Křekov

Farou náleží Křekov k Vlachovicím, kde je i pošta, panstvím k Brumovu. Farář Vlachovický míval v Křekově grunt.

Školu má vlastní. Do roku 1822 chodily děti do farní školy ve Vlachovicích, ale toho roku začalo výpomocné vyučování v čísle 17 ke kterému vlachovický lektor vysílal svého preceptora, začež bral od obce ročně 6 měřic předního obilí. Do roku 1832 zbudovala si obec dřevěnou školu o dvou jizbičkách, v jedné bydlil obecní pastýř. Tím byla zřízena škola filiální. Teprve r. 1867 zbudovala obec školu zděnou. Křekov byl vyškolen z Vlachovic úplně a škola osamostatněla. Na místě této budovy vystavěna r. 1898 nákladem obce nynější útulná šklola. Školní a obecní pamětní knihu a školní knihovnu založil r. 1890 a 1891 učitel František Baier, jenž dosud zde působí.

Rod přes sto let na gruntě jest Nedavaškův.

Epidemie: cholera r. 1866.

Živelné pohromy: roku 1890 zničilo krupobití veškerou úrodu.

Jména tratí: Nadrybniční, Záhumenčí, Návrší, Lány, Kopce, Padělky, Zahrady, Podevsí, Podstránčí, Zálučí, Klíny, Kamení, Okrůhlice, Lipůvka, Vlčkov, Nadhájí, Rodková.

Poddanské poměry: Nerobotoval jediný grunt, totiž číslo 44, který náležel faráři do Vlachovic. Ostatní sedláci všichni kromě fojta, robotovali potahem 3 dny v tém dni při vlachových i při mirošovských lesích.

V zimně vozili klády ze Zelených hor nad Štítnou do Broumova. Fojt zapisoval robotní dny vruby na dvou stejných "rovnáších", určoval kam který robotník má jíti nebo jeti, sbíral císařskou kontribuci a vrchnostenské osopy a platya a odváděl na kancelář do Brumova. Nemohli jsme zjistiti, byl-li fojt dědičným. Fojstvým Křekovského vzpomíná se v gruntovních knihách lipinských již v r. 1615, Před rokem 1848 byla ves Křekov v neustálých sporech s vrchostí o pastviny, které vrchnost brumovská snažila se občanům poddaným odníti. V Křekově se nebačovalo. Celolán měl asi 16 měr, čtvrtky mají 35 - 40 měr celoánů a poloánů již v obci není.

Dědiny: V prmenech činí se o Křekovů zmínka několikráte. Roku 1370 darovala Markéta z Vlachovice svému muži Crhovi svých věnných 100 hř., zajištěných zástavné na Vlachovicích a na Křekově.

Byl tedy Křekov příslušenstvím statku vlachovického druhdy znamenitě obšírného. Roku 1480 vzal Jan z Vlachovic na spolek na zboží své Vlachovice s tvrzí, Bohuslavice, Lhotku Vlachovskou, Křekov a Šanov Markvarta z Honbic a na Ořechově.

Kolem r. 1520 jmenuje se tato osada Křekovicemi. Zapsal na ní a na Vlachovicích s tvrzí, pusté vsi Kolelku a Vlachově Lhotě Petr z Vlachovic věnem 2000 zl.

Syn a nástupce jeho Jiří z Vlachovi směnil po 30 letech (asi 15558) celý výše psaný komplex spolu s Bohuslavicemi za zboží Liptálské s Vácslavem maldším Podstatským z Prusinovic.

S Vlachovicemi přešel Křekov r. 1592 s vládyk Jakešických z Vrbové na na jejich sestru Dorotu, provdanou za Františka Szerényihoz Kis-Szerénye (Kyš-Sereně), s nimi prodali jej r. 1628 bratři Pavel a Gabriel Szerenyiovéz Kis-Szerénye Žofii Bozňákové z Magyarhely a do 1. srpna r. 1638 Esteře Forgácové, rozené Bošance a majitelce Brumova. Tím sloučen byl Křekov s Brumovem a šel s ním z ruky do ruky až do r. 1894 přešel na švechatského sladka Antonína Drehera.

Roku 1663 vpádem tatarským zabito a zajato 13 lidí, vypáleno 7 domů domů, uloupeno 40 koní, 33 kusů hovězího dobytka, 114 ovcí.