Kovářská

S rozvojem výroby železa nastal i rozkvět obce. Ten ale byl přerušen pobělohorskými konfiskacemi, následnou rekatolizací, kdy protestanté odcházeli raději do Saska, než by se vzdali své víry, a pak třicetiletou válkou, která na Kovářskou dolehla velmi těžce hlavně v letech 1639 až 1641. Jednu z příhod té doby připomíná kamenný památník nedaleko nádraží, na němž byl donedávna reliéf s německým nápisem: Švédský hrob 1641 - Rašeliniště smrti. Bohužel, deska byla měděná, proto byla ukradena.

Švédský hrob 1641. Původní měděná deska pomníku, která

byla před několika roky ukradena.

Po válečných útrapách se zde železářství vzpamatovalo poměrně brzy. Podle urbáře z roku 1664 bylo v obci šestnáct domů, císařský hamr s vysokou pecí, třemi kovářskými hutěmi, mlýn a statek s privilegiem výseku masa a výčepu piva. To byla nejstarší část Kovářské. V blízkém okolí byly roztroušeny další domky a výrobna barviv, postavená v lese pro potřeby dolu na kobaltové rudy. Škola zde byla již před rokem 1649, kostel tehdy ještě nestál, byl postaven až v letech 1709-1710. O dvacet let později stálo v Kovářské již čtyřiašedesát domů s 370 obyvateli a ke zdejší železárně patřilo čtyřiašedesát dolů na železnou rudu. Byla zde také císařská celnice. Za dalších patnáct let se počet obyvatel zvýšil téměř na sedm set. Železárna měla již čtyři hutě, novou budovu šichtovního úřadu a byl zde i další mlýn.

Rozvoj Kovářské byl znovu zabrzděn válkami a pak neúrodou. Za hladomoru v roce 1772 zde zemřelo 179 lidí. Ke konci roku 1780 však měla Kovářská již ke dvěma tisícům obyvatel. Období napoleonských válek přineslo stále se zvyšující potřebu železa. Byla zde postavena nová vysoká pec a zavládl téměř blahobyt. Pak však začaly tudy táhnout armády, které celý kraj poplenily a roznesly nakažlivé nemoci. Ani po skončení bojů se ztracený blahobyt nevrátil. Železárna, jejíž zbytek dosud v obci stojí, byla udržována v chodu s velkými obtížemi ještě několik desítek let, pak byl provoz zastaven. Roku 1832 koupila přísečnické panství, ke kterému Kovářská stále ještě patřila, hraběnka Gabriela z Buquoyů, majitelka Červeného Hrádku. Ta připojila zdejší železárnu k železárně v Kalku, ale to ji zachránilo jen na pár let. Místo železářství se začal v Kovářské rozvíjet jiný průmysl - výroba zápalek, továrny na samet, výroba příze a nití. Největším podnikem však byla Kallova továrna na rybí konzervy.

Roku 1883 byla Kovářská povýšena na městys a o dva roky později byl schválen návrh znaku, představující vysokou pec ve zlatém poli, nesoucí zlatý hornický znak a červený letopočet 1883. Po roce 1900 vznikly v Kovářské ještě tiskárna a elektrárna. Poštovní úřad je zde od roku 1868, elektrické osvětlení od roku 1911. V roce 1910 měla Kovářská 448 domů a 4 642 obyvatel, v roce 1968 jen 1 420 a tento počet se s mírnými výkyvy udržuje do dnešních dnů. podle Z. Binterové

Před koncem II. světové války – 11. září 1944 se nad Kovářskou strhla jedna z největších leteckých bitev II. světové války nad územím Československa.

Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944, které se v naší obci nachází, každoročně organizuje setkávání leteckých veteránů v Kovářské. Tradice se zrodila v roce 1994, kdy byl za účasti československých letců RAF odhalen památník obětem letecké bitvy 11. 9. 1944. Mezinárodní charakter setkávání získalo v roce 1997, kdy byli otevření muzea přítomni také bývalí protivníci z této bitvy, američtí a němečtí letci. Od tohoto roku se v Kovářské pravidelně setkávají bývalí spojenci i nepřátelé, což ve spojitosti s celkovými aktivitami muzea, dává akcím zcela konkrétní protiválečný a humanistický charakter.