Město Hostouň leží na úpatí hvozdů Českého lesa v polovině cesty mezi městečky Bělou nad Radbuzou a Poběžovicemi. K městu náleží tyto obce: Hostouň, Babice, Holubeč, Horoušany, Mělnice, Mírkovice, Přes, Skařez, Slatina, Štířaty, Svrženo a Sychrov.
Hledat firmy v obci Hostouň, část obce Štítary
Nabídka práce v okolí 30 km 246 firem
KOBERCE HIT s.r.o. - Masarykova 501, Bezděkovské Předměstí, Domažlice19,49 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Podlahové krytiny - maloobchod
CHODSKÉ VODÁRNY A KANALIZACE, a.s. - Bezděkovské Předměstí č. 388, Domažlice19,65 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Voda - dodávka, úprava
INTESCO, s.r.o. - Masarykova 545, Bezděkovské Předměstí, Domažlice19,71 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Obrábění
KING'S CASINO a.s. - Rozvadov č. 719,83 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Herny
AGROPODNIK DOMAŽLICE a.s. - Masarykova 523, Bezděkovské Předměstí, Domažlice19,89 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Čerpací stanice - benzin, nafta
ADIENT CZECH REPUBLIC s.r.o. - Nová Hospoda č. 29, Bor20,78 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Díly pro automobilový průmysl - výroba
KOVO TOMANDL CNC s.r.o. - Sedlice č. 13, Zahořany21,04 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Obrábění
NEWIA s.r.o. - Americká 404, Staňkov I, Staňkov21,15 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Zemědělské stroje a potřeby - prodej, půjčovny
IDEAL AUTOMOTIVE BOR, s.r.o. - Nová Hospoda č. 16, Bor21,23 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Díly pro automobilový průmysl - výroba
TOMTOMELEKTRO - Soukenická 88, Staňkov I, Staňkov21,25 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Stavební firmy - kompletní činnost
ADM & V, spol. s r.o. - Plovární 14, Staňkov I, Staňkov21,36 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Autobusová doprava - zájezdová
ZEMĚDĚLSKÉ OBCHODNÍ DRUŽSTVO MRÁKOV - Mrákov č. 21web21,56 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: ZD, statky, farmy - rostlinná výroba
OBEC Zahořany - Zahořany č. 7web21,61 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Obecní úřady
NA MLÝNSKÉ - Mlýnská 33, Staňkov II, Staňkov21,76 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Restaurace
AGRO STAŇKOV a.s. - Plzeňská 350, Staňkov I, Staňkov21,80 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: ZD, statky, farmy - rostlinná výroba
PETBEK s.r.o. - Plzeňská 350, Staňkov I, Staňkov21,80 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Obrábění
ZŠ Mrákov - Mrákov č. 93web21,80 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Základní školy
COOP TUTY Staňkov - Nádražní 20, Staňkov II, Staňkov21,80 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Potraviny, smíšené zboží - maloobchod
METAXO s.r.o. - Mimov č. 14, Osvračín21,82 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Koně - chov, potřeby
ALUTOR L&B s.r.o. - Nádražní 17, Staňkov II, Staňkov21,87 km
1 pracovní pozice firma působí v oboru: Žaluzie, rolety - prodej, montáž
Historie obce Hostouň celá historie
Obec Hostouň leží na úpatí hvozdů Českého lesa v polovině cesty mezi městečky Bělou nad Radbuzou a Poběžovicemi. Hostouň byla v minulosti též městečkem obdařeným městskými právy a znakem. Ve středověku byla centrem samostatného šlechtického statku a významným tržním místem s poměrně rozvinutou řemeslnickou výrobou. Před 2. světovou válkou zde sídlily úřady hostouňského soudního okresu a velice známý byl v té době rovněž hostouňský hřebčín. Po odchodu německého obyvatelstva v roce 1946 nastává stagnace a dochází i k demolicím městské zástavby. K výraznějšímu rozvoji Hostouně, po níž v současné době spadá 11 okolních vsí, dochází od 90. let minulého století.
Dějiny městečka ve středověku:
Nejstarší zmínka o Hostouni se objevuje v roce 1238, kdy se po ní psal Gumpert z Hostouně, který měl 4 syny Pavlíka, Zdeslava, Lva a Dobrohosta. Podle českých jmen Gumpertových synů můžeme předpokládat český původ tohoto rodu, který užíval napříč dělený štít červeno-stříbrné barvy. V 1. polovině 13. století patřili hostouňští vladykové k významné pohraniční šlechtě, jejíž zástupci se zúčastňovali důležitých jednání na královském dvoře v Praze a náleželi k panovníkově družině.
