Borovnice

V č. 206 měl být statek (Meierhof) a odtud se prý datuje vznik osady. Osada jako taková, měla vzniknout již v r.1380 a patřila k panství Pecka. Prvním majitelem byl Johan Pecka z Pecky. Nejnižší část osady patřila k panství Poličanskému, později Horní Branná a proto se této části dosud říká “Brennei” (v r.1923 pozn. překl.).

V 15. století patřila osada současně s panstvím Pecka p. Bořitskému z Bořice, v 16. století pánům bratřím Litoborským z Chlumu a v r. 1620 p. Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic. Později mu byl majetek zkonfiskován a prodán hraběti Albrechtu z Valdštejna za 28 000 Fl. a spojen opět s panstvím Pecka. Hrabě Valdštejn založil 8.12.1627 kartuziánský klášter ve Valdicích u Jičína pro 14 řádových mnichů a pro jejich obživu a udržování kláštera jim dal panství Radim , Pecku a k ní patřící Borovnici.

Klášter ve Valdicích byl zrušen císařem Josefem II dne 13.1.1782 a budovy přeměněny ve věznici Kartouzy. Statky Radim a Pecka s Borovnicí byly předány církevním fondům. V r. 1824 získal tyto statky koupí kníže Ferdinand Trutmannsdorf.

Některé historické události obce

Kostel se v obci stavěl v r. 1719 - 1722, přifařen byl však k Pecce. Teprve v r. 1787 bylo přifaření zrušeno a v obci byla zřízena “Lokálie”. Vlastní fara existuje od r. 1854 .

První vyučování dle předpisu začalo 3.9.1783 z podnětu purkrabího Johana Hofmanna z Pecky na útraty církevního fondu v tehdejším obecním domě. Vlastní škola byla postavena v roce 1808. Nynější školní budova byla postavena v roce 1894.

V roce 1794 vypukl velký požár. Shořelo 5 statků a 4 domky. Oheň údajně vznikl ve stodole Christiana Kaudela č. 154 od kouření. V roce 1803 vyhořel statek Johana Rolfa č. 79 . Železnice se začala stavět v r. 1857 a již v r. 1858 byla hotova trať z Josefova do Falgendorfu (Vidochov - nyní st. Horka u St. Paky). Do provozu byla trať dána 1.6.1858. Zastávka v obci byla zřízena r. 1886.

Roku 1866 bylo v obci Prusy rekvírováno : 60 korců ovsa , 75q sena , 25 kusů jatečného dobytka.

Prvním spolkem, který byl v obci založen, byl v r. 1881 dobrovolný spolek hasičů. Dne 23.5.1897 byla průtrž mračen a povodeň strhla částečně mlýn “Hakamühle” a protrhla rybník.

V r. 1900 bylo v obci 1250 obyvatel , v r. 1910 klesl počet na 1210.

V r. 1911 byla postavena tkalcovna p. Rudolfa Mautnera a zaměstnala dosud podomácku pracující tkalce.

Poštovní úřad pro obec byl v sousední Klein Borowitz (Malá Borovnice).

Nešťastný den pro obec byl 16.6.1917, kdy v domě č. 104 vypukl požár a rozšířil se tak , že vyhořelo dalších 18 usedlostí. Na následek popálenin zemřel Wenzel Stuchlík z č. 153.

Po dobu I. světové války narukovalo z Velké Borovnice 223 mužů a válka si z obce vyžádala celkem 58 obětí.

Dne 12.5.1919 zapálil blesk usedlost George Kaudela č.22, jelikož však byla rychlá pomoc shořelo jen kus střechy.

13.6.1920 vznikl požár ve strážní budce č. 209 od jiskry z lokomotivy. Shořel dřevník a střecha chléva.

Usedlost mlynáře větrného mlýna Augusta Hakela č. 189 zapálil blesk dne 30. 4.1922 a pro nedostatek vody usedlost úplně vyhořela. Zůstal jen větrný mlýn, který stál dále od usedlosti.

Dne 9.6.1922 vypukl oheň v hospodě p. Ignáce Groha č. 9. Budova úplně vyhořela a sousední domy musely být před požárem chráněny. V r. 1924 byla postavena hasičská zbrojnice č. 2 v dolní části obce.

Odhalení a vysvěcení pomníku padlým z I. sv. války bylo dne 18.7.1926. Zhotoven je z šedé leštěné žuly a postavený na prostranství mezi školou a kostelem.

Od 1.9.1926 existuje v místě jedna česká školní třída, kterou navštěvuje 10 dětí českých hlídačů žel. tratě.

Během léta r. 1928 byl zevně i uvnitř renovován kostel sv. Víta. Byla zhotovena venkovní tvrdá omítka, zastřešení, uvnitř elektrické osvětlení a vymalováno.

Zima v r. 1928 - 29 byla neobyčejně krutá, jakou obyvatelé nepamatují. Místy se naměřilo přes -30 °C mrazu, pro závěje vysoké jako domy byla přerušena železniční doprava a vyučování ve škole.

Na podzim r. 1929 bylo konečně v naší obci instalováno elektrické vedení. Dne 20.12.1929 se poprvé rozsvítilo světlo v hoření části obce až k transformátoru proti Michlově kovárně. Počátkem února 1930 bylo zavedeno elektrické osvětlení i v dolní části obce.

