Brumov-Bylnice

Brumov a jeho okolí náleží do chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, vyhlášené v roce 1980. Za pozornost stojí výskyt vzácné razilky smrduté a různých druhů vstavačů v Hodňovské dolině, dále zbytek lužního lesa na řece Vláře u Bylnice.

První doklady o osídlení Brumovska pocházejí z mladšího obdodí starší doby kamenné, např. ve vyústění Vlárského průsmyku na slovenské straně jsou doloženy nálezy z období graventtienu (30 000 - 20 000 př. n. l.), naleziště u Nemšové.

K výrobě kamenných nástrojů byly používány v této době místní suroviny (radiolarit, menilit), jejichž výchozy se nacházejí v oblasti Vršateckého bradla na moravsko-slovenské hranici (Vršatecké Podhradie na Slovensku, Sidonie na Moravě). Z mladší doby kamenné (neolitu) pocházejí z Brumova a jeho okolí nálezy broušené kamenné industrie, podobné nálezy máme doloženy také z pozdní doby kamenné (eneolitu), tak např. z oblasti Závrší je to plochá sekerka se zaobleným týlem a z prostoru mezi Brumovem a Bylnicí fragment sekeromlatu.

Za prokazatelně zatím nejstarší osídlení na katastru samotného Brumova lze považovat púchovské výšinné hradisko na ostrožně, na níž byl později zbudován středověký hrad; datovat lze toto osídlení přibližně do 2. století př. n. l. Na konci 12. století, na sklonku doby mladohradištní, byla hradní ostrožna znovu osídlena a na rozhraní první a druhé čtvrtiny 13. století zde byl zbudován celokamenný pozdněrománský královský hrad, jeden z nejstarších svého druhu v našich zemích. První písemná zpráva o Brumově pochází z roku 1255, kde je na zdejším hradě uváděn královský kastelán Smil z rodu pánů z Obřan, jeden z předních velmožů z blízkého okruhu panovníka, krále Přemysla Otakara II. Brumovský purkrabí Smil založil roku 1261 cisterciácký klášter ve Vizovicích a v souvislosti s brumovským hradem je uváděn naposledy v roce 1273. Na konci 13. a na počátku 14. století byl Brumov v držení Oldřicha z Hradce, roku 1342 zde datoval jednu z listin Karel IV. Na počátku 15. století náležel brumovský hrad Bočkovi ml. z Kunštátu, stoupenci husitského hnutí, takže v roce 1421 došlo k obléhání hradu králem Zikmundem. Výsledek bojů neznáme, ale již kolem roku 1424 byl patrně hrad opět v rukou králových, takže jej v roce 1426 mohl darovat své manželce královně Barboře Celské, v jejichž službách se na Brumov dostal známý válečník, Pankrác ze Sv. Mikuláše. Ve čtyřicátých letech 15. století náležel Brumov pánům v Cimburka, kteří úspěšně navázali na proslulou činnost svého předchůdce, totiž úspěšnou organizaci loupeživých nájezdů do okolí a zejména pak do Uher. Kolem roku 1469 doby hrad Matyáš Korvín a Brumov dostal nové majitele, uherskou šlechtu, Podmanické z Podmanína. Roku 1503 se stalo brumovské panství zbožím alodním, r. 1520 jej trvale získali páni z Lomnice (Meziříčtí z Lomnice), kteří z něj učinili hlavní sídlo svých východomoravských držav. Období vlády pánů z Lomnice bylo zřejmě dobou rozmachu panství a hospodářské prosperity samotné osady.

Tak již roku 1503 se o Brumově mluví jako o městu, roku 1500 udělil král Vladislav II. Brumovu právo dalšího trhu, páni z Lomnice přestavěli brumovský hrad, zakládali na panství rybníky apod. Roku 1574 prodala Magdalena z Lomnice brumovské zboží

Bylnice

Původně samostatná obec, ležící 2 km jižně od Brumova, na levém břehu Brumovky při soutoku s řekou Vlárou, důležitá křižovatka obchodních cest a vstupní brána do Vlárského průsmyku z moravské strany. Samotná Bylnice má přibližně 1890 obyvatel a celková výměra katastrálního území je 1608,8 ha. Nadmořská výška 315 m.

Železniční spojení: Bylnice je významným železničním uzlem (rozřaďovací nádraží na trase Brno-Trenčanská Teplá), dráha zbudována v roce 1887, (první vlak přijel do Bylnice 4. října toho roku) s napojením na Horní Lideč přes Brumov. Pošta i matriční úřad jsou v Brumově.

Historické názvy: roku 1464 Bilnici, 1508 z Bylnicze, 1520 ves Bylniczy, 1537 z Bilnice, 1633 Bilina, ještě v 19. století Bilnice, současný název až od 20. století tohoto století.

Poprvé se Bylnice písemně připomíná roku 1424, kdy ji král Zikmund pod označením „ves Bílence s clem“ postoupil Miroslavovi z Cimburka. Byla vždy součástí brumovského panství, s nímž sdílela všechny jeho osudy. V roce 1464 si stěžoval pán brumovského hradu Jan z Cimburka na vyplenění Bylnice, v roce 1508 se zde uvádějí Adam z Lomnice, obyvatelům Bylnice právo odúmrti. V následujících letech až do počátku 18. století Bylnice trpěla značně válečnými vpády z Uher, neboť byla první osadou, na kterou nepřítel narazil. Ve druhé polovině 18. století se však Bylnice již zotavila natolik, že v roce 1766 zde bylo 119 osedlých domů, dvě hospody (jedna na Vláře v místě zaniklé osady), dva mlýny, pila, valcha, apod. Mezi Bylnicí a Štítnou stála panská cihelna. V roce 1866 ustupovala na Slovensko rakouská armáda, resp. její velení po porážce u Hradce Králové.

Za první republiky zde měl brumovský velkostatek parní pilu, cihelnu a hospodářský dvůr. V dubnu 1945 byla Bylnice několikrát postižena těžkými nálety a 1. května 1945 ji obsadila rumunská vojska. V roce 1946 byla teprve obec elektrifikována, v roce 1952 zde bylo založeno zemědělské družstvo, později připojeno ke státnímu statku Val. Klobouky.

Na přelomu století žilo v Bylnici méně než tisíc obyvatel, v současné době žije v Bylnici přes 2000 obyvatel.

Významnou hospodářskou složku představovaly dřevařské závody se sídlem v bylnické pile, která se od sedmdesátých let prakticky stala průmyslovým závodem, jehož objem výroby dosáhl např. v roce 1985 na sedmdesát miliónů korun (polovina objemu výroby byla určena na vývoz. Škola byla v obci vybudována v letech 1989-1900.

Bylnice, stejně jako Brumov a celá oblast Vlárského průsmyku náleží do chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, zvláštností je zbytek vodního lužního lesa, který se uchoval na řece Vláře na katastru Bylnice.

Z památek dochována socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1830.

Na obecní pečeti je selská brána. Názvy tratí: Dráhy, Blizákovce, Rozsoší, Bližní a Zadní díly, Nadmostky, Březí, Nevšová, Laze, Hlinné, Stráž, Tuříčí, Rybníky, Březovské, Dúbrava, Kujalka aj.