Roztoky

Vltavská terasa při ústí Únětického potoka do Vltavy byla téměř nepřetržitě osídlena od mladší doby kamenné do raného středověku, jak prokazují archeologické výzkumy.

První písemná zmínka o Roztokách se nachází v panovnické listině z roku 1233, ve které byl zmiňován i Petr z Roztok. Kromě existence vodní tvrze ze 13. století byl v Roztokách v této době doložen opatský dům s poplužním dvorem, který vlastnil břevnovský klášter ještě ve 14. století, který byl zničen zřejmě v první polovině následujícího století. Mezi majitele roztockého panství patřil v letech 1360 - 74 pražský měšťan z rodu Olbramoviců, zakladatelů špitálu U Milosrdných v Praze, koncem 14. století je vlastnili Eberhard a po něm jeho bratr Reinhard z Remeše, který tvrz zásadně přestavěl. V době husitské se Reinhard přiklonil na stranu císaře Zikmunda a jeho majetek mu byl konfiskován. Roztoky pak vlastnili různí měšťané ze Starého Města pražského, např. přední písař Jan z Pořešína. Po bitvě u Lipan bylo Reinhardovi navráceno vlastnické právo a po jeho smrti celý roztocký majetek připadl jako královská odúmrť Ladislavovi Pohrobkovi. Ve druhé polovině 15. století stojí ještě za zmínku Bedřich z Donína, jenž hrádek pozdně goticky přestavěl. Po období rychlého střídání majitelů v 1. polovině 16. století získal roku 1565 zboží rytíř David Boryně ze Lhoty, hejtman Slánského kraje, jenž nechal přestavět tvrz na dvoupatrový renesanční zámek s arkádovým ochozem.

Po bitvě na Bílé Hoře se Roztoky dostaly do majetku rodu Lichtenštejnů, který si podržel toto panství plných stoosmdesát let až do roku 1803. Roztoky byly v průběhu třicetileté války velmi poničeny Švédy. Historické prameny připomínají některé významné události 18. století, např. popravu dvou roztockých nevolníků, kteří se účastnili selských bouří v době vlády Marie Terezie, nebo velkou povodeň z roku 1784.

Počátkem 19. století koupil panství profesor práv Josef Mader a poté v roce 1839 získali statek manželé Lederovi, kteří jej vlastnili do počátku 20. století. Po roce 1948 připadl velkostatek i se zámkem státním statkům. Budova zámku chátrající již před válkou byla stále více devastována. Teprve od počátku 50. let se skupina vlastivědných pracovníků pokusila o záchranu celého areálu a v roce 1957 jejich úsilí vyústilo v založení muzea. V roce 1961 byl poprvé zámek zpřístupněn veřejnosti a od roku 1974 se muzeum stalo krajským zařízením s působností pro středočeský region.

Od druhé poloviny 19. století se postupně měnil charakter zemědělské osady. Roztoky se nacházely na trase vybudované Severní dráhy Praha - Podmokly - Drážďany a staly se jednak oblíbeným výletním místem, jednak atraktivní lokalitou pro zámožné Pražany, kteří si v Tichém údolí stavěli vily jako svá letní sídla. Většina těchto staveb, vzniklých do 90. let 19. století, se zachovala až do dnešních dnů. Mezi nejstarší patří vila Mia čp. 79, která byla již v 50. letech 19. století pronajímána letním hostům a ve které pobýval i Bedřich Smetana. Lobkovický zámeček v klasicizujícím stylu čp. 10 vznikl na místě bývalého Nového mlýna v roce 1869. Původně luxusní hotel Sakura z 20. let 20. století, inspirovaný vedlejší vilou spisovatele Joe Hlouchy, postavený v japanizujícím stylu, byl v 70. letech 20. století necitlivými úpravami pro potřeby tehdejší nemocnice zcela architektonicky znehodnocen.

Roku 1867 se rozrůstající Roztoky administrativně oddělily od Žalova a ve stejném roce byl přestavěn špýchar ve vznikající horní části města na kostel Narození sv. Jana Křtitele. Tehdejší roztocký starosta Matěj Vošahlík se zasloužil o rozvoj obce, zejména o stavbu roztocké serpentiny po roce 1886. Za jeho působení byly Roztoky roku 1893 povýšeny na městys. K nejstarším průmyslovým podnikům v Roztokách patřily olejna, továrna na umělá hnojiva, Wohankova čistírna řepného semene, továrna Oesinger na extrakty z barevných dřev. V roce 1870 byla vybudována v Rakousku ojedinělá Felklova firma na výrobu globusů. V ní pracoval na počátku 20. století i známý hudební skladatel Václav Vačkář.

