Arboretum v Bílé Lhotě se svojí ojedinělou sbírkou dřevin a samostatná obec Bílá Lhota má své nezastupitelné místo v mikroregionu Bouzovska a Litovelska. Je v blízkosti hradu Bouzov, jeskyní Javoříčko a Mladeč. Obec má vhodné klimatické podmínky pro

Hledat firmy v obci Bílá Lhota
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Firmy v obci Bílá Lhota
Posledně opravené/vložené firmy:zobrazit více

HULIČNÝ STANISLAV-KDH - Bílá Lhota č. 2

SMÍŠENÉ ZBOŽÍ BÍLÁ LHOTA - Bílá Lhota

FRENZLOVÁ ZDENKA - Řimice č. 109, Bílá Lhota

Historie obce Bílá Lhota celá historie

R. 1356 uvádí se ve Lhotě jen dvůr a žádní poplatní lidé, z čehož poznáváme, že se osada teprv zakládala. Prvním známým majitelem byl Zdislav z Řimic, jenž přijal jméno „ze Lhotky“, buď syn neb blízký příbuzný Bohuše ze Slavoňova, alespoň potomci a bratří jeho pečetili jako Slavoňovští znakem palečného kola. Bratři jeho byli: Mech (Mikuláš), Vítek a Vavřinec z Řimic, odjinud z Jestřebí u Mohelnice; v Řimicích měli tvrz dědičnou, Kovářov drželi celý a v Hrabech, Střemeníčku, v Ješově a Mladči značné podíly.

Z toho zboží průběhem času mnoho odprodali neb zaměnili. Před r. 1371 zaměnil Bohuš ze Slavoňova se svým synem Bernardem Hechtem půl Řimic s tvrzí za Lazičky. (Lazce menší = Králová). R. 1392 prodali Kovářov a koupili Javoříčko a Svlavětín (r. 1406).

Zdislav ze Lhoty uvádí se v letech 1356 – 1391; manželkou jeho byla Anna, dcera Beneše ze Stříteže. Jeho synové byli Jakub (1377 – 1406) a Oldřich (1387 – 1418). Jakub studoval práva jako farář moravičanský, jak matrika universitní svědčí; byl vynikajícím mužem, r. 1381 nařídil papež, aby byl za kanovníka v Olomouci instalován, ale sídlel v Moravičanech, kde se ještě r. 1406 připomíná jako farář.

Druhý syn Zdislava, Oldřich ze Lhoty, držel dědičné zboží. R. 1397 věnuje své manželce Jitce na polovici Řimic a r. 1408, druhé manželce Eufemii (Ofce) na podílu v Řimicích na 2 láneh a hospodě v Hrabech, na 4 lánech v Ješově 125 hř.

Oldřich ze Lhoty přidžoval se husitské strany a pečetil r. 1415 proti sboru kostnickému, později vstoupil se Zdeňkem z Kokor, jenž držel manství mladické, do služeb Viktorína z Kunštátu, pána na Búzově, a byl ve věcech moravských často jeho poručníkem, jak patrno z knih půhonných. Jeho synové byli Zdislav (1437 – 1477) a Čeněk ze Lhoty (1464 – 1477).

R. 1490 se připomíná ještě jakýsi Jiří ze Lhoty. Poručníci jeho prodali Řimice Albrechtu Rohovladovi z Bukůvky, jenž r. 1507 seděl na Červené Lhotě.

Mech ze Lhoty připomíná se poprvé v listinách r. 1374. R. 1376 věnoval své první manželce „Madczie“ na vsi Kovářově, r. 1382 druhé manželce Elišce z Kokor na Kovářově, na dvoře o 3 lánech v Hrabech a na podílu ve Lhotce. Mech zemřel roku 1399. Vdova Eliška z Kokor vzala po jeho smrti drhého manžela, Vojtěcha (Alše) z Králic a bratra Mikuláše z Kokor na své věno na spolek. Za věno to pak dostala výměnou od Vítka ze Lhoty, bratra Mecha, celou ves Slavětín roku 1407.

Mech měl dva syny Jana (Ješka) z první manželky a Mikuláše z druhé. Sestra jeho Marketa ze Lhoty byla provdaná za Víška ze Stříteže.

Ješek ze Lhoty (1415 – 1447) byl horlivým houslistou. R. 1415 pečetil na odpovědném listu ve prospěch Husa a útočil proti šlechtě katolické. R. 1437 ho pohání Šebor z Dubčan, „že přihnal na dědinu jeho s čeledí a služebníka jeho v landfrýdně zsekl“. Držel po otci Mechovi tvrz – tato se připomíná poprvé r. 1437 – a dvůr ve Lhotě a podíl na Střemeníčku, Javoříčku, Hrabech, Pateříně, Slavětíně a ve Mladči. R. 1437 věnuje své manželce, Anně ze Šebetova na tvrzi („munitio“) a dvoře ve Lhotě a na celé vsi Střemeníčku. Mlýn mladický prodal r. 1446 „opatrnému muži Prokopovi k pravému purkrechtu“ za 26 hř. gr. a povinnost vrchnosti odváděti ročně 1 hřivnu.