Na jaře r. 1930 zemřelo 6 školních dětí na epidemii spály a záškrtu.

Po překonání mnoha obtíží byl 15.12.1930 povolen vlastní poštovní úřad. Dne 1.12.1930 bylo provedeno sčítání lidu. Celkem bylo v obci napočítáno 1185 osob, z toho 1115 bylo Němců a 70 Čechů. Přírůstek od posledního sčítání lidu obce v r. 1920 činil 30 osob.

V prosinci r. 1931 byla u zdejšího poštovního úřadu zřízena také telefonní ústředna.

Nově zakoupená motorová stříkačka od firmy Fritsch - Weise u Krnova za 34 000 Kč byla převzata a přezkoušena dne 12.5.1935. Stříkačku zakoupil majitel textilní továrny Rudolf Mautner pro potřebu továrny i obce a umístěna byla v továrně. V polovině května r. 1935 dne 13. a 14. byla jinovatka při -2 °C a lehký sněhový poprašek. Deset dní nato, 24.5.1935 se rozpoutala k večeru těžká bouřka, blesk uhodil do stavení č. 32 Venzela Kaudela, které do základů vyhořelo. Při hašení požáru byla poprvé v provozu nová motorová stříkačka. Dne 2.6.1935 byla slavnost svěcení nové motorové stříkačky. Na slavnostním prostranství byla v 9 h. dopoledne sloužena polní mše, potom následovalo svěcení spojené s několika projevy. Potom bylo dekorováno několik členů za 25 - 40 letou činnost. Kmotrou křtu byla paní ředitele školy Röslová (darovala 500 Kč). Slavnost se konala za krásného počasí a byla ukončena pěkným ziskem.

V květnu a červnu r. 1935 byla důkladně opravena firmou Schulhe a Brath hřbitovní zeď na straně k silnici a potom roh proti pekaři Čeřovskému č. 196. Oprava musela být provedena, protože zeď hrozila zřícením. V noci na 15.5.1936 byl ze zdejšího kostela ukraden ze schránky pozlacený pohár i s hostiemi. Vloupání bylo provedeno zákristií a škoda je asi 5 000 Kč . Dne 20.5.1936 teploměr ukázal -6°C. Za 3 dny poté 23.5. byla u nás velká vichřice s kroupami a dne 26.5. ještě silnější bouře, která v okolí, zvláště v Nové Pace nadělala velké škody. Záchranných prací se zúčastnili i hasiči naší obce.

V červenci r.1936 ve dnech 11,14,15 a 16 bylo většinou v noci kolem 22 - 24 h. prováděno cvičení protiletecké obrany. Dne 10.8.1937 k večeru se stalo neštěstí. Splašenými koňmi byl z vozu vymrštěn 36 letý Johan Neuman č. 83 přímo na jabloň u silnice. Zlomil si vaz a zemřel.

Delegace všech spolků obce se zúčastnila dne 25.9.1937 smuteční slavnosti v Nové Pace k úmrtí prvého prezidenta ČSR T. G. Masaryka.

Dne 23.9.1938 prezident republiky vyhlásil mobilizaci mužů do 40 let.

1.10.1938 zřízení četnické stanice v obci (2 muži) v domě č. 232.

6.10.1938 vojsko vyklidilo zdejší textilní továrnu.

7.10.1938 byla vyklizena pošta, česká škola a potom byl zastaven železniční provoz.

8.10.1938 evakuace železničních zaměstnanců na zastávkách a v hlídacích domech.

9.10.1938 v neděli odpoledne v 17 h. za silného deště vpochodovalo do vesnice asi 500 vojáků německé infanterie.

Podle “Mnichovského diktátu” bylo obsazeno a zabráno hitlerovským Německem české pohraničí území zvané Sudety. Tímto dnem začala pro obec temná doba II. sv. války. Války, která byla dosud nejkrutější v dějinách světa. Česká menšina obyvatel byla donucena utéci do sousedních českých obcí, německé muže čekala fronta.

Po dobu okupace byla obec pod správou okresu Vrchlabí.

Teprve 1. května 1945 ohlásila konec války rozhoukaná siréna místní továrny.

Nikdo již nezjistí, kolik obětí, mezi miliony padlých této války, bylo z této obce. Pro většinu obyvatel znamenal konec války i historický mezník v jejich životě.

Ještě koncem r. 1945 začal odsun Němců z osvobozené republiky, tady však proběhl hlavně na jaře r. 1946.

Do obce se vraceli jako první čeští železničáři, po nich doosídlovaly uvolněné statky i domky mladé české rodiny z okolí Hořic, Nové Paky a Smiřic.

Začala se psát nová epocha dějin obce, jejichž nový pouze český název je:

BOROVNICE

Historie českého požárního sboru po II. sv. válce je sepsaná podle skutečných záznamů obecní kroniky a dále z mnoha vzpomínek pamětníků. Jediným písemným dokladem dochovaným od založení sboru je jen pokladní kniha. Další dva dokumenty a to kniha inventáře a kniha zápisů ze schůzí se ztratily kolem r. 1955.