Věžná

Stará pečeť věženské rychty má ve znaku nahoře zubří hlavu, po straně růžičky, dole pak snop a srp s nápisem: „Wiezenská richta 1689“. Od této doby byla tato rychta nepřetržitě v rodu Vrbků. Roku 1675 byla velikost obce 1 40/64 lánu s 10 trvale obydlenými domy. Zápisky o robotě ve Věžné jsou z roku 1750, kdy sedláci robotovali týdně po 3 dnech s jedním koněm a jedním volem, o senách a ve žních k tomu 3 dny pěšky o 2 osobách. Podsedník pracoval 3 dny pěšky, ve žních dvojnásob. Desátku platili do Doubravníka, kam k duchovní správě napřed náleželi, roku 1757 to bylo na penězích 5 zlatých 45 krejcarů, 6 mázů 2 žejdlíky másla, 1 a 1 sáhů dříví a na sv. Martina15 krejcarů, 18 liber ovsa, koledy po 3 krejcarech, po libosti mouky a lnu, na Zelený čtvrtek pak 3 - 4 vejce. Roku 1790 bylo domů 26 s 216 obyvateli, roku 1834 i s Janovicemi 36 domů s 336 obyvateli, z nichž bylo 318 katolíků, 17 evangelíků a 1 žid.

Nejvýznamnější památkou obce Věžné je kostel svatého Martina postavený z kamene koncem 16. století. Z roku 1592 pochází v souvislosti s věženským kostelem zmínka o predykantu Vítu Stanickém, který se pak usídlil na novou faru v Rožné. Z toho je patrno, že nejdříve byla fara ve Věžné, později teprve v Rožné. Roku 1672 náležel kostel jako filiální k Doubravníku, od roku 1755 byla na hradě Pernštejně zřízena kooperativa, kam byla Věžná přidělena až do roku 1787, kdy byla přifařena k Rožné, kam patří dodnes.

Kostel má 1 oltář s obrazem sv. Martina od akademického malíře Adámka z Pelhřimova. Nejvzácnější památkou je ukřižovaný Kristus v životní velikosti. Na kůru byly staré varhany, pocházející z roku 1680, které byly v roce 1939 nahrazeny novým harmoniem. Pod dlažbou kostela je krypta význačných dobrodinců tohoto kostela, zapečetěna dvěma mramorovými deskami s nápisem: „ Léta Páně 1742 dne 24 měsíce září zemřel slovutný muž Jiří Vrbka v 74. roce věku svého, který zde pochován a všeobecného vzkříšení očekává“. Na druhé desce je napsáno: „Pod tímto kamenem odpočívá Josef, vlastní syn Jiřího Vrbky, zemřel 1757 ve věku 21 let. Zemřelý každého o krátkosti bytí napomíná a o křesťanskou modlitbu žádá.“

Na věži byly do první světové války 3 zvony, z nichž nejstarší byl poledník, pocházející z roku 1630, který byl na věži ponechán. Prostřední zvon byl z roku 1701 darován Pavlem Vrbkou, rychtářem věženským, malý zvon pocházel z roku 1737. Oba mladší zvony byly odebrány pro vojenské účely 18. května 1917.

Věžní hodiny jsou darem manželů Špačkových.

Počátkem 19. století, kdy obyvatel přibývalo, vzniká potřeba vybudovat v obci vlastní školu.

Nejprve se vyučovalo po jednotlivých domech. Rodina, v jejímž domě právě vyučování probíhalo, musela poskytnout učiteli stravu a každý žák musel v zimě přinést jedno polínko na topení. Prvním učitelem byl pan Šuster, který učil v čísle 29. V roce 1855 dostala obec povolení vybudovat školu. Byl zakoupen pozemek od pana Hynka Vrbky z č. 5 a roku 1856 na jaře započala stavba. V témže roce byla škola vysvěcena a začalo se s vyučováním. Prvním učitelem byl pan František Peša.

Myšlenka založit sbor dobrovolných hasičů v obci Věžná spadá do roku 1878, kdy si tehdejší představenstvo obce dalo od hraběte Mitrovského vyplatit pronájem honitby na 10 let dopředu v částce 600 zlatých, za které byla zakoupena čtyřkolá stříkačka z Knaustovy továrny ve Vídni.

Samotný hasičský sbor pak byl stanoven obecním zastupitelstvem v březnu 1787.

V roce 1903 byla započata stavba železniční trati přes Věžnou. První vlak vjel do nádraží v Rožné 21. června 1905. Roku 1907 byla zřízena železniční zastávka ve Věžné.