Borovník

Ale zase přišly chvíle klidné. Jako potůček z jara. Voda opadne, vesele bublá přes kameny, je čistá tak, že paprsky slunka v ní jiskří a zelené břehy s rozkvetlými olšemi se v ní zrcadlí. I na doby smutku a beznaděje, jakoby nám náš potok ukazoval, když v létě někdy za sucha, jeho voda vyschne, dno zšedne, rybky hynou. A jenom ve vírech v túňkách, někde pod olšemi, tmavé zbytky vody, jako smutečním závojem zastřené oči, hledí k oblakům v beznaději konce. Avšak na podzim zase přijdou deště, potok se naplní, bystře a vesele proudí k loukám a pryč - jako ten život nás lidí.

napsal roku 1958 pan František Volný

V bývalém okrese bítešském nebyla nalezena ani pohřebiště z dob pohanských, ani žádná hradiska, ale přece můžeme soudit, že dávno před r. 1200, byly řídce zalidněny aspoň některé kotliny krajiny bítešské. Zejména Bíteš sama již trvala s dědinami staroslovanskými a to : Janovicemi, Přibyslavicemi a Krevlicemi v nejbližším sousedství. Dále připomínají se dědiny neméně starodávné, totiž Otěchleby a Loučky. Stávaly mezi Bíteší a Křovím, Otěchleby pak mezi Jestřabím k Novým Sadům, a zanikly ve válkách husitských. Jsou jmenovány v listině z r. 1146, když dníže Vratislav Brněnský, daroval klášteru Rajhradskému újezd Domašovský sahající po dědinu Loučky a potok Bítýšku.

Zalidnění krajiny dost kopcovité a pro velké lesy méně přístupné, postupovalo velmi pomalu. Zeměpánové, kteří přímo byli majetníci půdy rozlehlého kraje od Brna ke hradu Veveří k Domašovu a Křižanovu, pomalu jen pouštěli celé újezdy, popluží a lány šlechticům, klášterům a kostelům.

Ve XIV. století (1300), panovníci čeští, zvykli si povolávati osadníky z Němec a usazovali je na tyto zeměpanské statky. Tehdy změnilo tvářnost i okolí bítešské, neboť tito přistěhovalci založili dost nových dědin. Do Bíteše přišel i církevní řád německých rytířů, kteří tam založili klášter. Vznikají i šlechtické statky zemanů, vladyků, dvořáků. Od pol. XIV. stol. uvádějí se o nichčetné zápisy, zejména o dvorech v Krevlicích a Bezděkově. Osady se jménem rostlin, jako Březí, Březky, Březka, Borovník, Javůrek, Rozseč můžeme rovněž považovat za staré a také jsou o nich doklady v listinách a spisech ze XIV. a XV. st.

Hrad Osová připomíná se r. 1348 na místě nynějšího zámku, roku 1540 už byl pustým, obklopen jen močály a rybníky. Nynější zámek pochází z konce XVII. st. 23.5.1683 o neděli svatodušní, když bylo kázání, zámek Osová shořel a všechen padl. Po požáru byl postaven v nynější podobě.

Válka husitská smetla z povrchu země i na Bítešsku některé osady. Zmizeli němečtí osadníci z Bíteše a okolních obcí. Zanikl i klášter bítešský a tím skončila i panství německých rytířů. Zanikly staré osady Loučky, Přibyslavice, mlýn Kameny u Křoví, dvůr Krevlice a jiné samoty a osady zmizely navždy. Některé znova postaveny. Stanoviště, Přibyslavice a Ondrušky stávaly někde tam, kde je myslivna Rohy, na dnešním místě byly postaveny v letech 1560-1570. Válkou třicetiletou 1630-1660 vymizely poslední zbytky rodů zemanských a na jejich místě zaokrouhlovaly se tvořící velkostatky šlechticů. V našem okolí to byl rod Osovských erbu "Zavinuté střely". Od r. 1797 Osové přestalo být sídlem zvláštních pánů a patří od tohoto roku k panství Náměšťskému-Haugwitzů.

