Raková u Konice

I když obec nepatří svou velikostí právě k těm největším, první písemný doložený doklad pochází již z roku 1286. Původně byla založena, jako jedna z mála obcí v tomto kraji, německými přistěhovalci. Další písemné záznamy zmiňují rok 1348, kdy byla dnešní Raková markraběcím lénem ve vlastnictví tří majitelů. Byli to bratři Adam a Bohuslav z Rakových a jejich strýc Ondřej z Krakovce.

Roku 1374 darovali oba bratři i se strýcem léno v Německé Rakové ( dnešní obec ) a polovinu Moravské Rakové (dnešní sousední obec Rakůvka ) s podlužním dvorem markraběti Joštovi, který svůj podíl přenechal Pračkovi z bouzova. Obec po neustálých změnách majitelů, kdy mimo jiné byla na čas i součástí laškovského panství, přešla roku 1625 do rukou svobodného pána Adama Bessa z Vrchlesů a Olešné. Kolem roku 1631 byla prodána augustiniánskému klášteru Všech Svatých na předhradí olomouckém, jenž v roce 1661 získal panství laškovské a Rakovou připojil v roce 1669 k němu. Tehdy byla v obci tvrz, podlužní dvůr, vinopalna, pivovar a poblíž i vodní mlýn. Pivo se v pivovaru nejdříve vařilo z pšenice tzv. bílé, těžké, později již z ječmene tzv. lehké, červené. jediná chmelnice v panství byla právě v Rakové a např. roku 1720 dávala až 100 měřic chmele. V roce 1784 byl augustiniánský klášter zrušen a laškovské panství i s Rakovou, stejně jako ostatní okolní panství, bylo přiděleno Náboženskému fondu. Z panství byl vytvořen správní celek, jenž spravoval vrchní, sídlící v Konici. Dřívější užívaný název obce - Velká Raková byl na žádost obecního zastupitelstva v roce 1922 změněn na Raková. V roce 1928 přešla obec pod politický okres Litovel a soudní okres Konice.

První zmínka o obci je z roku 1276, avšak písemně byla doložena až o deset let později.

Raková byla markraběcím lénem a původní název dostala podle zakladatele Raka, nebo prý za to může četnost raků v potoce.

Raková leží v mírných svazích Českomoravské vysočiny 400 m nad mořem.

Málo kdo ví, že v 15. století měla Konice nad blízkým okolím, tedy i nad Rakovou hrdelní právo, ale žádný oběšený z naší vesnice není písemně doložen.

Roku 1622 jsme byli připojeni k Vilémovu Janem Staroveským a o dva roky později naše vesnička jen kvetla.Ve vlastnictví jsme měli pivovar, tvrz, podlužní dvůr, vinopalnu a patřil nám i mlýn na Pilavě.

Pivo z našeho pivovaru se dováželo do Kláštera všech svatých a do klášterních vsí „v té době do Pěnčína a Budětska“. Tvrz zanikla roku 1642, kdy byla Raková vypálena Švédy.

18. století bylo pro naši obec velmi pestré. Například tehdejší starosta několikrát nezapsal všechny pozemky, aby z nich nemusel platit daně. Když se mu na to přišlo, přivlastnila si vrchnost tyto pozemky a starosta dostal 25 ran holí. Pět let na to žádá Raková císaře Josefa I. o navrácení těchto pozemků a ulehčení roboty – obci bylo vyhověno.

Roku 1825 koupil Laškovské panství tedy i Rakovou František Kolář, který se doslechl, že se na našem území těžilo zlato a stříbro. S drahými kovy nepochodil, ale přesto zbohatl. Vykácel naše lesy a začal obchodovat s pokrývačskou břidlicí, které je u nás dostatek.

V té době u nás žil v části obce zvané Na Dolech uhlíř. Žena mu umřela a on zůstal sám s krásnou dospívající dcerou. Dcera se chtěla vdát za syna bohatého rolníka z Pěnčína. Starý, osamělý otec však nechtěl zůstat sám a svatbu dceři vymlouval. Ona si nedala říct. Otec ale také trval na svém, jednou se rozzuřil, že dívku tak prudce udeřil, že upadla a zlámala si vaz. Starý uhlíř si uvědomil jak strašný čin spáchal a vzal si život. A tak v Rakové byli místo veselky dva pohřby.