Bílovice-Lutotín

První písemná zmínka o Bílovicích se váže k roku 1305 a později k roku 1340, ale poměrně intenzivní slovanské osídlení z 9. - 10. století, zachycené archeologickými výzkumy v nivě po obou stranách říčky Romže a následná kontinuita osídlení až do vrcholného středověku hovoří o starobylém původu osady. Stejně tak i název obce, jméno odvozené od staročeského osobního jména Běl. Nejstarší písemné doklady mají v první slabice biel - Bielowicze, ale od 16. století již důsledně -í-„. Z katastru obce pochází jeden z mála na okrese nalezených žárových slovanských hrobů ze 7. století našeho letopočtu. Do širšího obecného povědomí je však zapsáno hradisko z pozdní doby kamenné (3500 př. n. l.) Hrad u Bílovic, zbudované na skalnatém ostrohu u Běleckého Mlýna (Šmíd 2003). Lutotín je uveden v nedatované „nadační“ listině biskupa Jindřicha Zdíka (1083-1150), kladené k roku 1331, nově pak až k roku 1141. Základem jména Lutotín je osobní jméno Ľutota, tvořené k přídavnému jménu ľutý „litý“. Je ovšem také možné, že jde o domáckou podobu jmen jako Ľutobor, Ľutohněv, Ľutomysl, Ľutomir apod. Lutotín je tedy Lutotův majetek. Tolik ke jménům obce jazykovědec František Kopečný (1985, 4-5 a 27-28). Také z katastru této obce je známo mnoho cenných archeologických památek, zejména však žárové hroby ohrozimského typu z poloviny 4. tisíciletí př. n. l.