Ačkoliv se Gumpertovi dědici vyskytují v pohraniční oblasti Českého lesa ještě v 1. polovině 14. století, užívá roku 1271 predikát z Hostouně jistý "Ulrich von Hotzowe" (Oldřich z Hostouně), kterého němečtí badatelé ztotožňují s Oldřichem Waldthurnerem z Waldthurnu a na Hostouni. V roce 1273 jsou z tohoto rodu připomínáni ještě Bedřich a Gotfrid z Hostouně. Jakým způsobem hornofalcští Waldthurnerové získali Hostouň není známo. Zdá se však, že nejspíše sňatkem. Snad stejným způsobem či výměnou za české statky obdrželi Gumpertovi potomci nedaleký hornofalcký hrad Reichenstein a městečko Schȍnsee, tyto statky však do roku 1333 postupně odprodali Oldřichu landkrabímu Leuchtenberskému.
Nejpozději na počátku 14. století přechází Hostouň opět na vladyky z Hostouně. V roce 1360 je uváděn Protivec a Zdeněk z Hostouně, kteří podávali kněze k místnímu kostelu. Posledním majitelem Hostouně z tohoto rodu byl Protivcův syn Racek, který držel scelený hostouňský statek až do období kolem roku 1413. K Hostouni tehdy náležel Mutěnín a vsi Ostrov, Starý Kramolín, Horoušany a dnes zaniklá ves Hoštětice. Již v roce 1404 je připomínán nedaleký hoštětický mlýn, který náleží k nejstarším v kraji.
Před rokem 1423 získává hostouňský statek Ctibor z Volfštejna, který stál v období husitských válek na straně císaře Zikmunda. V roce 1456 udělil Hostouňským právo volného odkazu majetku a svobodného stěhování. Za ženu měl Elišku z Kolovrat, z dětí je znám především syn Ctibor, který byl v letech 1462-1489 rotmistrem ve vojsku Ludvíka vévody bavorského. Zde se zřejmě seznámil s Argilou (Angelou) z Waldova (Waldau v Horní Falci, odkud pocházel rod Waldauerů), kterou si vzal později za manželku. Po Ctiborově smrti se na Hostouni vystřídali v rychlém sledu Jindřich z Kolovrat a Kryštof z Gutštejna.
Hostouň v 16. století:
V roce 1510 získává Hostouň s tvrzí, dvorem a městečkem Jan z Rabštejna. K panství tehdy náleželo 7 celých vsí, části dvou dalších a 2 vsi pusté. Jan potvrdil osadníkům stará privilegia a přidal i ustanovení, na jehož základě byli obyvatelé Hostouně, kteří se v městečku narodili a dožili se 70 let, osvobozeni od všech poplatků, daní a robot. Jednalo se jistě o akt velice chvályhodný, musíme si však uvědomit, že v této době se 70 let dožívali sotva 3-4 poddaní na celém panství. Od platů a povinností, vyjma poplatků z vaření bílých piv, osvobodil i hostouňskou obec. Rabštejnové drželi Hostouň až do období před rokem 1586, kdy hostouňské panství zdědil manžel Anežky z Rabštejna Jiří hrabě z Gutštejna. Nový majitel se výrazně zasloužilo rozvoj městečka. V roce 1587 získala Hostouň na jeho přímluvu polepšený městský znak s gutštejnským erbem tří jeleních parohů. Tímto rokem počínaje přidal městečku k prvnímu výročnímu trhu 2 trhy další a speciální trh koňský a povýšil je na město.
Městečko bylo v té době ještě výrazně české, z okolních vsí, především ze strany od Přimdy, sem však přicházelo nové německé obyvatelstvo. V důsledku tohoto jevu potvrdil Gutštejn roku 1598 hostouňským kostelům výsadu, že členem městské rady se může stát jen Čech a rovněž všechny právní záležitosti se měly na radnici projednávat pouze česky. Jiří z Gutštejna vlastnil též významný pohraniční hrad Rýzmberk u Kdyně, kde rovněž pobýval, k Hostouni však přilnul a věnoval jí stálou pozornost. Na hostouňském sídle se odehrávaly časté veselice, které však někdy přešly v pitky a rvačky, při nichž například přišel o život Jiříkův soused Václav Černín z Mělnice. Jiřík, který zemřel v roce 1598, odkázal statky Hostouň a Svržno svému strýci Jindřichu Vavřinci z Gutštejna. Tomu však byly Hostouň i Svržno za protihabsburský odboj v roce 1621 zabaveny a on sám uvězněn.