Roztoky žily bohatým kulturním a společenským životem. Postupně byly zakládány nové spolky jako např. okrašlovací spolek, k jehož činnosti patřilo i zbudování nové plovárny na Brnkách. Roku 1871 byla založena Průmyslová beseda, od konce 19. století působil v obci Sokol. V oblíbené výletní restauraci U Ptáků (u roztockého nádraží) se často pořádala různá představení, zvláště vzdělávacího spolku divadelních ochotníků "Vrchlický" (založeného 1913), sokolského loutkového divadla, konala se první promítání filmů a taneční zábavy.

V první třetině 20. století se nový městys díky zlepšení komunikace mohl rozrůstat na kopcích nad údolím, v tzv. horních Roztokách. Přibývaly rodinné domky a zrodil se plán urbanizace tohoto území s úmyslem založit hlavní náměstí, který se řeší až v současnosti.

V samém závěru 2. světové války, 28. dubna 1945, přijel do Roztok vlakový transport se čtyřmi tisíci vězňů z koncentračních táborů, který se v Roztokách zdržel jen jeden den, ale přesto se místním lidem podařilo vězňům pomoci potravinami a lékařskou péčí. Jedenáct obětí transportu zemřelých v Roztokách je pohřbeno na levohradeckém hřbitově, kde je také vybudován památník transportu smrti.

Z poválečného období stojí za zmínku výstavba továrny na výrobu penicilinu v letech 1945 - 1948, pozdějši Výzkumný ústav antibiotik a biotransformací. Roku 1960 byly Roztoky administrativně spojeny se sousední obcí Žalov, o osm let později se staly městem a získaly vlastní znak tvořený přemyslovskou, tzv. plamennou, orlicí a třešňovým květem.

Součástí Roztok je i národní kulturní památka Levý Hradec, který leží v katastru obce Žalov. (Působivé video z ptačí perspektivy zde).

S Roztokami je spojena celá řada osobností především z oblasti politiky a kultury. Mezi nejvýznamnější patřil F. A. Brauner (1810 - 1880), advokát a český poslanec říšského sněmu, který přispěl velkým dílem k vyřešení poddanské otázky po roce 1848. F. A. Brauner koupil tzv. Malý mlýn čp. 5 v roce 1856. Ten se stal spolu s jeho domem v Praze Na Perštýně jedním z nejdůležitějších středisek české politiky 2. poloviny 19. století. Setkávaly se zde vedle soudobých politiků i význačné osobnosti kulturního života. Po nějaký čas žila v rodině Braunerových osiřelá dcera K. H. Borovského Zdenka.

Význačná umělkyně, malířka, grafička a knižní výtvarnice Zdenka Braunerová (1858 - 1934) proslula nejen výtvarným dílem, ale také svou kulturní činností doma i v cizině. Nejprve Malý mlýn a v jeho sousedství později zbudovaný malířčin ateliér (1904) se staly místem setkávání významných osobností české kultury (A. Chittussi, J. Zeyer, F. X. Šalda, R. Svobodová, V. Mrštík, M. Marten, F. Bílek, J. Úprka, J. Zrzavý, G. Preissová aj.). Důležitá byla i její role zprostředkovatelky kontaktů mezi českou a francouzskou kulturou. K osobním přátelům umělkyně patřili E. Bourges, S. Malarmé, O. Redon, J. K. Huysman, A. Rodin, P. Claudel. Atelier po krátkou dobu vlastnil koncem 60. let známý český výtvarník Jiří Trnka. V současné době spravuje mlýn i ateliér Středočeské muzeum, ve kterém se nachází stálá expozice věnovaná životu a dílu Z. Braunerové.

Jméno roztockého občana, lékaře Čeňka Rýznera (1845 - 1923) je spjato s počátky archeologických bádání v nejbližším okolí, jejichž výsledkem byl objev únětické a řivnáčské kultury.

Roztockou vilu čp. 99 zakoupila k letním pobytům rodina Albína Bráfa, předního českého národohospodáře a politika, který odtud dokonce v době nemoci řídil vídeňské ministerstvo orby (zemědělství) a v létě roku 1912 zde zemřel. Jeho manželka Libuše byla vnučkou F. Palackého a dcerou F. L. Riegra.

Krajina v okolí Roztok inspirovala významné malíře, zejména Adolfa Kosárka a Václava Brožíka. Ohlas dávné mytologie najdeme v cyklu Vlast Mikoláše Alše, romanticky viděný roztocký zámek na obraze Quido Mánesa, okolí Roztok se v 19. století odrazilo v díle spisovatele Václava Beneše Třebízského. Významnými osobnostmi kultury 20. století byli manželé Zaorálkovi - Jaroslav (1896 - 1947) je znám především jako vynikající překladatel, Hedvika (1900 - 1982) jako sochařka, jejíž plastiky zdobí zámecký park.