Dětmarovice

Dithmari villa názvem dokazuje, že je obcí založenou. Zakladatelem byl nějaký šlechtic, měšťan či jiný svobodník.

Původní obec se pravděpodobně rozprostírala při řece Olši severněji od nynější obce. Tu postihl krutý požár a obyvatele ze strachu před novým neštěstím si postavili své nové příbytky v poloze, kde se nacházejí nyní.

O nejstarší historii obce máme málo zpráv. V první době patřila obec, jak výše uvedeno, do majetku těšínských knížat. Kníže Přemek prodal v roce 1362 polovinu Dětmarovic Držkovi z Věřňovic, druhou polovinu si dále podržel. Rod Držkových z Věřňovic se pak píše z Dětmarovic. Poblíž Dětmarovic byla na břehu Olše mezi Koukolnou a Věřňovicemi ještě jedna ves. Byly to Šepetovice. Stál tam mlýn a právě ten v roce 1430 jmenovaný Držka prodal. Tato ves později zanikla, v roce 1571 je již uváděna jako pustá.

Rod Držkových vystřídal rod z Březovic. Později se polovina vsi dostala do držení orlovského kláštera, odkud ji v roce 1560 ve sporu o nástupce zemřelého opata zabral kníže Adam. Tím byla ves opět spojena v jeden hospodářský celek. Jako součást knížecího majetku, jmenovitě panství fryštátského, sdílely Dětmarovice jeho osudy. V poslední čtvrtině 17. století byly však již součástí taafovského panství dolnolutyňského.

Roku 1792 koupil Dětmarovice Jan Larisch a spojil je s karvinskými statky. V tomto svazku setrvaly až do zrušení poddanství v roce 1848. Pozemková držba však zůstala v rukou uhlobaronů Larischů až do první pozemkové reformy v letech 1924 – 27, kdy byly postátněny některé statky, ostatní vlastnictví bylo zrušeno po osvobození v roce 1945.

V letech 1872 – 1875 byla k Dětmarovicím přičleněna samostatná obec Koukolná (159 ha). Ta vznikla o řadu let později než Dětmarovice. První dochovaná zmínka o samostatné obci Koukolná pochází z roku 1447, kdy se objevuje na výčtu majetku Fryštátska. Po více než 400 let to byla samostatná ves, která měla i svou vlastní pečeť. Dnes je pouze částí obce Dětmarovice. Ale zůstala zachována samostatná katastrální evidence.

V roce 1914 při vyhlášení všeobecné mobilizace nastoupilo z Dětmarovic do války přes 200 mužů. Ve válce padlo pravděpodobně 61 dětmarovických vojínů. Přesně tolik jmen je uvedeno na pomníku, který byl postaven na soukromém pozemku Josefa Něbroje, jež toto místo k tomuto účelu daroval. Pomník byl odhalen v den výročí konce I. světové války 28. října 1923. Slavnostnímu odhalení dodal váhy svou přítomností a proslovem spisovatel František Sokol-Tůma. Pomník stál přibližně v místech, kde je dnes parkoviště před samoobsluhou ve středu obce. Při výstavbě samoobsluhy byl ve druhé polovině šedesátých let přemístěn na místní hřbitov ke vstupu do urnového háje, kde stojí dodnes.

V letech 1937 – 1938 byly na katastru obce podél železniční trati budovány malé bojové pevnůstky - bunkry, které se staly součástí opevnění předválečného Československa.

9.10.1938 byl proveden zábor obce Polskem, následovalo období nacistické okupace. Obec byla osvobozena 1.5.1945 sovětskými jednotkami.

Na paměť obětí 2. světové války byl postaven v parku před Dělnickým domem pomník. Osvobození obce zase připomíná pamětní deska na budově obecního úřadu.

Obec patřila k fryštátskému soudnímu okresu až do roku 1855, kdy připadla k bohumínskému smíšenému okresu, od roku 1868 byl pak tento okres začleněn pod hejmanství ve Fryštátě. Po záboru obce Polskem se Dětmarovice staly součástí okresu Teschen. Od roku 1949 patřila obec do okresu Karviná.

Začátkem osmdesátých let město Orlová vykoupilo 68 rodinných domů pro výstavbu sídliště 5. etapa. Z toho 29 bylo demolováno a 39 přešlo do katastru Orlové.

Od roku 1996 Dětmarovice užívají oficiální znak obce.