Stavebními i historickými dominantami obce Borovník jsou kaple sv. Jana Nepomuckého a zvonice na návsi ,pamětní deska padlým v obou světových válkách z roku 1949 i škola na okraji obce , která nyní slouží jako obecní úřad.
Hledat firmy v obci Borovník
Nabídka práce v okolí 30 km 300 firem
Trnec 1734, Tišnov16,09 km
Studnice č. 216,10 km
U Světlé 855/36, Velké Meziříčí16,18 km
Třebíčská 194/64, Velké Meziříčí16,23 km
Březina 454, Zbraslav16,32 km
Sentice č. 7116,98 km
Jihlavská 230, Velké Meziříčí17,19 km
V. Nezvala 115, Náměšť nad Oslavou17,28 km
Masarykovo nám. 105, Náměšť nad Oslavou17,42 km
K Pernštejnu 625, Bystřice nad Pernštejnem17,48 km
Průmyslová 1420, Bystřice nad Pernštejnem17,53 km
Budišov č. 8217,57 km
Masarykovo nám. 93, Náměšť nad Oslavou17,63 km
Štěpánov nad Svratkou č. 28117,63 km
Masarykovo náměstí 77, Veverská Bítýška17,64 km
Jamné č. 30, Tišnov17,79 km
Bohdalec č. 8017,91 km
Nádražní 608, Bystřice nad Pernštejnem17,97 km
Nádražní 1399, Bystřice nad Pernštejnem18,00 km
Nádražní 1399, Bystřice nad Pernštejnem18,00 km
Historie obce Borovník celá historie
Dnes, kdy budoucnost se jeví před námi, jako tmavá bezhvězdná noc v níž se rozpolcené lidstvo zmítá v nejistotě co přinese zítřek, bude snad dobře, zastavit se ve shonu všední práce a ohlédnut se na doby minulé. Po staletí už naši dědové zde žili a pracovali. Vdědince podle potoka děti se rodili, mladí se veselili a staří umírali. Za těžkých někdy chvil, ale vždy s vírou a nadějí v lepší časy. Také jejich život byl někdy bouřlivý a neklidný, jako potok, když za jarního tání divoko bouří, kalná voda vysoko se zdvihá, pění a s hukotem unáší vše co urve k Níhovu.
Ale zase přišly chvíle klidné. Jako potůček z jara. Voda opadne, vesele bublá přes kameny, je čistá tak, že paprsky slunka v ní jiskří a zelené břehy s rozkvetlými olšemi se v ní zrcadlí. I na doby smutku a beznaděje, jakoby nám náš potok ukazoval, když v létě někdy za sucha, jeho voda vyschne, dno zšedne, rybky hynou. A jenom ve vírech v túňkách, někde pod olšemi, tmavé zbytky vody, jako smutečním závojem zastřené oči, hledí k oblakům v beznaději konce. Avšak na podzim zase přijdou deště, potok se naplní, bystře a vesele proudí k loukám a pryč - jako ten život nás lidí.
napsal roku 1958 pan František Volný
V bývalém okrese bítešském nebyla nalezena ani pohřebiště z dob pohanských, ani žádná hradiska, ale přece můžeme soudit, že dávno před r. 1200, byly řídce zalidněny aspoň některé kotliny krajiny bítešské. Zejména Bíteš sama již trvala s dědinami staroslovanskými a to : Janovicemi, Přibyslavicemi a Krevlicemi v nejbližším sousedství. Dále připomínají se dědiny neméně starodávné, totiž Otěchleby a Loučky. Stávaly mezi Bíteší a Křovím, Otěchleby pak mezi Jestřabím k Novým Sadům, a zanikly ve válkách husitských. Jsou jmenovány v listině z r. 1146, když dníže Vratislav Brněnský, daroval klášteru Rajhradskému újezd Domašovský sahající po dědinu Loučky a potok Bítýšku.
Zalidnění krajiny dost kopcovité a pro velké lesy méně přístupné, postupovalo velmi pomalu. Zeměpánové, kteří přímo byli majetníci půdy rozlehlého kraje od Brna ke hradu Veveří k Domašovu a Křižanovu, pomalu jen pouštěli celé újezdy, popluží a lány šlechticům, klášterům a kostelům.
