Dobříš

STEZKA“ z Prahy do Bavor. U myslivny Obora (v lesích za osadou Vlaška) jsou dodnes patrné zbytky slovanského nížinného kruhového hradiště zvané „Dvorce“, ale také „Na valech“. Jsou zde ještě viditelné hliněné valy 12 až 21 m široké o výši 2-3 m a vodní příkop široký 5 až 13 m. V době českých králů byly lesy v okolí Dobříše oblíbenou loveckou honitbou a od pradávna patřilo dobříšské zboží do majetku českých panovníků. Dle pověsti jakýsi vladyka Dobřich (či Dobroch) dal na skalnatém ostrohu nad ohybem cesty vybudovat dřevěnou tvrz, která měla tuto důležitou komunikaci střežit a měla poskytovat útulek zejména projíždějícím kupcům při odpočinku. Později tu dal panovník, snad Přemysl Otakar I. vybudovat královský dvorec. Nejstarší písemná historická zmínka o Dobříši je z roku 1252, kdy na dobříšském opevněném dřevěném loveckém dvorci sídlil král Václav I. s celým svým dvorem a kanceláří a vydal zde čtyři královské listiny (uložené v archivu ve Vídni). Opevněný lovecký hrádek na skalním ostrohu „VARGAČ“ byl za Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. přestavěn kolem roku 1340 (před stavbou hradu Karlštejna) na pevný kamenný hrad. Ten pak převzal správu nad okolními vesnicemi a byl zabezpečen soustavou služebních manství k jeho provozu a obraně. Někteří manové měli povinnost k hradu Dobříši a někteří k hradu Karlštejn.Kolem hradu vyrostla původně trho- Náměstí Svobody čp. 2 (areál bývalého statku) vá ves (písemně připomínána r.1321), která Dobříš Mírové náměstí čp. 119 (radnice) postupně vzrostla na městečko. V r. 1367 přenesl Karel IV. úřad nejvyššího lovčího království Českého z Kamýku na hrad Dobříš. Královský hrad Dobříš spolu s hradem Karlštejn udržoval královskou moc v Podbrdí.

Na začátku husitských válek dorazilo před

Dobříš Žižkovo vojsko, k němuž se připojily

oddíly revolučních Pražanů a celkem se zde soustředilo

sedm tisíc bojovníků a 250 válečných

vozů. Oddíly udeřily na dobříšský hrad, který

po dobytí vypálily a vypálily i městečko v podhradí

(současný hřbitov a návrší nad rybníkem

Koryto – U Ovčína). K této události došlo dne

6.února 1421. Poté dal tehdejší král Zikmund

hrad Dobříš v roce 1422 do zástavy bratřím Hanušovi a Bedřichovi z Kolovrat. Úřad královského

lovčího přeložil na hrad Žebrák. Zdejší statky pak byly po dobu téměř půl druhého století v zástavním

držení. Avšak zástavní držitelé na svěřených

statcích příliš dobře nehospodařili, a tak

se tu poměry zlepšily teprve po roce 1569, kdy

královská česká komora dobříšské zboží vyplatila

a převzala zpět pod svoji správu.Samotné

městečko po svém vypálení husity se již neobnovilo

v podhradí na původním místě ( po husitských

válkách v polovině 16. století zde zůstalo

pouze 27 vesnických usedlostí), ale středem

nového osídlení v 16. století se stalo přibližně

dnešní hlavní náměstí. Král Ferdinand I. v roce

1543 potvrdil pro Dobříš výsady udělené kdysi

Janem Lucemburským. To povzbudilo dobříšskou

obec, aby si roku 1569 na císaři Maxmiliánu

II. vyžádala nové povýšení na město, právo

pečetiti i některé hospodářské výsady. V zastoupení panovníka vedli správu Dobříše královští

hejtmani z nichž první byl Pavel Kůrka z Korkyně.