K hostouňskému statku tehdy náleželo 14 vesnic, v nichž žilo 237 osedlých, tj. 237 poddanských rodin. Uváděni jsou zejména vsi Čečín, Doubravka, Černá Hora, Holubeč, Přes, Mirkovice, Vítání, Štítary, Kramolín, Bezvěrov, Šidlákov, Horoušany, Sedlec a statek Svržno s dalšími vesnicemi a nemovitostmi. Hostouňský statek, který byl odhadnut na 53 121 kop míšeňských koupil za 41 000 kop míšeňských Zdeněk Vratislav z Mitrovic, který jej obratem prodal Kristýně Korduli Černínové rozené z Helmaku, manželce Protivy Černína z Chudenic.
Protiva Černín byl poslední českou vrchností na Hostouni, také privilegia, která Hostouňským obnovil, byla psána v českém jazyce. Oba manželé vyznávali horlivě katolickou víru. V Hostouni vzkřísili dávnou legendu o hostiích zneuctěných místním židovským obyvatelstvem a na místě, kde měly být hostie zakopány, nechali vybudovat případně obnovit kapli Božího Těla, v níž byli také později pohřbeni. Dnes je náhrobek těchto manželů zasazen ve vnější zdi kostela Svaté Anny na Vršíčku u Horšovského Týna. Hostouňské panství zdědila jejich dcera Marie Anna provdaná za Jana Ludvíka ze Starhenberga, ti roku 1656 prodali hostouňské panství Adamu Matyášovi Trauttmansdorffovi.
Hostouň v údajích berní ruly z roku 1654:
Soupis poddaných sestavený pro tzv. berní rulu, která byla důsledně propracovaným daňovým podkladem své doby, zmiňuje v Hostouni celkem 72 osedlých se svými rodinami. Dalších 12 domů bylo pustých, jednalo se zřejmě o důsledky třicetileté války. Osedlí, tedy ti, co byli v Hostouni usazení a měli určitý majetek, se dělili na nejzámožnější hospodáře, méně majetné chalupníky a nejchudší tzv. zahradníky. Mezi nejmajetnějšími hospodáři, kterých bylo v Hostouni 22, je uveden především Hans Kleinschmied, který vlastnil 58 strychů (1 strych v přepočtu 28 arů a 27 m2) polí, 5 koňských potahů, 5 krav, 15 ovcí a 6 prasat. Naproti tomu zástupci nejchudší vrstvy nevlastnili žádnou půdu ani dobytek. V porovnání s blízkou Bělou a Poběžovicemi provozovalo své živnosti v Hostouni velké množství řemeslníků. Jednalo se o 6 řezníků, 5 krejčích, 5 ševců, 3 pekaře, 2 tkalce, 5 koželuhy a dokonce 2 zlatníky. Po jednom byli zastoupeni truhlář, barvíř, uzdař, jirchář, kovář, kramář a sládek.
Z příjmení hostouňských sousedů vyplývá, že obec byla v té době již převážně německá. Z českých příjmení se vyskytují: Svoboda, Levej, Slivka, Buchta, Dermbný, Jindra. Ve městečku žili tehdy i 3 židé starší 20 let, což dokládá, že údajný starý zákaz o usazování židů ve městečku již dávno neplatil.
Neméně zajímavé jsou i údaje, které obsahuje tzv. soupis poddaných podle víry z roku 1651, který vedle jmen všech poddaných, kterých bylo na hostouňském panství celkem 964, uvádí i jejich stáří. Lidé se tehdy dožívali nižšího stáří, produktivní věk se pohyboval mezi 20-40 lety. Na celém hostouňském panství žilo tehdy pouze 10 osob starších 60 let. Mezi vyslovené starce tehdejší doby patřil vrchnostenský hejtman Lorenz Franz, který vypracoval již zmíněný soupis poddaných, jemuž bylo tehdy 69 let. Stářím jej převýšil pouze Andreas Stach, který byl stár 76 let.