První písemná zmínka o obci je z roku 1398. Jméno naší obce je podle lesa borového, který sahal až k dědince rozložené podle potoka Halda. Podle lesa je jméno i tratě u Borka, Borek. Tratě uvedené ve staré katastrální mapě, u Vlčí hory, u Liščiny, nám napovídají jaká zvěř v nich žila. Ve XIV. st. se podle dědiny jmenoval zemanský rod z Borovníka. Roku 1451 se píše v zem. deskách Bernard z Borovníka. Roku 1581 patří Borovník i Rozseč Janu z Nové Vsi a Radkova. Zanedlouho obec Rozseč neznámo jakým způsobem zpustla , protože v roce 1617 se uvádí jako nově založená a připadla se statkem Rojetínem k panství Osovskému. Protože v dobách válek mnoho lidí z dědin uteklo a šlechta na velkostatky potřebovala robotnou sílu a vláda vídeňská daně, začaly se zakládat nové osady. Zajímavé je sledovat poměry v dědinách po válkách 30l. od r. 1620. Vesnice, které ležíkolem hlavních cest, u měst v rovinách byly až z polovice vylidněné. K dyž poddanský robotní poměr r. 1848 byl zrušen, patřily obce bítešského okresu k jednotlivým panstvím. Borovník, Milešín, Březí, Bitýška, Skřinářov, Ondrušky, Rozseč, Vidonín, Vlkov, Rojetín - panství Osová. Robota činila u tohoto panství: celoláníci 3 dny jízdné a pololáníci 1 a půl jízdné týdně, celoláníci 2 dny pěší aa pololáníci 1 den pěší. Vyšší robotu měla Rozseč a Ondrušky polol. 3 dny jízdné, 2 dny pěší. Nejtěžší robot byla na panství Náměšťském. Například Březské - s potahem kdykoliv bude potřebaa pěší po celý týden jeden muž, v sobotu dva. V Moravské vlastivědě čteme: Za hrabat z Verdenberka purkrabí Štěpán velice soužil sedlákyv Březském. Jednou, když Jíra Lacinů purkrabího na Náměšti prosil o slevu roboty, byl jím holí tak potlučen přes hlavu, že zemřel čtvrtého dne , r. 1640.

Po válkách třicetiletých r. 1650 zde v Borovníku bylo 7 usedlostí. Všechny byly obydleny. Byly to domy č.1;3-4;5-18;9;10-19;8-7;15-22. Že i naši dědinu sužovala cizí vojska , domyslíme si ze zachovalé pověsti o siláku Juříčkovi, který se rabujícím švédským vojákům bránil kopáčem. Nejstarší rody v dědině jsou Madrónů a Juříčků. Do zrušení roboty 1848 správu obce řídil rychtář jmenovaný správcem panství na Osovém. Poslední rychtář byl Franz Marek z č. 19. Potom patřila naše dědina do svazku obcí Březí. Osamostatnila se asi roku 1904. V roce 1827 je zaznamenána velká povodeň. Tehdy asi voda podemlela a odnesla na Svobodové louce chalupu ( v staré katastrální mapě je zakreslena). V roce 1866 se zde vojsko pruské nezdrželo. Babička Juříčková vyprávěla, ža jako mladá děvčata se utekly přes den schovat do lesa na Polámanku a večer, když se vrátily už byl klid, vojsko odtáhlo. Nevrátili se dva vojáci: z č. 18 - Juráček a z č. 3 - Bochníček. Po válce zemřelo v okrese 245 lidí na choleru.

Do roku 1848, před zrušením roboty a nevolnictví nebyly okresy a všechno úřední řízení, převody majetku, vybírání daní a poplatků, povolení k učení se řemeslu nebo do škol dělala kancelář panství na Osovém. Tam také jmenovali rychtáře, který za pomoci obec. výboru spravoval dědinu. Hlavně se musel starat, aby lidé řádně jezdili a chodili na robotu. Jak vyprávěli staří - ani v zimě když napadlo sněhu nedali jim pokoje, robotníci museli na saních vozit z lesa klády a ž od Víckova na pilu v Osovém. Ta stála pod hrází rybníka před zámkem.

Poslední rychtář borovnický byl Franz Marek z č. 19, jak dokazuje jeho podpis na převodové smlouvě usedlsti č.1, majitele Fr. a M. Volných. Naše dědina i sousední obec Rozseč byly osady a tvořily jednu obec s Březím. Tam správu obce řídil obecní výbor, který volil starostu. Starostové byli - Hejtmánek Josef, Březí ; Hejtmánek Jan, Březí. Po jeho smrti zvolen byl starostou Juříček Franz č. 9 v Borovníku 1895. Naše obec zrovna tak i Rozseč byla osada a volila si přestaveného. Dlouholetým zkušeným představeným byl Podsedník v č. 13. Poslední představený bylv r. 1902 zvolen Volný František č. 1.

Asi v roce 1904, vystoupily dědiny Borovník a Rozseč ze svazku s Březím a utvořily jednu obec. Prvním starostou byl František Juříček z č. 9. Tento spolek se dlouho neudržel a už o příštích volbách měla každá obec starostu svého. V Borovníku to byl Josef Svoboda z č, 15. Když v r. 1910 náhle zemřel, byl zvolen František Vlček z č. 7. Po něm v r. 1914 Tomáš Madron z č. 8, který úřadoval přes celou první světovou válku. Potom v prvních volbách ve svobodné republice r. 1919 byl opět zvolen František Vlček - stavba silnice. V roce 1924 zvolen Josef Svoboda z č. 15. R. 1931 - Hynek Češka, v r. 1935 - Bedřich Juříček. V roce 1938 František Volný z č. 1 - regulace potoka, upravování, kaplička, kanaliace, nový železobetonový most. Prvním předsedou MNV po válce, po vyhnání Němců byl v osvobozené republice Miloš Češka z č. 9.