Žeravice

První historicky doložená zmínka o existenci, tehdy ještě pouhé vsi Žeravic, pochází z predikátu Sudimíra ze Žeravic z roku 1235. Na dlouhou dobu je také zprávou poslední. Další majitelé panství jsou známí téměř o století později, většinu z nich poznáváme prostřednictvím nejrůznějších kupních, odstupních, darovacích, či jiných smluv, upravujících držbu vsi. Jak bylo u těchto drobných šlechtických majetků často obvyklé, neměla ani naše ves jediného majitele, ale byla rozdělena na tři části a poplužní dvůr. Ten, společně s dvěmi částmi vesnice a vinohrady, se dostal do držení rodiny Kuželů, píšících se po obci ze Žeravic. Zbylá část vesnice společně a vinohrady a lesy měla různé majitele a nakonec byla spojena s panstvím Střílky.

Rodina Kuželů ze Žeravic vlastnila vesnici s kratšími přestávkami téměř 150 let. Na vzájemném propletenci rodinných a majetkových vztaků lze vcelku dobře dokumentovat život tehdejší drobné šlechty. Roku 1358 koupil vesnici společně s částí nedalekých Hořenčic první z rodiny, Alšík zvaný Kužel. Jeho syn zvaný Mrakeš vlastnil celý majetek a rozšíril ho o platku nad několika usedlostmi v Žádovicích. Brzy se jich však vzdal ve prospěch svého bratra Leška. Po Mrakešově smrti (1385) nezískala jeho majetek manželka Anna a jejich děti Alšík Kužel a Anna, nýbrž jeho bratři. Rodinný nedíl, totiž upřednostňoval dědictví mezi pokrevními příbuznými a z toho důvodu získali celý majetek Mrakešovi bratři Zikmund, Bušek a Jašek. Manželka a děti mohly na majetku zůstat pouze díky strýci Buškovi, který se vzdal v jejich prospěch své části majetku, avšak s výminkou 16 beček vína ročně. Podobně syn Alšíka Kužela, Jan ml. Kužel, se do držení vesnice dostal pouze díky tomu, že ho bratranec jeho otce, Jan st. Kužel, vzal ke svému majetku jako společníka. Dalším majitelem byl Čeněk Kužel syn Jana ml. Kužela, který celý majetek: Žeravice, pusté Hruškovice a Horenčice, spoju se dvory, vinohrady, desátkem vinným i zemním, též zahradami šafránovými, prodal bratřím Jiříkovi a Alšíkovi z Ojnic.

Rod z Ojnic vlastnil v té době i další vesnice v kraji, od roku 1481 to byly Milotice s okolními vesnicemi, dále Bohuslavice, Čeložnice a Dražůvky. Držba se soustředila především na severním Kyjovsku a přilehlém Bučovsku, kde další z rodu Tas z Ojnic vlastnil Střílecké panství. Když roku 1490 převzal po obou strýcích majetek v Žeravicích došlo k likvidaci Stříleckého podílu a správa obce byla opět soustředěna v jedněch rukou. Osoba Tasa z Ojnic je v mnoha směrech pro další vývoj obce velmi důležitá. Mimo vlastnictví již zmíněných Žeravic a tehdy již pustých Hruškovic a Horenčic podařilo se tomuto šlechtici shromáždit velké množství vesnic a vytvořit rozsáhlé i když roztříštěné panství. Jeho ambice však sahaly dále a od manžela své sestry Markéty, Mikuláše Kropáče z Nevědomí a jeho bratrů, se rozhodl koupit rozsáhlé Bučovské panství (1510). Některé svoje vesnice pak použil jako protihodnotu při hrazení jeho ceny. Tímto způsobem získal Jindřich Kropáč z Nevědomí a na Bzenci roku 1500 ves Žeravice a pusté vesnice Hruškovice a Horenčice. Součástí prodeje byla zřejmě i dohoda, že svoje konexe u královského dvora využije ve prospěch svého příbuzného a prosadí povýšení vsi na městečko. To se mu skutečně podařilo a Žeravice byly 14. června 1503 králem Vladislavem

II. – Jagelonským. povýšeny na městečko a nadány dvěma výročními a jedním týdenním trhem.

Sborník příspěvků k 500. výročí povýšení Žeravic na městečko

Před rokem 1848 patřily Žeravice k buchlovskému panství, k němuž náležely od r. 1596. Z dějin Žeravic je známo, že Jiřík Štolbašský z Doloplaz právně odevzdal zápisem v zemských deskách v r. 1515 městečko Vilémovi z Víckova, který však držel Žeravice předtím, neboť jim dal r. 1514 odúmrť a r. 1531 je právně zapsal ve prospěch Jetřicha z Prusinovic na Potštátě.

V dobách, kdy Žeravice patřily Vilémovi z Víckova, vznikl jejich znak, do něhož přijaly erb svého pána a vinařský nůž a srp jako symbol dvou nejdůležitějších zaměstnání jejich obyvatel.

Kolem roku 1538 zde sídlili čeští a moravští bratři, v obci se konaly bratrské synody – konsilia sedmi starších. Na synodě konané 26.dubna 1616 byla ordinován na kněze Jan Amos Komenský. V domku, kde byl ordinován, je nyní památník a expozice lidového umění a řemesel.