Ve XIV. století (1300), panovníci čeští, zvykli si povolávati osadníky z Němec a usazovali je na tyto zeměpanské statky. Tehdy změnilo tvářnost i okolí bítešské, neboť tito přistěhovalci založili dost nových dědin. Do Bíteše přišel i církevní řád německých rytířů, kteří tam založili klášter. Vznikají i šlechtické statky zemanů, vladyků, dvořáků. Od pol. XIV. stol. uvádějí se o nichčetné zápisy, zejména o dvorech v Krevlicích a Bezděkově. Osady se jménem rostlin, jako Březí, Březky, Březka, Borovník, Javůrek, Rozseč můžeme rovněž považovat za staré a také jsou o nich doklady v listinách a spisech ze XIV. a XV. st.
Hrad Osová připomíná se r. 1348 na místě nynějšího zámku, roku 1540 už byl pustým, obklopen jen močály a rybníky. Nynější zámek pochází z konce XVII. st. 23.5.1683 o neděli svatodušní, když bylo kázání, zámek Osová shořel a všechen padl. Po požáru byl postaven v nynější podobě.
Válka husitská smetla z povrchu země i na Bítešsku některé osady. Zmizeli němečtí osadníci z Bíteše a okolních obcí. Zanikl i klášter bítešský a tím skončila i panství německých rytířů. Zanikly staré osady Loučky, Přibyslavice, mlýn Kameny u Křoví, dvůr Krevlice a jiné samoty a osady zmizely navždy. Některé znova postaveny. Stanoviště, Přibyslavice a Ondrušky stávaly někde tam, kde je myslivna Rohy, na dnešním místě byly postaveny v letech 1560-1570. Válkou třicetiletou 1630-1660 vymizely poslední zbytky rodů zemanských a na jejich místě zaokrouhlovaly se tvořící velkostatky šlechticů. V našem okolí to byl rod Osovských erbu "Zavinuté střely". Od r. 1797 Osové přestalo být sídlem zvláštních pánů a patří od tohoto roku k panství Náměšťskému-Haugwitzů.
První písemná zmínka o obci je z roku 1398. Jméno naší obce je podle lesa borového, který sahal až k dědince rozložené podle potoka Halda. Podle lesa je jméno i tratě u Borka, Borek. Tratě uvedené ve staré katastrální mapě, u Vlčí hory, u Liščiny, nám napovídají jaká zvěř v nich žila. Ve XIV. st. se podle dědiny jmenoval zemanský rod z Borovníka. Roku 1451 se píše v zem. deskách Bernard z Borovníka. Roku 1581 patří Borovník i Rozseč Janu z Nové Vsi a Radkova. Zanedlouho obec Rozseč neznámo jakým způsobem zpustla , protože v roce 1617 se uvádí jako nově založená a připadla se statkem Rojetínem k panství Osovskému. Protože v dobách válek mnoho lidí z dědin uteklo a šlechta na velkostatky potřebovala robotnou sílu a vláda vídeňská daně, začaly se zakládat nové osady. Zajímavé je sledovat poměry v dědinách po válkách 30l. od r. 1620. Vesnice, které ležíkolem hlavních cest, u měst v rovinách byly až z polovice vylidněné. K dyž poddanský robotní poměr r. 1848 byl zrušen, patřily obce bítešského okresu k jednotlivým panstvím. Borovník, Milešín, Březí, Bitýška, Skřinářov, Ondrušky, Rozseč, Vidonín, Vlkov, Rojetín - panství Osová. Robota činila u tohoto panství: celoláníci 3 dny jízdné a pololáníci 1 a půl jízdné týdně, celoláníci 2 dny pěší aa pololáníci 1 den pěší. Vyšší robotu měla Rozseč a Ondrušky polol. 3 dny jízdné, 2 dny pěší. Nejtěžší robot byla na panství Náměšťském. Například Březské - s potahem kdykoliv bude potřebaa pěší po celý týden jeden muž, v sobotu dva. V Moravské vlastivědě čteme: Za hrabat z Verdenberka purkrabí Štěpán velice soužil sedlákyv Březském. Jednou, když Jíra Lacinů purkrabího na Náměšti prosil o slevu roboty, byl jím holí tak potlučen přes hlavu, že zemřel čtvrtého dne , r. 1640.