Ješek držel mino lhotské zboží v Kelčanech u Bzence tvrz, dvůr, plat a 14 lánů ve Vlkoši. Po smrti Ješkově (1447) vznikl spor o jeho pozůstalost mezi vdovou, která vzala syna svého, snad z prvého manželství, Vojtěcha z Humburka na spolek – a ostatními dědici zvláště Marketou a Evkou, sestrami Ješkovými. R. 1447 pohání Marketa ze Lhoty Annu, vdovu Ješkovou, „že jí drží svrchní věci, koně, odění (= brnění), samostříly, lebky (= přilbice), píščele (= pušky a houfnice) a pánev na vaření piva a že jí bere plat v Bohušově Lhotě a v Řimicích“. Tento půhon obsahuje zajímavý inventář středověké tvrze vladycké, jakých zbraní a jakého nářadí se tehdáž užívalo.

Ješek ze Lhoty neměl mužských potomků, pročež zboží jeho po smrti vdovy Anny ze Šebetova připadlo králi Ladislavovi, který r. 1456 tvrz a dvůr ve Lhotě, pak „vesničky“ Střemeníčko, Slavětín, Hraby, Javoříčko a Pateřín daroval Karlovi z Vlašímě a Úsova a r. 1464 kázal král Jiří toto zboží vložiti do desk zemských.

Třetí bratr Zdislava ze Lhoty Vítek, uvádí se v letech 1384 – 1412. Měl také podíl na Lotě, Hrabech a Střemeníčku, r. 1407 se píše „z Červené Lhoty“. O potomcích jeho není ničeho známo.

Karel z Vlašimě a Úsova, pán na Litovli, pustil odúmrť Ješkovu, újci jeho Ješkovi, řečenému „Ovečka“ z Chýlce a tento prodal Lhotu s příslušenstvím Erazmu ze Slavíkovic. Také Víšek ze Stříteže jemu zapisuje dědictví manželky své Markety ze Lhoty, třetinu tvrze a vsi Lhoty, třetinu dvoru a zahrad ovocných (lat. „pomeriorum“) a jednu třetinu Střemeníčka, Slavětína, Javoříčka, vyjma plat, který sluší faráři moravičanskému „s rybništěmi a luhem“.

Rod Slavikovických jmenoval se podle vesnice Slavíkovic u Slavkova a měl v erbu tři koňská pušťadla kolem kroužku rozestavená v červeném poli. Od r. 1460 seděli na Doubravici a vyvolili si hrobku v moravičanském kostele, kdež několik náhrobních kamenů se dosud zachovalo.

Po Erazmu drželi statek lhotský synové Záviše Bítovský ze Slavíkovic (1504 – 1512) a Václav, pak posledního syn Václav starší, Záviše Bítovský, jenž zemřel r. 1582, jak zachovalý dosud náhrobní kámen v Moravičanech svědčí. Po něm dědil bratrovec jeho Václav mladší, Záviše Bítovský ze Slavíkovic. Listem daným „na Lhotie léta 1583 vyznává, že dle svolení sněmovního, které se stalo v Brně r. 1582, lidi usedlé a poplatné sčísti a vyhledati dal a spis ten pánům výběrčím města Olomouce zaslal“. Tehdáž bylo na Lhotě 130 osob, každá osoba platila 10 grošů, dohromady tedy 40 zl. 10 gr. odvedl. Slavíkovičtí byli přívrženci bratrské sekty.

R. 1592 koupil Bílou Lhotu Mikuláš Kobylka z Kobylého. Předkové této rodiny byli hejtmany biskupskými na Mírově; jako výsluhu obdrželi lénem Podolí a Vyšehoří dědičně (r. 1551).

R. 1613 držel Lhotu Michal z Hrádku, pak Jan Ladislav ze Zástřizl. Jeho manželka Bohuňka Bartodějská, prodala r. 1634 tento statek písaři manského práva biskupského, Janu staršímu Jakardovskému ze Sudic za 5500 zl. mor. a tento již r. 1637 Zikmundovi rytíři z Bukůvky na Červené Lhotě za 9000 zl. mor.

Panství nebylo výnosné, proto se tu vystřídalo v poměrně krátké době několik rodů šlechtických.

R. 1642 byl majitelem Václav Kotulínský z Kotulína, jehož manželka Lhotu s Pateřínem, Střemeníčkem a podílech na Hrabech postoupila Václavu Hnátkovi, rytíři z Wegefurthu-Skalice za 6800 zl. mor. Po jeho smrti (1678) byl syn František Bernard, jenž r. 1688 statek prodal Petru Karlovi z Forgače za 17.000 zl. r. a tento r. 1719 s vesnicí Javoříčkem a novým dvorem ve Střemeníčku, Markvartu Hochberkovi, rytíři z Hennersdorfu za 31.580 zl. a 50 dukátů. Ale již r. 1746 prodalo zemské právo zadlužené toto panství se zámkem, Janu Maximilianu Žižkovi, rytíři z Trocnova dražbou za 47 000 zl. r. Ale i Žižka prodal v exekucí (r. 1758) a majetku jeho nabyl dražbou plukovník jízdy Rudolf baron Pugnetti (r. 1762) za 37 000 zl. r. Po smrti rodičů dědil syn Antonín baron Pugnetti, který r. 1782 zboží prodal Kateřině hraběnce z Braidy za 28.000 zl. r. Její dcery již provdané, prodaly pak statek městskému ubytovateli brněnskému Jos. Ant. Slámovi z Freienstinu (1789 – 1792) za 31.000 zl. r. a 50 dukátů.

