Brankovice

Živéobce.cz

Brankovice

Brankovice (německy Brankowitz) jsou městys v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji, 17 km jihovýchodně od Vyškova na řece Litava. Žije zde 901 obyvatel.

Hledat firmy v obci Brankovice

Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace

přidat firmu

Historie obce Brankovice celá historie

(1936) 29. dubna při kopání základů pro kůlnu na dvoře p. starosty Ant. Navrátila byla nalezena kostra skrčence z mladší doby kamené (t.j. 2000 let před Kr.). Při kostře byla zvonovitá hliněná nádobka a kamenné kladivo. Kostra byla za přítomnosti archeologa ředitele Al. Procházky ze Slavkova pečlivě vyhrabána a odvezena do Muzea v Brně. Tento nález nebyl jediný na území obce. Dodnes jsou patrné pozůstatky valů, které dokumentují existenci slovanského hradiště na svahu kopce pod nádražím. To dokládá, že nynější obec leží v lokalitě, kde v minulosti procházela významná cesta, kterou stálo za to chránit opevněným sídlištěm. Zajímavým důkazem dřivějšího významu prostoru je archeologický nález z roku 2004 (blíže v článku Archeologický výzkum 2004).

Místní pojmenování z osobních jmen a končící na -ice se v našem regionu vyskytují velmi často. Název Brankovice vznikl z osobního jména Branek. Z majittelů obce zasluhují pozornost následující:

Anka, Vilém a Bohuněk z Brankovic jsou v roce 1348 zaznamenáni v zemských deskách v souvislosti se změnami šlechtického pozemkového vlastnictví v Brankovicích - jedná se o první písemnou zmínku o vsi.

Půta z Lichtenburka prodal v roce 1481 střílecké panství, k němuž patřily i Brankovice.

Janovi staršímu, Jiřímu, Alšovi a Tasovi z Ojnic.

Tas z Ojnic daroval Brankovicím lesy Chroustová a Vysoká (zda se tak stalo roku 1512, jak je uvedeno v opise darovací listiny z roku 1778, nelze bezpečně prokázat) a spojil Brankovice s panstvím bučovickým; přibližně v této době vznikla nová část obce Tasov nazvaná podle svého šlechtického zakladatele.

Tasova dcera Anna, provdaná za Václava z Boskovic, se stala paní bučovického panství v roce 1533.

Jan Šembera černohorský z Boskovic, mimo jiné zakladatel bučovického zámku, se stal majitelem panství roku 1560.

Šemberovy dcery Anna a kateřina, provdané za bratry Karla a Maxmiliána z Lichtenštejnů, zdědily panství po Šemberově smrti v roce 1597, od tohoto roku

Lichtenštejnové byli pány Bučovic, a tedy i Brankovic.

Velké společenské změny nastaly po roce 1848. Byla zrušena robota a vrchnostenská správa šlechty na jejích panstvích. Rychtáře nahradil starosta. Rovněž Lichtenštejnům na bučovickém panství zůstalo jen pozemkové vlastnictví

Od roku 1869 byl dvůr v Nových zámcích, kam patřily i Brankovice, pronajímán různým nájemcům, naposledy Redlichovu cukrovaru ve Slavkově u Brna v letech 1912-24.

Poté během pozemkové reformy po první světové válce byly pozemky lichtenštejnského velkostatku (61 hektarů orné půdy) rozparcelovány mezi zájemce, kteří je vlastnili až do kolektivizace.

Pokud jde o státní správu, Brankovice spadaly pod okresní hejtmanství ve Vyškově a pod soudní okres Bučovice a tento stav trval až do vzniku krajů v roce 1949.

V letech 1949-59 byly Brankovice součástí bučovického okresu, který byl v roce 1960 připojen k vyškovskému.