Všenory

V roce 1998 bylo Všenorům uděleno právo používat znak a prapor obce. Půlený znak vyjadřuje rovnoprávné spojení dvou kdysi samostatných obcí, z nichž starší - Horní Mokropsy jsou prezentovány ve spodní části znaku černou kančí hlavou ve zlatém poli, což připomíná první polovinu 15. století, kdy obec byla majetkem Oldřicha Medka z Valdeka. Poněkud mladší Všenory, které daly dnešní obci své jméno, mají v horní části znaku vzlétajícího stříbrného holuba v modrém poli jako připomínku Jana Kluka ze Všenor, který byl držitelem obce ve druhé polovině 14. století. Oba jmenovaní šlechtici byli příslušníky Buziců - význačné skupiny historických českých rodů, k níž patřili Valdekové, Šelmbergové, Rožmitálové, Házmburkové.

Všenorským údolím a dále přes řeku (bývalý brod přes Berounku mezi Horními a Dolními Mokropsy) vedla tzv. Zlatá stezka, po níž putovali kupci od Jadranu k Baltu. V polovině 19. století byla podle starodávné cesty vybudována železniční trať a mezi jezem a převozem byl postaven dřevěný most, který sloužil do roku 1876, kdy byl rozebrán a nahražen mostem železným. Ten slouží dodnes s vyjímkou krátkého času na konci války, kdy jej z provozu vyřadili partyzáni. Občas jej také ohrozily povodně, kterými Berounka "obšťastňuje" přelehlé obce v celé své historii. (Z nich ta poslední - v srpnu 2002 byla bezkonkurenčně nejničivější, avšak most, který prošel generální opravou v devadesátých letech dvacátého století, ji přežil bez úhony.)

Most nebyl jedinou všenorskou obětí 2. světové války. Byly zde, bohužel, jako všude, i oběti lidské. Jednou z nich byl mladičký Květoslav Mašita, jehož jméno nese průjezdná všenorská komunikace, která je zároveň státní silnicí III. třídy.

Všenorský kostel sv. Václava situovaný na svahu nad dosud prostorově zachovanou návsí - přirozeným centrem bývalých Horních Mokropes - je zmiňován jako románská stavba již v první polovině 14. století. Do barokního slohu na půdorys kříže byl přestavěn ve třicátých letech 18. století. V původně barokové, nyní novorománské věži, se roku 1850 našly plány gotického kostela zbraslavkého. Interier má pochopitelně svou historii i své zajímavosti. Jednou z nich je tzv. "oltář mokropecký" - na dřevě malovaný obraz složený ze tří dílů z pozdně gotické archy Mariánského oltáře z počátku 16. století. Před časem byl zapůjčen do královského sálu na Křivoklátě. V současné době je umístěn v depozitáři Pražského arcibiskupství. Svou historii mají i chrámové zvony. Dnes má kostel zvony tři. Nejstarší z nich zbyl ze tří původních, z nichž Němci za okupace dva zrekvírovali. Dva novější byly instalovány a vysvěceny roku 1982 Františkem kardinálem Tomáškem. Neodmyslitelná součást chrámu - varhany byly postaveny v roce 1892. Ke kostelu patří starý hřbitov obehnaný architektonicky nedílnou součástí - zdí z roku 1814. Starý hřbitov sloužil i majitelům všenorského statku, o čemž svědčí empírová hrobka Kristenů z roku 1837.

Základní kámen k budově hornomokropeské školy, který je umístěn na východní straně budovy, byl položen 30.5.1862. Nejstarší zprávy o vyučování v Horních Mokropsích jsou však již z roku 1697. Budova školy nyní slouží jako turistická ubytovna v pronájmu karlínského Domu dětí. V letech 1926-27 nechal Ing. Teyrovský v této lokalitě vybudovat pod návrším "Homolka" rozsáhlý park proťatý uprostřed svahu novou cestou, která spojila tehdy značně odloučené obce Horní Mokropsy a Všenory. Sochy, balustrády, kamenné nápisy, fontánky, podchod pod komunikací, pavilony, rybníček a k tomu zajímavá vegetace (např. jeden z mála cedrů dosud rostoucích na území okresu Praha-západ) - to vše, i přes značnou kulturně historickou cenu, bylo celá desetiletí devastováno. Některé prvky se však alespoň v hrubých rysech zachovaly, např. jezdecká socha Jana Žišky a další.

V roce 1929 byl na Podstádlí založen "nový" hornomokropeský hřbitov. Všenorský hřbitov je o 6 let starší. Na něm nyní stojí zcela nový dřevěný kříž - překrásně symbolicky zpracovaný místním umělcem - sochařem. Na jeho částečnou úhradu, jakož i na generální opravu márnice tohoto hřbitova vybrali spontánně a dobrovolně mezi sebou nemalou částku občané starých Všenor. Obec Všenory má tedy raritu - tři hřbitovy, z toho 2 "nové" - funkční.

V roce 1933 byla dík veřejné sbírce postavena budova Obecního úřadu tehdejší obce Horní Mokropsy. Tato i jiné stavby byly realizovány většinou z cihel ze zdejší cihelny, po níž zbyl pouze název ulice K cihelně. Dnes je v přízemí budovy umístěna místní pobočka České pošty, ve 2. nadzemním podlaží je učebna Základní umělecké školy a v nově upraveném podkroví jsou prostory zvané "Hobík" pro zájmovou činnost provozovanou pod Střediskem pro volný čas dětí a mládeže ve Všenorech. Všenorská knihovna, která v budově působila, byla přemístěna do příhodnějších prostor v areálu nynějšího Obecního úřadu, a současně rozšířila svou činnost z pouhého půjčování knih o funkci informačního centra (zvaného Berounka) a o další kulturně osvětové služby. Souvisí to jistě i se skutečností, že knihovnice je vzděláním informatička a je zároveň kronikářkou obce.

