Sedlec

Geologický podklad tvoří třetihorní říční sedimenty (neogén). Ve čtvrtohorách, v poledových dobách, vznikly spraše, na nichž se vyvinuly velmi kvalitní hluboké půdy.

Jméno obce Sedlec je v Čechách dosti běžné. Může být odvozeno od slova „seděti“, což znamenalo držeti, míti v majetku. O vzniku našeho Sedlece existuje i romantická pověst, kterou zaznamenal statkář Václav Janson.

Na místech kde leží obec Sedlec býval za pradávných dob hluboký les a v něm sídlo loupežníků, kteří na nedaleké cestě do Prahy přepadali obchodníky s povozy. Loupežníci využívali místo pod vrchem Topolánek, kde obchodníci museli často koně přepřáhat, aby těžké povozy vytáhly.

Kdy byl ve skutečnosti založen Sedlec se již asi nedozvíme. Od roku 1173 již náležel nově založenému Strahovskému klášteru. Již tehdy zde byli dva poplužní dvory s vinicí a lesem a asi 10 chalupami. Podle písemných záznamů náležel Sedlec tomuto klášteru až do roku 1410, kdy byl již osadou o 11 staveních.

Od roku 1410 se zde střídali majitelé. V dobách husitských nepokojů se Sedlece a nedalekých Bořanovic zmocnili husitští Pražané a tak se Sedlec ocitl v rukách světských, totiž Starého Města pražského. Před rokem 1541 si pronajali Sedlec páni Bořanovští z Bytišky. Po konfiskaci majetku v roce 1547 se vlastníci často měnili. Za třicetileté války byl Sedlec značně zpustošen, do roku 1782 byl ve vlastnictví kláštera sv. Jiří v Praze.

V květnu 1887 zasáhla obec epidemie černých neštovic, zemřelo několik lidí. Během první světové války padlo na různých frontách devět občanů. Poslední tragedie obec postihla na konci druhé světové války, kdy bylo přímo v obci Němci zavražděno sedmnáct občanů. Jako věčná památka na tyto události byl v centru obce v roce 1947 odhalen pomník. Od roku 1890 na tomto místě stával dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem. Dnes tento kříž stojí na místě, kde byli do týla zastřeleni čtyři občané.

V období socializace byla v Sedleci založena farma Československého státního statku Ďáblice. Na tomto majetku později vznikla stanice Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Praze, která zde působila do konce roku 2004. Po sametové revoluci darovala dědička Libuše Grohová Jůnův statek nadaci FOKUS, pečující o duševně postižené.

Od roku 1997 dochází k rozvoji infrastruktury a rodinného bydlení. V roce 2004 již má obec 185 obyvatel. Obec přestala být obcí typicky zemědělskou. Je první lokalitou, na severním předměstí hlavního města Prahy s rozsáhlejšími lesními porosty, s řadou chráněných druhů rostlin a živočichů.