Hostouň jako součást horšovskotýnského panství:
Po připojení k rozlehlému dominiu horšovskotýnských Trauttmansdorffů pozbývá hostouňské šlechtické sídlo funkci rezidence. Centralizace trauttmansdorffských držav se částečně dotýká i městečka, jehož rozvoj stagnuje. Avšak i v této době si Hostouň udržuje postavení správního a obchodního centra oblasti mezi Poběžovicemi a Bělou. V průběhu I. poloviny 17. století, kdy ve střední Evropě zuří třicetiletá válka, dochází v Hostouni k rychlé výměně obyvatelstva. Z příjmení uvedených v berní rule i soupisu poddaných dle víry vyplývá, že v polovině 17. století bylo obyvatelstvo Hostouně již převážně německé.
Ve 20. letech 18. století rozvířily poklidný život venkovského města zázraky dřevěné sošky, na podobné události byla česká krajina v období zbožného baroka velice bohatá. Obyvatelé Hostouně i okolních vesnic začali v hojném počtu navštěvovat sošku Bolestné Matky Boží, která byla umístěna v malé dřevěné kapli u městečka a tvrdili o ní že je zázračná. Pražská arcibiskupská konzistoř tento církví neschválený akt nelibě nesla a nechala roku 1727 sošku přemístit do farního kostela. V roce 1728 přijela do Hostouně komise, která měla zázraky způsobené soškou přezkoumat. Moc sošky byla s největší pravděpodobností prokázána. Svědčí o tom nejen obsáhlé archivní zápisy s vyobrazením zmíněné sochy, ale především nákladný portál hostouňského kostela datovaný chronogramem do roku 1731, v němž je kamenná kopie zázračné sošky zasazena. Originál sošky zmizel neznámo kam, zapomenuty jsou i zázraky, které způsobila. Uvědomíme-li si však, že v době barokní zbožnosti učinila z Hostouně známé poutní místo a kvůli její předpokládané zázračné moci byl přestavěn a obnoven i hostouňský kostel, v němž byla uložena, vykonala pro město užitečnou službu.
Z období kolem poloviny 18. století pocházejí i údaje tzv. tereziánského katastru, jehož sumarizace byla dokončena roku 1757. V Hostouni žilo tehdy celkem 100 poddanských rodin. Místní kostel navštěvovalo 468 věřících z Hostouně. Ke kostelu byly přifařeny ještě okolní vsi: Starý Kramolín se 122 věřícími, Svržno se 120 věřícími, Mirkovice se 113 věřícími, Holubeč se 77 věřícími a Černá Hora se 48 věřícími. V městečku byla též škola, jejíž chod zajišťovali 2 učitelé a špitál pro 6-7 chudých.
V Hostouni pracoval pivovar s výstavem 317 a 1/3 sudů ročně. Z řemesel jsou uváděni: 2 koláři, 2 hrnčíři, I malíř, 2 tesaři, 3 kramáři, 1 mydlář, 1 zámečník, 1 sedlář, 7 pekařů, 8 krejčích, 2 koželuzi, 8 tkalců, 7 ševců, 3 barvíři načerno, 5 řezníků, 1 kovář, 1 zedník, 1 sklenář, 4 truhláři, 4 bednáři. Ve starším přiznání jsou mimo tato řemesla uváděni ještě: 2 školní sluhové, 1 panský sládek, 1 městský písař, 1 řemenář, 1 kloboučník, 1 kožešník, 1 jirchář, 1 lazebník, 1 mydlář, 5 nádeníků a 10 žebráků. Městská rada měla tehdy četné stížnosti proti horšovskotýnské vrchnosti, hraběti Františku Norbertu Trauttmansdorffovi, který neplatil kontribuci za domy, jež ve městě vlastnil a neuznával stará městská práva. Do roku 1765 mělo městečko hrdelní soud IV. třídy. Městská šibenice stávala na návrší jihovýchodně od dnešního železničního mostu a ještě po roce 1945 se návrší nazývalo Šibeničním vrchem.
