Fulnek

Za zakladatele města jsou považováni páni z Lichtenburka, kteří obdrželi od krále Přemysla Otakara II. část půdy na Opavsku. První doložená písemná zmínka o městě pochází z roku 1293. V tomto roce však již bylo město plně organizováno - mělo kostel, faru, rychtáře i měšťany. Fulnek byl zřejmě plánován jako středisko většího panství, k němuž tehdy patřilo i okolí Bílovce. Nasvědčuje tomu i neobvykle velké čtvercové náměstí (o délce stran cca 95 m), jímž diagonálně procházela tranzitní cesta údolím.

Město bylo od svého založení německé, za husitských válek se zčásti počeštilo. Privilegia od 2. třetiny 15.století byla psána česky (naposled roku 1628), v 16.století byla úřední řečí na radnici němčina. V této době byl Fulnek prosperujícím renesančním městem. Od roku 1481 patřil Fulnek trvale na Moravu a byl významným střediskem Jednoty bratrské. V této souvislosti nutno vzpomenout největšího spisovatele pobělohorské emigrace, posledního biskupa Jednoty bratrské a učitele národů Jana Amose Komenského, který v letech 1618 - 1621 ve Fulneku pobýval. Díky této osobnosti se město Fulnek zapsalo do povědomí nejen našeho národa, ale i celého kulturního světa. Třicetiletá válka zanechala na životě města i panství negativní stopy. Po válečných útrapách vzrostlo v polovině 17. století robotní i platové zatížení poddaných. Na vesnicích se poměry vystupňovaly až k úplnému nevolnictví. Přesto již během válečných let / 1632 / , kdy město bylo v držení nové vrchnosti Bruntálských z Vrbna, se začaly projevovat četné stavební aktivity v raně barokním stylu, které trvaly celé 18.stol. V tomto období byla kompozice města výrazně obohacena a přetvořena v jeden z nejhodnotnějších a nejmalebnějších barokních sídelních celků na Moravě. Koncem 18. a začátkem 19.století zaznamenalo město Fulnek značný růst v souvislosti s rozvojem soukenické a tkalcovské výroby. Situaci v průmyslu však zhoršoval fakt, že město leželo mimo železniční spoje. Velkou nadějí byl projekt opavsko - trenčínské trati ze 70. let, která měla vést z Opavy přes Fulnek, Nový Jičín, Valašské Meziříčí, Vsetín až do Trenčína. Tento projekt však nebyl realizován.

Před I. světovou válkou se stal Fulnek významnou základnou radikálně zaměřené německé nacionální dělnické strany. Po vzniku ČSR se vedení města zapojilo do silného německého nacionálního hnutí, které požadovalo odtržení našeho pohraničí. Postavení české menšiny ve Fulneku bylo proto na počátku 1. republiky velmi složité. Značnou podporu pro ni znamenalo posílení fulneckých úřadů českými úředníky. Ve druhé polovině 20. let se ve městě poněkud uklidnily národnostní rozpory, ale v letech 30. pod dojmem růstu nacismu v Německu začala národnostní otázka v životě obyvatel města opět převládat. Po mnichovském diktátu byl sice Fulnek obsazen německým vojskem až mezi posledními městy / říjen 1938 /, ale zdejší henleinovci měli v té době město již zcela ve svých rukou. Fulnek se stal později až do jara 1945 hlavním řídícím centrem germanizačních přesídlovacích akcí v celém pohraničí, které bylo okupováno Německem.

Během osvobozovacích bojů na konci války / květen 1945 / bylo historické jádro města těžce poškozeno velkým požárem. Městské dominanty sice zasaženy nebyly, zmizely však všechny domy na náměstí a většina domů ostatních přilehlých ulic. Po odklizení trosek zbyla jen radniční věž a čelní zdi domů severní zástavby.Později byl střed města po zničení obnoven podle projektu brněnského architekta Z. Sedláčka z roku 1948. Náměstí bylo obestavěno jen ze tří stran, jižní strana byla ponechána volná s uplatněním dominanty kostela, parkové zeleně a vyvýšené dominanty zámku. Domy pocházejí z 50. a 60. let 20.století a jejich průčelí jsou zčásti schématickou rekonstrukcí fasád zničených domů.

Fulnek je jediným moravským, válkou postiženým městem, kde bylo citlivým přístupem k nové zástavbě dosaženo příznivého výsledku. Na tomto "znovuzrození" města se již podíleli zcela noví obyvatelé, kteří se sem přistěhovali v prvním poválečném období z Hané, Valašska, Ostravska, Slovenska i Volyně. Poválečné budování nového Fulneku bylo současně doprovázeno i postupným rozšiřováním jeho katastru. Bylo to dáno spojováním vlastního města s okolními obcemi. Jako první se již v září 1947 připojily sousední Jerlochovice. Další integrační vlna nastala v polovině 70. let / 1976 - 79 /. Ve stejném období / 70. - 80. léta / , na rozdíl od poválečných let, vznikly městu necitlivými dezurbanizačními zásahy značné škody. V roce 1992 byla historická část Fulneku prohlášena městskou památkovou zónou, čímž by do budoucna mělo být toto malebné barokní město před podobnými zásahy uchráněno.