Levín

Horní Vysoká leží po levém břehu Úštěckého potoka, Obcí probíhá okresní silnice z Úštěka do Verneřic a sílnice z Muckova do Velkého Března. V obcí je nádraží místní dráhy Úštěk-Velké Březno. Charakteristická zvonice levínská, do daleka viditelná, vystavěna byla r.1699 částečně ze zbytků prastarého hradu, jehož zbytky ještě dnes jsou viditelné. Hrad tento náležel patrně k nejstarším zděným hradům v Čechách; kdy a kým byl vystavěn je neznámo. Nejstarší jeho známí držitelé byli páni z Michalovic, kteří jej záhy opustili a sídlem svého panství učinili Úšť (Úštěk). V nejstarším seznamu panství úštěckého (z r. 1426) mluví se již jen o vsi Levíně. Nejstarší zmínka o Levíně je z r. 1169, kdy král Vladislav daroval nové statky Levín s Bořislaví řádu Johanítů Maltezských (Villa nom, Leuin. Quam. Wladislaus II. addidit fratribus S. Joannis Hier.) a později r.1184 (Henricus ep. Hosp. S. Joan. Hier. dedit willam de patrio jure ei derelictam nomine na Levíně) a o rok později "Na Levíně prope Ustí". Na sloupě za oltářem kostela zazděna jest kamenná deska, okrouhlá, která souvisí jistě s osudy bývalých držítelů. Jest na ní vytesána lvice starodávná asi ze XII, neb XIII, století a několik písmen rozházených, jichž smysl nelze objasniti (C L R F B U A J), někteří pokládají některá za gregoriánská neb kyrilická. Poněvadž má kočíčí hlavu nazpět k pozorovateli obrácenou a kočičí vztyčený ocas, říká se jí "levínský kocour". Pravděpodobno jest to erb bud Heřmana z Ralska (1147-1197) nebo syna jeho Beneše (1197-1222), kteří snad kostel založíli. Na "protestní listině proti Zikmundoví objevuje se podpis Zdeňka z Levína (jde-lí o tento Levín není jisto). Osudy další spjaty jsou s Úštěkem. Opuštěný hrad se asi rozpadl sám, dle některých spisů rozbořen byl Žižkou. V XV. Stol. náležela obec Berkům z Dubé, počátkem XVI. století pánům z Vartenberka. Na přímluvu Václava z Vartenberka povýšil císař Ferdínand I. obec na městečko a dal mu do znaku ve zlatém štítě obraz sv. Václava. Znak nyní užívaný (městská ozubená zeď s 2 věžemi s českým lvem vztyčeným uprostřed), zaveden mnohem později, nejstarší pečeť je z r. 1791. V r. 1542 prodali Levín pánové z Vartenberka Oldříchovi Dubanskému z Duban, který seděl na Liběšicích, od kteréžto doby při tomto panství zůstalo. Při konfiskaci v r. 1623 dostalo se půl městečka Jesuitům (32 osadnící a hospoda), druhé části hraběti Janu de Merode, který je též r. 1630 Jesuitům prodal. Při zrušení řádu padlo jmění fisku na tzv. studijní fond. V r. 1780 měl Levín 80 čísel (a část tzv. Podbrana pátříla k Třebínu). Horní Vysoká počítána byla k Dolní Vysoké a měla s ní 60 čísel. V r. 1820 měla Horní Vysoká 22 čísel se 119 obyvateli, Levín 97 čísel s 559 dušemi, kostel, faru a hostinec, V r. 1791 celé městečko vyhořelo.

Kostel "Vztýčení kříže" byl již v 1340 farním a existoval jístě dávno před tím (viz nahoře). Zvon ze starého kostela ze XIV. století s českým nápisem "Zdrávas Maria" jest umístěn ve věži na Levínském vrchu. Za vlády Jesuitů stal se filiálním kostelem fary liběšické a měl lokálního kaplana. Po požáru v r. 1791 byl znova ve dnešní kopulovité (průměr 25 m) formě postaven. V r. 1854 hrozil požár opětným zničením kostela (shořela sakristie, 29 domů, 16 stodol a 7 lidí zahynulo). Kostel chová krásnou Kandlerovu "Hlavu Krista" a "Maří Magdalenu" neznámého mistra v Rubensovském stylu.

Starou budovou jest bývalá radnice (náležívala Jesuitům) s vížkou, na které jest až dosud český lev.

Škola založena byla již v XVII. století byla pokoutní a umístěna byla v domech čís. 38 a 49. Teprve po zrušení řádu jesuitského byla koncem XVIII. století zřízena vlastní veřejná škola německá.

V přítomné době je dvojtřídní a ke školní obcí náleží též Muckov, Hradec, Lhotsko, Dolní a Horní Vysoká a Dolní Bukovina, Školní budova adaptována byla r. 1857 ze staré hrnčírny.

Česká škola jednotřídní otevřena byla l, září 1926 a umístěna byla v přízemí budovy školy německé, od 1. září 1928 přesídlila do vlastní budovy č. 60, zakoupené za 90,000 Kč, mateřská školka otevřena 1. září 1929.

Proslavené kdysi hrnčířství utrpělo při požáru v r. 1791 smrtelnou ránu vyhořením hrnčíren, které stávaly na západ od nynějšího náměstí (té části říká se do dnes Horka). Hlína zde dobývaná jest špatné jakosti a užívá se jí jen k výrobě kořenáčů, lepší hlína dováží se ze Saska. V archívu chová se stará bronzová pečeť z r. 1420 se znakem hrnčířů (Adam a Eva) a z r. 1654 pocházející český dekret, daný jesuity líběšickými cechu hrnčířskému. Nyní je v obci 6 hrnčíren. Vedle toho jsou zde 2 koželužny, 3 pískovny a výroba cementového zboží, Rolnictví a ovocnářství celkem dobře se daří, také něco chmele se pěstuje (použito z textových dokumentů, pocházejících kolem roku 1920).

Lázně jelečské vznikly koncem XIX. století v domku č. 98 s dvěma kabinami, náležely dr. Kittloví. Lázně koupil r. 1840 dr. J. Mayer a založil léčebný ústav studenou vodou. Rok po té vystavěn nový lázeňský dům, tenkráte lázně byly i cizinci vyhledávány. Prameny mají teplotu 7-9° C, železitý pramen obsahuje 3 cg Farrocarbonantu v 1000 gr vody. Lázně mají 10 kabin (8 s vodou železitou, 2 rašelinné). Patří nyní Fr. Haasovi. Za světové války byli zde umístěni italští důstojníci. V poslední době lázeňská frekvence jest velmi slabá (psal se rok 1920).

V obcí je ozdravovna českých dětí, zakoupená obcí Neštěmickou. Poněmčení obce stalo se v XVII. Století, české pomístní názvy udržely se až dodnes: Podbrana, Pod Kněžhorou, Pod Mešníkem.