Za něho došlo k rozsáhlejším opravám

hradu a k založení pivovaru. Za správcovství

hejtmana Oldřicha Doudlebského z Doudleb

císař Rudolf II. roku 1589 povýšil opět Dobříš

na město s právem používat městského znaku

a pečeti. Starý dobříšský hrad však přestal vyhovovat

náročným renesančním požadavkům na

bydlení a pro panovníky nebyl Dobříš již tak

přitažlivý. Nepřitahovalo ani nové renesanční

sídlo vybudované v poslední třetině 16. století

pod starým hradem (nynější zámek). V roce

1606 dal Rudolf II. dobříšské panství znovu do

zástavy. Královským majetkem po několika stoletích

přestala být Dobříš natrvalo za třicetileté

Francouzský park dobříšského zámku s fontánou

Dobříšský zámek (jižní pohled)

Dukelské náměstí čp. 443

(Dům s pečovatelskou službou)

války. Císař Ferdinand II. potřeboval mnoho

peněz na vydržování vojska a proto v roce 1627

dobříšské panství zastavil a v roce 1630 prodal

císařskému radovi a nejvyššímu lovčímu Bruno

Mannsfeldovi. Přitom však vyhradil sobě, svým

dědicům a příštím českým králům právo lovit

v dobříšských lesích „červenou a černou“ zvěř.

Toto právo bylo zaznamenáno v Deskách Zemských

a zrušeno bylo až v roce 1927.

Z konce 16. století jsou zaznamenány první

zmínky o židovské obci. Z tohoto období pocházejí

náhrobky na židovském hřbitově na severním

okraji města.

Doba středověkého rozkvětu končí po bitvě

na Bílé Hoře. Za třicetileté války je Dobříš několikrát vypleněna cizími žoldáky. Už v roce 1629

vyplenila Dobříš císařská vojska, vedená bělohorským vítězem Maxmiliánem Bavorským. V roce

1631 vydrancovalo všechny domy v Dobříši vojsko Valdštejnovo. Po necelých dvou letech pak

Dobříš vypálili a zpustošili vojáci švédského

generála Jana Gustavssona Bannéra. I Sasové,

kteří Dobříší protáhli v roce 1634 tu napáchali

velké škody. A pak ještě třikrát ničili Dobříš

Švédové. V roce 1639 ve dnech 22.-23. října

bylo město opět celé vypáleno včetně zámku.

V té době mělo město Dobříš 53 městských

usedlostí. Bruno Mannsfeld již příležitost

k obnově Dobříše neměl, neboť v roce 1648,

kdy končila válka, zemřel. Dobříšské panství se

vzpamatovávalo jen pomalu. Teprve když v 50.

letech 17. století syn Bruna, František Maxmilián

založil ve Staré Huti železárnu a začal průmyslově

podnikat, válkou rozrušené hospodářství

se postupně zotavovalo.

Přišli noví obyvatelé a městečko se rozrostlo

směrem k západu, kde vzniklo nové podélné

náměstí. V roce 1675 císař Leopold I. obnovil

městečku Dobříši někdejší privilegia. Renesanční

zámek dal Mannsfeld přebudovat na velkou

barokní rezidenci (původně měl čtyři křídla

– viz plánek z roku 1727). Za silnicí před průčelím

zámku nechal postavit loretánskou kapli,

která sloužila jako kaple zámecká, ale i jako farní

kostel obyvatel městečka.Starší, značně poničený

kostelík na návrší (první dobříšský kostel

), který stál snad již od 14. století na vyvýšině

proti hradu, přestavěný v roce 1589, dal František

Maxmilián Mannsfeld v roce 1688 opravit

Náměstí Svobody - kostel nejsvětější Trojice

Karnetova zahrada - nová bytová zástavba

Radnice - Mírové náměstí (severní pohled)

a zřídit v něm rodinou hrobku. Za panování jeho

syna Karla Františka Adama Mannsfelda bylo

Dobříšské panství a Dobříš postižena morovou

epidemií a 20. května 1720 po velkém požáru

vyhořela čtvrtina města a celý zámek. V té době

panství spravovala vdova Elenora (po Karlovi)

s nezletilým Jindřichem Pavlem. Podařilo se jim

získat prostředky na opravu zámku. Při tom si

Mannsfeld vymohl přeložit silnici před zámkem

do oblouku, aby byla dále od vjezdu do zámku.

