Moravany

Původně slovanské obyvatelstvo bylo asimilováno německým, přišlým na počátku 14. stol. Ke konci 19. stol. dochází i v Moravanech (tehdy nazývaných Morbes) k rozmachu spolkové činnosti. Spolky však mají výhradně národní- německý charakter. Češi do nich nebyli přijímáni a do konce 2. světové války de facto vlastní spolkový život nevedli.

Po osvobození v roce 1945 sezásadně změnil dosavadní ráz obce. Německé obyvatelstvo bylo na základě rozhodnutí vítězných mocností v Postupimi odsunuto (z původních obyvatel zůstala 1 německá, 3 české a 14 smíšených rodin). Ves byla pak dosídlena občany z okolních vesnic. Pozbyla tím tak svoji národní identitu a kulturně splynula s městem Brnem. Stala se obcí příměstského charakteru vystupující pod názvem Moravany. Záhydochází k rozvoji kulturního aspolečenského života, bylo by dobré vzpomenout mnohaleté bohaté činnosti Osvětové besedy s jejími dvěma divadelními soubory, dále pak práce Mysliveckého sdružení a Českého svazu žen.Nyní ve vesnici žije asi 1200 obyvatel. Aktivně činnými organizacemi je TJ Sokol(házená, futsal), Sportovní klub Moravany (tenis, volejbal, lyžování), Spolek chovatelů poštovních holubů a již vzpomínané Myslivecké sdružení.

Dominantou obce je kostel sv. Václava,poprvé vzpomínaný v r. 1298. Jeho současný vzhled odpovídá poslední přestavbě z 90. let 18. století. Z původních zvonů na věži se zachoval pouze zvon ulitý v r. 1793 brněnským zvonařem Stecherem. Na čtvercové návsi byl v roce 1931 postaven Deutsches Haus (tzv. Německý dům)dnes budova Kulturního domu, který od svého zbudování slouží ke kulturnímu a společenskému využití občanů. Na návsi v parku se nachází torzo smírčího kamene z 15. století s původním nápisem:„Den před polovinou půstu zemřel vážený pan Gregor (Řehoř), který byl probodnut rukou Schuera hned za Ostopovicemi uprostřed cesty v boží milosti“. Na východním okraji obce na rozcestí do Horních Heršpic a Modřic stojí při silnici Boží muka z 19.století.

Farnost Moravany u Brna

V jihozápadním cípu katastru byl na řece Bobravě zbudován v r. 1788 Nový mlýn, jenž byl činný až do počátku 50. let 20. století. V roce 1855 se v jeho zdech narodila manželům Tomkovým dcera Františka(zemřela v roce 1922 – pochována ve Střelicích u Brna), do níž se zamiloval básník Petr Bezruč.V básních ji nazýval Labutinkou a jí také věnoval báseň nesoucí týž název.

Od roku 1993 mají Moravany znak ve formě gotického hrotitého štítu,v jehož modrém poli nahoře z jednoho stonku vyrůstají dva listy, vpravo lipový,vlevo dubový,provázené dole stojícím krojidlem a vinařským nožem, ostřím doleva. Tyto prvky jsou ve zlatém provedení. Lipový list je symbolem původního slovanského osídlení, dubový připomíná německé obyvatelstvo, žijící zde do roku 1945.Stonek s oběma listy zosobňuje jednotu lidského rodu.Radlice a vinařský nůž symbolizují zemědělství, hlavní zdoj obživy moravanských občanů do nedávné doby.

V září roku 2001 byly na věž kostela zavěšeny dva nové zvony. Tyto byly zaplaceny z příspěvku farníků.Obecního úřadu Moravany, bývalých německých obyvatel a sponzorů. Nové zvony jsou symbolem víry současných i dřívějších obyvatel obce v porozumění,úctu, mír a přátelství mezi lidmi i národy.