Třebenice

První zmínky o vzniku města nalézáme v pověsti o založení hradu Košťálu rytířem Košťálem. Rovněž obec Medvědice se objevuje v pověsti, mající vztah k prvopočátkům českého státu, kolem "jistě" kráčel Libušin bělouš do nedalekých Stadic. Historie sídla se datuje nejspíš od devátého století. Písemně jsou Třebenice zmíněny prvně v listině z roku 1227, kdy jsou citovány jako trhová ves. Původním vlastníkem byl sám panovník, později je věnoval klášteru Svatého Jiří při jeho založení na hradě pražském a byly spravovány abatyší ženské větve řádu Benediktinů (do roku 1420). Archeologické nálezy však svědčí o velmi raném osídlení a tržním charakteru vsi. Od roku 1299 jsou již uváděny jako trhové místo s atributy městečka na spojnici hradských cest mezi Litoměřicemi a Bílinou. Koncem 13. století bylo v Třebenicích zřízeno děkanství se stejnojmenným vikariátem, pod který spadalo 29 okolních far. Díky příznivé poloze a rozvoji obchodu a řemesel význam města postupně narůstal. Dostalo se mu postupně všech městských práv (včetně hrdelního), nastal rozvoj vinařství, o čemž svědčí jedny z nejstarších městských písemných památek, viniční knihy. Víno z košťálovských vinic zřejmě abatyši svědčilo. Po husitských válkách docházelo k velkým majetkovým přesunům, kdy se jedním z největších zdejších vlastníků půdy stal rod Kaplířů z nedalekých Sulejovic (Sulevic), který převzal do držení i hrad Košťálov. Roku 1423 byla vydána panovnická listina, kterou byla Třebenicím potvrzena samospráva s dvanácti konšely a uděleno právo používat městského znaku a pečetě. Jde o pátý známý případ udělení městského znaku v Čechách a na Moravě! Patnácté století pak dovršilo charakter a význam města. Léta Páně 1433 jsou založeny česky vedené městské knihy a r.1455 dostal své stanovy zdejší známý cech krejčích. Potvrzení výsad se dostalo městu i listinou krále Ladislava roku 1454. Mimo zemědělství, které doplňovalo místní řemesla, se zde vařilo pivo, lisovalo víno, pracovali tu kováři, krejčí, ševci a dokonce i zlatník. Právo vybírat clo udělil městu král Vladislav II. Tato skutečnost se dodnes projevuje v některých pomístních názvech a zanechala za sebou v domech kolem náměstí několikaúrovňové prostorné klenuté sklepy.

Po Kaplířích ze Sulevic patřilo město krátce Vilému z Ilburka a po několika epizodních změnách se ho opět ujal klášter Sv. Jiří, kterému zůstalo až do roku 1782. Význam města poklesl až v důsledku josefínských reforem, kdy byly mnohé pravomoci, zejména soudní, přeneseny do vzmáhajících se Lovosic, příhodněji položených na dopravních cestách a na Labi.

Město stíhaly i mnohé rány osudu, několikrát vyhořelo, téměř ho vylidnila třicetiletá válka a ani rána morová se mu roku 1680 nevyhnula. Třebenice byly od nepaměti české, německá kolonizace proběhla ve dvou vlnách a až na konci 17. století. V městských knihách se první německý zápis objevuje r. 1716 a od r. 1769 se zápisy vedou již jen německy. Celá oblast se tak ocitla na rozhraní českého a německého živlu a tento stav trval v podstatě až do poslední třetiny 19. století, kdy do Třebenic přijel roku 1867 za lékařskou praxí a s buditelským elánem MUDr. Václav Pařík.