Přestavba byla započata v roce 1745 a ukončena

byla v roce 1765. Interiéry se zařizovaly ještě

kolem roku 1770. Starý hrad byl po přestavbě

změněn v sýpku.

Dobříšské panství měl v držení tento rod až do r.1775. Dne 24. listopadu 1775 se stala rodinná

úmluva stran spojení rodu a erbu knížat z Mannsfeldu a na Dobříši a knížat z Colloredo a na Opočně.

S těmito jmény jsou pak spojeny další osudy Dobříše prakticky až do dnešních dob. Zámek

a další majetek byl v držení rodiny Colloredo-Mannsfeld až do roku 1945, kdy byl dekretem prezidenta

republiky znárodněn. Po rozhodnutí soudu ve věci restituce byl v roce 1977 zámek vrácen

bratru posledního majitele Jeronýmu Colloredo-Mannsfeldovi (zemřel 2.12.1998).Novým majitelem

zámku po zemřelém se stal jeho synovec Ing.Jerome Colloredo Mannsfeld.

V 18. století nastává mohutný rozmach Dobříše. V letech 1745-1765 byl postaven zámek,

v roce 1797 dokončena stavba kostela Nejsvětější Trojice, po požáru byl obnoven i starý hrad Vargač,

který však po přestavbě začal sloužit jako sýpka. Jako hospodářské centrum sloužil knížecímu

dvoru statek, který je dodnes nejrozsáhlejším stavebním komplexem v Dobříši. Kromě zemědělství

se v Dobříši mimořádně rychle rozvíjí průmyslová výroba. V druhé polovině 17. století v sousední

Staré Huti vznikají železárny, v Dobříši byla postavena parní pila, Dobříš měla svůj pivovar,

lihovar a další menší továrny. Město se začalo rychle rozrůstat a v roce 1811 čítalo již 235 domů.

Rovněž se zlepšily komunikační možnosti přebudováním Pasovské silnice, zřízením poštovní

stanice v roce 1825, telegrafního úřadu a železnice z Dobříše do Prahy v roce 1897. Oživení cestovního

ruchu bylo vzpruhou pro místní živnosti, zvláště obchodní a hostinské. V roce 1865 byla

zahájena faktorská výroba rukavic, posléze nejvýznamnější obor zdejšího průmyslu. V roce 1850

se město stalo sídlem okresního soudu, později

i okresní samosprávy a berního úřadu.

V 19. století se zdrojem obživy kromě zemědělství,

stávalo rostoucí měrou rukavičkářství

(po II. světové válce byly založeny Rukavičkářské

závody n.p.Dobříš a několika tisíci zaměstnanci

a městu se říkalo: „Dobříš – město rukavic“),

kovovýroba ( v současné době zůstala ve

městě tradiční výroba svěráků YORK a v dalším

objektu bývalého závodu Kovosvit je výroba

malých zemních strojů ), těžba a zpracování

dřeva (původně parní knížecí pila, nyní závod

Bios a depo Lesního závodu Dobříš). Výhodná

poloha města podnítila stavbu Masarykova

Hrad Vargač (pohled od zámku)

Zámek Dobříš (pohled přes rybník Strž)

sanatoria, dokončeného v roce 1938. Rozvoj

města si počátkem 20. století vynutil zbudování

veřejného vodovodu a kanalizace. Rovněž bylo

město elektrifikováno, elektřinu vyráběla dobříšská

elektrárna na pile.

