovuje se domněnka, že zde kolem roku 1467 byl poplužní dvůr patřící malešovskému panství. V této době je vlastnil Jiřík z Hustířan, který měl za manželku Kateřinu, dceru Kuneše ( Rozkoše ) z Dubé. Svůj název mohla obec získat po rodovém jméně této paní , ale také po zdravé, rozkošné krajině. Z dřívější doby tu máme pojmenování druhé, Kocanda. Původ může být od německého „Gott sei dank” ( Bohu díky ) . To vyřezal neznámý důstojník asi za třicetileté války do krovu zdejší zájezdní hospody s letopočtem 1640, jako poděkování za záchranu života. Tento krov tu byl až do přestavby r. 1927. Pocestní se zastavovali „na Kocandě”. Název může také pocházet od kotců pro prodej zvířat a dalšího zboží před výročním trhem. Jisté je používání obou pojmenování, dokládají to zápisy v matrikách Solopysky a Bykáně – nejstarší zápis z r. 1703.