Borová

Další písemná zmínka je o 100 let mladší, a to v deskách zemských, kde se obec připomíná jako ves Borowey, patřící k náchodskému panství. Jméno Borová pravděpodobně nevzniklo jako ves založená v borovém lese, ale jako ves či statek nějakého Bora. Roku 1654 se zde podle berní ruly vyskytovalo 6 rolníků s potahem, 1 zahradník a 1 chalupník. Dle tereziánského katastru z roku 1757 zde bylo 12 hospodářů a dva tkalci. První zpráva o velikosti obce je z roku 1833 a uvádí se v ní, že v obci žilo celkem 549 obyvatel v 82 chalupách. Dle dalších záznamů Borová stále rostla, co do počtu obyvatel i počtu obytných stavení.

Také se uvádí, že v obci byl mlýn a pila. Mlýn byl postaven v roce 1807 a byl zařízen na jedno "složení". Zvláštností bylo, že do mlýna tekla voda ze tří směrů - z již zmíněné Strážnice, z Lógru a potůček od Kašparky. Pro zajímavost: "Lógr" je místo v obci, kde v roce 1812 ruští kozáci lágrovali, když táhli proti Bonapartovi k Lipsku. Voda z potoků byla potom svedena do rybníka nad mlýnem, který byl zásobárnou vody pro mlýn v případě nedostatku vody. Mlýn byl v provozu necelých 30 let.

Své významné místo v novodobých dějinách získala obec Borová v letech 1935 - 1938. Tato obec se stala jedním z klíčových míst v systému opevnění Československých hranic. V podúseku 6/V Borová bylo rozhodnuto o výstavbě celkem 11 objektů těžkého opevnění v linii Náchod, Dobrošov, Borová, Nový Hrádek. Z počtu 11 objektů se 5 nachází v katastru obce.