Bácovice

Města Pelhřimov a Červená Řečice byli v 13. století biskupským majetkem, které pak v posledních dvou desetiletích velkoryse kolonizoval Tobiáš z Bechyně. Podle urbáře z roku 1379 hospodařilo v Bácovicích 25 usedlých rolníků, což znamenalo poměrně velkou a lidnatou ves. Z pramene se taky můžeme dozvědět, že ve vsi existoval také mlýn o jednom kole a jeden lán patřil ptáčníkovi z červenořečického hradu. Od konce 16. století se Bácovice stali poddanskou městskou obcí. Zvláště těžké časy nastaly měšťanům i jejich poddaným během třicetileté války. Od 30. let 17. století se Pelhřimovskem prohnali ničivé průtahy cizích vojsk a poté bylo město potrestáno konfiskací majetku a okolních vsí, ale roku 1628 jim byly vesnice vráceny. Počet rolníků v Bácovicích se po době husitství snížil na 9 (z toho 3 grunty byli prázdné). V dějinách Bácovic však můžeme najít záznamy o osmi gruntech. Od této doby se začala vesnice opět rozrůstat o další chalupy a statky až do první třetiny 19. století, kdy se růst téměř zastavil. Roku 1921 dosáhl počet obyvatel maxima a poté se začala vesnice vylidňovat.

V 70. letech 20. století byli Bácovice připojeny k Červené Řečici. Součástí města byli až do roku 1992, kdy byli po podání žádosti o osamotnění, prohlášeny za samostatnou obec.