Březnice

V majetkových změnách na přelomu 14. a 15.století končí panství tohoto rodu v Březnici, která posléze připadá sice králi Václavu IV., ale ten ji r. 1415 prodává Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, nejvyššímu mincmistrovi království českého. Petr Zmrzlík ze Svojšína byl nejen stoupencem učení Jana Husa, ale i jeho přítelem, jak poznáváme z dopisu, který mu poslal Jan Hus těsně před svou smrtí. Do jaké míry byla Březnice oporou nového reformního směru lze dokázat pouze spekulativně, faktem je, že 10. srpna 1422 hrad i město dobyli katoličtí páni. Panství Zmrzlíků končí r. 1506, kdy Březnici kupuje nejvyšší písař Zdeněk Malovec z Chýnova (1512). Jeho syn Petr se zapletl v r. 1547 do povstání proti Ferdinandovi I., takže byl králem potrestán mimo jiné i ztrátou Březnice. Tu koupil od panovníka Jiří z Lokšan, řezenský hejtman a místokancléř německé říše. Za Lokšanů dochází k přestavbě dosud gotického hradu v renesanční zámek. V tajném sňatku Filipiny Welserové, neteře Kateřiny z Lokšan, s arciknížetem Ferdinandem Tyrolským, získává březnický zámek pikantní příběh belké lásky, který dodnes zaujme romantické návštěvníky. Konec Lokšanů v Březnici opět souvisí s nezdařeným povstáním proti Habsburkům, tentokrát v r.1618. Po následujících tragických událostech pro český národ i kruté pomstě vůdcům povstání, nezachovali si svůj majetek ani Lokšanové, neboť svůj osud spojili s kratičkou vládou "zimního krále" Fridricha Falckého.

Březnice do Bílé Hory byla nevelkým městečkem. Bylo zde ještě v polovině 16. století jen 94 domů, z nichž byla odváděna daň. Žila z trhů, kterých bylo do roka šest. Kvetla zde nejrůznější řemesla. Podnikatelského a obchodního ducha od 15. století udžovaly židovské rodiny. Město mělo i svoji školu. První zmínka se týká ještě školy v Bubovicích a je z roku 1389. Teprve od konce 15. století přibývá údajů o březnické škole. Počáteční existence školy v Bubovicích vyplývá ze skutečnosti, že byla založena při tamním farním kostele sv. Václava, kam Březnice patřila do r. 1786 farou. Kostel sv. Mikuláše na březnickém náměstí nebyl farním. Připomíná se r. 1407 a byl zbořen r. 1787. Březnice získala od své vrchnosti privilegium r. 1575. Zřejmě od r. 1441 měla i právo pečeti. Od roku 1456 je vedena městská kniha. Ve složitém víru evropského zápasu za třicetileté války prosazuje se již na samém počátku vítězně katolická strana, s níž uchopil svoji příležitost i Přibík Jeníšek z Újezda. Jako královský zástupce a prokurátor působí při procesu s 27 vůdci stavovského povstání, takže byl přítomen i jejich popravě 21. června 1621.Přibík Jeníšek z Újezda se stává novým pánem Březnice a s ním také začíná zde nebývalý stavební rozvoj. Se svojí ženou Kateřinou z Talmberka založili jezuitskou kolej a dominantu města chrám sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského. Toto pozoruhodné dílo postavili italští stavitelé Carlo a Martin Luragové v letech 1642-1650. Ve stejné době (1643-1649) postavil Carlo Lurago i hřbitovní kostelík sv. Rocha. Přibík Jeníšek rychle postoupil v úřadech, ale nedosáhl rodinného štěstí, neboť zemřel bez potomků r. 1651. Po jeho smrti je r. 1655 v Březnici zřízeno gymnázium a později i kněžský seminář. Březničtí jezuité byli velice aktivní. Od r. 1647 byla do jejich správy svěřena i Svatá Hora u Příbrami. Třicetiletá válka nepoškodila tolik Březnici jako jiná města. Po jejím skončení mělo město 80 obydlených domů a jen 8 pustých. Již po smrti Přibíka Jeníška z Újezda v r. 1651 získává město opět svá privilegia. Měsťanům je potvrzeno plné vlastnictví nemovitostí, právo várečné a svoboda obchodování. V dalších letech byla městská privilegia dále rozmnožována. Poslední r rodu Jan Josef z Újezda v roce své smrti 1728 povýšil ve své závěti Březnici na město ochranné. V 18. století se město dále rozrůstalo, takže v roce 1757 mělo 137, v roce 1786 dokonce 200 domů. Židé měli svoji vlastní uzavřenou čtvrť Lokšany již od roku 1726. Dědictví po Jeníšcích přebírají Kolovratové. Nejpopulárnější osobností jejich roku v Březnici je hrabě Hanuš z Kolovrat, vynikající vlastenec a mecenáš českých spisovatelů, např. B. Němcové. Za jeho života působil na březnickém zámku jako kaplan básník František Jaroslav Vace-Kamenický. I hrabě Hanuš z Kolovrat zemřel v roce 1872 bez dědiců a jeho majetek zdědil rod Pálffyů, jimž patřil zámek a panství až do roku 1945. Březnice byla v minulosti zemědělským městem. Její hospodářský rozvoj byl urychlen postavením dráhy Zdice - Protivín v roce 1875. Když byla v roce 1899 založena městská spořitelna, soustředil se kolem tohoto peněžního ústavu čilý hospodářský a posléze i kulturní ruch. Rozvoj průmyslu však nastává značně později: roku 1918 je založena továrnička na kovové zboží Vera, přeměněná v roce 1925 na továrnu na tuby, v roce 1921 je dána do provozu pila u nádraží, v roce 1923 se začalo v Březnici vyrábět polévkové koření, v roce 1929 vznikla továrna na kovové zboží, 1931 vznikl impregnační závod Sublima.

Nemůžeme zapomenout ani na působení četných vynikajících osobností. Mudr. Hanuš Jurenka (1831-1882) žil v Březnici od roku 1856 až do své smrti. Známá je jeho aktivita v místní i okresní samosprávě. Následováníhodné je především jeho vlastenecké cítění. Lékárník Jan Gotthard (1840-1911) pracoval v městské samosprávě. Celý svůj značný majetek odkázal městu. August Geringer (1842-1930) žil sice od r.1869 v Chicagu, kde vydával české knihy a časopisy, ale na sklonku svého života posílal do svého rodného města na dobročinné účely značné sumy peněz. Ing. dr. Josef Stocký (1890-1938) technický rada zemského úřadu v Praze, vodohospodář, byl zakladatelem spolku Bozeň a redaktorem Březnické knihovničky. František Konečný (1880-1954) je obdivuhodný pro píli s jakou vydával 33 adresářů města Březnice (1907-1939) a 30 let Věstník Městské spořitelny. Jan Kout (1849-1939) 40 let učil děti. Jeho zájem se zaměřil především na archeologii. Ludvík Furst (1911-1976) patřil od třicátých let k nejznámějším organizátorům kulturního života ve svém rodném městě. Právem můžeme v něm vidět zakladatele historického bádání v našem regionu.