Kostelec na Hané

V následujících 150 letech se o Kostelci nezachovaly žádné zprávy.

Z konce 13. stol. se dovídáme, že byl majetkem Mikuláše, vévody opavského, levobočka krále Přemysla II, který byl držitelem panství plumlovského. Roku 1311 prodal Mikuláš panství Janu Lucemburskému, tento zase r. 1325 pánům z Kravař (1325 - 1466).

Rok 1420, který je znamením počátku husitských válek, přinesl pro vnitřní správu důležitou změnu. V tomto roce padlo bitvě pod Vyšehradem Jindřich z Kravař, pán na Plumlově a tedy i nad Kostelcem. Tři roky předtím dal kosteleckým privilegium od umrtě , jak je napsáno v nejstarší český psané listině na okrese. Kostelečtí poddaní se znenáhla osvobozovali od různých povinností k plumlovským, rozšiřovali svou hospodářskou a správní autonomii, takže se kvapě blížili měšťanům.

V roce 1466 přešel Kostelec sňatkem Johany z Kravař na jejího manžela p. Heralda z Kunštátu a po jeho smrti r. 1490 se stal majetkem pánů z Pernštejna (1490 - 1595 ). Jejich znakem byla známá zubří hlava. Za nich se Kostelec těšil velkému blahobytu, neboť tento rod obdařil Kostelec četnými výsadami, které podporovaly jeho hmotný rozkvět a značně rozšířily obecní a církevní samosprávu .

Obci se dostalo práva mílového t.j. v obvodu 1 míle od ní nesměl se usadit žádný řemeslník a živnostník. Místo dřívější černé pečeti byla udělena Kostelci pečeť zelená, jakou užívala města. Obec vlastnila Bezděkovský dvůr, měla svůj pivovar, sladovnu, lázně, byly zde konány výroční a později týdenní trhy. Robota byla odváděna ve formě poplatků.

R.1539 byly Janem z Pernštýna potvrzeny artikule pěti řemeslnických cechů: ševcovského, krejčovského, kovářského, řeznického a tkalcovského.

V roce 1595 přešlo panství plumlovské s Kostelcem v držení rodu Lichtensteinského. Liechtensteini, kteří vládli z hradu Plumlova městu Prostějovu, třem městečkům (Plumlov, Kostelec, Určice) a 25 vsím v okolí, vlastnili toto panství až do roku 1848. Kníže Karel 1. (1595 - 1627) potvrdil Kosteleckým všechny výsady a rozmnožil je ještě tím, že je osvobodil od stavění sirotků na zámek a od dalekých fůr, dal obci právo udělovat sirotkům povolení k sňatku jak v obci, tak i mimo ni (toto právo měla jinde pouze vrchnost ).

Bělohorská katastrofa zastavila další rozvoj obce a třicetiletá válka uvrhla obyvatelstvo do bezměrné bídy. Obec ztratila Bezděkovský dvůr a za účast na povstání proti císaři pozbyla pivovar, sladovnu a veškerá privilegia. Obyvatelstvo muselo knížeti postavit poplužní dvůr (1632) a konati všechny roboty. Kostelec klesl na obyčejnou poddanskou obec s otrockými nevolníky. Za třicetileté války utrpěla obec tak , že 2/3usedlostí zpustli a v r. 1650 bylo zde něco přes 200 obyvatel. V r.1645 se v celé farnosti narodilo 1 dítě. Pusté usedlosti tenkrát hojně osídlovali Němci.

Přes 200let sténal Kostelec pod vládou liechtensteinské vrchnosti. Jen jednou se jim podařilo dosáhnout úlevy a to za Josefa Václava Liechtensteina, ale tato úleva platila pouze na dobu jeho vlády, aby se Kostelečtí nemohli dovolávat svých výsad, byly jim dotyčné listiny vrchností odňaty (r. 1764).

Rok 1848 přinesl osvobození od patrimoniálního jha, ale poroba byla příliš dlouhá a krutá, než aby mohl nastati hned obrat k lepšímu. Kromě toho byla obec postižena dvěma katastrofami (r.1839 a 1867), kdy větší její část vyhořela. V Kostelci byly odedávna dva svobodné dvory: Bezděkovský a Brabantský, jejichž držiteli byli většinou příslušníci nižší šlechty. Panská budova dvoru Brabantského, který se později nazýval Skrbenský, byl v nynějším domě č. 96 a hospodářské budovy na Dvorku. Bezděkovský dvůr byl na nynějších Novosadech.

Čilejší ruch v obci nastal teprve v 60.letech minulého století.