Na rozhraní obou bývalých obcí stojí chráněný prastarý dub - poslední žijící svědek dávného stromořadí, jehož stáří se odhaduje na 400 let. Jedná se o symbol a dominantu obce. Chráněných stromů je v obci několik. Kromě již zmíněného cedru jde vesměs o duby.

Narozdíl od bývalých Horních Mokropes, kde obyvatele převážně živilo v létě zemědělství a v zimě košíkářství, nebyly staré Všenory ani v minulosti typickou vsí. Byl to velkostatek se vším, co k němu patřilo, včetně pivovaru (dosud zachovaná budova sladovny), mlýna (po roce 1989 zrestituován a následně současným majitelem panem Jiřím Stivínem přeměněn na Centrum pro improvizaci v umění "CAP-ART") a různých provozů a řemesel, jako kovářství, truhlářství a vše další, co souvisí s obděláváním půdy a provozem zemědělských zařízení dané doby. Středověká tvrz ve Všenorech není historicky plně doložena. Pro její existenci svědčí některé archeologické nálezy z 19. století.

Na Všenorském potoce se snad ve 13. a 14. století rýžovalo zlato, odtud patrně místní název jedné z lokalit - Brunšov (Brunnenseifen = rýžoviště). Z celé řady majitelů všenorského velkostatku je pro obec nejvýznamnější Jan Nolč, jehož zásluhou Všenory od sedmdesátých let 19. století zažily nebývalý stavební a společenský rozkvět. Jan Nolč, poslanec České strany národní a "člen skutečný pro zřízení českého Národního divadla v Praze" (obec vlastní originál diplomu, který Nolč v r. 1880 získal za zásluhy o Národní divadlo) přivedl do obce desítky význačných podnikatelů, architektů, lékařů, právníků a umělců z Prahy. Ti se podíleli ať již jako vlastníci a investoři, či jako autoři a stavitelé na výstavbě a výzdobě vil (villegiatura), komunikací a dalších objektů, které zcela změnily tvář původních Všenor a udělaly z nich rekreační centrum tehdejší pražské duchovní i politické smetánky. Nejznámější z vil z té doby je vila Boženka postavená v roce 1884 samotným Nolčem na místě bývalé rasovny. V letech 1996 až 97 byla po letech chátrání citlivě zrenovována nynějšími majiteli do původní podoby. Další zajímavé objekty, které vznikly v té době: "Gloriet" - rozhledna v podobě antického chrámu okrouhlého půdorysu s jednou řadou sloupů; výletní restaurace "vila Nolč", dnešní hotel Zdenka; kaple sv. Jana Křtitele v novorenesančním slohu nad hrobkou rodiny Nolčů; hotel-pensionát Stejskal, dnešní Domov důchodců a další. Tehdejší Horní Mokropsy zasáhla villegiatura jen velmi okrajově a žádná z vil tehdy vzniklých v této lokalitě není oficielně považována za stavební památku. Význační vlastníci nemovitostí ve Všenorech včetně Jana Nolče založili "Okrašlovací spolek pro Všenory a okolí", jehož zásluhou vznikly říční lázně, tenisové kurty, lavičky na upravených veřejných cestách, a to i v přilehlých lesích.

Všenorský zámek byl v 18. století barokní budovou, k níž bylo později přistavěno druhé křídlo. Nynější pseudobarokní podobu dal zámku v letech 1928-29 Hanuš Kasalický - vlastník do roku 1946. Rozsáhlou rekonstrukci a renovaci při zachování dané podoby stavby provedl nynější majitel - firma KRIJCOS s.r.o. Tato firma také ve Všenorech zbudovala a provozuje velmi dobře vybavené fitcentrum doplněné m.j. dvorci na squoš a bowlingovou dráhou. Areál je hojně navštěvován i zájemci z Prahy.

28. srpna 1938 byla slavnostně zahájena výuka v nově postavené všenorské škole. (Do té doby navštěvovaly všenorské děti školu v Horních Mokropsích, kde v každé ze dvou tříd tísnilo po stovce žáků!) Tato školní budova (narozdíl od hornomokropeské) slouží stále výuce základní školy, a sice třídám 2. stupně. Prvn í stupeň je umístěn v budově, která byla v akci "Z" postavena v letech 1978-81 jako příliš velkoryse pojatá stavba mateřské školy. Dnes je zde kromě nejnižších tříd základní školy též obecní úřad, školní kuchyně a jídelna, zdravotnické zařízení, místní knihovna a soukromá provozovna. Mateřská škola je umístěna v menší vile se zahradou na území bývalých Horních Mokropes. V létech od roku 1945 do 1989 bylo vybudováno několik objektů, které mají pro obec značný význam. Jedním z nich bylo fotbalové hřiště, jehož 50 výročí otevření se slavilo v roce 2000 za přítomnosti m.j. nejslavnějšího Slávisty Pepy Bicana. Od roku 1950 slouží spojeným fotbalovým klubům (starší hornomokropeský založený r. 1931, mladší všenorský založený r. 1937). V této souvislosti nutno poznamenat, že sportovní tradici Všenor doplňuje také klub házené. I ten má své vlastní hřiště. V akci "Z" byla postavena také moderní samoobsluha, která doposud slouží svému účelu, je ale majetkem Jednoty. Byla provedena regulace Všenorského potoka, který se předtím spolu s řekou často podílel na škodách způsobených velkou vodou. K železničnímu mostu byla přibudována konstrukce ocelové lávky pro pěší.