Společenský a kulturní život města je velmi

bohatý. V Dobříši byla v období jeho historie

založena celá řada spolků s velmi intenzivní

činností. Roku 1864 byla založena Občanská

beseda, roku 1866 zpěvácký spolek Zvonař

a roku 1880 další spolek Přátelé hudby. Roku

1868 byl na Dobříši založen Sokol, který od té

doby patří svou činností k nejvýznamnějším

občanským sdružením v Dobříši. Ke konci

19. století vznikl Sbor dobrovolných hasičů a Červený kříž. V prvních letech 20. století se počaly

objevovat další sportovní spolky, například Klub českých velocipedistů pro Dobříš a okolí, tenisový

klub, fotbalový klub a další. Roku 1909 se

Dobříš stala cílem motocyklových závodů. Vznikl

také Okrašlovací spolek, veřejná knihovna,

křesťansko sociální spolek Osvěta a další. Dobříšské

školství se datuje od počátku výuky ve

farní škole v čp.110, v roce 1888 byla založena

živnostenská a pokračovací škola. V roce 1899

byla postavena nová školní budova na Komenského

náměstí (současná I. ZŠ), v roce 1914 jí

navštěvovalo 854 dětí. V šedesátých až devadesátých

létech 20. století byly postaveny nové

školní pavilony (současná II.ZŠ a gymnázium),

zrekonstruovány budovy pro Zvláštní školu

a Základní uměleckou školu. Pro sportovní

vyžití byly postaveny nové tělocvičny u škol,

sportovní hala, fotbalový stadion, zimní stadion,

volejbalové a tenisové kurty a další sportovní

zařízení včetně dětských hřišť.

Současné společenské a ekonomické podmínky

umožňují, aby se zvolna rostoucím městem

dále rozvíjela oblast průmyslu, obchodu

a služeb. Město připravilo nové stavební zóny

jak pro výstavbu nových rodinných domů tak

i pro výrobu v průmyslových zónách. Novou

výstavbu zajistilo nalezením a připojením

nových vodních zdrojů z Brdských lesů, posílením

přívodu elektřiny, plynu (město je nyní

již téměř celé plynofikováno), vybudováním

nových komunikací a dalších potřebných sítí

a zařízení. Město Dobříš má také velkou výhodu

tím, že leží na jednom z hlavních dopravních

Mírové náměstí - alejka

Strž ve Staré Huti - památník K. Čapka

Kostelíček - pohled přes rybník Koryto

tahů z Prahy na jih Čech. Těsně po jeho okraji vede čtyřproudová komunikace, která zajišťuje velmi

pohodlné a zejména rychlé spojení města s hlavním městem a dalšími regiony ČR. Vzhledem

k tomu je zde i pro cestující velmi dobré autobusové spojení, které představuje to, že každou půlhodinu

po celý den je možno odjet do Prahy nebo na opačnou stranu .

V současnosti je osmitisícové město Dobříš,

díky své poloze uprostřed pohoří Hřebeny, Brdy

a Kozí Hory, vyhledávaným místem zimní a letní

rekreace. Lesnatá krajina s četnými rybníky

nabízí množství turistických tras pro pěší turistiku,

lyžaře a další. Pro cyklisty jsou vyznačeny

nové cyklotrasy. Pro návštěvníky Dobříše je rovněž

připraveno kulturní vyžití, zejména v dobříšském

zámku, kde jsou pořádány různé kulturní

akce, je zde zámecká expozice, dobříšské

muzeum ve kterém jsou vystaveny i historické

motocykly československé výroby, galerie JCM,

muzeum hodin a další možnosti. Kulturní dům

Dobříš pořádá pravidelně výstavy obrazů

a fotografií ve svém výstavním sále a ve společenském

sále je téměř každý týden nějaký

kulturní pořad (hudba, divadlo, přednášky

apod.). Ve městě je však pořádáno ještě

mnoho dalších kulturních , společenských

a sportovních akcí.

V měsíci srpnu 2005 sepsal kronikář

města Dobříše Oldřich Průša.