Byl-li také Masimilian Harasovský z Harasova (pochovaný před kostelem ve Lhotě r. 1792) majitelem zdejšího panství, není nám známo. Od r. 1792 se ale vyskytuje nový držitel Jan Vojtěch Speil, sekretář administrace státních statků jenž do stavu šlechtického byl povýšen s titulem „z Ostheinu“. Kupní cena byla 40.000 zl. r. a 100 dukátů. Potomci jeho drželi panství až do polovice minulého století. Někteří členové toho rodu jsou na hřbitově lhotském pochováni. Nyní drží statek rodina Riedlova.

Zámeckou kapli ve Lhotě založili husitští majitelé tvrze v XV. Století. Na žádost vladyky Prokopa Podstatského na Búzově dosvědčil r. 1550 před právem olomouckým „Václav Kovář ze Lhoty, člověk sirotků pozůstalých po nebožtíku pánu Vratislavu Lhotském, jsouc v 95 letech, že faráře Klementa z Loštic (Českého bratra) do Lhoty brávali, že lidem tu ve Lhotě, podáváním těla a krvi Páně pod obojí způsobú posluhoval“.

V pozdější době, již katolické, byl zde ustanoven zámecký kaplan, ale osad okolní byly přifařeny do Moravičan a do Měrotína. Nařízením císaře Josefa II. byla ve Lhotě zřízena lokální kaplánka a r. 1789 kostel z náboženské matice postaven.

R. 1855 lokalie byla povýšena na faru. Lokalista měl pouze 350 zl. platu. Prvním lokalistou byl Tadeáš Gazda 1787 – 1796, prvním farářem Peregrin Drexler z Křenové (1849 – 1863). Delší dobu zde působili: Zimmermann Filip z Oder (1812 – 1831), Ant. Michele (1863 – 1881) a Tomáš Luňáček, rodák boskovický (1881 – 1895).

Kostel sv. Kateřiny je jednoduchá stavba klenutá. Obraz na hlavním oltáři od Jana Havelky (děda spisovatele) je pozoruhodný. Zvony z let 1710 (40 lib.), 1791 (2 ct), 1844 (2 ct) od Straubů olomouckých. Vnitřní výzdoba a nářadí jest ze zrušených chrámů sv. Františka v Kroměříži (oltář), sv. Barbory ze Šumberka a kaple v Krakovci (zvon).

První zmínka o škole a učiteli děje se v křestní matric r. 1786. R. 1787 byl ustanoven bez dekretu Jos. Zapletal vyučoval v zámků a měl 102 zl. 1 kr. platu. R. 1833 byla již škola na nynějším místě č. 12. R. 1872 byla zřízena II. tř. a nová škola, r. 1891 III. tř. Školní knihovna je založena r. 1863. Nejdéle zde působil Fr. Štěpař z Kozoder v Čechách (1835 – 1872). Fase učitelské zachovaly se tři. Dle inventáře z roku 1806 ve farním archivě dostával učitel („der Schulmann“) celkem 86 zl. 71 kr. Na otop školní třídy dali vrchnosti lhotská, búzovská a úsovská po sáhu dříví. O dovoz a štípání postarali se osadníci.

R. 1835 dostával učitel dle pamětní knihy školní asi 200 zl. školného (sobotales) a z nábož. Fondu 77 zl. 46 3/4 kr. k. m. mimo skrovné příjmy ze štoly a koledy. Poněvadž ten plat k výživě nestačil, najímal si pole a pomáhal si hospodářstvím.

Podle třetí fase z r. 1856 bral z obecních pokladen úhrnem 325 zl. k . m. platu, koledy 3 zl. 35 kr., ze štoly 5 zl. 31 kr. a 6 sáhů dříví; z toho dával „mládenci“ (= mladšímu učiteli) 100 zl. a za čištění školy 12 zl.

Poddanské poměry starších dob nejsou známy. Býv. Majitel čís. 2. (Jos. Melhuba) robotoval 2 dni týdně potahem koní, výkupu zaplatil 400 zl. Domkaři robotovali jako jinde 13 dní pěšky. Z tratí okolních jsou pozoruhodné Hrachovy, kde sévali hrachy.

Ke katastrální obci lhotské patří osada Trpín.

OBEC Bílá Lhota

Bílá Lhota č. 1, 78321, Chudobín

Osoby

  • p. Balcárek Jan, starosta

Kontakty