Město V 18. a 1. polovině 19. století:
V průběhu 2. poloviny 18. století a ve století 19. se život v městečku výrazně nezměnil. V 18. století byla Hostouň známým krajkářským střediskem. Na trzích byla vyhledávána též kvalitní hostouňská keramika. K rozvoji hrnčířského řemesla dochází v Hostouni především v průběhu I. poloviny 19. století. Roku 1838 je tu uváděno 8 hrnčířských mistrů. V roce 1858 počet hrnčířů v Hostouni kulminoval, tehdy je v Hostouni a jejím okolí uvedeno 18 hrnčířů. Do konce 19. století se jejich počet pohyboval kolem 10-13. Od počátku 20. století ale dochází k úpadku řemesla, po 1. světové válce pracoval v Hostouni již jen jediný hrnčíř, Josef Karl. Hostouňská keramika se vyznačovala prostými tvary džbánů lahvicového tvaru. Z hrnců jsou typické především soudkovité krajáče se širokým dnem. Keramika byla glazována ponejvíce sytě hnědými lesklými glazurami.
Podobu městské zástavby poznamenalo několik požárů, po nichž byly původně zčásti ještě dřevěné domy přestavěny do zděné podoby. Nejstarší plán Hostouně přináší tzv. josefské vojenské mapování z let 1764-1768, kde je Hostouň zachycena jako sídliště, jehož páteř tvoří dlouhé ulicové náměstí, jehož západní nejvýše položené části vévodí kostel svatého Jakuba Většího, za nímž stojí v izolované podobě zámek a rozlehlý panský dvůr. Paralelně s městskou zástavbou se začíná rozvíjet i jižní předměstí situované v údolí bezejmenné vodoteče.
První zcela přesný plán Hostouně přináší však až tzv. indikační skica z roku 1838, z níž vyplývá, že zástavba soustředěná kolem ulicového mírně se rozšiřujícího náměstí byla již beze zbytku nespalná - zděná. V roce 1850 se Hostouň stala střediskem soudního okresu Hostouň, který se udržel až do roku 1949. Spolu se soudními okresy Poběžovice a Horšovský Týn tvořily tyto celky politický okres Horšovský Týn, který zanikl teprve v roce 1960.
Hostouň na konci 19. a ve 20. století:
Dějiny Hostouně ve 2. polovině 19. století poznamenal tragický požár města, při němž shořelo 43 domů včetně hospodářského příslušenství. Jelikož byl právě čas žní, shořela i svezená úroda. Požár vypukl 19. srpna 1877 o půl jedenácté v noci ve stodole Antonína Kolbeka čp. 137. Prudký vítr rozšířil požár i na střechu a věž kostela, která vzplála jako pochodeň a osvětlovala dílo zkázy. Při požáru se propadla kostelní klenba, která prorazila poklop hrobky, v níž byly objeveny rakve a tělesné pozůstatky bývalých majitelů hostouňského statku Gutštejnů. Jednalo se o poslední velký požár města, který změnil i nejvýraznější hostouňskou siluetu - věž farního kostela. Ta získala nový jehlancový krov na místo původní cibulovité báně. Na základě této úpravy je možné datovat stará vyobrazení městečka do období před a po roce 1877.
Roku 1910 byla zprovozněna železniční trať Tachov - Domažlice, na níž byla napojená i Hostouň. V roce 1914, po vypuknutí I. světové války, byl do Hostouně z Haliče přemístěn vojenský hřebčín, jehož součástí se staly i okolní panské dvory. V roce 1918 převzala hřebčín československá armáda. Roku 1945 byla část koní odehnána do Německa. Ke zrušení hřebčína dochází v roce 1962, kdy byl přemístěn do Albertova u Opavy.
V předválečném období existovalo v Hostouni několik menších průmyslových provozů především tkalcovna, cvočkárna, cihelna, pivovar a sladovna. V roce 1930 stálo v Hostouni 187 domů, v nichž žilo celkem 1 060 obyvatel, z toho 888 obyvatel německé národnosti, 160 obyvatel československé národnosti, 4 příslušníci jiných národností a 8 cizozemců.
V období 2. světové války připadl celý hostouňský okres, jako součást Sudet, k velkoněmecké říši. Válečná léta a poválečný vývoj zapříčinily značný pokles počtu obyvatel, teprve po roce 1970, kdy bylo v Hostouni evidováno pouze 659 obyvatel, dochází k postupnému nárůstu obyvatelstva.
Demografické údaje
MĚSTO Hostouň
Dobrohostova 110, Hostouň, 34525, Hostouň u Horšovského Týna
Osoby
- Ing. Rauch Miroslav, starosta
Kontakty
- 379 496 112
- info@hostoun.cz
- www.hostoun.cz