Po válkách třicetiletých r. 1650 zde v Borovníku bylo 7 usedlostí. Všechny byly obydleny. Byly to domy č.1;3-4;5-18;9;10-19;8-7;15-22. Že i naši dědinu sužovala cizí vojska , domyslíme si ze zachovalé pověsti o siláku Juříčkovi, který se rabujícím švédským vojákům bránil kopáčem. Nejstarší rody v dědině jsou Madrónů a Juříčků. Do zrušení roboty 1848 správu obce řídil rychtář jmenovaný správcem panství na Osovém. Poslední rychtář byl Franz Marek z č. 19. Potom patřila naše dědina do svazku obcí Březí. Osamostatnila se asi roku 1904. V roce 1827 je zaznamenána velká povodeň. Tehdy asi voda podemlela a odnesla na Svobodové louce chalupu ( v staré katastrální mapě je zakreslena). V roce 1866 se zde vojsko pruské nezdrželo. Babička Juříčková vyprávěla, ža jako mladá děvčata se utekly přes den schovat do lesa na Polámanku a večer, když se vrátily už byl klid, vojsko odtáhlo. Nevrátili se dva vojáci: z č. 18 - Juráček a z č. 3 - Bochníček. Po válce zemřelo v okrese 245 lidí na choleru.
Do roku 1848, před zrušením roboty a nevolnictví nebyly okresy a všechno úřední řízení, převody majetku, vybírání daní a poplatků, povolení k učení se řemeslu nebo do škol dělala kancelář panství na Osovém. Tam také jmenovali rychtáře, který za pomoci obec. výboru spravoval dědinu. Hlavně se musel starat, aby lidé řádně jezdili a chodili na robotu. Jak vyprávěli staří - ani v zimě když napadlo sněhu nedali jim pokoje, robotníci museli na saních vozit z lesa klády a ž od Víckova na pilu v Osovém. Ta stála pod hrází rybníka před zámkem.
Poslední rychtář borovnický byl Franz Marek z č. 19, jak dokazuje jeho podpis na převodové smlouvě usedlsti č.1, majitele Fr. a M. Volných. Naše dědina i sousední obec Rozseč byly osady a tvořily jednu obec s Březím. Tam správu obce řídil obecní výbor, který volil starostu. Starostové byli - Hejtmánek Josef, Březí ; Hejtmánek Jan, Březí. Po jeho smrti zvolen byl starostou Juříček Franz č. 9 v Borovníku 1895. Naše obec zrovna tak i Rozseč byla osada a volila si přestaveného. Dlouholetým zkušeným představeným byl Podsedník v č. 13. Poslední představený bylv r. 1902 zvolen Volný František č. 1.
Asi v roce 1904, vystoupily dědiny Borovník a Rozseč ze svazku s Březím a utvořily jednu obec. Prvním starostou byl František Juříček z č. 9. Tento spolek se dlouho neudržel a už o příštích volbách měla každá obec starostu svého. V Borovníku to byl Josef Svoboda z č, 15. Když v r. 1910 náhle zemřel, byl zvolen František Vlček z č. 7. Po něm v r. 1914 Tomáš Madron z č. 8, který úřadoval přes celou první světovou válku. Potom v prvních volbách ve svobodné republice r. 1919 byl opět zvolen František Vlček - stavba silnice. V roce 1924 zvolen Josef Svoboda z č. 15. R. 1931 - Hynek Češka, v r. 1935 - Bedřich Juříček. V roce 1938 František Volný z č. 1 - regulace potoka, upravování, kaplička, kanaliace, nový železobetonový most. Prvním předsedou MNV po válce, po vyhnání Němců byl v osvobozené republice Miloš Češka z č. 9.
Demografické údaje
OBEC Borovník
Borovník č. 23, 59451, Křižanov
Osoby
- p. Vojtěch Petr, starosta
Kontakty
- 605 204 423
- obecborovnik@seznam.cz
- www.borovnik.cz
Vlajka
